Boj proti Osudu 7

Světlá víčka se mírně pohnula a dívka otevřela své pomněnkové oči. Zamrkala nad návalem teplého oslnivého světla a odkopla přikrývku. Vklouzla do papučí, vzala čisté oblečení a s velkým zívnutím odpochodovala do koupelny. Pečlivě se za sebou zabarikádovala a provedla ranní hygienu. Už oblečená a umytá sešla dolů do pokoje a začala chystat snídani. Myslela, že by mohli chleby stačit, a tak nakrájela pár krajíců a natřela je sýrem. S chutí se zakousla do své porce a usrkla teplý čaj. Z jejího pokojného trávení jí však vyrušilo dupání na schodech. Zvedla hlavu a spatřila svého bratra. Hnědé vlasy mu rozcuchaně poletovaly kolem hlavy. Nevěděla proč, ale do hlavy se jí vkradla myšlenka, že vypadá celkem roztomile. Hned to ale zavrhla a vstala.
,,Dobré ráno nii-san.“ Pozdravila ho a položila před něj jeho snídani.
,,Dobrý imouto-chan.“ Oplatil jí pozdrav a vděčně se zakousl do snídaně.
,,Dneska asi jdeme trénovat, že?“ Zeptala se Hinata směle. Neji odtrhl oči od čaje a podíval se na ni. Uhnula pod jeho pohledem a mírně se začervenala.
,,Jo, dneska budeme trénovat místní akademi ninji nebo při nejlepším genini. Mizukage chce, aby ninjové v útlém věku zvládali dokonale taijutsu. A myslím, že tím, že jsme sem přišli, jsme mu ideálně nahrály do karet.“ Vyjádřil svůj názor Neji.
,,Jistě.“ Přikývla Hinata a odnesla špinavé nádobí do dřezu. Chtěla ho začít umývat, ale Neji ji zadržel.
,,Nech to být. Uděláme to když tak až se vrátíme. Už teď máme zpoždění.“ Oznámil a pustil její ruku. Jeho sestra jen slabě přikývla a vrátila houbičku na své místo. Oba dva se potom rychle vyzbrojili vším, čím potřebovali a opustili svůj nový domov.

,,Promiňte, nevíte, jak se dostaneme k místní ninja akademii?“ Zeptal se Neji kolemjdoucího, který na ně vyvalil překvapené oči.
,,Vy nevíte, kde je akademie?“ Začal v nich šťourat. Hinata mírně cukla s Nejiho rukávem, jako aby už zjistil, kudy se mají dát. Ani ona s tím chlápkem nechtěla vést nějakou delší konverzaci.
,,Víte, jsme tady noví a dostali jsme od mizukageho pověření, že máme do místní akademie jít trénovat děti.“ Pokrčil mladík rameny a čekal na odpověď postaršího muže. Ten se na chvíli zamyslel, ale potom ukázal na západ.
,,Jděte dvě stě metrů rovně a potom zabočte doprava. Je to třetí budova.“ Pověděl a odpochodoval pryč.
,,Aspoň že tak.“ Povzdychl si Neji a vyskočil na střechu.
Bylo brzo z rána, a proto byly ulice celkem nacpané. Nechtěli se tam míchat, protože by je ještě nějaký nezasvěcený ninja mohl považovat za zrádce. Teprve teď si oba dva uvědomili, že mají ještě pořád čelenky listové. Sice si je před mlžnou sundali, ale vzhledem k tomu, že byli každý den zvyklí se je nasazovat, udělali to znova. Rozhodli se, že po tréninku zajdou za Mizukagem, aby jim předal mlžné čelenky. Chtěli už definitivně zapadnout do téhle společnosti. I přes vzpomínky museli uznat, že tohle místo nebylo špatné a vegetovat se tu muselo určitě dobře.
,,Podívej, támhle jdou nějací genini." Zavolal na svoji sestru Neji. Hinata se zastavila a koukla dolů, k velké dřevěné bráně. Mírně kývla hlavou a seskočila na ulici. Ihned se na ní podívalo několik přítomných chuuninů, zjevně učitelů. Jeden z nich se po Hinatě začal dívat takovým zvláštním pohledem, který jí hluboce dráždil. Rozhodla se to ale přejít, protože nechtěla vyvolat hned druhý den nějakou roztržku. Vstoupila do velkého areálu plného dětí všeho věku. Byli tam sedmiletí kluci, dvanáctileté dívky i někde v dáli bojovali alespoň dvacetiletí ninjové. Hinata se otočila na Nejiho a tázavě se na něj podívala. On však jen pokrčil rameny a zamířil k prvnímu, dospěle vypadajícímu ninjovi, který měl pásku přes jedno oko. Tím jim celkem i připomínal Kakashiho.
,,Konichiwa, promiňte, že ruším, ale posílá nás Mizukage. Máme se tady postarat o trénink taijutsu nějaké skupiny dětí." Oznámil a čekal na odpověď. Ninja se na něj podíval pohledem ,,Co tady chceš ty malej spratku?" a rukou mávl k jednomu svému poskokovi.
,,Suri, tohle jsou ti, které posílá Mizukage. Zaveď je do Místnosti a všechno jim vysvětli." Rozkázal a dál se věnoval pozorování celé arény. Sourozenci po sobě vrhli tázavé pohledy, ale nechali se jejich průvodcem vést. Suri je dovedl až na samý konec bojového stadionu a otevřel velké dveře. Ty se se skřípotem otevřely a na mladé Hyuugy v tu chvíli padla tma.

Hodně dlouho šli úzkou temnou chodbou, než se dopracovali alespoň k malému záblesku světla.
,,Nebojte, už tam budeme." Ujistil je Suri a pokračoval v cestě.
,,Můžete nám ale napřed vysvětlit, co vlastně máme za úkol? Proč nás vedete do nějakého kanálu? To budeme trénovat potkany?" Čílila se modrovláska. Suri se jen mírně ušklíbl
,,Ne, to opravdu ne. Mizukage vám vybral speciální skupinku ninjů. Patří v ninjutsu mezi jeho nejlepší, ale v boji hodně ztroskotali na neznalosti v taijutsu. Potřebuje tedy, aby se ho ti čtyři naučili. Jsou to všechno mladí kluci, kolem dvaceti let. Někdy drzí, ale pracuje se s nimi dobře." Zodpověděl její otázku a otevřel dveře v jedné ze stěn. To už se před nimi objevila nějaká jeskyně. Nahoře měla otvor, kudy dovnitř vnikalo světlo, jinak se tam nenacházely žádné jiné východy než ten, kterým sem přišli. Hinata i Neji si napřed zakryli oči pod návalem světla, ale když si jejich kukadla přivykla, nechali ruky volně spadnout podél těla. Rozhlédli se a spatřili čtyři kluky opírající se o stěnu útvaru. Otočili se na místo, kde stál Suri a čekali, co se bude dít.
,,Rhine, Taki, Ame, Kousui, tohle jsou vaši instruktoři taijutsu. Budou vás učit celý týden, tak se pilně učte. Mizukage se na konci přijde podívat na vaše pokroky a bude jistě rád, když uvidí vaši snahu." Pronesl mírně ironicky Suri a znovu se obrátil k mladým Hyuugům.
,,Přijdu pro vás za deset hodin, do té doby to tady budete muset přežít." Oznámil jim a odešel, přičemž nezapomněl zabouchnout za sebou dveře. Hinata se vystrašeně podívala kolem sebe. Tohle uzavřené místo se jí nelíbilo. Bylo takové... divné. Doufala, že ti kluci budou alespoň přátelští a normální a vše půjde jako po másle. Neji vycítil její strach a položil jí ruku na rameno.
,,Neboj se, jsem si jistý, že to zvládneme." Konejšil ji a rozešel se ke svým nynějším svěřencům.
,,Ahoj, já jsem Neji, tohle je moje sestra Hinata. Ode dneška vás budeme učit taijutsu." Představil se a Byakuganem si přitom prohlížel každého z nich. Všichni čtyři napřed váhali, až se jeden z nich rozhodl k prvnímu kroku.
,,Zdar, já jsem Kousui, jsem Mizukageho synovec. A je mi dvacet jedna." Představil se světle modrovlasý kluk a významně mrkl po Hinatě. Ta dělala, že si toho nevšimla, ale vevnitř jí to hrozně lezlo na nervy.
,,Moje jméno je Taki, jsem Kousuiho o dva roky mladší bratr." Oznámil další, černovlasý ninja. Neji marně čekal, až se představí ti další dva. Byli jako zabedněnci. Jako by absolutně ignorovali přítomnost těch dvou ninjů, kteří jim přišli pomoci zlepšovat se v taijutsu.
Neji přišel k Hinatě domluvit se na postupu tréninku.
,,Tak které z nich si vezmeš? Bral bych to tak, že já si vezmu dva, ty dva. Souhlasíš?" Podíval se na ni.
,,Jo, souhlasím." Přitakala šeptem a narovnala se. Pohledem přejela po těch dvou nekomunikativních klucích a kývla k nim.
,,Ty si vezmu." Oznámila svému bratrovi. Neji na ní vyděšeně vykulil oči.
,,Jsi v pořádku? Myslíš to vážně?" Nechtěl uvěřit. Hinata na něj vrhla rozzlobený pohled.
,,Proč mi nevěříš? Já to dokážu." Ujišťovala ho a rozešla se k nim. Sice rychlím, ale ladným krokem se dostala nim a rukou ukázala na opačnou stranu stadionu.
,,Na druhou stranu. A hned teď." Rozkázala, ale ani jeden z těch dvou se nehnul. Spíš si pro sebe jen něco šuškali a smáli se. Hinata měla obvykle trpělivosti dost, ale v téhle situaci, kdy byla uzavřena na neznámém místě s bandou neschopných ninjů, i její nervy selhaly. Naštvala se, chytla jednoho z nich za límec a prudkou ranou ho hodila tak, že narazil na protější stěnu.
Vyděšeně se na ní podíval a postavil se do bojové pozice. Hinata se zase postavila tak, aby mohla používat techniky svého klanu a začala k onomu ninjovi mluvit.
,,Tak hele ty frajere. Mě nezajímá, kdo jsi nebo kolik toho umíš. Já jsem tu proto, abych tě něco naučila a jestli nebudeš spolupracovat, půjde to po zlém." Varovala ho a čekala agresivní reakci. Ta se dostavila hned v zápětí. Rhine se objevil za ní a chtěl jí sejmout na zem, ale ona ho díky Byakuganu zaregistrovala a použila na něj jednu ze svých technik.
,,Juuken!" Zakřičela a odpinkla ho jako pin-ponkový míček. Kluk se skutálel na zem a vykašlal krev. Chtěl se zvednout, ale jeho tělo dostálo až moc velkému zátěží. Svalil se znovu na zem a natahoval ruku pro láhev s pitím.
,,Dostaneš vodu jen když budeš spolupracovat." Vyjednávala Hinata. Rhine rychle přikyvoval a čím dál víc se natahoval po láhvi. Hinatě se ho nakonec zželelo a podala mu nápoj. Potom se otočila na toho druhého nekomunikativního kluka. Ten už stál v pozoru na nohou připravený na trénink.
,,Udělám všechno, co chceš." Pronesl skoro plačivě. Neji skoro zadržoval smích, zatímco se Hinata nepřestávala divit tomu, jaká to byla před chvíli mrcha.

,,Nemůžu uvěřit, jak jsi to nandala tomu maníkovi." Uculoval se cestou do Mizukageho kanceláře Neji. Hinata jen sklopila hlavu a mírně se začervenala. Neji si toho všiml a hlasitě si povzdechl.
,,Co to s tebou zase je? Budu tě muset naučit se nečervenat." Pronesl závažně. To Hinatu donutil začít se červenat ještě víc. Tentokrát to ale její bratr přešel, a tak začali oba stoupat po vysokých schodech. Zaklepali a čekali na vyzvání.
,,Dále." Ozvalo se po chvíli, a proto vstoupili. Pohlédli do naštvané tváře zavalitého Kageho.
,,Neříkal jsem vím, abyste přišli ráno?" Rozčiloval se. Hinata se vystrašeně podívala na Nejiho a on jí její pohled oplatil. Ani jeden z nich si neuvědomil, že měli za Mizukagem přijít ráno a ne až večer, po tréninku.
,,Omlouváme se Mizukage-sama. Je nám to líto. Ale svůj úkol jsme splnili. Dostavili jsme se do tréninkové haly a začali s trénováním vybrané skupinky ninjů." Oznámil Neji. Mizukage se na něho napřed podezíravě podíval, ale potom si povzdechl.
,,Dobře, ale příště ať už se to neopakuje." Upozornil a vytáhl něco ze zásuvky.
,,Taky jsem si vzpomněl, že jsem vám zapomněl něco dát." Řekl tajemně s rukou pořád v nějakém šuplíku. Mladí sourozenci po něm vrhli zvídavý pohled. ,,No... když už jste naši ninjové, neměli byste nosit i naši čelenku?" Zeptal se jakoby oznámením. Jak Nejimu tak i Hinatě po rtech přejel nepatrný úsměv. Měli radost z toho, že je Mizukage bere jako právoplatné občany své vesnice. S díky přijali čelenky a uložili je do pouzdra s tím, že si je nasadí doma.
,,Mizukage-sama, kolik těch týmů budeme vlastně trénovat? Zeptala se Hinata. Mizukage chvíli zapřemýšlel, ale potom odpověděl.
,,Myslím, že prozatím bude stačit, když si poradíte s tím týmem, který máte na starost teď. Jsou to hrozní paličáci a zkrotit je je výkon, ale jsem si jistý, že pod vašim tréninkem se z nich stanou daleko lepší ninjové. A není to výborná odměna?" Zasmál se. ,,Teď ale bude lepší, když už půjdete. Taky se mi tady nechce ponocovat." Rozloučil se s nimi a ukázal na dveře.
,,A nezapomeňte se zítra taky přijít ohlásit. Ale stačí až večer." Mrkl po nich a sledoval, jak za sebou zavřeli dveře.