Kunoichi ze Suny I

„Tati!“ Vypískla rudovlasá dívka uraženě a složila ruce na prsou.
Muž, v hábitu kazekageho skryté písečné vesnice se škodolibě zaculil. „Neříkej, že se ti nelíbí!“
Jejich hlasy se rozléhali šerým lesem. Vycházející slunce tvořilo mezi vysokými stromy dlouhé pruhy stínu, které zdobily kočár, projíždějící po vyježděné cestě.
„To není pravda! Já-...já přece...!“
Její otec se znovu zasmál. „Jsi jako tvoje matka!“
Rudovláska se zarazila. „Hmm, proč?“
Kočár s trhnutím zastavil.
„Dál už ani krok!“
Před vůz se rozkročmo postavila zahalená postava a v napnutých rukou držela kunaie. Dlouhá, pytlová kapuce ji spadala až k očím a stín brzkého rána odhalil pouze rty, zkroucené v úšklebku. Nedalo se poznat, zda je to úšklebek posměšný, nebo bolestný.
„Banditi?“ Otázala se rudovláska. Její otec nesouhlasně zakroutil hlavou.
„Bandita. Je jen jeden a podle toho, jak se mu třesou ruce, ani ne moc nebezpečný.“
Otec a dcera pospíchali do Konohy, kde se měla mladá kunoichi zúčastnit chuuninských zkoušek. Kvůli zmatku a nepříjemné šarvátce v Písečné vesnici nemohli vyrazit v čas, a tak jeli nepřetržitě celou noc, aby stihli zahájení.
Z nečekaného zdržení, v podobě mladíka s kunaii v rukou, byli poněkud vytočení. Tímhle tempem nemají šanci stihnout zahájení!
„Co tu dělá?“ Ušklíblo se děvče. Mohlo ji být něco kolem dvanácti let.
„Pravděpodobně loupí.“ Odpověděl naprosto klidným tónem kazekage.
Bandita se nervózně zavrtěl. „Vydejte mi všechno, co máte!“
„Na to, jak je malý, má nepřirozeně hluboký hlas. Řekl bych, že se přetvařuje.“ Ignoroval otec chlapcův příkaz.
„Je to ještě děcko...“ Ušklíbla se dívka naštvaně. Je to ještě děcko, ale zdržovat umí pěkně! „Můžu ho-...?“
„Šetři chakru na Chuuninskou zkoušku, zlato. Tohle by nás zbytečně zdrželo.“ Odsekl ji otec a vystrčil ruku z okna.
Jistě. Tušila, že tohle řekne!
„Jestli neučiníte, jak jsem vám přikázal, stihne vás krutý trest!“ Pohrozil bandita.
Kolem kazekagovi dlaně se začal seskupovat písek a pomalu se vydal vzduchem, směrem k postavě, která jim zabránila v cestě. „Jdi domů, mladej.“ Promluvil nevrle.
„Nikdy!“ Vykřikl bandita a rozběhl se směrem k vozu.
Písek zrychlil a pokusil se ho obejmout kolem pasu.
Postava uskočila do strany.
Písek se přemístil k jeho pravému boku a znovu se ho pokusil lapit.
Bandita znovu uhnul a přemístil se na dotek k vozu. Vyskočil a vrhl připravený kunai do čtverhranného okénka na dívku, sedící uvnitř.
Ta překvapeně jen tak tak uhnula hlavou a ostří ji škráblo na pravé tváří.
Mohla být mrtvá!
Vyděšeně ztuhla a pohlédla banditovi do očí, které se odkryli při prudkém pohybu.
Byli plné nenávisti, ale také strachu.
Matně si uvědomila, co se stalo. Pomalu zvedla ruku, rovná dlaň, prsty u sebe a zkoncentrovala do ní chakru.
Bandita si urovnal druhý kunai, nohama dopadl zpět na pevnou zem a připravil se k vrhu.
Co když se tentokrát trefí?!
Rudovláska, již bez dalšího čekání, vystrčila ruku z okna a praštila banditu dlaní rovnou do čela.
Přes to, že v akademii i na misích byla vždy jedna z nejlepších, když se dostala do opravdového souboje, pohltil ji strach ze smrti.
Zasažený ztratil rovnováhu.
Kdyby si letícího kunaie nevšimla včas, zabodl by se ji rovnou do hlavy a ona by zemřela! Zabil by ji ubohý, vyděšený bandita, který si chtěl vydělat na chléb a sýr!
Dívka s bušícím srdcem odvrátila pohled od jeho překvapených očí, které na ni upřel.
Jako hadrový panák se bez jediného výkřiku svalil k zemi.
Zpod kapuce mu vyklouzlo několik zelených pramenů vlasů, které se, když dopadl zády na cestu, kolem něho rozprostřeli jako paprsky.
Už se na něj znovu nepodívala.
Prsty si setřela krev z rány a pohlédla na svého otce, sedícího v druhém rohu vozidla.
„Proč si ho nezabil?!“ Obořila se na něj.
Bylo ji hrozně.
„Aneki, je to ještě dítě!“
„Je možná tak stejně starý, jako já!“ V očích se ji zaleskly slzy. Mohla zemřít! „Mohl mě zabít!“
Její otec si povzdechl. „Věděl jsem, že ho zvládneš.“ Promluvil odevzdaně. Možná, že teď si to taky trochu vyčítal. „Ty, zabilas ho?“ Otázal se po chvíli ticha.
„Jen omráčila.“ Zamumlala dívka a upřela velké pomněnkové oči na prkennou podlahu vozu.
Kočí poznal, že už je po všem a dal povel koním. Kočár se znovu s trhnutím rozjel.
Ne, že by ho nechtěla zabít! Toužila po tom, avšak nezvládla to.
Když v rychlosti zkoncentrovala svou Chakru a udeřila ho, cítila, že do toho dala malou sílu. Způsobila jen to, že ten kluk na chvíli ztratí vědomí a možná nějakou dobu nebude moct používat chakru.
Její dovednosti ještě nejsou tak velké, jak myslela!
V ráně na tváři ji ostře zapíchalo.
Budu mít jizvu. Skvělý první dojem pro budoucí členy mého týmu! Uvědomila si trpce a promnula dlaní zasažené místo. Nevědomky tím nezaschlou krev rozmazala po celé tváři.
„Až dorazíme, tak ti to nechám vyléčit.“ Slíbil otec.
„D-dobře...“ Souhlasila tiše Aneki. Povedená nejstarší dcerka Sabaku no Gaary a Hyuugy Hinaty. Krásná, geniální, talentovaná a zároveň naprosto neschopná!