Natsuki 03 - Pošetilý bratr

Orochimarův podzemní palácový komplex se už poněkolikáté hrozivě otřásl. Kabuto, který zrovna nesl tác s čajem pro Orochimara, se zarazil v polovině pohybu a poněkud úzkostně na něj pohlédl.
,,Orochimaru – sama, jste si jist, že je moudré aby...“
,,Není proč se strachovat, Natsuki to zvládne...“ odbyl ho a dál se věnoval svitku, který měl rozprostřen na stole před sebou.
,,Ale přece jen by...“
,,Kabuto...“ přerušil ho varovně.
,,Už mlčím...“ vzdychl, mlčky mu položil tác na stůl a nalil mu čaj.
...................
,,To bylo super!!!“ usmála se Natsuki, když uskočila před Sasukeho úderem, který ve zdi zanechal mohutný kráter.
,,Ještě pořád si myslíš, že mě porazíš?“ zamračil se se škodolibým úsměvem ve tváři.
,,Myslím... nejsi jediný, kdo tady dokáže aktivovat druhý stupeň prokleté pečetě...“ oplatila mu škodolibý úsměv a levou polovinu jejího těla posely černé plamínky, které se vzápětí rozšířily po celém těle a spojily se do jediného celku. Stejně jako u Sasukeho ji druhý stupeň změnil vzhled. Vlasy nabyly tmavě šedého nádechu a její kůže taktéž zšedla. Sasuke se zarazil, ta podoba... jako by...
,,Co je? Máš snad strach?“ začala ho provokovat a tím přerušila tok jeho myšlenek.
,,Strach je vlastní pouze slabým lidem,“ ušklíbl se a zaútočil, ale Natsuki pohotově uskočila.
,,Hodláš tady poskakovat dlouho? Protože mě už to přestává bavit!” zavrčel a znovu se na ni rozběhl. Natsuki se sehla před jeho napřaženou rukou, ale Sasuke prudce zastavil, ohnal se po ní a jeho dlaň se rozzářila namodralým světlem. Těsně před tím než ji stačil zasáhnout ho uchopila za zápěstí a mrštila jím proti zdi. Celá místnost se otřásla. Sasuke se slabým heknutím dopadl na podlahu, vzápětí se však postavil na nohy a opět se ji pokusil udeřit. Natsuki opakovala stejný postup a Sasuke znovu okusil tvrdost kamenných zdí.
,,Ksakru!!!” zamračil se a chtěl vstát, ale Natsuki ho uchopila za límec kimona, zvedla ho do výšky a prudce přirazila ke zdi.
,,Myslela jsem, že přeživší Uchiha bude silnější...” zasmála se mu do tváře.
,,Jdi do hajzlu!” procedil skrze zaťaté zuby.
,,Oh... jaká silná slova...” pošklebovala se mu. ,,Ta ale bohužel nic nezmůžou...”
,,Uvidíme...” pousmál se náhle.
,,Na tohle ti neskočím!” zamračila se a ještě prudčeji ho přirazila ke zdi. Sasuke hekl, síla prokleté pečetě se náhle vytratila a z úst se mu vyvalil slabý pramínek krve. ,,Nic nevydržíš...” povzdychla si mrzutě a ledabyle ho od sebe odhodila. Sasuke tvrdě dopadl na zem a zůstal nehybně ležet.
,,Jsi slabý...“ konstatovala suše, když se zastavila před jeho ležícím tělem už ve své normální podobě. Sasuke jen podrážděně zavrčel a pokusil se vstát, ale nedokázal se vůbec pohnout. ,,Takhle by to dál nešlo...“ zakroutila hlavou.
,,Natsuki – sama!!“ uslyšela najednou po své levé straně něčí hlas, a když se tím směrem podívala spatřila...
,,Kabuto – san! Copak tady děláš?“ usmála se na něj mile, což ho naprosto šokovalo, takže tam zůstal stát jako přikovaný. ,,Kabuto – san? Jsi v pořádku? Nejsi třeba nemocný?“ podívala se na něj zkoumavě.
Kabuto sebou mohutně trhl a uvědomil si za jakým účelem vlastně přišel. Jakmile totiž otřesy přestaly nařídil mu Orochimaru, aby šel oba dva zkontrolovat a popřípadě udělat to, co by bylo třeba. Rozběhl se tedy k ležícímu Sasukemu a ihned začal zkoumat rozsah jeho zranění.
Natsuki se k němu opatrně naklonila. ,,Umře?“ zeptala se ho možná až příliš zvědavým tónem.
,,Ne, to určitě ne... jeho zranění nejsou zase tak vážná...“ vysvětlil ji a začal mu léčit rozdrcenou ruku.
,,Aha...“ přikývla a na chvíli se zamyslela. ,,A Kabuto – san, co je to vlastně bolest?“ položila mu další otázku.
,,Co? Natsuki – sama, rozptylujete mě... musím se soustředit...“ odbyl ji.
,,Chtěla jsem vědět jaká je bolest...“ špitla ublíženým hlasem.
,,Prosím?“ pohlédl na ni nevěřícně.
,,Nekoukej se tak!“ obořila se na něj. ,,Nikdo mě nikdy nezranil...“ nafoukla tváře.
,,Omlouvám se... jen mě to překvapilo...“ řekl pokorně.
,,Jediné co vím je to, že je to něco moc nepříjemného,“ objasnila mu to zamyšleně.
,,To je dost chabý popis bolesti...“ pousmál se lehce.
,,Myslím, že kdysi dávno jsem věděla co je to bolest... ale... všechno to mám v mlze...“ posmutněla a zahleděla se kamsi do dáli na místo, které viděla pouze ona. Kabuto té příležitosti využil a dlouze se ji zadíval do očí. Měla je neuvěřitelně zelené, tak trochu i hadí. ,,Kdo vůbec je?“ pomyslel si stejně jako Sasuke, který mlčky vyslechl celý jejich rozhovor.
,,Tak já jdu...” řekla po chvíli ticha a usmála se na něj.
,,Jistě...” přikývl, pevně uchopil Sasukeho a vyzdvihl ho. ,,Já odvedu Sasuke – kuna...” řekl si spíš pro sebe otráveným tónem.
..................
,,Orochimaru – sama, úkol je splněn...” poklekla před ním.
,,Jak si Sasuke – kun vedl?” zajímalo ho.
,,Je slabší než jsem si myslela, ale... ale je jedním z mála u kterého jsem musela použít druhý stupeň prokleté pečetě...” odpověděla mu.
,,Takže jsi ho porazila, viď? Tím jsi určitě dost pošramotila jeho sebejisté ego. Bude tě nenávidět...” zašklebil se.
,,Možná... možná ho to donutí ke zlepšení... a o to vám přece jde, Orochimaru – sama...” klopila stále zrak.
,,Jistě, jsi pro něj nejlepší soupeř... po dnešní hořké porážce tě bude chtít překonat a jeho výkon se určitě zlepší...” pousmál se lehce.
,,To určitě ano... ale... ale...” hlas se ji zadrhl.
,,Copak?” začal se zajímat.
,,No, já totiž... totiž, asi jsem to trochu přehnala...” koktala, ,,... ale není to nic vážného!” vyhrkla vzápětí a upřela na něj své zelené oči.
,,Natsuki, říkal jsem ti aby jsi s ním zacházela jemně...” vzdychl.
,,Zacházela jsem s ním jemně! Dokonce jemněji než kdy dřív...” sklopila opět zrak.
,,Problém je ovšem v tom, že neumíš dobře odhadnout své síly... No dobře... Zítra tě čeká menší mise, podrobnosti se dozvíš později, teď můžeš odejít...” pokynul ji k odchodu. Natsuki se poslušně zvedla a zamířila pryč. Chvíli jen tak bloudila chodbami a přemýšlela. Tělo ji zaplavilo spoustu pocitů, které nedokázala určit, nakonec se rozhodla Sasukeho navštívit.
Zaklepala na dveře jeho pokoje. Chvíli přemýšlela jestli se má opovážit vejít, když zevnitř nezaslechla žádný hlas, ale nakonec se po několika málo minutách odhodlala.
,,Sasuke – kun?” nakoukla dovnitř.
,,Vypadni...” zavrčel zle.
,,Nebuď tak nevrlý... přišla jsem se na tebe podívat...” vešla a zavřela za sebou. ,,Je dobré, že to není nic vážného... když s někým bojuju nedokážu se prostě ovládnout a někdy taky říkám různé hlouposti,” vysvětlila a přistoupila o něco blíž. ,,Omlouvám se jestli jsem ti nějak ublížila...” pokračovala, ale Sasuke mlčel.
,,Sasuke? Žiješ ještě?” nahlédla přes bok jeho ležící postavy.
,,Řekl jsem abys vypadla!!” ohnal se po ní zdravou rukou, které se však Natsuki včasně vyhnula.
,,Co si vlastně o sobě myslíš?! Přišla jsem se ti omluvit abys věděl, tak bys to mohl respektovat!” nafoukla rozzlobeně tváře.
,,Tvoje omluvy jsou mi ukradené...”
,,Sobecký, egoistický blbečku!” řekla naštvaně, vydupala z pokoje a práskla za sebou dveřmi. ,,Pitomeček pitomý, už s ním nepromluvím ani slovo...” zamumlala si pro sebe a vydala se do západního křídla.
................
,,Kabuto, jak vážná jsou Sasukeho zranění?” zeptal se ho Orochimaru jakmile se vrátil zpět.
,,Týden si určitě poleží, i když... je možné, s jeho zbrklostí a tvrdohlavostí, že se to zkrátí na čtyři až pět dnů...” vysvětlil.
,,Natsuki se zítra zúčastní mise... Původně ji měl doprovázet Sasuke – kun, ale protože je teď lehce mimo provoz zastoupíš ho...”
,,Co, prosím?” vyhrkl Kabuto nevěřícně. Ta holka mu vyloženě lezla na nervy a neměl chuť s ní plnit jakékoliv mise.
,,Jsi nejvhodnější kandidát a krom toho, moc se nenadřeš, budeš ji pouze pozorovat a hlídat,” usmál se Orochimaru.
,,Jste si jist? Určitě by se našel někdo mnohem vhodnější...” snažil se z toho vyvléct.
,,Na severozápadě od naší hranice je pár menších vesniček, řekni Natsuki ať si jednu z nich vybere a kompletně ji vyčistí... ona už bude vědět co tím myslím...” ignoroval jeho poznámku a zašklebil se. ,,Hlavně ji neztrať z očí a ve svém dobrém zájmu se bez ní nevracej zpět...” ozval se v jeho hlase nebezpečný tón. Kabuto se zamračil, před chvílí ho napadlo, že by se té dívky mohl nějakým způsobem zbavit, ale teď to rozhodně nepřipadalo v úvahu. Orochimaru si jí cenil. Moc cenil. Možná dokonce víc než Sasukeho...