Ohnivá vůle se nevzdává! Majitel je…, část 5.

Moře – loď Hoshi

Lina si všimla, že v knize je nějaký dodatek, který hned musela přečíst nahlas: „Kdo vysloví jméno meče jako první, tak se stává jeho majitelem a pánem. Má oproti svému dvojčeti výhodu a to, že se nemusí pokaždé vyslovit jeho jméno a další obvyklé postupy. Stačí jen pomyslet na to co majitel chce a meč mu to splní.“
„No téda, takže majitelem je…“ nedokončil Yahiko.
„Jsem já,“ ozval se Minato.
„No není to skvělé, že otec a syn mají dvojčata meče?“ vyhrkl kapitán.
„Jak se to vezme,“ přisadila si Lina a jak odložila knihu vypadl z ní jakýsi dopis ten hned schovala a nikdo si toho nevšiml. Ani nevěděla proč ho nikomu neukázala, ale něco jí říkalo ať si to nechá pro sebe. Byl to velmi starý dopis, který psal nějaký Nari…
„Vím kde je,“ prohlásil znenadání Minato.
„Jak to víš?“ zajímala se Lina.
„Nevím, ale myslím, že se mnou Hokunagi komunikuje,“ odpověděl Minato.
„Víš to jistě?“ chtěl se ujistit Yahiko.
„Ano jsme přímo nad ním,“ a tím všechny ohromil.
„A nebylo by dobré nechat meč, tam kde je?“ zkusil to Itachi.
„Proč nevyužít jeho sílu ve svůj prospěch?“ v Minatových očích se zableskla síla po moci.
„No já nevím, ale ten meč mi nahání pořádnou husí kůži,“ řekl kapitán a omluvil se, že na něho čekají povinnosti a také šel zkontroloval v jaké vzdálenosti je Yasei.
„Tak děcka, odvedli jste dnes skvělou práci, hlavně ty Itachi a máte až do odvolání volno. Já se potopím pro meč a pak ho těm tvorům vydáme, ne?“
„Minato, nemám jít s tebou?“ ujišťoval se Itachi.
„Ne jen já ho můžu vynést. Sám jsi to slyšel jsem jeho nový pán. Poslechne mě,“ řekl jistě Minato.
„Tak dobře, ale vážně tam nemám s tebou jít?“ pronesl ještě pro kontrolu Itachi.
„Jak jsem řekl, ne!“ rozčílil se Minato a pak toho litoval a omluvil se.

Moře – loď Aka

Naruto náhle na palubě spatřil dívku, která se mu zdála být povědomá, ale nemohl ji nikam zařadit. Z myšlenek ho vytrhl Sasuke.
„Na co to koukáš?“ pak se podíval směrem Narutova pohledu a poznamenal: „Nevím, co by říkala Hinata. Kdyby tě teď viděla,“ a přitom se Naruto se lekl a řekl: „Někoho mi připomíná.“
„Tak proč nejdeš za ní a nezeptáš se jí?“
„Měl bych?“ zkoušel to Naruto.
„Jistě, ale bacha jsi ženáč,“ utrousil Sasuke.
„Já vím a Hinatu miluji.“
Naruto se odhodlal a přistoupil k oné dívce a pozdravil: „Dobrý den,“ dívka se na něj podívala a jak si uvědomila, koho před sebou má, tak se uklonila a pronesla: „Rokkudaime hokage, co tady děláte?“
„Zachraňuji svého syna a bojím se, abych nepřišel pozdě,“ svěřil se jí Naruto.
„Minata? Já také, hned jak jsem dozvěděla, že má potíže, tak jsem neváhala a vydala se za ním a náhoda tomu chtěla, že jsme se potkali. A promiňte jmenuji se Akara Kaze.“
„A ty jsi jeho…“ nedokončil větu, protože se k nim blížili Narutovi přátelé.
„Gaaro, Nagato, Semixi, Sasuke je mi ctí vám představit Minatovu…“ hledal správné slovo a Kaze mu pomohla : „… snoubenku,“ doplnila ho.
„Snoubenku?“ všichni protáhli obličeje až k zemi.
„Ano poznali jsme se na jedné misi, kdy mu šlo o život a já ho díky tomu, že jsem byla vyslána hokage-sama jsem ho mohla zachránit na poslední chvíli a nějak jsme si padli do oka. Spřátelili jsme se a uběhl nějaký čas a my se do sebe zamilovali. Prosím hokage-sama, dovolíte, aby se k vám připojila?“ žádala Kaze svého skoro tchána a Naruto jak viděl oddanost v jejích očích souhlasil.
Kaze ho objala a vzápětí si uvědomila co udělala a omluvila se.
„Není za co se omlouvat,“ řekl vlídně Naruto.

Moře – dno oceánu – loď Hoshi

Minato se přece jen přes výslovný nesouhlas potopil pro meč.
Moře v téhle části nebylo moc hluboké, tak se mohl potopit bez problémů. Hokunagi našel téměř okamžitě. Prostě tam ležel a vůbec to nevypadalo, že tam ležel více jak jedno století. Pořád vypadal jako nový.
Minato ho uchopil a jeho tělem projela spalující bolest, že skoro zapomněl, že se nachází ve vodě a ne na pevnině.
Po tom proudu bolesti se Minatovy krásné rysy a oči zkřivili takovou nenávistí, že kdyby ho někdo viděl, tak si řekne, že je to zlý člověk.
Ovšem jak rychle se zkřivila tvář, tak stejně rychle ten záblesk zmizel a on byl tím starým Minatem.
Asi dvě hodiny, co vytáhl Hokunagi ze dna oceánu se Minato choval úplně jinak než se choval doposud. Pořád koukal na meč a nemohl se ho nabažit a když se někdo pokoušel s ním komunikovat, tak prostě na něho vrhl nevraživý pohled a všichni se klidili z cesty. Až na tři postavičky, které se krčili v koutu a něco spolu řešili.
„Vím proč je Minato jak v transu,“ prozradila jim Lina.
„A jak?“ zajímal se Itachi.
„Z Keichiho dopisu,“ řekla prostě.
„Keichiho?“
„Ano, Yahiko, Keichiho.“
„Tak nám ho přečti,“ vybídl ji Itachi.

je mi velmi líto toho, co jsem v minulost udělal a bratře věz, že jsem to nebyl já, ale to zlé dvojče, tvého meče, kvůli kterému jsem tě zabil. Já vím je to divný, že píši svému mrtvému bratrovi, ale tuším, že stejně je někde vedle mě a čte si ho. Kéž bych ho mohl ještě jednou vidět i naše rodiče, ale není mi to přáno, stejně to, abych se jim omluvil za to co jsem spáchal za ohavnosti. Dnes toho lituji a chci aby můj bratr byl oslavován jako hrdina a já navěky zatracen. Nezasloužím si něčí soucit nebo lítost. Meč má moc, ovládnout mysl majitele a manipulovat s ní pro své zvrácené potřeby. Všichni kdo ho vlastní nakonec skončili stejně, sami spáchali sebevraždu. To hodlám udělat i já, nic na světě mě už nedrží a ukončím své trápení bratrovým mečem. Svěřil jsem se jeho synovi a ten protestoval, že jsem jeho rodina, ale já mu vše řekl a nakonec musel souhlasit a vydal mi meč. Mám ho před sebou a než ukončím svoji bídnou a nešťastnou existenci, tak jsem sepsal knihu, ve kterém jsem napsal hádanky, písničky, všechny vymyšlené až na tři, které jsou klíčem k ukončení všeho, co se týká mečů. Tak přeji, ať ty hádanky nejsou potřeba a meč zůstane tam, kde je.

„Je to možný? Vždyť Keichi byl přece padouch.“
„S tím nesouhlasím, podle dopisu nebyl. A s Minatem se děje úplně to samé.
„Copak to nevidíš?“ dál přesvědčovala Yahika Lina.
„No možná máš pravdu, ale co uděláme?“
„Vyluštíme poslední hádanku,“ řekla Lina.
„No jo, ale která to je?“ ihned pochopil Itachi.
„Co to melete?“ jediný Yahiko to nepochopil.
„Ach jo, proč se pořád musí tobě něco vysvětlovat, ale jestli jsi poslouchal, tak je tam řeč o třech hádankách a dvě jsme rozluštili. Už chápeš?“
„Ahá, ta zbývá třetí!“ zvolal Yahiko, tak vesele, že to zaslechl i Minato a když se neozvalo nic dalšího, tak sem opět ponořil pohledem na Hokunagi.