Vzpomínky na Kyru 001.

„A…“
„Zvládnul bych to sám.“
„Já…ví…vím…“
„Hej Kabuto! Vytáhni z ní ty kunaje.“
„To myslím už nebude potřeba Sasuke-kun.“
„Proč?“
„Je mrtvá.“

Po dlouhé době se červené oči rozšířily, když jejich pohled dopadl na dívčí postavu klečící k nim zády v prachu bojiště. Tmavě hnědé vlasy sepnuté do vysokého ohonu, teď nespadaly dozadu na dívčina záda jak by měly, ale dopředu před obličej, neboť dívka měla hlavu skloněnou dolů, jako by studovala cosi na zemi. Záda vždy hrdě rovná se teď hrbila, jakoby na ně tlačila nějaká neviditelná síla. Vypadalo to jakoby se měla každou chvíli zvednout, ostatně jako vždy, když přijala úder, aby ho ochránila. Ale dnes už ne. Dnes ta rána byla smrtelná. Už nikdy těm červeným očím neoplatí úšklebek, když si léčí zranění, která měla být původně jejich. Už nikdy nebude stát vzadu a sledovat každý jejich pohyb. Už nikdy jim nebude stát po boku v každé situaci. Ale co je nejhorší a to si ty oči palčivě uvědomili: Až do teď jsem to nevěděl.

Ten první den kdy jsem jí poznal. Malá, mladší než já, ubohá holčička. Ale přesto silnější než já. Tehdy jsem jí nenáviděl, ale PROČ? Proč zrovna tenhle pocit, tyhle emoce? Byla to jen prohra v souboji, jako každá jiná. Tak proč to bolí?

„Hej Orochimaru, jestli je tohle všechno co dokáže, tak to se budu pěkně nudit. Dělat někomu chůvičku mě moc bavit nebude.“
„Uklidni se Kyro-san. Sasuke-kun je tu nový, je to můj triumf a jednou bude dokonalý dárce. Ale do té doby je ještě dlouhá doba. Musí hodně trénovat a to ne s tebou. Naučím ho hodně a jednou tě porazí, aniž by zvedl jediný prst.“
„To možná, ale jak jste řekl do té doby je ještě daleko a to hodně. Navíc porazit mě, aniž by zvedl jediný prst je nemožné a to ať jste kdokoli.“
„Zapomínáš kdo je Kyro-san. On je Uciha a to nikdy nesmíš zapomenout.“
„Ach ano, ten slavný Sharingan. Jak jen jsem mohla zapomenout. Proto je vlastně cennější než já. Bez něj by byl nic.“
„Možná máš pravdu Kyro-san, ale to se nikdy nedozvíme. Teď ho ale ošetři nechci, aby mi umřel hned první den jeho pobytu zde. Je ti to jasné?!“
„Hai sensei.“

Ten rozhovor se mi vryl do paměti. Tehdy mi skoro do očí řekla, že já nejsem nic. Já sám o sobě jsem jen obyčejný člověk. To co mě řádí někam výš je jen ta kekkai genkai. Prokletá kekkai genkai, bez ní bych tady vlastně vůbec nebyl. To ona mi vzala rodinu. NE! Ona NE! To on. Ten člověk, který si říká Itachi. Uciha Itachi. To všechno tady je kvůli němu. Bez něj bych tu nebyl, a kdybych tu nebyl, tak by ona nezemřela. Ale on zaplatí za ní i za mou rodinu, ale nejdřív zaplatí ti, kdo vyslali ty prokleté nože.

Červené oči se mihly pod víčky. Zaznamenávaly každý pohyb protivníků již od počátku boje. Nic už je nemohlo překvapit. Žádný hmat, nic. Katana v jeho rukou rozčísla vzduch a s elegancí divoké šelmy přesekla nepřátelská ostří. Jí se nic nemohlo vyrovnat snad jen úder od té dívky ležící v prachu by ji kdy mohl zastavit. Za okamžik již brázdí čepel první stružky čerstvé rudé krve. Krve toho jehož nože přesekly nit Kyřina života. Kapitán Yamata se skácel na zem s podříznutým hrdlem bez jediného zvuku. Tedy až na tupou ránu, kterou vydala nesouhlasně zem na protest tíze jenž na ni dopadla. Už zbyli jen tři protivníci z nichž dva zůstanou ušetřeni, tedy aspoň prozatím. Letmo na ně pohlédne, ale potom už se věnuje plně novému protivníkovi. Ten již stihl vytvořit jakési tygry či lvy. Pár máchnutí zápěstím a jsou pryč v gejzíru inkoustu jenž je stvořil. Další úder je odkloněn dýkou, ta ale splnila svůj úkol naposledy, neboť z její čepele se staly kovové střepy. A proto poslední ostrá rána katany projde přesně tam kam měla už předtím. I Sai padá tváří k zemi. Zbyli už jen ti dva. Chlapec a dívka v jeho věku. Bývalí přátelé, víceméně jediní které kdy měl, když opomeneme Kyru, jenž už není. Ale byla to vlastně přítelkyně? Nebo jen stín, jenž tě na každém kroku chrání?

„Co bude teď? Taky nás zabiješ Sasuke?“
„Vás? Ne pokud to nechcete. Měl jsem dost příležitostí v minulosti a budou i další v budoucnosti. Kdyby být neměli, tak bych tě nenechal žít.“
„Sakra Sasuke co je to s tebou?! Kde je ten starý Sasuke -“
„Ten už nežije.“