Devět příběhů – Nibi no Nekomata a její bůh Smrti

Popis: Je tu další osud a to naší temné kočky, která se odhodlala jako Ichibi nám vyprávět svůj pohnutí příběh…
Předávám slovo…

Děkuji za přivítání a je mi ctí, se vám představit, jak už tady bylo řečeno jsem temná kočka Nibi no Nekomata a miluji své dva ocasy, které si pravidelně čistím, stejně tak jako můj hedvábný kožíšek. *přede*
Nejsem tak známá jako Kyuubi nebo Shukaku. Ovšem jsem silnější než ten mýval, moje síla je na čtvrtém místě. Pocházím z Lesa smrti na severu, jaké překvapení, že žiji právě tam! Kde také sídlí můj bůh. Další mou zálibou je temnota. Miluju ji! Mňau.
Prožila jsem si jen tři bitvy, které nebyly vůbec lehké, i když jsem dva vyhrála, tak ten třetí jsem musela prohrát, jak jinak s Kyuubim není žádná sranda! Vždycky musí vyhrát, ale někdo musí být nejsilnější. Škoda, že to nejsem já. Mňauuu!

Jsem výjimečná v tom, že mám sílu smrti a velice mi jde kontrola zániku duší! Je to moje specialitka.
Sloužím svému bohu a tím je bůh Smrti. Jsem jeho oblíbenkyně. Mňau.
Nemá rád psy! Pche, pes takové podřadné stvoření! Kočky jsou víc! Mňau.
To mi závidíte, co??
Ale zpátky k věci… jsem tu od toho, abych vám řekla svůj příběh a ne nějaké povídačky, že??

Tak dál… Kde jsem to byla? Ahá, že si mě oblíbil samotný bůh Smrti, protože jsem mu zajišťovala dostatek lidských duší, které on potřebuje pro svoji existenci. Dalo by se říct, že jsem jeho pravá ruka.

Ovšem, když jím, tak – jíte tady někdo?? Pokud teď právě jíte, tak radši přestaňte nebo se vám malinko zvedne žaludek – místo tlamy používám svoje třetí oko, ale nevím proč, ale tím okem se mi jí mnohem líp a duše se pak lépe stráví. A jak ty mrtvé duše křupou… Mňam to je teprve lahůdka… *olízla se*
Jak vidím, tak někteří to nevydrželi, ale já jsem vás varovala! Že jo??

Před chvíli jsem zmiňovala souboj s Kyuubim a ten jsem nejen prohrála, ale i jsem při něm umřela, ale mému pánovi se stýskalo a znovu mě oživil a já mu byla vděčnější víc než kdy dřív. Ach můj pán, ten je prostě k nezaplacení.

Ani nevím jak, ale někdo mě zajal! Bezvěrci! A zapečetili do různých lidí, ale mou poslední hostitelkou byla Nii Yugito, která mě zcela ovládla! Potvora! Vyškrábat jí oči!
Jenže na druhou stranu jsem mohla dál, sice už jenom omezeně, ale mohla dál sloužit svému pánu.
Nii byla velmi zkušená kunoichi, ale vesnice jí nenáviděla. Proto co byla. Jinchuuriki.

Pak se stala ta osudná věc! Jakési duo chlápků v černých pláštích s červenými mraky ji našla a zavedli jí do vlastní pasti a i když byla v plné síle, tak jsme jim podlehly a mě vyjmuli do nějakého smradlavého místa, kde už byli i mí soukmenovci. Nii to vyjímání nepřežila, na okamžik mě jí bylo líto, ale lítost přešla ve zlost, že jsem tam kde jsem. Mňau.
Nemohu už dál sloužit svému pánovi. Teď jsem v rukou jiných a vůbec se mi nelíbí, i když na druhou stranu… *olízla se, opět*

A jak to zakončit?? Tak snad tím, že jsem temná kočka Nibi no Nekomata a když potkáte černou kočku, tak možná jsem to já a nebo taky ne…

Kdyby někdo nevěděl, jak vypadám, tak takhle:

Tu je moje Jinchuuriki...

A takhle vypadám v původní mytologii. *mňau*