Konec Týmu 7

Shippuuden, před 100 epizodou anime
Dveře se otevřely a do Tsunadiny kanceláře vtrhli tři ninjové.
„To je dost, že jste přišli, myslela jsem, že se už nedočkám.“ neodpustila si Tsunade.
„Ale bábi, říkala jsi, že máme přijít všichni zároveň a Kakashi-sensei měl zase zpoždění!“ obhajoval se Naruto a hodil ublížený pohled na jonina stojícího vedle sebe. Kakashi si jej, začten do knížky, vůbec nevšímal.
„Naruto! Nesváděj to na Kakashiho-senseie!“ vykřikla Sakura a i když měl Naruto pravdu, praštila ho po hlavě.
„Au! Sakuro-chan!“ zaúpěl Naruto. Vtom ale Tsunade bouchla do stolu.
„Nechte toho! Nejste tady přece proto abyste se mlátili! Mám pro vás misi.“ Všichni tři se uklidnili a nastražili uši.
„Tým 8 se dnes vrátil ze své mise. Našli Orochimarův úkryt.“ Naruto i Sakura vykulili oči, Kakashi jen překvapeně poslouchal. „Vaše mise bude tam vtrhnout a přivést Sasukeho zpět.“ Všichni tři odhodlaně kývli. „Vydejte se hned teď, je možné, že si všimli, že byli zpozorováni.“
„Ale Tsunade-sama, myslíte, že je vhodné poslat nás tam tak málo?“ ozvala se Sakura.
„Vy to zvládnete nejlíp.“ Zdůvodnila, otevřela jednu ze zásuvek a z ní vytáhla srolovaný papír.
„Tohle je mapa, na které je vyznačeno místo, kde se úkryt nachází.“ Vstala a předala ji Kakashimu.
„Hodně štěstí!“ popřála trojici a ukázala na dveře. Všichni se vyhrnuli ven.
„To je úžasné Sakuro-chan! Teď už určitě přivedeme Sasukeho zpět!“ vykřikl Naruto a Sakura jen odhodlaně přikývla. Kakashi zaklapl knížku.
„Běžte domů a připravte se. Sejdeme se za hodinu u hlavní brány.“ Rozhodl a hned nato se rozplynul v obláčku dýmu. Sakura s Narutem se vydali domů, každý jiným směrem. Za šedesát minut se opravdu setkali u brány. A bylo pro ně opravdu velkým překvapením, když tam uviděli Kakashiho. A nejen že přišel včas. Dokonce nedržel v ruce ani svou oblíbenou knížku.
„Pojďme! Prostudoval jsem tu mapu. Musíme si pospíšit!“ řekl a vyběhl z bezpečí Konohy do lesa, následován svými dvěma žáky.
Po 24 hodinách vyčerpávajícího běhu se konečně zastavili. Stáli před obrovskou skálou ve které se měla podle informací Hokage skrývat Orochimarova skrýš. Chvíli stáli a popadali dech, potom se Sakura podívala na svého senseie. Ten kývnul. Dívka se zamračila a soustředíce velké množství chakry do své pravé ruky, se rozběhla ke skále. Když k ní doběhla, rozmáchla se rukou a nahromaděnou chakru vypustila. Ozvala se ohlušující rána. Všichni, včetně růžovlasé dívky, museli uskočit. Skála začala praskat a obrovské balvany se z ní řítily jako nebezpečné zbraně. Po několika mučivě dlouhých minutách běsnění ustalo. Trio se opět rychle rozběhlo a všichni se opatrně vydali k hroudě kamení. Tam, kde kdysi stávala skála, byl nyní hluboký kráter. A v něm stáli tři muži. Orochimaru, Kabuto a ...
„Sasuke!“ vykřikla Sakura a kdyby na svém rameni neucítila Narutovu ruku, byla by za svým bývalým týmovým parťákem skočila. Naruto a Sasuke si vyměňovali kamenné pohledy.
„Takže jste přišli, jak jsem čekal.“ Pronesl Orochimaru.
„Cože?“ nechápala Sakura. Kabuto se zasmál.
„Vy si myslíte, že by nás někdo odhalil, když bychom o to nestáli?“ poškleboval se.
„Potom je tu tedy důvod, proč jste chtěli být objeveni.“ Pronesl klidně Kakashi a čekal odezvu. Ihned, jak se ozval, vyskočilo zvučné trio z díry. Sasuke udělal výpad na Naruta, ten jej vyblokoval a uskočil. Sasuke jej následoval. Brzy už byli od ostatních docela daleko. Vtom zaútočil Kakashi na Orochimara. Před toho ovšem skočil jeho věrný pomocník a Kakashiho ránu odrazil.
„Ty jsi můj protivník!“ vykřikl šedovlasý muž s důrazem kladeným na slovo „můj“. Potom udělal na Kakashiho výpad. Za chvíli se mu povedlo odvést ho dost daleko od svého týmu ... vlastně od Sakury. Ta teď zamračeně stála a pohledem rentgenovala Orochimara. Čekala, že se bude pošklebovat, nebo alespoň zaútočí, on ale jen stál a smutně si ji prohlížel. Na zkoušku vytáhla několik shurikenů a hodila je po něm. On se jim jenom vyhnul, nevypadalo to ale, že by měl v plánu zaútočit.
„Co to má být!“ vykřikla Sakura. Avšak hned, jak si ale uvědomila, co řekla, by si za to nejraději dala facku. Rychle vytáhla kunai a čekala útok. Orochimaru ale jen dál postával. Sakura se začala opatrně rozhlížet. Protivníkovo chování ji dost znepokojovalo. V tom před sebou zaregistrovala pohyb. Rychle začala tasit kunai. Orochimaru však udělal pouze jeden pomalý krok vpřed.
„Neboj, nebudu útočit, Sakuro-san.“ Řekl tiše a dál ji sledoval. Jako by si vyslovení jejího jména vychutnával.
„Co to má být?“ zopakovala znovu Sakura a pokoušela se skrýt strach ve svém hlase. Orochimaru se tedy pustil do vyprávění.
„Moji rodiče zemřeli brzy po tom, co jsem se narodil a mě vychovávala jenom moje babička.“ Při vzpomínce se usmál „Uměla číst osud z čar na dlaních. Jednou věštila i z mé ruky.“

Flashback
„Stanu se ninjou?“ vyptával se zvědavě malý černovlasý chlapec. Žena otočila jeho ruku dlaní vzhůru. Chvíli si prohlížela čáry na dlaních a potom spustila.
„Jednou budeš velmi známý a uznávaný ninja.“ Chlapcova tvář se rozzářila. „Ale ...“ Jeho babička chvíli zamračeně pozorovala ruku. Potom se usmála. „Vstoupí do toho žena. Bude o hodně let mladší než jsi ty, ale přesto se do ní bezmezně zamiluješ. Bude tu však překážka. Ona bude milovat někoho jiného.“ Pustila dlaň a smutně se usmála. „Víc už ti říct nedokážu.“
Konec flashbacku

„Jak řekla, tak se stalo. Tehdy, na chuuninské zkoušce, když jsem tě poprvé uviděl ...“ zatřepal hlavou. „Původně jsem šel pro Sasukeho. Uchiha by se hodil pro moje další tělo. Ale když jsem se s ním poprvé setkal uviděl jsem tebe. Neplánoval jsem mu přidělit prokletou pečeť ... Udělal jsem to, protože jsem chtěl, aby zemřel. Nemohl jsem se dívat, jak mu dáváš najevo lásku a on tě jen sprostě odmítá ... asi jsem spíš žárlil.“ Nuceně se zasmál „Když to ale ten bastard přežil, vrátil jsem se k původní verzi a rozhodl se ho použít jako svoje další tělo. Útěchou mi bylo aspoň to, že spolu nejste v jedné vesnici. Ty jsi se pro něj ale stále vracela. Trhalo mi to srdce.“ Znovu zatřepal hlavou. Sakura uviděla na jeho obličeji jakési lesknoucí se kapičky vody. Že by slzy?! Aniž by si uvědomovala co dělá, udělala dva kroky vpřed. Orochimaru se na ni překvapeně podíval. A potom najednou ucítila jeho rty na těch svých. Stála jak přikovaná, nebyla schopna se pohnout. Polibek přetrvával několik sekund, potom však byl násilně ukončen. Orochimaru odletěl o několik metrů dál. Sakura koukala, jako spadlá z višně. Před ní se totiž objevil Sasuke. Propaloval pohledem svého černovlasého senseie, který se právě těžce zvedal ze země. Potom na něj znovu zaútočil. Byl to opravdu napínavý a vyrovnaný boj. Sakura stála opodál, mlčela jako pěna a srovnávala si v hlavě události posledních minut. Vtom za sebou uslyšela zasténání. Otočila se a uviděla jak se k ní plazí zkrvavená blonďatá postava.
„Naruto!“ vykřikla vyděšeně, přiběhla k němu a bez zaváhání ho začala uzdravovat. I když se soustředila na tok chakry ve svých rukou, stále ji něco nutilo alespoň po očku sledovat boj, který se odehrával za jejími zády. Když si všimla, že má Sasuke trochu navrch, začalo jí vyděšeně tlouct srdce. Nechápala to, proto raději odvrátila pohled a dál se věnovala léčení svého týmového kolegy. Nedařilo se jí ale zastavit Narutovi krvácení. A vtom to přišlo. Ozval se dlouhý klidný výdech. Sakura zpozorněla. Položila Narutovi ruku na čelo. Byl ledový. Až teď si uvědomila, že neslyšela nádech.
„Naruto, to ne!“ zašeptala a objala blonďatého chlapce, kterého se tak snažila zachránit. Chvíli nato ale utrpěla další šok. Z truchlení ji vyrušil výkřik. Nemusela se ani otáčet aby věděla, co se stalo. Přesto to udělala. Stoupla si a otočila se. A jakmile se to ale stalo, dala by cokoli za to, aby se nikdy neotočila. Na hromadě balvanů z rozbité skály ležel Orochimaru a jeho bledá kůže byla nyní celá od krve. Sakura se otočila právě v okamžiku, aby stihla uvidět, jak Sasukeho meč protíná Orochimarovo srdce. Orochimaru znovu vykřikl a vykašlal krev. Sakura, která se nepoznávala a vůbec něvěděla co se to s ní děje se rozběhla. Nikdy v životě se nepohybovala tak rychle. Když se dostala na místo, kde se odehrál boj, prudce odstrčila Uchihu a sklonila se k Orochimarovi. Ještě žil. I když věděla, že je to zbytečné, začala jej uzdravovat. Opatrně vyndala meč a pustila se do zacelování rány. Orochimaru znovu zakašlal a z jeho plic se vydrala sprška krve.
„Ne teď ne!“ vykřikla zoufale Sakura a vypouštěla ještě více své chakry. Orochimaru se chabě usmál.
„Ještě jsem ti to ani neřekl ... co?“
„Budeš mít ještě spoustu příležitostí mi to říct!“ zašeptala zoufale a do očí se jí vedraly slzy. I Orochimarovy oči zvlhly. Znovu se rozkašlal a přicházel o další drahocennou krev. S námahou uchopil Sakuřiny ruce a tím jí znemožnil, aby se jej dál pokoušela uzdravovat.
„Pusť! Ty musíš žít!“ zaječela zoufale. On ale jen zakroutil hlavou.
„Miluju tě Sakuro.“ Jeho ústa vytvořila bolestí zkřivený úsměv „Ale teď mě nech spát.“ Zavřel oči a s krvavým zakašláním naposledy vydechl. Sakura pochopila, že je konec. Hlasitě se rozbrečela a objala jej. Byl ještě bledší než normálně. Najednou za sebou Sakura uslyšela protivný smích.
„Vždycky jsi měla mizerný vkus, ale tohle jsem nečekal.“ Chechtal se dál Sasuke. Růžovláska si otřela slzy. Vstala a s kamenným výrazem sledovala smějícího se Sasukeho.
„Byl to tvůj učitel.“ Řekla překvapeně.
„No a co?“ pronesl a přestal se smát.
„Zabil jsi ho.“ Objasnila.
„Vždycky jsi mluvila hloupě, ale to bylo snad to nejhloupější, co jsi kdy řekla.“ Zakroutil hlavou. Hned na to mu ale na jeho tváři přistála pořádná facka.
„Tak tohle jsi přehnala!“ zašeptal zlověstně a zaútočil. Netrvalo to dlouho a na zemi se nedaleko Naruta a Orochimara válela i sípavě dýchající Sakura. Sasukeho chidori ji zasáhlo do břicha, kde teď měla pořádnou díru.
„Spokojenej?“ vykřikla z posledních sil. Sasuke se na ni otočil „Zničil jsi nás! Zničil jsi tým sedm! Blahopřeju!“ vykřikla sarkasticky. Sasuke se na ni díval s nic neříkajícím výrazem.
„Nejdřív jsi odešel, teď jsi zabil Naruta a já už tady dlouho nebudu a ... jen tak mimochodem, hodně štěstí.“ Dodala už trochu klidněji.
„K čemu?“ nepochopil.
„K pomstě.“ Sykla a ozval se třetí dlouhý výdech.
„Díky.“ Odpověděl Sasuke, i když to už nikdo nemohl slyšet a vydal se pryč, do temnot lesa, hledat svého bratra.