Madara a Hashirama – Legendy Konohy opět spolu, část 2. Dospívání

„Ale, zkus to znovu, já bych to teda udělal.“ Radil Hashimu Madara.
„Ona mě nesnáší.“ Prozradil příteli Hashi.
„To bych netvrdil, kdybys věděl jak se na tebe kouká.“ Prodal svůj postřeh Madara.
„Jó? Tak dobrá, zkusím to znovu. A co ty?“ zaměřil se Hashi na Madaru.
Madara se začervenal a řekl: „No byla by tu jedna, ale ona mě nechce.“ Teď to byl Madara, kdo potřeboval pomoc.
„Ale dej pokoj. Určo se jí líbíš, ale ona je jenom stydlivá.“ Chlácholil Hashi Madaru.
„Myslíš? Ona se zajímá o toho Hyuugu.“
„Madaro, já bych si tím nelámal hlavu, až ji uvidíš, tak ji pozveš někam, třeba do nějaké restaurace a máš to.“ Usmál se Hashi na Madaru.
„No jo, ale já jí ani neřeknu ahoj.“ Při těch slovech se začervenal.
„Ó to jsem nevěděl, že jsi až tak stydlivej.“ Popíchl ho Hashi.
Náhle mezi ně vpadli Tobi a Izuna s poněkud pohřebním výrazem.
„Co se stalo? Snad ne, něco mamince?“ zajímal se Hashi.
„Bohužel ano, zemřela při porodu naší sestřičky a i ona to nepřežila.“ Řekl se slzami v očích Tobi. Hashi se také rozplakal a chtěl alespoň vidět maminku a svou sestřičku. Vyběhl ven jako šílenec. Přes slzy skoro neviděl, když dorazil do domu, tak slyšel zevnitř zoufalý pláč jejích obyvatelů.
„Hashi, jsi to ty?“ divil se Yoshirama.
„Ano, Tobi mi řekl tu zprávu a hned jsem sem běžel, abych jim vzdal poslední čest.“ Objasnil Hashi a opět plakal nad ztrátou tak báječné maminky a svou sestru by chránil a učil všemu, co věděl on sám. Jenomže mu to nebylo dopřáno ani jeho otci a bratru.
Něžně odhrnul plátno, kterým byly obě přikryty a rysy obou byly klidné, vyrovnané a stejné jakoby spaly. Svou matku naposled políbil na čelo a sestřičku, kterou viděl poprvé a naposled také políbil a přikryl je.
„Jaké by měla jméno?“ zeptal se Hiashi.
„Jmenovala by se Tsunade.“ Prozradil jméno své mrtvé dcery. A netušil, že toto jméno bude dáno jeho pravnučce. Ano je to Godaime.
„Pěkné jméno a hodilo by se k ní.“ Řekl Hashi.
Za pár dní se konal velkolepý pohřeb. Přišli všichni, kdo znali Kanari, tuto skvělou ženu, která byla pro svého manžela velkou oporou.
Nikdo na ni nezapomněl a hlavně Hashi. Byli si s matkou velmi blízcí.

Tobi oslavil sedmnáctiny. Slavil to tradičně s Hashim, Madarou, Izunou a kruhu rodinném.
Všichni čtyři již byli, tak silní, že v té době se už mluvilo o tom, že vejdou do historie a Hashimu poprvé bleskla hlavou myšlenka na minií vesnici, ale byl to jen záblesk a nevěnoval jí větší pozornost.
Madara a Izuna právě trénovali a náhle se stala zvláštní věc. Jejich sharinganské oči se chovali jinak než normálně. Když se bratři na sebe podívali, tak již neviděli pouze samotnou chakru, ale i kde je jí nejvíc.
„Bráško? Vidíš to taky?“ zeptal se Izuna.
„Ano vidím.“ Potvrdil jeho verzi.
„To je úžasné. Teď něco zkusím.“ Navrhl si sám pro sebe Izuna. A jak zkoušel různé varianty, tak vymyslel Tsukuyomi a hned to svého bratra naučil.
Pak dostali každý samostatně misi a vyzkoušeli účinky Tskukuyomi na nepříteli a shledali, že ta technika je vážně skvělá.
Ovšem na své zápasy s bratry Senju tuto techniku nikdy nepoužili.
Naproti tomu Hashi dopiloval svůj Mokuton k dokonalosti a při nečekaném boji proti Kyuubi zjistil, že může ovládat i Ocasé démony, takže při použití Mokutonu, ve kterém je i jeho chakra, tak je donutí k poslušnosti. Nikomu to neřekl, aby nebyl využíván jako jejich lovec.
Na krku pod výstrojí se mu skvěl náhrdelník, který měl nevyčíslitelnou hodnotu. Má ho od smrti své matky, která mu ho odkázala. Tobirama svoji schopnost ovládat vodu se také neskutečně zlepšil a málokdo ho dokázal porazit. Dokonce i Hashi s ním měl problémy.

Jejich mise se stávali čím dál těžší a náročnější. Jejich podřízení věřili svým velitelům a sami byli seknuti, tak, že vkládali své životy do rukou svých spolubojovníků. A víra jim pomáhala splnit i tu nejnáročnější misi.
V jedné misi, i když náhodou se potkali Hashi a Kakuzu, ale ani jeden z nich netušil, že se jejich cesty střetnou tentokrát naposledy…

„To už je ti dvacet?“ divil se Madara.
„Ano a jsi zván na mou oslavu.“ Řekl tajemně Hashi.
„Nezdá se ti, že to nějak rychle utíká? Sotva jsme byli děti, co skoro nic neuměli a teď jsme málem vůdci svých rodin.“ Trochu se zasnil Madara.
„Máš pravdu a navíc už bychom si pomalu měli zakládat vlastní rodiny.“ Souhlasil a dál rozvíjel téma Hashi.
Na oslavě jim Hiashi oznámil, že se bude ženit se svou přítelkyní, kterou se snažil sbalit asi dva roky. Ta šťastná se jmenovala Kawari a byla vážně krásná, ale i na duchu oplývala krásou.
Asi dva roky nato i Madara oznámil svatbu s Narami Kishou a moc jim to spolu slušelo.
Kupodivu se dva mladší sourozenci bránili svatbě jako čert kříže. Asi si chtěli ještě užívat života a navíc na jejich bedrech nespočívala hlavní tíha odpovědnosti za rodinu.
Madara a Hashi se stali ještě více nerozluční přátelé, ale Madara začal na sobě pociťovat jisté známky mírné slepoty, ale dal si dohromady, že to má od Tsukuyomi.

Asi půl roku po Madarově svatbě přišla další krutá rána zemřel jim otec. Uchiha Shitara byl také pohřben se všemi podstami a velení nad rodinou Uchihů se ujal Madara a po domluvě s feudálním pánem povýšila rodina Uchihů na klan a s trvalým sídlem v budoucí Konoze.
„Proč taky se nedomluvíte a nepovýšíte na klan?“ radil Hashimu Madara.
„Nechám si to projít hlavou.“ Slíbil Hashi.
„Tak dobře a co tvoje žena?“ zeptal se Madara.
„Ale je z toho potratu úplně zoufalá a já taky. Pořád jí říkám, že budeme mít další, ale ona nechce. Bojí se, že opět potratí.“ Vysvětlil situaci Hashi.
„Teda moje žena ne a ne přijít do jiného stavu.“ Přisadil si Madara.
„Neboj uvidíš, že co nejdřív nám naše manželky nadělí kupu dětí.“ Ujišťoval Hashi.
„Já se na syny a dcery těším.“ Řekl Madara a myslel to vážně a v očích se mu zračila touha po otcovství.
„Však já taky.“
Mladší sourozenci byli neustále svobodní a užívali si života a plnili mise a netušili, že přijde série nešťastných událostí a jejich poměrně bezstarostný život skončí, ale to předbíhám.

Hashi nakonec na naléhaní svého přítele svolil a požádal feudálního pána, aby rodina Senju povýšila na klan. Feudální pán souhlasil a připojil žádost jestli by Senju a Uchiha nebránili tu část ve které se nachází a pomáhali všem, kteří požádají o pomoc. Tímto byli založeni dva klany a vytvořil se stavební kámen pro vesnici, která bude známa jako Konoagakure no sató.
Ale v Hashiho hlavě se na nějaký čas usadil nápad na založení vesnice, ale ještě nenastal její čas…
Krátce po založení klanu Senju zemřel Yoshirama a vůdcovství se ujal Hashi.Od teď to už nebude jaké to bývalo...