Oblíbené činnosti našich hrdinů aneb krátké úryvky – část 2.

Popis: Jak jsem slíbila dnes se podíváme na Kakuzovu oblíbenou činnost a to všichni víme, jsou peníze: počítat je, střádat je atd. Ovšem taková záliba se člověku vůbec nemusí vyplatit, když je známa vašemu blízkému okolí. O tom se přesvědčil na vlastní kůži Kakuzu velice děsivým způsobem. Ale i vtipy mají svůj konec. Posuďte sami…

Den probíhal docela klidně až na to, že se v sídle Akatsuki pořád muselo něco dít a tak Hidan vymyslel velice neortodoxní zábavu. Vystřelit si z Kakuza.
Hidan přednesl svůj vtípek Deidarovi, Kisamemu a Itachimu, kterého také vtáhli do vtípku. Hovor zaslechl i Sasori a přidal se taky.
Vtípek mohl začít.
Hidan vstoupil do místnosti, které Kakuzu přezdíval „Sejfové království“, protože v tomto pokoji se nacházely samé sejfy, schránky atd.
Kombinace ovšem neznal a tak vzal malou přenosnou schránku a Deidara pomocí svých výbušnin uvolnil zámek. Otevřeli schránku a ta byla plná peněz.
„Honem než se Kakuzu, Šéf a ta jeho fiflena vrátí.“ Řekl Sasori a měl pravdu. Museli si pospíšit jestli to má vyjít.
Každý si vzal hrst peněz a už sem a tam nechávali bankovky tu po zemi tu na nábytku a co bylo nejdůležitější, tak Itachi vytvořil iluzi, že všechny trezory, sejfy, schránky zmizely. Přitom tam byly a na zemi nechali pár bankovek, jakože se chtěli přesvědčit jestli jsou tam fakt peníze nebo ne.
Sídlo malinko rozházeli, kvůli věrohodnosti.
A šmahem mazali pryč ze sídla a malou schránku nechali za dveřmi. Prázdnou.
Schovali se v dostatečné vzdálenosti a Hidan s Kisamem vymysleli i dopis, který psala jedna ze Sasoriho loutek. (Kdo jaký má pravopis členové nevědí, ale co když… že?)
Itachi se projevil velmi duchapřítomně a promyslel i důvod proč nebyli v sídle v době „nehody.“

Asi o tři hodiny

Už je to nebavilo čekat, zrovna, když to chtěli vzdát a dát vše do pořádku, tak se zmíněná trojka vrátila. Zetsu s Tobim byli někde na nějakých výzvědách.
Vstoupili a náhle se ze sídla ozval řev: (slušně řečeno )
„Kdo... kteří blbci si dovolil ukrást moje milášky. Já je zabiju, rozčtvrtím…“ dál to slyšet nebylo asi ho krotil samotný Šéf.
Počkali asi půl hodiny a podle domluvených postupů se vraceli do sídla.
„Co se to stalo?“ divili se Sasori a Deidara společně.
„Co se stalo? Stalo se to, že jsme byli vykradeni a hádejte kým?“ řekla Konan na přivítanou.
„Ne to nevíme. Kdo?“ chtěli vědět SasDei.
„Ten slizkej bídák Orochimaru, dokonec byl tak drzej, že nám tu nechal vzkaz cituji:
„,Děkuji za sponzorský dar. Snad se ještě uvidíme. Vaši Kabuto a jeho Veličenstvo Otokage, Orochimaru-sama.“´
„No a kde je Kakuzu a Šéf?“ zeptal se Deidara.
„V Sejfce a kde se vlastně courali vy?“
„No řekli jsme si, že prozkoumáme zdejší vesnici, inkognito, samozřejmě.“
„To vás přijde draho!“ zaburácel Kakuzu, že i Šéfik měl strach.
„Měli hlídat Hidan, Kisame a Itachi.“ Pokračovali dál v plánu. V duchu děkovali Itachimu.
„Kde jsou?“ přidal se Sasori.
„Teď jsem se chtěl zeptat já.“ Ozval se Vůdce.
„My nevíme, když jsme odcházeli, tak tu byli.“
„To jim nedaruju.“ Čertil se Kakuzu jako řecký bůh války, Áres.
„Někoho slyším to budou oni.“ Přerušil tento rozhovor Deidara.
Opravdu se otevřely dveře a v nich Hid-Kis-Ita celí rozesmátí jak sluníčka. Rázem jim do smíchu nebylo, když viděli pohřební výrazy všech a zvláště Kakuza.
„Co se stalo?“ zněla první Itachiho otázka.
„Co se stalo? Stalo se to, že jsme byli vykradeni.“ Odpověděl zcela klidně Vůdce.
„Kdo to byl?“ to se ptal Hidan.
„Náš bývalý člen.“ Nechal se slyšet Deidara a nenápadně mrkl na Hidana.
„Orochimaru?“ Kisame neskrýval překvapení, i když hraný. (Holt dobrej herec, nó!!)
„Jo ten a nechal tady vzkaz. Zmetek až já ho najdu udělám z něho pět malých do školky.“ Durdil se naoko Sasori.
„Ne to potěšení si nechám pro sebe.“ V mozku Kakuzovi už uzrával plán.
„Nehádejte se a řekněte mi, kde jste se toulali.“ Spustil Šéf.
„My jsme, myslím já a Itachi chtěli zkusit něco nového ve spolupráci a šli někam dál do ústraní. Hidan řekl, že tady zůstane a bude se modlit.“ Další vymyšlený Itachiho scénář. (Holt Itachi je machr)
„Ahá, dobře, potom se přesvědčíme a ty Hidane?“ dál se vyptával Vůdce.
„Modlím se a modlím a náhle slyším rámus, s klením ať mi Jashin-sama odpustí jsem šel a kolem sídla nikde nikdo a tak jsem se vydal na průzkum. Myslel jsem, že za chvíli budu zpátky, ale jak jsem viděl, že to Itimu a Kisimu jde, tak jsem se připojil a trénovali spolu.“
„Tak dobře, co mám s vámi dělat, ale trest vás nemine. Zítra přijďte do mé kanceláře.“ Rozhodl Vůdce.
„Ano,“ řekli pokorně všichni zainteresovaní.
„Co je to s váma ani neprotestujete.“ Divil se Pein.
Od odpovědi je zachránil příchod Zetsua a Tobiho. Vše se opakovalo a když se Tobi vydal do Sejfky tak odtud bylo slyšet jakýsi podivný zvuk padajících předmětů, něco jak sejfů…
„Co zas vyved´?“ divil se Kisame.
„Nevím, ale znělo to hodně nebezpečně.“ Řekl Kakuzu a hnal se jak šílenec.
Za ním ostatní.
Tohle nikdo nečekal Tobi se válel mezi různými sejfy, trezory a schránkami.
„Co je tohle?“ Vůdec se tvářil nechápavě.
„To nevím.“ Řekli sborově aktéři.
„Ale víte a za trest nedostanete žold na rok a budete se střídat v domácích pracech. Dostanete tolik práce, že vás ty srandičky přejdou. No Hidane dívám se na tebe.“ Prohlásil Vůdce a jak to říkal tak všichni zaúpěli.
„Hidane, kvůli tobě jsem založil knihu Prohřešků a ty už máš stránku tisíc dvacet sedm a píšu osmý řádek, vlevo dole.“
„Tolik? Jsem poctěn.“
Kakuzu si toho nevšímal a lítal po sídle a počítal svoje mílášky. Měl je všechny.
Rozhodl se, že dnes přespí v Sejfce a bude bdít na své penízky, milované.
A tvůrci si užili domácích prací, hlídek, špehování atd. Co je štvalo nejvíc nedostávali žádnej žold.
Hidan si taky užil pořád se mu stávali drobné nehody typu: zakopl a spadl na nůž atd.

No jo holt se nevyplácí dělat vtípky, i když jsou lákavé, ale občas se povedou, ne?