Shledání II. Láska a síla Hokanagi, část 20.

Jak Naruto svíral Hinatu snažil se co nejopatrněji vyndat zabodnutý kunai z Hinatiných zad. Náhle a bez varování se tu objevili týmy, které vyslala Tsunade na pomoc. Našli tu hrůzostrašnou scénu.
Pět těl tu bylo rozeseto po celém palouku v takových polohách, které snad ani neexistovali a šesté tělo mělo dva velké zásahy po tom zvláštním kunaii, který zdědil po otci Naruto.
Bylo pouze slyšet Narutovo štkaní a prosení ať Hinata nikam neodchází a zůstane s ním.
Naruto celý zoufalý mluvil: „Lásko, neopouštěj mě. Vrať se ke mě. Musíme spolu prožít celý život. Zestárneme spolu, vychováme kupu dětí, které se budou podobat tobě a mě. Miluji tě. Nenechávej mě tady samotného bez tebe nemám důvod žít. Jsi moje duše...“ naříkal dál Naruto a ostatní nevěřili svým očím a uším jakoby se ocitli v jiném světě. Jak tak Naruto naříkal, tak vzpomínal na to jak si vyznali lásku, její smích, krásnou rozesmátou tvář, její polibky...
Přistoupila k němu Sakura a řekla: „Naruto, nech ji odejít.“
Po těchto slovech se Naruto vylekal, že tam s ním jsou ještě další lidé. Vzhlédl k Sakuře oči plné slz a s bolestným výrazem.
„Jak to můžeš říct?“ obvinil ji Naruto zlomeným hlasem a vůbec jsi neuvědomil, že tam Sakura je.
„Naruto, já...“ nedořekla Sakura, protože...
Jak Narutovi slzy skrápěly Hinatino ochablé tělo a jak pořád svírala meč, tak pár kapiček slz dopadlo i na meč. Hokanagi začal zářit svou zlatomodrou září, tak ta zář zahalila Hinatu jako závoj. Záře pomalu ustávala na intenzitě až zcela přestala.
„Co se stalo...?“ zeptal se nechápavě Naruto, kterému se objevilo světlo na konci temného tunelu.
Nejdříve Hinata slabě a tiše zasténala, že ji Naruto neslyšel. Na to ztěžka pootevřela oči.
„N-naruto?“ zašeptala Hinata slabým hlasem.
„A-Ano?“ řekl Naruto a opět se rozplakal, ale tentokrát štěstím.
„Proč pláčeš a proč mě bolí záda?“ zeptala se Hinata dezorientovaným hlasem a pokoušela se vstát.
„Hinato nevstávej, musíš odpočívat. Dostala jsi zásah kunaiem, když jsi mi zachraňovala život, nevzpomínáš si?“ vysvětloval Naruto tak dojatým hlasem, že nemohl ani mluvit.
„Aha, už si vzpomínám a co se stalo potom?“ vyptávala se dál Hinata již silnějším hlasem.
„No, stalo se, lásko, že jsi umírala a zemřela, ale díky meči jsi zase se mnou. Teď už navždy. Já vím, že je to narychlo, ale vezmeš si mě?“ řekl Naruto a překvapivě vytáhl z kapsy své bundy krabičku s prstýnkem, který byl překrásný. Safír uprostřed a kolem něho zlatý kroužek na stříbrném.
Hinata se dojetím rozplakala a ostatním spadla čelist. Tohle teda nečekali.
„Jistě, vezmu si tě. Tolik tě miluji.“ Naruto Hinatě navlékl prstýnek a Hinata ho objala a následně políbila. Naruto polibek opětoval.
„Nechci vás rušit, ale nevrátíme se?“ navrhl Lee. Byl dojatý k slzám.
„Pardon. Trošku jsme se nechali unést. A co vy tady?“ Až teď si uvědomili jejich přítomnosti.
„Hokage-sama, nás poslala, abychom vás našli a pomohli vám.“ Vysvětloval Shikamaru.
„Ahá, tak to jo, ale jak vidíte je konec.“ Řekl Naruto.
„Naruto, nemusíš...?“ zeptala se Hinata a ukázala na meč.
„Máš pravdu!“ řekl Naruto a šel si pro otcův kunai, který pořád vězel v Tsukarovi, jak vytahoval kunai, ještě jednou Tsukaru nakopl se vší nenávistí k němu.
Naruto se řízl do rány, kterou utržil v boji a meč přijal krev, aby opět nabyl své síly.
Sakura mu lékařským ninjutsu uzdravila ránu.
Když Hinata a Naruto obnovili část svých sil, tak jak se vraceli zpátky do Konohy Naruto a Hinata vysvětlovali celou situaci.
„Tak tohle se stalo.“ Řekla Ino a pořád nemohla uvěřit, že Naruto a Hinata mají vztah. V duchu si povzdychla: Jen kdyby Sai věděl...

O několik dní později

Hinata a Naruto prošli lékařskou prohlídkou, ale kupodivu měli jen drobné škrábance a odřeniny a že neměli dalších zranění jim nic nebylo.
Všichni se sešli v nemocničním pokoji, kde Naruto a Hinata strávili noc. Jenom kdyby se něco náhodou nestalo.
Kushina měla hroznou starost a pořád se ptala jestli je v pořádku. A on, že je.
Naruto vše zopakoval, protože Kushina, Tsunade, Shizune a Kakashi to neslyšeli.
Jakmile se dostal k tomu zasnoubení bez klepání vtrhl do pokoje Hyuuga Hiashi.
„Co to má znamenat?“ zeptal se spíše Naruta.
„Hiashi-sama, je mi líto, že jsem se nejdřív nezeptal vás, ale seběhlo se to rychle.“ Řekl omluvně Naruto.
„Tos měl, ale Hinata pořád mluvila o tobě a doufám, že spolu budete šťastní.“ Řekl Hiashi s úsměvem. Nejdříve objal svou dceru a poté otcovsky objal Naruta.
„Děkuji vám. A učiním vše proto, aby byla Hinata se mnou šťastná. To slibuji!“ slíbil Naruto.
„Tak to budeme příbuzní,“ zanaříkal Neji.
„Už to tak vypadá,“ zazubil se Naruto.
„Kushino-sama, doufám, že si mě oblíbíte,“ řekla nečekaně Hinata.
„Jistě, já už tě mám jako za svou. Klidně mi tykej, když už budeme rodina.“ Řekla Kushina celá rozzářená, že bude mít takovou snachu, kterou si pro Naruta přála.
Vidíš to Minato, tak Naruto konečně našel štěstí, říkala si v duchu Kushina.
Poté si Kushina a Hiashi poblahopřáli ke svatbě jejich potomků a začali spřádat plány na svatbu a samo sebou si vzájemně potykali.

Je to skutečnost? Nebo je ještě něco čeká? Mají právo po všem co stalo právo na štěstí? A další otázky narůstali až v jeden den se to mělo vše zkazit...