Všichni si zaslouží druhou šanci – Naruto spojencem, část 5.

„Nikomu to ovšem neříkej,“ ozvalo se za nimi.
„Itachi?“
„Ano jsem to já, Naruto. A prosíme tě, aby jsi to nikomu neříkal, teď tě prosím jako přítel přítele.“
„To je samozřejmost, že to nikomu neřeknu, ale co bude až si na vše vzpomeneš nebo nás někdo z naších přátel nenajde?“ přemýšlel Naruto.
„O tom se nechceme bavit a musíme využít každé příležitosti být spolu,“ vysvětlil Itachi.
„Já to chápu a navíc jenom lituju toho, že jsem s Hin netrávil tolik času a teď mi schází.“
Itachi zpozorněl a řekl: „Naruto zopakuj to jméno?“
„Myslíš Hin?“ a až teď mu došlo, že si vzpomněl a dal si do souvislosti všechny podrobnosti o své lásce.
„No tak vidíš, že ti Itachi poradil dobře o tom, že ti srdce napoví…“ Sendai se zarazila, že řekla něco, co měl znát pouze Naruto a Itachi.
„Tys poslouchala?“ divil se Naruto.
„Ne, ale to máš jedno, hlavní je, že jsi si vzpomněl, ne?“ snažila se to zamluvit.
„Jo to máš pravdu,“ souhlasil Naruto.
„Naruto, budeš náš spojenec?“ prosil ho Itachi.
„Jako v čem?“ zajímal se Naruto.
„Že nám pomůžeš, utajovat náš vztah, aby se to její rodiče nedozvěděli a pak až nastane okamžik, kdy se budeme muset rozloučit…“ nedořekl Itachi, protože mu Sen zacpala pusu.
„Itachi, nemluv o konci. Nepřeji si to!“ a se slzami odběhla do svého pokoje.
„Sen!“ volal za ní, ale věděl, že je nejlepší, aby byla sama.
„Naruto, já vím, co si musíš myslet, že jsme si měli držet od sebe odstup, když to ještě šlo, ale teď už pozdě. Jsem do ní zamilovaný a vůbec nevím, kde se to ve mně vzalo, pamatuji si pouze prázdnotu,“ svěřil se Itachi.
„To je tím, že jsme ztratili paměť, ale jak se nám vrátí, tak uvidíš, že se to změní k lepšímu,“ utěšoval Itachiho Naruto.
„Díky za podporu ani nevíš, co to pro mě znamená.“
„Ale vím a zítra máš Valentýna, možná ti dá čokoládu,“ řekl Naruto v žertu s dloubnutím do žeber.
„Možná,“ a přitom se začervenal.
„Budu vaším spojencem,“ nakonec se rozhodl Naruto.
„Mockrát ti děkuji a pak jednou ti to vše oplatím,“ slíbil Itachi.
„Vůbec nemusíš,“ ujišťoval Itachiho Naruto.
„Ale musím,“ řekl to hlasem, který nesnesl odporu.

Večer se jako obvykle sešli u stolu a Iwaki se pochlubil, že už plně ovládá Henge no Jutsu.
„No to je skvělé,“ blahopřál mu Kairó.
„To musíme nějak oslavit,“ přidala se Isabi.
„Tvůj syn má velký potenciál,“ sdělil všem Itachi.
„Vážně?“ Iwakiho tvář se rozzářila jako obloha za jasného dne.
„Ano,“ potvrdil Itachi.
Pak po nezbytných úkonech se odebrali do svých pokojů a Naruto pořád myslel na Hinatu a na to, že jsi konečně vzpomněl na její jméno.
„Ach Hinato, chci tě opět vidět…“ šeptal do noci.

Země Dvou Polí – Tým Konohy

Hinata také myslela na Naruta.
„Naruto, kde jenom jsi?“ promluvila do noční oblohy. Právě trénovala u vody a vzpomněla jsi, že ji kdysi takhle viděl Naruto a celá zčervenala, ale od té doby utekla spousta času.
Také přemýšlela nad tím jak bude Naruto reagovat až ji uvidí, ale třeba si jí ani nevšimne, ovšem co když ne…
Dál už nemyslela na nic a věnovala se pouze tréninku.

Tým Akatsuki

„Musíme tak spěchat?“ řekl otráveně Hidan.
„Ano, pokud nechceš, aby nás Šéf pohřbil zaživa,“ poznamenal Deidara.
„Jako by mě to zajímalo,“ utrousil Hidan.
„To by mělo!“ ozval se Deidara.
„No jo, ale jakým směrem se mohl vydat ten blbej tým?“ zajímalo Hidana.
„To nevím, ale proto musíme spěchat,“ opět to vytáhl na světlo.
„Už jsi jak ten zk***nec Kakuzu, který se pořád honí za prachama.“
„Nepřirovnávej mě k tomu lošákovi, který nemá potuchy, co je to umění,“ pomluvil Kakuza Deidara.
„Kdyby tě slyšel…“ a nechal vyznít ten nevyřčený význam. Deidara se při té představě pěkně opotil.
„No a co?“
„No nic, ale zase ty zdržuješ!“
„Já nezdržuju! To je moje hláška!“ rozčílil se umělec.
„Tak, ale pohni! Nemáme na to celej den!“

Dům Asahi

Následující ráno se probudili jako obvykle v pět, ale někdo na snídani chyběl. Sendai.
„Sen? Co ti je?“ strachoval se Itachi.
„Jsem nemocná,“ přiznala se Sen.
„Nemocná? Jsi nějaká bledá,“ potvrdil Itachi.
„Napsala jsem si seznam leků a potřebuji, aby mi někdo pro ně skočil.“
„Já to udělám a velice rád,“ a vzal si od Sen seznam a řekl Sendainým rodičů, že je Sen nemocná a že jí skočí pro léky.
„Jsi tak pozorný Itachi, tvoje matka na tebe musí být pyšná,“ řekla Isabi.
Itachi, když se vracel zpět do domu, tak slyšel rozhovor mezi Sen a Narutem.
„… nechci, aby se mnou zůstal jenom z povinnosti.“
„Ale on tě miluje!“ bránil Itachiho Naruto.
„Možná teď, ale co na konci? Co když má někde manželku a děti?“
„To si nemyslím, ale měla by jsi mu to říct.“
„Může se naštvat! A to nechci!“
„Tak mu to neříkej.“
Itachi na to už neměl nervy a praštil s léky a naštvaně odkráčel pryč. Od zrádců!
„Co to bylo? Snad to nebyl Itachi.“
„Možná, ale měla by jsi mu říct, že umíráš!“
„Já mu nechci stát v cestě a ještě, když nám tak závažnou nemoc!“ to se už rozplakala a Naruto ji vzal do náručí a utěšoval ji.
K večeři se Itachi nedostavil a Naruto hned věděl kde je.

„Itachi, můžu?“
„Když chceš, ty zrádče!“ a začal se zvedat a Naruto na zařval: „Itachi ty blbče! Sendai umírá!“