Anděl písku a sněhová rebelka 2.díl

„Nikdo tu není!“ informoval chladným hlasem Gaara a ostatní se vyhoupli k úkrytu.
„Musíme se nepozorovaně dostat z vesnice.“ řekl Jimon a všichni přikývnuli.
„Půjde to, když tady ledová královna nebude dělat problémy!“ neodpustil si Gaara.
„Šlo by to, kdyby tu někdo držel zobák!“
„Vím, že se opakuju, ale.....NECHTE TOHO!“ zakřičela Temari.
„No vidím, že já nebudu ta, kdo nás prozradí!“
„Zkus aspoň předstírat, že seš vděčná za to, že tě ochraňujeme!“ už i Kankuro ztrácel nervy.
„Já nepotřebuju vaši ochranu!“
„Ale potřebuješ!“ řekl rázně Jimon.
„Jdeme!“ řekla Temari.
„Vezmeme to bočními uličkami!“ Všichni se vydali za blondýnkou.

„Tady se zastavíme!A dáme si odpočinek, bude poledne....“ řekl Jimon a zastavil se na malé louce. Miomi se svezla k zemi. Skoro vůbec nespala.
„Půjdu sehnat něco na jídlo!“ nabídnul se Kankuro a během chvíle se vytratril.
„Rozdělám oheň!“ nabídnula Temari a hned se do toho dala.
„Je to dobré místo. Mohli bysme tu zůstat i na noc, když nás nenajdou, aby si Miomi odpočinula...“ řekl Gaara a na poslední slova kladl důraz.
„Co...kecáš..“ oddychovala Miomi. „Já se na cestu...můžu....vydat hned.....“
„A zkolabuješ!“ uchechtl se.
„Ne...já bych to....zvládla v kuse až....do....Ko...n..o....Že já se s tebou vůbec bavím!“ řekla a zavřela oči,ale hned je zase otevřela, protože přišel Kankuro.
„Mám oběd!“ s úsměvem ve tváři přišel ke skupince a v rukou měl dva mrtvé králíky.
„Ty si děláš srandu, že jo?!“ zeptala se nevěřícně Miomi.
„Ne proč? Budou skvělý, když se upečou!“
„Jsem vegetariánka!“ pronesla ostře. Gaara vypadal jako by si myslel, že je naprostá kráva, ale v duchu se bavil.
„Neřekla jsi, že máš speciální přání k jídlu!“ nadával Kankuro.
„Myslela jsem, že jdeš pro lesní plody!“
„To se ti mám sbírat s malinama nebo s houbama?!“
„Třeba! Já maso nepozřu!“
„Tvůj problém! Moc se omlouvám výsosti, ale buď sníš toto nebo prostě nebudeš jíst!“
„Jdu si obstarat vlastní jídlo!“ bez jakkéhokoliv slova se zvedla a zmizela mezi stromy.
„Někdo by za ní měl jít!“ řekl Jimon a na to se za ní vydal Gaara.
„Je dobrej nápad nechat je někde spolu?“ zeptala se Temari, ale její bratr jí na to hned odpověděl: „Jo je! Ať ji Gaara přizabije! Aspoň bude klid!“

„Vím, že mě pozoruješ!“ pronesla a sbírala do misky maliny.
„Nepozoruju! Hlídám!“
„Nemusíš mě hlídat!“
„Je to můj úkol!“ Gaara se posadil ke kmeni stromu a opřel se o něj. Miomi si o jeden z trnů na ostružiním rozthnula rukavici bez prstů na pravé ruce.
„Sakra!“
„Je to jen kus oblečení!“ řekl lhostejně Gaara.
„No a?“ Bylo vidět malé soustředění chakry a rukavice se zacelila.
„Nové jutsu?“ zeptal se Gaara a zavřel oči.
„Ne!“
Gaara uslyšel zašustění a otevřel oči. Miomi se usadila vedle něj a na zemi trhala jahody.
„Proč po tobě jde tolik ninjů?“
„Proč tebe lidé z vesnice nemají rádi!“
„Já se ptal první!“
Miomi zarytě mlčela a očima těkala po jahodách.
„Mlčíš? Žádná přidrzlá odpověď?“
„Ne... myslím, že už si vezmu jen pár hub a půjdeme...“
Zvedla se a zmizela za stromy. Za chvíli se vracela i s pestrobarevným ovocem a houbami.
„Mňam tady to ovoce vypadá dobře...“
„Já bych ho nejedl!“
„Proč?“
„Je prudce jedovaté!“
Miomi ho rychle zahodila.
„Vážně?“
„Jo hodně lidí se na něm otrávilo....“
„Díky...“
„Není za co. Těžce bych vysvětloval, že ses otrávila a že já s tím nemám nic společnýho.“
Miomi si vzala všechno co nasbírala a spoelčně s Gaarou se vraceli k tábořišti odkud se linula vůně pečeného masa.
„Vy oba dva žijte?“ zeptal se zvědavě Kankuro a mlsně se díval na houby.
„Byl bys radši kdybychom se vzájemně zabili?“ odpověděla otázkou Miomi.
„Ne nebyl... nechceš se posadit Miomi. Určitě musíš být unavená!“
Temari se na Kankura zvědavě podívala.
„Kankuro? Je ti dobře?“
„Jasně... já jen... víš ty houby by se na tom mase tak skvěle vyjímaly...“ Temari se šíleně rozesmála a Miomi ho probodla ledovým pohledem.
„Zapomeň!“
„Miomi!“ řekl naléhavě.
„Ne! Nic nebude!“
Miomi si vychutnávala výborné houby, čertstvě opečené a dávala nahlas znát jak jsou výborné. Kankuro se naštvaně zakousnul do masa a vraždil ji pohledem.
„Jaké byly houby?!“ zeptal se jedovatě.
„Výtečné!“
„Čekal jsem to...“
„No jo, to víš!“
Všichni dojedli.
„Co teď?“ zeptala se Temari.
„Za chvíli se začne stmívat!“ řekl Jimon. „Zůstaneme tady a v noci budeme mít hlídky.“
„Tak jo. Já si vezmu hlídku jako první!“ řekla rázně Temari.
„Dobře Temari, já druhej pak Gaara a nakonec Kankuro...“
„A co já?“ zaprotestovala rázně Miomi a všichni na ni pohlédli.
„No myslel jsem, že když jsi byla tak utahaná po dnešku, že se budeš chtít vyspat!“
„Ne! Já chci mít hlídku!“
„Dobře... dobře... ale nemůžeš mít hlídku sama... takže budeš s...“