Madara a Hashirama – Legendy Konohy opět spolu, část 7. Přípravy

Než přistoupíme v našem příběhu k Hashiho legendární technice pro založení vesnice, tak se Madara sešel ještě jednou s Kyuubim.
„Proč jsi opět přišel?“ zajímalo Kyuubiho.
„Přišel jsem se tě zeptat jestli by jsi nemohl zničit jednu vesnici, kterou hodlá postavit ten zaostalec Hashirama.“
„A víš, že jsem to měl v plánu?“ přiznal se Kyuubi. „Ovšem jednu věc nevíš, že Hashi vlastní náhrdelník, za který by se koupilo několik set malých vesnic, tak je vzácný a díky němu dokáže do určité míry ovládat jak mě, tak i několik dalších Bijuu. To jsi nevěděl, že ne?“
„Ne, opravdu nevěděl,“ byla to pravda a Madara se náhle zatvářil tak chtivě, že se mu v očích zablýskl Sharingan.
„Takže to budu muset udělat, až bude tvůj přítel mrtvý,“ odhadoval Kyuubi.
„To je pravda a už vím, jak toho dosáhnout a jen tak pro informaci: Hashi není můj přítel,“ ani nevěděl, jak ho to z ničeho nic napadlo.
„Budu ti věřit a potom až nastane správná doba, tak mi dej vědět a já to vykonám.“ S těmito slovy se Kyuubi odporoučel a Madara se vrátil zpátky v mnohem lepší náladě, ale štvalo ho, že Hashi je tak mocný.
„Však taky na něho dojde a já zařídím tvůj pád. Těš se!“ sliboval si Madara a netušil, že všechny jeho plány vyjdou, teda až na útok vesnice, který se stane klíčovou událostí pro další vývoj jeho plánů…

Hashi se tou dobou radoval ze své vnučky Tsunade, která právě oslavila druhé narozeniny. Tobi jak známo zůstával svobodným mládencem a tím zlomil nespočet ženských srdcí a srdce matek, které chtěly pro své dcery právě Tobiho, který pocházel z tak významného Senju klanu a vůbec těm matkám nevadilo, že on je druhorozený.
Sarutobi se více sblížil s Koharu a Homurou než mladším Danzouem, který se začal chovat velmi zvláštně a tím se od všech lišil se svými netradičnými názory na válku, kterou by řešil poněkud jinak než Hashi a to tím, že by nedal nepříteli žádnou další šanci, aby znova zaútočili. Jednoduše řečeno, tak by nechal vypálit a srovnat ze zemí nepřátelské území, obyvatelům a ninjům by nedal jinou volbu než mu sloužit pod pohrůžkou smrti.

Za týden se měla konat ta velká slavnost. Měla se založit vůbec historicky první ninjovská vesnice a Hashi už měl její název v hlavě, ale nikomu to neřekl. Ne, že by byl pověrčivý, ale něco mu říkalo, aby jméno odtajnil až po založení, kterého se měli zúčastnit všichni, kdo měli zájem bydlet právě zde a také význačné osoby.
„Tobi, máš pravdu, ale mám obavu, jak dál na to zareaguje Madara,“ svěřil se svými obavami svému bratru.
„Tak to ti brácho nepovím, ale jedno vím jistě, ty budeš velet naší vesnici a budeš skvělý velitel. Už i bez toho si tě vážím a určitě nejsem sám,“ povzbuzoval svého bratra Tobi.
„Díky, že mi tak věříš a doufám, že tě nezklamu, jako ostatně všechny vesničany, kteří věří, že tady budou spokojeně žít. Teď jsi nejsem jistý, jestli jsem udělal správnou věc,“ pochyboval o svém nápadu.
„Teď se s tím stejně nedá nic dělat a navíc máš vůdcovské schopnosti. Uvidíš, že v blízké budoucnosti se budou objevovat nadějní shinobi, kteří jistě budou silnější než my a s větším zápalem budou ochraňovat tvoji vesnici a velitelé, kteří přijdou po tobě se budou snažit zachovat tvoje představy o vesnici, která je mírumilovná. Už to vidím, že se jednou narodí shinobi, který předčí všechny před ním a možná i po něm.“ Tobi si dovolil malinko snít ovšem jeho slova se v některých bodech naplní.
„Dobře přesvědčil si mě, že Konoha má budoucnost.“ Nechtěně prozradil jméno vesnice.
„Tak takhle se bude jmenovat? Pěkné jméno,“ pochválil Tobi Hashiho výběr ohledně jména.
„Tobě se líbí?“
„Jestli se mi líbí? Moc, je to úžasné jméno a lehce zapamatovatelné pro naše nepřátelé. Konoha se stane legendou a samozřejmě i můj starší bráška vejde do dějin,“ řekl znalecky Tobi.
„Prosím tě, já a legenda? Kde jsi to slyšel?“
„Já? Nikde, ale myslím si to a já jako tvůj mladší bratr budu jen ve stínu a určitě si na mě budou ukazovat: Tohle je ten jeho bratr, který udělal tohle a tohle, ale nikdy to nedotáhl daleko!“ napodobil vymyšlený akcent hlasu.
„Neblázni, bez tebe by jsem některé věci vůbec neudělal nebo nezvládl,“ ohradil se Hashi.
„Jé to mi lichotíš,“ Tobi se při slovech chvály mírně začervenal.

A po zbytek týdne byl ve znamení posledních příprav. Ty spočívaly v rozeslání pozvánek všem důležitým pánům. Kdo se chtěl na poslední chvíli nastěhovat, tak těm museli říct, všechna místa, která byla k dispozici jsou už plná.
Madara z toho neměl dobrý pocit. Ten spočíval v tom, že začínal tušit, že Hashiho nápad, možná napodobí víc lidí. Chtěl tomu mermomocí zabránit, ale už bylo pozdě něco podniknout.
„Je tu ještě Kyuubi,“ uklidňoval se Madara a také se přihlásil jako vhodný kandidát a pak pouze další dva lidé, ale ti jak se dozvěděli, že jsou jejich soupeři právě ti dva, tak odstoupili. Věděli, že proti nim nemají tu nejmenší šanci zvítězit. Ovšem fandili Hashimu.

Ráno toho dne bylo ticho, jakoby i příroda věděla, že je dnes výjimečný den.
Kdo se účastnili tohoto historicky významného dne vstávali časně ráno, i když slunce ještě spalo za obzorem. Asi to bylo tím, že všichni byli nedočkaví, co vlastně Hashi naplánoval.
Bylo sotva sedm ráno a i to nejposlednější dítě bylo vzhůru a hrálo si jako by nic.
Na ulicích byl slyšet šum od hovorů. Šumělo to tam jako v úle a když se přiblížila dvanáctá hodina, která označovala čas oběda se všichni přesunuli do svých domů.
Za dvě hodiny se konalo shromáždění a všichni museli mít zavřené oči i feudální pán.
Hashi provedl sadu pečetí, kterou znal jen on a náhle se všude kolem shromážděných lidí vyrůstat stromy a dokonce Hashi udělal menší vodopád blízko vesnice.
Jak stromy rostly, tak Hashi zvolal: „Není třeba se obávat! Jen je nechte zavřené!“ Poslechli.
„Už můžete!“ zvolal po druhé a kolem něho se ozvala kakofonie zvuků. Všude se ozívalo: „Co se stalo?“ „Jak je to možné?“ „Jak to udělal?“ a podobně.
Zvolal po třetí: „Vítejte ve Vesnici ukryté v Listí – Konoze! Byla vytvořena mou technikou. Proto jsem chtěl, abyste měli zavřené oči.“ A mrkl na ně.
„Je to prachobyčejný trik!“ ozvalo se z davu.
„Kdo to řekl?“ zajímalo Hashiho.
„Já!“ přihlásil se dotyčný.
„Tak pojď ke mně a udělej to!“ to byla jasná výzva.
„Jak si přeješ!“ Neznámý vystoupil a k překvapení všech to byl Madara.
„To jsi ty?“ divil se Hashi.
„Ano, jsem to já a teď ti ukážu, že to také svedu! Díval jsem se svým Sharinganem!“ měl pravdu.
„Tak prosím!“ vyzval ho Hashi.
Madara zopakoval sérii pečetí, ale ve finále se nic nestalo.
„Co se děje?“ chtěl vědět Hashi.
„Sakra! Já zapomněl, že máš zvláštní kekkei genkai!“ a až teď si uvědomil, že ze sebe udělal hlupáka a to přede všemi!!
Madara by se nejradši hanbou propadl nad tím, že byl k smíchu, ale pak řekl: „Jen počkejte, já vím, že jsem se přepočítal, ale vy okusíte, co je to bolest!“