Natsuki 04 - Rozhodnutí aneb Kabuto je překvapen

,,Kabuto – san, podívej se, to je ale nádherný východ slunce!” zastavila se náhle Natsuki a vystavila tvář paprskům ranního slunce, které začaly ozařovat krajinu.
,,Natsuki – sama, musíme pokračovat. Jsme těsně za hranicemi a může nám hrozit nebezpečí,” varoval ji Kabuto.
,,Ještě chviličku! Vždyť je teprve ráno a slunce už je tak teplé!” rozpřáhla ruce a zavřela oči, s jejími vlasy si pohrával lehounký vánek.
,,Musíme pokračovat!”
,,Tak dobře, když jinak nedáš....” zabručela. Kabuto chtěl pokračovat v cestě, ale náhle se zarazil, poněvadž ucítil chakru několika cizích shinobi, což ho znepokojilo.
,,Počkáme...” zašeptala Natsuki, která to také nejspíš zaznamenala.
,,Ale Natsuki – sama je jich mnohem víc než nás, nemáme čas se zdržovat!”
,,Počkáme...” zdůraznila. Cizí shinobi se nebezpečně přibližovali až je nakonec celá jejich patnáctičlenná skupinka obklíčila.
,,Podívejme se, špehové ze Zvučné...” zašklebil se jeden z můžů, který se pyšnil páskou se znakem Bleskové.
,,Pouze procházíme, nechceme se účastnit žádných konfliktů...” snažil se Kabuto uklidnit situaci a vrhal po Natsuki rozzlobené pohledy.
,,Zvučná už mi celkem dlouho leží v žaludku...” zamračil se shinobi z Bleskové a vytáhl si z pouzdra několik kunaiů.
,,Kabuto, není důvod jim lhát o našem pravém důvodu toho, proč jsme tady,” řekla Natsuki bezvýrazně.
,,Natsuki – sama!!” vyhrkl a pohlédl na ni. Doopravdy neměli čas se zdržovat a k tomu nebylo jisté jestli jich není víc.
,,Netušil jsem, že jsou Orochimarovi stoupenci tak pošetilí,” ušklíbl se muž.
,,Pošetilý je ten, kdo mi dnes skříží cestu,” ušklíbla se Natsuki. V mžiku všech patnáct mužů obmotaly pásy vody.
,,Co to ksakru...” vyhrkl vyděšeně jeden z nich, ale vzápětí ho přehlušil křik ostatních. Natsuki pomalu sevřela dlaň v pěst. Kabuto na ni udiveně zíral. Zneškodnila patnáct mužů. Patnáct mužů během pár vteřin!
,,Kabuto, nepleť se mi do cesty,” pohlédla mu do očí, ,,jinak tě taky zabiju...”
,,Samozřejmě...” sklopil raději hlavu.
,,Dneska je opravdu moc krásný den...” usmála se škodolibě, poté vyskočila na jednu z větví nedalekého stromu. Kabuto ještě chvíli setrval na místě a teprve pak vyrazil. Rozhodl se její varování brát na vědomí a chtěl se raději držet v povzdálí, přesto ji ale nehodlal spouštět z očí.
....................
,,Jsi slabý... a proč jsi slabý? Protože ti...” Itachi se k němu sklonil, ,,chybí nenávist...” zašeptal mu do ucha.
,,Jsi slabý... tak slabý... slabý, slabý slabý!!!” smál se mu hlas té dívky se zelenýma očima. ,,Myslela jsem, že přeživší Uchiha bude silnější...”
,,Ksakru!!” přetočil se Sasuke na druhý bok, jako by nestačilo že nemohl celou noc usnout. Včerejší souboj se mu musel neustále připomínat. Co udělal špatně? Vždyť se o tolik zlepšil! Byl teď mnohem silnější než před dvěma a půl roky! Ale ta dívka ho porazila jako nic! Krev se v něm doslova vařila.
,,Jsi slabý...” zazněl mu hlavě opět ten hlas.
,,Ksakru! Ksakru!! Ksakru!!!!” zuřil a vší silou udeřil pravou pěstí do stolku u postele.
,,Nic nevydržíš....”
....................
Natsuki náhle prudce zabočila doleva, Kabuto ji v bezpečné vzdálenosti následoval a krátce po ní se mu také otevřel výhled na malou vesničku.
,,Tady... tady splním misi...” zašeptala si Natsuki pro sebe a jediným plynulým pohybem vytáhla svou katanu z pouzdra. ,,Kabuto?” zavolala poté.
,,A-ano?” přiblížil se trochu.
,,Do ničeho nezasahuj a drž se vzadu, nerada bych si tě spletla s kořistí...” řekla mu nebezpečným tónem.
,,Nemějte obavy...” zamračil se a opět zpomalil. Natsuki seskočila ze stromu a proběhla bránou vesnice. Strážní, kteří zrovna hlídali, zemřeli tak rychle, že ani nevěděli jak se to stalo. Kabuto své tempo zpomalil ještě víc, a když seskočil dal se spíš do lehké chůze. Procházel hlavní cestou, ale nenarazil na živou duši. Všichni kdo se připletli Natsuki do cesty zemřeli a zbytek, který se stačil ukrýt, nejspíš zemře později...
Už to byla nejméně hodina co procházel vesnicí, ale Natsuki se k jeho smůle někam vytratila. Proklínal se za to, že ji nesledoval, mohla být kdekoliv a klidně by mu mohla někam utéct. Což by bylo velice nemilé. Neměl chuť ji hledat po všech shinobi zemích. Jen tak mimoděk zahnul do jedné z postraních uliček a tak tak se stačil vyhnout blyštivému ostří katany, které se mu mihlo nebezpečné kolem obličeje.
,,Kabuto!! Říkala jsem, že se mi nemáš plést do cesty!” vzdychla rozladěně Natsuki.
,,Omlouvám se...” řekl suše a byl vděčný svým rychlým reflexům.
,,Mohla jsem tě zabít...” objevil se v jejím hlase káravý tón, který Kabuta nesmírně rozladil.
,,Je úkol splněn?” zeptal se, ale už jen z jeho hlasu bylo poznat, že ho to vůbec nezajímá.
,,Jo, krom mě a tebe tu není živé duše...” ušklíbla se. ,,Ale na to aby's to poznal se stačí pořádně rozhlédnout...”
,,Ano, měl jsem času dost...”
,,Myslím, že už se můžeme vrátit...” řekla, zasunula katanu zpět do pouzdra a aniž by na něj počkala vyrazila kupředu.
........................
Sasuke už to nedokázal déle vydržet, prudce se posadil aby mohl nějak rozptýlit myšlenky, ale vzápětí hlasitě usykl. Měl pocit jako by měl zlomená snad všechna žebra v těle a to nejméně natřikrát i přes to, že ho Kabuto léčil.
,,A Kabuto – san, co je to vlastně bolest?” vzpomněl si na její slova a zarazil se. ,,Nikdo mě nikdy nezranil...” Copak to bylo možné? Nikdy ji... Před očima mu proběhlo pár vzpomínek týkajících se Gaary. I on byl neuvěřitelně silný a to proto, že v něm sídlil démon... Bylo by snad možné aby měl takovou smůlu a narazil na dalšího člověka ve kterém byla zapečetěna ještě větší zrůda? Sasuke si povzdychl. Klidně tu smůlu mít mohl.
...................
Natsuki se náhle zastavila.
,,Natsuki-sama, děje se něco?” zeptal se ji Kabuto, když stanul na větvi nedaleko.
,,Támhle je vesnička...” kývla směrem před sebe.
,,Naše mise skončila, měli bychom se neprodleně vrátit...” oznámil ji a posunul si brýle na nose.
,,A co kdyby se naše mise trochu protáhla?” podívala se na něj nevinně.
,,C-co? Natsuki-sama, chcete zaútočit i na tuhle vesnici?” vyhrkl nevěřícně.
,,Kabuto, špatně jsi mě pochopil!” zamračila se.
,,A co jste myslela?” teď už byl naprosto vyveden z míry.
,,Chci si zajít do města!” objevil se v její tváři milý úsměv.
,,Do města?” zamrkal nevěřícně, ta nenadálá změna ho naprosto překvapila.
,,Dobře, jestli nechceš, jdu tam sama...” zabručela dětinsky a vyrazila kupředu.
Kabuto ještě chvíli strnule stál, ale pak se vydal za ní, nemohl ji přece nechat potulovat se samotnou. Orochimaru mu výslovně nakázal, aby ji nespouštěl z očí, rozhodně nechtěl udělat stejnou chybu jako v první vesnici, a tak, ač nerad, musí jít tam kam ona. Držel se těsně za ní, když se náhle zastavila v koruně stromů nedaleko vstupu do vesnice.
,,Natsuki-sama?” zeptal se ji naléhavým tónem.
,,Psst! Nesmíme v nich vyvolat podezření...” řekla, sundala si ochranou čelenku a společně s pouzdrem na kunaie ji hodila do batohu. Poté si sundala katanu ze zad a vrazila ji Kabutovi do rukou. ,,Budeš jako můj ochránce, ano?” mrkla na něj spiklenecky.
,,Ale Natsuki-sama...” začal protestovat, ale Natsuki mu přiložila prst na ústa. ,,Teď budeš můj ochránce...” usmála se a sundala mu ochranou čelenku, která také skončila v jejím batohu.
,,To je šílenství...” zabrblal Kabuto tiše.
,,Dlouho se tam nezdržíme...” ujišťovala ho.
,,Za tohle mě Orochimaru-sama zabije...” pomyslel si otráveně.
,,Tak jdem!” řekla, chňápla ho za ruku a seskočila ze stromu přímo před vstupní bránu. Oba hlídači jim ihned zatarasili cestu.
,,Kdo jste a co chcete?” zeptal se ten urostlejší z nich.
,,Jmenuji se Natsuki,” usmála se sladce, ,,a tohle je můj ochránce... Chceme si jen prohlédnout vesnici, něco si zakoupit a dát si něco k obědu...” vysvětlila.
Oba strážci začali pohledem přejíždět po kataně, kterou teď měl ve vlastnictví Kabuto.
,,No jo, Natsuki-sama je v tomhle vážně hrozná, pořád by jen něco kupovala, ale platí dobře...” pousmál se trochu nervózně. ,,Do jaký situace jsem se to probůh dostal??” pomyslel si zdrceně.
,,Tak jo, ale nedělejte nic nepatřičného nebo si vás najdeme...” ušklíbl se menší ze strážců.
,,A taky nic nemravného...” uchechtl se druhý strážce a pak je bez problémů vpustili.
,,Kabuto-san, co myslel tím nemravným?” zeptala se ho Natsuki jakmile byli z doslechu.
,,Co? Nic podstatného...” uhl pohledem. ,,Tohle mě asi vážně zabije,” zoufal si v duchu.
,,Natsuki-sama, byl bych rád kdybyste....” ale pak se zarazil, protože jím zmiňovaná osoba už nekráčela vedle něj. ,,Natsuki-sama?!” rozhlížel se na všechny strany a začala se ho zmocňovat panika. ,,Ksakru! Holka jedna pitomá! Já věděl, že s ní budou jen samé problémy!!” začal v duchu zuřit. ,,Kde ji mám asi teď najít?!”
,,Kabuto-sááán!!!” ozvalo se zleva. Kabuto tam pohlédl, z tamní uličky vyběhla Natsuki a v rukou držela dvě zmrzliny. ,,Podívej se, co jsem ti koupila!” usmála se na něj a nabídla mu jednu z nich.
,,Tohle mi Orochimaru-sama určitě udělal naschvál...” vzdychl si pro sebe.
,,No tak vem si ji nebo se rozpustí!” mávala mu s ní před nosem.
,,Ne děkuji...” zakroutil hlavou.
,,Vem si ji nebo ti usekám všechny prsty na rukou...” zasyčela tiše.
,,No, když jinak nedáte...” řekl nervózně a nakonec ji přijal, nepochyboval o tom, že by to udělala. Tyhle nenadále změny v jejím chování byly děsivé. Jednu chvíli byla roztomilým dítětem a druhou vraždícím strojem. Po dnešním dni chápal proč si ji Orochimaru tak váží, byla nepředvídatelná, nevinná jak dítě a přesto neuvěřitelně mocná a nebezpečná.
.................
S tichým povzdechem sebou nakonec plácl na lůžko. Byl rozhodnut. Ta dívka byla hodně silná, a ano musí si to přiznat, je dokonce mnohem silnější než on. Je možné, že je i stejně silná jako jeho bratr Itachi. Ale pokud ji porazí bude o další krok blíže k pomstě. A on ji porazí, udělá proto cokoliv...