Shinobi guláš 01

"Přidej," křikl Naruto na Choujiho a ještě víc zrychlil. Chouji za ním vydal sten plný utrpení z pohybu a pokusil se své tělo donutit k ještě vyšší rychlosti. Naruto měl vážně naspěch. Není se čemu divit, celý týden se těšil, až bude moci zase zajít do Ichiraku Ramen a dát si pořádně do nosu.
A za všechno může Tsunade, toho času pátá Hokage. Napřed ho medovým hlasem namlsala, že bude mít misi jenom pro sebe, kde všichni budou na něj spoléhat a kde si bude muset poradit sám. A pak se z toho vyklube D mise, ve které musí dovést karavanu kupců z jednoho města do druhého. To byl od Tsunade pěkný podraz! A nejhorší na tom bylo, že celých čtrnáct dnů byl nucen jíst to samé, co oni – vařenou rýži. Je to jídlo jako každé druhé, ale jíst to čtrnáct dnů v kuse? Hrůza!
Není se tedy čemu divit, že když se dnes ráno vrátil z mise, vpadl do kanceláře Hokage rychlosti uragánu a vychrlil ze sebe Ahoj-babi-Tsunade-nic-zvláštního-se-nestalo-jdu-na-ramen. A zmizel.
"Ale teď si to všechno vynahradím," těšil se Naruto. "Napřed si dám jeden velký miso-ramen a pak ještě jeden. A pak ještě jeden a další. K čertu s tím, budu jíst ramen tak dlouho, dokud mi nudle nepolezou ušima."
"Dneska sním určitě víc než ty," vykřikl za Choujim, o kterého se pokoušely mdloby. Ten jenom mlčky kývnul a proklel se za to, že se rozhodl jít s Narutem na pozdní snídani. Naštěstí už to nebylo daleko. Ještě jedna zatáčka a…
Naruto se zastavil, jakoby vrostl do země. Za chvíli ho doběhl Chouji a oba šokovaně hleděli na Ichiraku Ramen. Šel z něj dým jak z pekla.
"Bože, tohle ne!" zařval Naruto a vrhl se ke kašně, připraven položit život při hašení požáru jeho milované restaurace.
"Neblbni, Naruto," zarazil ho včas Chouji, "kdyby hořelo, už by tu dávno byli hasiči. Teuchi nejspíš jen něco připálil."
Narutovi se nesmírně ulevilo. "Díky bohu," oddychl si, "doufám, že to není vážné a že se vaří."
"Vaří," usmál se Chouji a ukázal na komín, "koukni, z komínu se kouří." A fakt. Pravda, kouř z komínu vypadal čistší než dým, který se valil zpoza závěsů, ale to Narutovi nevadilo. Hlavně, že bude ramen!
Pak už ho nemohlo nic zadržet. Vtrhl dovnitř jako surfař na tsunami a hned objednával: "Staříku, jeden miso-ramen s extra porcí vepřového! A rovnou vař ještě další!"
"Kdo je u tebe stařík, bastarde nečesaný!" zařval kuchař z druhé strany pultu. Naruto a Choujim se zarazili. Nebylo to ani tak proto, co kuchař řekl, ale proto, jak vypadal.
Muž, který stál před nimi, měl na sobě Teuchiho zástěru a dokonce i jeho čepici, ale nebyl to on. Jeho vzhled nutil člověka položit si otázku, jestli je to vůbec kuchař. Byl zhruba stejně starý jako Teuchi, ale tím veškerá podobnost končila. Vypadal spíš jako vrah, který právě majitele zamordoval kvůli zástěře a čepici. Zpoza čepice mu visely dlouhé, umaštěné a šedivé vlasy. Husté obočí měl stažené do zamračení a vypadalo to, že jinou polohu snad ani neznají. Přes levé obočí se k pravé straně brady táhla dlouhá a nepřerušovaná jizva. Rána, která jizvu způsobila, taky hodně zdeformovala nos a udělala z něj něco, co vypadalo jako první neandrtálcův pokus o sekeru. Z jednoho oka na zákazníky koukala vražda a z druhého nenávist a pohrdání. Celý obličej tak působil ještě divočeji a ještě prohluboval nedůvěru obou hochů k tomuto "kuchaři."
Celý obličej však byl stále ještě docela krásný, ve srovnání s mužovou levou rukou. Jeho ruka totiž měla nezdravou šedou barvu, visela bezvládně podél těla a měla tak dvojnásobný objem, co ruka pravá. Ať už se tomu muži stalo cokoliv, způsobilo to, že měl levou ruku naplněnou hnisem, což taky nepřispívá k chuti zákazníků! Jako perlička nakonec měl muž mezi popraskanými rty cigaretu o velikosti komínu, ze které by se i Asuma rozkašlal a přihlásil by se do ligy nekuřáků.
Muž se ještě víc zamračil a zamával na oba zkoprnělé kluky nožem, který držel v pravé ruce: "Co čumíte, smradi. Pokud jste tu jen proto, aby jste mě nas***i, tak se pakujte nebo vám ten nuž vrazím do oka!"
Výhružka násilím oba kluky probudila a přiměla k činu. Naruto vytasil kunai a zařval: "Kde je Teuchi?"
"Chceš rvačku? Máš ji mít!" zašklebil se ten cizinec a opřel se pravou rukou o pult, aby se přes něj přehoupnul.
"Strýčku Ikuso, NE!" vykřikla za ním Ayame, která právě vyšla z kuchyně. "Tohle jsou naši nejlepší zákazníci, nemůžeš se s nima jen tak porvat!"
Naruto se zarazil zrovna ve chvíli, kdy chtěl vyvolávat klony. Strýček Ikusa zabrzdil uprostřed přeskoku a dost nešetrně si narazil levou ruku o kraj pultu. Zaklel tak strašlivě, že Narutovi a Choujimu málem shořely uši. Ayame zrudla jak záře nad Kladnem, ale pak se vzpamatovala a přispěchala strýčkovi na pomoc.
"Bolí to moc, strýčku?" ptala se účastně. Jen tak mezi řečí mu vytrhla cigáro z pusy a hodila ho do koše na odpadky.
"Zažil jsem už horší," zazubil se na ni ten chlap, čímž odhalil chrup jak hřbitov po výbuchu. Obklad, který mu Ayame zručně připravila, si přiklopil na rameno a ztěžka se opřel o pult.
Ayame pak krátce představila Naruta, Choujiho a svého strýčka Ikusu Makanaie. Všem zúčastněním bylo velmi trapně, hlavně Ayame, která v tom sice byla úplně nevinně, ale cítila zodpovědnost za svého strýčka a za jeho nevhodné chování.
"Tak jo, promiňte, kluci," pomalu se omluvil Ikusa, lezlo to z něj jak z chlupaté deky, "trochu jsem vypěnil. No, co si dáte? Jako omluva jde jedna porce na mě!"
"Chci ramen," vypálil Naruto. Taky se už uklidnil a představa ramenu zadarmo mu přidala na náladě.
Na ta slova Ikusa zrozpačitěl, poškrábal se za uchem a pak pomalu pronesl: "Hele, řeknu to takhle. Ramen vám uvařím, ale nebude jako ten, na který jste zvyklý. V Ichiraku je nejlepší ramen na světě, to můžu potvrdit, a já se mu v tomhle nemůžu rovnat. Ale jestli chcete, udělám vám jídlo, ve kterém jsem zase nejlepší já."
Na Naruta dopadla plnou vahou trudnomyslnost. Tak moc se těšil na ramen a teď má jíst něco jiného? To není fér!
Chouji byl jiného názoru. Při představě nového kulinářského zážitku se celý rozzářil a hned se pídil po dalších informacích: "A v čem jste zase nejlepší vy, Ikuso-sama?"
Ikusa se hrdě nafoukl, vypjal hruď a pronesl: "Jsem nejlepší v tom, co dělám. Můj vlastní recept, Shinobi guláš!"
"Já si ho dám," pronesl Chouji a už si chystal chuťové pohárky, aby kriticky zhodnotil pokrm, který mu bude předložen.
"Tak já taky," rezignoval Naruto a přemýšlel nad tím, jak dlouho dokáže bez ramenu vydržet. Dlouho určitě ne!
"A chcete ho normální nebo extra pálivý?" otázal se Ikusa.
Tahle otázka probudila v obou hoších podezření. Naruto se moc dlouho nerozmýšlel. Od jisté příhody s kari babičky Sanshou měl k pálivým pokrmům nedůvěru. Chouji v tom měl nejspíš taky jasno, protože si oba objednali normální guláš. Ikusa jim řekl, ať chvíli počkají, a zmizel v kuchyni. Po chvíli se z kuchyně začaly ozývat rány a hlasité nadávky na téma Kde-ten-zpropadený-Teuchi-schovává-nádobí.
"Kde je Teuchi?" zeptal se zoufale Naruto.
"Odešel za příbuznými do Solné vesnice," informovala ho Ayame, "a říkal, že při té cestě se pokusí najít nějaký nový recept na ramen. Podle všeho bude takový měsíc pryč."
"Měsíc," zašeptal z hrůzou Naruto a jeho deprese dosáhla nových výšin.
"A to je opravdu tvůj strýc?" otázal se Chouji, "Vůbec si není s tvým otcem podobný."
"A tohle," zasmála se Ayame, "ne, nejsou to příbuzní. Ale znají se už strašně dlouho a já ho znám vlastně od narození. Proto mu říkám strýčku, protože jinak jsem mu nikdy neříkala. Já vím, že vypadá dost děsivě, ale je to dobrý člověk. A jeho slovník musíte omluvit, co byste taky chtěli od bývalého žoldáka."
"Žoldák..." zamyslel se Chouji a už se chtěl zeptat na něco dalšího, když v tom se otevřely dveře do kuchyně a Ikusa před ně postavil dvě misky se záhadně bublající substanci. Řekl, ať si nechají chutnat, a zmizel zase v kuchyni. Podle dýmu, který se linul pode dveřmi, si dával pauzu na cigaretu.
Naruto a Chouji dobrou půl hodinu pozorovali jídlo, které jim bylo předloženo. Když ani po té době substance nepřestávala bublat, usoudil Naruto, že se je Ikusa chystá otrávit za to, že ho nazvali staříkem. Podíval se vedle sebe na Choujiho, který mezi tím nalezl odvahu, chopil se lžíce a vrchovatou lžíci guláše vpravil do úst. Co mi zbývá, pomyslel si Naruto, nabral guláše a vložil do úst...
Ve chvíli, kdy se guláš dotkl jazyka, ztratil Naruto chuť, čich, sluch i zrak. Hmat mu zůstal, což byla škoda, protože takhle musel vnímat pekelné plameny, které se mu usídlily v puse. Nějak tak si musí připadat Uchiha začátečník, když se mu podaří vyvolat Katon: Technika velké ohnivé koule. Naruto mechanicky žvýkal, ale kromě bolesti necítil vůbec nic. Chuťové pohárky to prostě vzdaly a uzamkly se. V uších mu pískalo a měl pocit, že mu praskly oči, protože mu po tvářích tekly slzy jako hrachy. Zamženým zrakem se podíval na Choujiho. Ten seděl naprosto rovně, záda jako pravítko, lžíci stále v puse. Oči se mu zřetelně protáčely v očních jamkách a pot z něj jen lil. Potom sebou trhl a přitom pohybu polkl. Naruto si uvědomil, že stále ještě tu ohnivou vraždu přežvykuje, tak zavřel oči, pomodlil se ke všem známým bohům, i k Jashinovi jednu směřoval, a polkl. Sousto se propalovalo jeho zažívacím traktem jako kasař trezorem. Naruto měl naprostou jasnou představu o tom, kde přesně se v něm sousto nachází a obával se, že ještě dlouhou dobu ji mít bude.
Chouji měl zřejmě naprosto stejné pocity, přesto však si nabral druhou lžíci a vložil ji do úst. Nedělej to, chtělo se křičet Narutovi, zahyneš. Že to neřekl, za to vděčil tomu, že měl v plicích zrovna tolik vzduchu, aby se nedusil. A i kdyby měl dost vzduchu, pochyboval, že by zmučené hlasivky vypravily byť jen hlásku. Nezbývalo nic jiného, než solidárně trpět, a tak i Naruto nabral druhou lžíci a vložil do úst další dávku toho jedu.
Překvapivě to nebylo zas tak hrozné, nervová zakončení v ústech se ještě nevzpamatovala z prvního šoku a tak mohl druhé sousto polknout už bez žádných nepříjemných pocitů. Třetí lžíce však přinesla překvapení. Chuťové pohárky se vzpamatovaly dřív, než Naruto čekal, asi tak o tři roky, a začaly zpracovávat chuť pokrmu. Nebylo to špatné, ve skutečnosti to bylo velmi lahodné. Narutovi začal najednou guláš chutnat a tak zbytek guláše do sebe naházel do pěti minut.
Dojedl téměř zároveň z Choujim. Když odkládal lžíci, uvědomil si, že únava z mise, která ho celý den provázela, byla náhle pryč. Ve skutečnosti se teď cítil plný energie a ještě lépe, cítil se tak, že by klidně mohl zaútočit proti sídlu Akatsuki a vynést z tama Peina v zubech. Bylo to opravdu zvláštní.
"Tak co," zazubil se na ně Isuka, který se mezitím vrátil z kuchyně, "chutnalo?"
"Ano," pronesl důstojně Chouji, tedy pokud může důstojně vypadat člověk, který je rudý jak liška pod koly kombajnu, "jste skutečným mistrem svého oboru. Ale, příště bych doporučoval dávat k tomu guláši sklenici vody."
Isuka se zasmál: "Tlouštíku, kdyby jsi věděl-"
Naruto a Ayame zbledli jak Sai, když nemá den, a z hrůzou očekávali peklo, které musí zákonitě nastat. Nenastalo. Chouji to přešel z klidem Budhy! Nejspíš mu pořád pískalo v uších.
"Kdysi mi přišel do podniku hygienik," pokračoval Ikusa, "dal si velkou porci guláše. Hoši, vodu jsme mu podávali řetězem přímo ze studny a nepomohlo to. Do dvou minut nám tam zkolaboval." Zachechtal se při té vzpomínce a zapálil si další cigáro. "Tak co říkáte, stačilo vám?"
"Okawari!" zvolali Naruto a Chouji současně.
"Takže nášup," zachechtal se znova Isuka, "začínáte se mi líbit, kluci." A odešel do kuchyně opět naplnit misky.
Guláš jim oběma hodně chutnal, dodal jim oběma plno energie, ale jednu jeho úžasnou vlastnost odhalil Naruto až doma. Po večeři, která se skládala opět ze dvou misek Shinobi guláše, si vyčistil zuby a ulehl na lože. Sen, který se mu zdál, se neobjevil už hodně dlouho. Naruto stál před velkou bránou, za kterou je uvězněný Kyuubi a hleděl dovnitř. Démon ho chvíli pozoroval krví podlitýma očima a pak konstatoval, že pokud se Naruto hodlá cpát tím svinstvem, tak ať nepočítá s tím, že s ním kdy Kyuubi zase promluví. Pak zkusil ještě Naruta slušně požádat, ať se živí něčím jiným, ale protože mu to nešlo, skončil zase vyhrožováním. Na ta slova se Naruto zasmál a démonovi řekl, že zítra si dá porci i za něj.

TO BE CONTINUED...