In mystical world Next grade 02 – Kdo jsou ty tři?

„Ale skor alebo neskor im to budeme musieť vysvětliť,“ pokračovala v úvahách Chiisai a bavila se sledováním Shinkenova vyděšeného výrazu. Po několika hodinách zhodnocení jejich situace oba konečně zmlkli a dívali do černé tmy, aby na ně nezaútočil nepřítel.

Krátce po poledni se všichni sbalili a vydali se na další cestu. Chiisai a Shinken byli seznámeni s dávnými příhodami a s bitvou se Sabrarem. Chiisai jim zase na oplátku pověděla, co nového se událo v jejich světě po dobu jejich nepřítomnosti, ale oba, jak Chiisai i Shinken, zarytě mlčeli a odmítali jim povědět, proč je znají. Naruťáci nad tím konečně mávli rukou a nechali to plavat. Spíš se chtěli dozvědět něco o místě odkud přišli Chiisai a Shinken.
Za veselé konverzace se dostali k místu, kde byl ukazatel do jisté vesnice. Už z dálky ale bylo poznat, že tam není něco v pořádku.
„To se mi nelíbí,“ zamračila se Sakura.
„Měli bychom pohnout,“ souhlasil Kiba.
„Tak… Proč nepoužijeme Levitaci?“ optala se Yukia.
„Ok, jde se na to,“ usmála se Hinata.
Všichni kromě Naruta, Yukii, Akamara, Chiisai a Shinkena natáhli ruce před sebe a zavřeli oči.
„Levitation!“ ozvalo se čtyřikrát.
Yukia zamávala křídly a vznesla se též do vzduchu.
„Ale co my?“ začal protestovat Shinken.
Nechtělo se mu jít pěšky.
„Protože se tam musíme dostat co nejdřív…. Poneseme vás,“ pokrčil rameny Kiba.
„Hm.. To těžko, byli bychom ještě pomalejší,“ odporovala Hinata.
„Tak, ale co uděláme?“ rozhodila ruce Hanabi.
„Stůjte a ani se nehýbejte!“ přikázala všem, co stáli na zemi, Yukia.
Uposlechli a napjatě očekávali, co se bude dít.
Yukia vytáhla kožený váček a rozvázala šňůrku. Nabrala hrst zlatavého, místy červeného prášku a rozhodila je po stojících.
„Co to je?“ zamžikal Naruto.
„To je létající prášek. Je velmi vzácný a měl by se používat jen ve vážných případech,“ odpověděla Yukia.
Vzápětí se zbývající hrdinové vznesli do vzduchu. Nejprve zápasili s rovnováhou, ale rychle jí získali zpět.
„Mali by sme si pospíšit,“ poznamenala Chiisai, když zaslechli hlasitý výkřik.
Neváhali a rychle se rozletěli do vesnice jménem Randyhol.
Nemuseli letět daleko, aby pátrali po zdroji těch křiků. Spatřili dívku, jak prchá před vesničany. Sem tam jí někdo zasáhl ostrým nožem, ale naštěstí se nikdy netrefili do životně důležitých míst. Přesto dívka byla vyděšená a když se člověk blíže podíval na její obličej, spatřil krev na její tváři.
Vesničané jí zahnali do slepé uličky. Když se jeden muž napřahoval, že jí zabije, konečně Kiba zasáhl. Slétl dolů a postavil se před dívku. Naruto a ostatní Kibu napodobili.
„Kdo vám dal oprávnění tu dívku takhle trápit?!“ zeptal se všech přítomných ostře Kiba.
„Mysleli jsme, že je poskok Kerrpiho,“ namítl jeden z vesničanů.
„Ale to vám nedává právo ji zabít!“
„Ale vždyť vy Vyvolení je zabíjíte taky!“ křikl na Kibu jeden chlapec.
„Ano, ale tahle dívka k nim nepatří,“ ozval se znenadání Shinken.
„Cože?“
„Patrí k nám,“ přidala se i Chiisai.
„V tom případě se omlouváme,“ vysekl lehkou úklonu jeden z mužů a odvedl vesničany pryč.
„Já…“
„Buď v klidu,“ utěšovala jí Hinata. „Jsou pryč.“
Kiba jí popadl do náruče a vzlétl. Ostatní Kibu napodobili a rychle z vesnice odlétli pryč. Letěli daleko za vesnici. Přiletěli nad louku, kde slétli na zem.
Kiba dívku položil do trávy a Hinata se jí ujala.
Díky jejím schopnostem kněžky a znalosti bílé magie jí mohla vyléčit tak, že dívce zůstala na tváři jen malá jizva od hozeného nože.
Dívenka se probrala z šoku a rozhlédla se kolem. Spatřila nám všem známé tváře.
„Kde to jsem?“ zeptala se po chvíli. „Ale Konoha to asi nebude.“
„V Mystickém světě,“ odpověděla jí na otázku Sakura.
„Aha… Sakuro, uhni trochu stranou,“ vyzvala jí dívka.
Nikoho už nepřekvapilo, že je další neznámá bytost zná. Růžovláska tedy poodstoupila na stranu a dívka se zkoumavě podívala na Chiisai.
„Vy jste otaku, že?“
„Ano, volám se Chiisai, toto je Shinken a toto Yukia,“ představila sebe a zbývající neznámé osoby.
„Já jsem Akumakirei,“ usmála se dívenka.
„Těší nás,“ utrousil na půl pusy Naruto.
„Nevíš ještě o někom, kdo sem od nás zabloudil?“ zeptal se Shinken.
Akumakirei kývla.
„A kto?“ dotázala se Chiisai.
Než stihla Akumakirei něco říci, uslyšeli všichni nelidský řev.
„To zní jako veverka,“ poznamenala Sakura.
„Tak to už vím, kdo to je,“ usmál se Shinken a všichni se rozeběhli na místo, odkud se křik dral.
Stejně nedoletěli daleko. Na Hinatu totiž spadla jakási neidentifikovatelná věc. Modrovláska spadla na zem.
„Hin! Není ti nic?!“ zaječel Naruto a byl jako první dole.
Ostatní taktéž přistáli a sundali z Hinaty tu věc. S překvapením zjistili, že je to další člen nedobrovolné výpravy do Mystického světa.
„Není ti nic?“ staral se o dívku Shinken.
„Není, dík,“ usmála se dívka a sejmula si z hlavy polámanou čelenku s tykadly.
Hin se mezitím zotavila a snažila se nevybouchnout vztekem, ale nepodařilo se.
„Co si sakra myslíš?! Zaječíš si a pak na mě spadneš! Tohle sis snad mohla odpustit!“
„Tak to jako počkej,“ zarazila jí dívka. „Já na tebe spadnout nechtěla a jestli si myslíš, že se mě ty tvoje kecy dotknou, tak to ani náhodou. Divím se, že ještě stojíš. Normálka to je jenom Naruto-kun a padneš na zem!“
Dívka se trefila do černého. Hinata se urazila, ale Hanabi to stejně urovnala. Její sestra už nebyla taková jaká byla dřív. Díky jinému světu se stala průbojnější a tím pádem taky trošku urážlivější.
„Jak se jmenuješ?“ zeptala se zvědavě Sakura.
Hnědovláska se na ní otočila.
„Rika,“ odpověděla jednoduše.
„Teda, už se nedivím, že ti říkají Veverko,“ rozesmál se Shinken.
Chiisai Rice ještě představila ty osoby, které neznala a mohlo se jít na další putování.

Jenže naši hrdinové ještě nebyli kompletní. Putovali několik dní než našli poslední díleček, aby bylo puzzle hotové. A našli ho deset dní po nalezení Akumakirei a Riky. Kupodivu v lese a ještě za noci…

„Tak my si půjdeme lehnout,“ zívla Sakura a obrátila se na Akumakirei a Riku. „Nevadí vám, že máte hlídku, že ne?“
„Vůbec ne,“ přisvědčila s úsměvem Rika.
„Tady máte aspoň meče… Na obranu.“
Kiba a Sakura jim podali dva meče a zachumlali se do spacáků, jako ostatní.
Chvíli byly dívky potichu a bylo slyšet praskání ohně.*
„Ale až najdeme i jí, tak budeme muset prozradit, proč je známe,“ kývla hlavou na spící Naruťáky Rika.
Akumakirei neznatelně přikývla.
„Upřímně řečeno, já se té představy bojím. Nevzala si náhodou notebook nebo tak něco? Mohli bychom jim o i dosvědčit…“
Rika vyprskla smíchy.
„Ne, notebook jsem nevzala… Pochybuju, že by tady fungoval.“
„To je fakt.“
Opět zavládlo ticho a dívky se zaposlouchali do hlasu lesa.
„Zvláštní. Sedíme v lese u ohně v jiné dimenzi a nevíme, co nás v příštích okamžicích čeká. Jestli vítězství nebo poražení, smrt…“
Rika se na Akumakirei tak zvláštně podívala.
„To máš takový úvahy pořád?“ zeptala se.
„Ne. Cítím, že tenhle svět a jejich přítomnost mě mění.“
Rika to cítila taky. Věděla, že se stane něco, co nikdo nebude čekat.
A její předtucha byla správná.
Akumakirei se rychle posadila a zbystřila všechny smysly.
Rika svou kamarádku napodobila a hleděla do tmy.
V té černé tmě s nádechem tmavého sametu byl jasně vidět obrys postavy. Dívčí postavy, abych byla přesná. I přesto Rika vystartovala dřív než mohla Akumakirei zareagovat. Vyskočila na nohy a s mečem před sebou utíkala vstříc oné záhadné osobě.
Zvuk dunivých kroků probudil i ostatní a všichni sledovali, jak se Rika napřáhla a chtěla neznámou osobu zasáhnout, Ta naštěstí zareagovala rychle a nastavila silný klacek, do kterého se meč zasekl.
„Holka, co vyvádíš?“ zeptal se dívčí hlas a osoba přistoupila ke světlu.
„Takže poslední do party, jo?“ usmála se ironicky Sakura.
„Vybal jméno a připoj se k hlídce, ať můžu jít zas spát,“ vychrlil na dívku Naruto.
Ta se usmála, sedla si k Akumakirei a Rice a představila se.
„Jmenuji se Alea.“
„Já jsem Yukia, tohle jsou Chiisai a Shinken.“
„Znám, ale neptejte se jak,“ přikývla Alea a s pobavením sledovala, jak se znova všichni ukládají ke spánku.
„Pěkně si nás vyděsila,“ zakroutila nevěřícně hlavou Akumakirei.
„Gomen. Nevíte, co nás rozdělilo?“
Odpovědí jí bylo záporné gesto hlavou obou dívek.
„Hm.. Ať to bylo cokoliv, stejně sme se zase dali dohromady.“
Po několika hodinách tlachání se hlídka rozhodla, že půjde spát. Holky tedy na hlídku vzbudily Sakuru s Hanabi a mohly jít spát.
„Han, ohlídej to tady, já zaběhnu pro nějaká klacky,“ poprosila malou hnědovlásku Sakura, když se trochu lépe probrala.
Hanabi kývla a sledovala Sakuru, jak mizí ve tmě.
Růžovláska se po chvilce vrátila s plnou náručí dřeva. Přiložila na oheň a pohodlně se opřela o nejbližší strom.
„Co myslíš, kdo jsou?“ hodila hlavou směrem k pochrupujícím otaku.
„Nevím, ale nemyslím si, že jsou nebezpeční. Jen by to chtělo, aby také měli nějakou tu sílu…“
Hanabi se zarazila.
„Co je?“
„Teď mě napadlo..“
„Co?“ skočila jí do řeči růžovláska.
„Co když jsou z našeho světa?“
„Je to možné, jaké jiné vysvětlení by bylo na to, že nás znají?“
„Měly by nám to zejtra vysvětlit,“ rozhodla rázně Hanabi a podívala se směrem k východu.
Svit hvězd pomalu slábl a vše naznačovalo tomu, že bude brzy den. Teď už bylo bezpečné si jít na pár hodinek lehnout, aniž by hrozilo velké nebezpečí. Přesto však kolem tábořiště Hanabi umístila obranná kouzla.

Do party se tedy přidaly Akumakirei, Alea a Rika. Otaku je tedy dohromady pět. Co myslíte, jak si poradí s vysvětlováním, proč vlastně znají Naruťáky? To nikdo neví…