Operace Sakura Uzumaki 5 (END)

"Kamaráde, myslím, že je čas na finální fázi." poplácal Naruta Neji po zádech. Ten se jen šŤastně zazubil a všechny tři obejmul.
"Moc vám za všechno díky."
"Jojo, myslím, že máš zač..." zavrčel tiše Sasuke, kterého už od oného "využití šamru" pronásledovala ona dáma, od které to zjistil. On ani Hinata z toho nebyli zrovna dvakrát nadšení.
"Ale teď už je to všechno na tobě..." dodal Neji a tajuplně přimhouřil očka. Naruto rozverně kývl a někam odcupital.

Naruto seděl u stolu, na kterém se povalovali zmačkané papíry a zamyšleně žužlal pero.
"To je ono!" zajásal a rychle vytáhl další papír, na který začal krasopisně písat.
"To je ono..." opakoval nadšeně a zamyšleně si po sobě přečetl dopisovzkaz.
Nevěřila jsi mi, když jsem ti říkal, že tě miluju. Věř mi alespoň teď, když v slzách říkám: "Miluj mě!" Pokud mi věříš, přijď k lesu. Budu tam na tebe čekat. S láskou Tvůj N. Spokojeně se usmál, složil papír, napsal navrch ,Sakura' a šel se pochlubit Nejimu.
"Téda Naruto, to se ti povedlo." pochváli ho Hyuuga. "Jen mi vrtá hlavou, kdes narazil na ten citát..."
"Četl jsem ho v oblíbené knížce citátů Sakury."
"Ona ti půjčila svou knížku citátů?" zeptal se ho překvapeně Neji.
"No, to se zrovna říct nedá," přiznal se Naruto a mírně zčervenal. Neji jen protočil oči v sloup a zamrmlal něco o tom, že si to mohl myslet.
"A kdy jí to pošleš?" zeptal se ho pochvíli.
"Zítra... Až jí skončí služba. Končíme společně."

"Výborně..." Naruto si tleskl do dlaní, když zahlédl vycházet Sakuru, která se pustila směrem domů. Šel za ní jako stín a když vešla do domu, vylezl na okenní římsu a hodil jí vzkaz na postel. Poté rychle zase slezl a jako o překot se rozběhl k lesu.
Nervózně jí vyhlížel a modlil se, aby přišla. Chodil pořád sem a tam a tak si vyšlapal pěknou cestičku. Nakonec se nervově zhroutil a sedl si k prvnímu stromu, co mu padl do oka. Už to chtěl vzdát, když za sebou uslyšel ten milovaný líbezný hlásek.
"Věřím ti."