Kdo s Koho? 3

Nikdo se ani nenadál a den se chýlil ke konci. Slunce nad Konohou začalo pomalu zapadat a barvilo obzor do sytě rudé barvy. Sasuke se vydal na cestu domů. Dnes nepracoval. Zrovna si třídil myšlenky. Vždy si myslel, že Hyuugové jsou jen namyšlení blbci, po dnešním setkání s nejmladší příslušnicí klanu ale svoje mínění změnil. Nikdy se ještě s nikým tak dobře nepobavil a už se nemohl dočkat dalšího dne, až se spolu setkají u Ichiraku Ramenu. Docela jej překvapilo, že ho Hanabi nepoznala. Hiashi jí přece musel vtloukat do hlavy, že je její úhlavní nepřítel ... Nechtěl to ale teď řešit. Odemkl dveře svého domu, který mu sloužil zároveň jako pracovna. Sedl si ke stolu, zavřel oči a myslel na Hanabi. Od jejich setkání ji vůbec nemohl vyhnat z hlavy. Jelikož už zapadlo slunce a on už neměl nic na práci, šel si lehnout a vydat se do říše snů.
Hanabi na tom po jejich setkání byla stejně. Neustále na "Akeboshiho" myslela.
***
Když se další den ráno probudila, nemohla se dočkat večera. Už se těšila, až ho uvidí. To ale teď muselo jít stranou, protože měla hlad, a tak se vydala do kuchyně, dát si něco na zub. Jakmile však vstoupila do kuchyně, zarazila se a zírala před sebe. Viděla totiž svou sestru, jal se hádá s Hiashim.
"Otče, pochop to! Já už mám na dnešek nějaké plány!"
"Nepochopím!" bouchl pěstí do stolu. "Jsi moje dcera a musíš mě poslouchat!" Hinata začala soptit. Takhle ji Hanabi ještě neviděla. Že by tohle opravdu byla ta milá, tichá, starostlivá Hinata?
"Ten obchod je pro nás životně důležitý! Jestli se nám nepodaří ten dům prodat, tak rovnou můžeme vyhlásit bankrot!" zakřičel. Hinata se otočila na Hanabi. Ta, když uviděla její vražedný pohled, myslela, že je s ní konec.
Její sestra se ale otočila zpátky na jejich otce a zaškemrala: "A nemohla by jet Hanabi?" Hiashi se otočil na svou mladší dceru.

"Chceš jet se mnou zkusit prodat jednu nemovitost?" Hanabi se rozzářila.
"Můžu?" ujišťovala se. Hiashi odvrátil hlavu.
"Ale musíš být milá a pořád se usmívat! Jestli budeš drzá ..." nedokončil. Hanabi neustále kývala a dělala na svého otce psí oči.

"Tak si sedni a najez se, za třicet minut vyjíždíme." Oznámil jí a odešel z kuchyně.

"Díky za záchranu!" usmála se na svou mladší sestru Hinata.

"Není zač! Proč jsi tam ale tak moc nechtěla jet? Vždyť ti to nikdy nevadilo?" ptala se Hanabi.
"Ehm ... no ..." zakoktala se Hinata, zrudla a sklopila hlavu.

"Ty jdeš někam s Narutem, že?" tipla si Hanabi s úsměvem.
"No ... v-vlastně .... jo." Vymáčkla ze sebe. "Ale neříkej to otci!"
"Neboj! Budu mlčet jako hrob!" mrkla na svou sestru a pustila se do snídaně. Jelikož Hinata už dojedla, šla se chystat na setkání s Narutem. Převlékla se a bez otcova vědomí se vyplížila z domu. Když byla dostatečně daleko od Hyuuga čtvrti, přestala se skrývat a v klidu se vydala ke stánku s Ichiraku Ramenem. Tam už na ni čekal natěšený Naruto.
"Ahoj Hin, jak ses vyspala?" začal.
"D-dobře." Vykoktala, rudá až za ušima. Přišli ke stolu a posadili se vedle sebe.
"Tak co to bude dnes Naruto? Jako obvykle?" zeptal se mile a zamžoural na modrovlasou dívku sedící vedle něho.
"Kdepak! Dneska ještě jeden Rámen navíc pro Hinatu!" opravil ho. Teuchi se usmál a vydal se připravovat dvě porce Narutova oblíbeného jídla.
***
Tou dobou už Hanabi seděla se svým otcem ve firemním autě a jeli na okraj Konohy, kde byl onen dům. Jeli už docela dlouho a Hanabi se začala nudit.

"Můžu zapnout rádio?" zeptala se znuděně. Hiashi jen kývl a dál se soustředil na řízení. Povzdechla si a zapnula svou oblíbenou stanici. Opřela se o sedadlo a zaposlouchala se do tónů písně, kterou zrovna hráli. Jejímu otci se nejspíš taky líbila a tak začal do volantu vyťukávat její rytmus (datel Hiashi). Potom se to ale stalo. Píseň skončila a v rádiu začaly pršet reklamy. Začínaly neškodně, potom si ale vzaly slovo realitní kanceláře.
"Máte nemovitost a nevíte co s ní? Nebo naopak potřebujete pomoci s jejím nákupem? Obraťte se na nás!" Hanabi se překvapeně podívala na svého otce.
"My máme reklamu v rádiu?" zeptala se. Nemusela však ani slyšet odpověď. Stačilo, aby se podívala do naštvané tváře svého otce a věděla, jak je to doopravdy.
"Tým realitní kanceláře Reuchi je vám vždy k službám! Volejte číslo dvacet dva sedmdesát sedm nebo nás navštivte na adrese: ulice Minata Namikaze 18, Konoha!" Hanabi stále starostlivě sledovala svého otce. Byl rudý vzteky a šlápnul ještě více na plyn. Auto se rozjelo ohromnou rychlostí a ona nevěděla co má dělat.
"Otče, klid, to se vyřeší!" zašeptala, na ni až příliš potichu.
"To se nevyřeší!" zahučel až jeho dceři málem praskly ušní bubínky. "Ten hloupej černovlasej egoistickej blb!" funěl. "Až mi přijde na oči tak ho roztrhnu jako hada! Copak si myslí, že když si dá do rádia nějakou trapnou reklamu, tak mu do té jeho hloupé firmy bude chodit víc lidí?!" Hanabi se stále krčila na sedadle s hlavou zabořenou ve svých rukách. Věděla, že otcovy návaly vzteku nikdy nedopadnou dobře. Najednou však neslyšela žádné "vztekací" zvuky. To náhlé ticho ji překvapilo. Se strachem v očích pohlédla na Hiashiho. Měl vyvalené oči a nepřítomný pohled. Držel se za srdce, kašlal krev a vypadalo to, že se nemůže nadechnout. Přesto se pokoušel brzdit.
"Otče!" vykřikla Hanabi a zatřepala s ním. Hiashi pustil volant a ztratil už veškerou kontrolu nad autem. Hanabi uslyšela ohlušující ránu a ucítila ohromný nával bolesti. Potom už prostor okolo ní vyplňovala jenom tma a zděšený křik kolemjdoucích.