Smolíček, jak ho neznáte...

Protože u mě nastala tvůrčí krize při psaní Missky a Chlapečka, rozhodla jsem se odreagovat takovou jednorázovkou. S parodiemi na pohádky se v poslední době roztrhl pytel, proto ani já nezůstanu stranou.
Ale předem všechny varuju – pokud nechcete přijít o zbytky iluzí, které snad ještě o hrdinech z Naruta máte, NEČTĚTE TO!

Za devatero horami, sedmero řekami, třinácti paneláky, šesti mrakodrapy a velice, velice daleko od Japonska i České republiky se rozprostírala neprostupná džungle. A v této džungli se kromě bujné vegetace a všelijaké havěti nacházela malebná chaloupka s červenou střechou. Střechou zatékalo, okny táhlo, rozpadlý plot uhníval ve vysoké, neposečené trávě... Pokud se ptáte, proč byl domeček v tak dezolátním stavu, existuje na to jednoduchá odpověď – jeho majitel, jelen se zlatými parohy jménem Shikamaru, byl největší lenoch pod sluncem. Pokud se ptáte, kde se vzal jelen v džungli, na to už, bohužel, odpověď nemám...

Líný jelen celé dny polehával na louce a přežvykoval, pozorujíce mraky. Mezitím jeho spolubydlící a chráněnec v jedné osobě, hyperaktivní blonďák Naruto, pečoval o domácnost. Což v praxi znamenalo, že si válel šunky na gauči před televizí a pojídal ramen.
Jejich idylické soužití však bylo čas od času narušováno výpady divokého kmene amazonek, které si říkaly Kunoichi. Byly to mladé, chrabré bojovnice oděné v tygřích, leopardích, lvích, rysích, tuleních a myších kůžích. Velitelka měla právo nosit sukni spíchnutou z králíka Azurita. Současné velitelce, udatné Hinatě, sice modrá barva příliš neladila k fialovým očím, ale co už...

Vždy, když Shikamaru odcházel na pastvu, napomínal Naruta: „Taková otrava, věčně to opakovat, ale co nadělám... Tahle pohádka je tak problematická... Tak poslouchej, Naruto. Seď hezky na zadku, dívej se na video a nikomu, opakuju NIKOMU neotvírej, jasný?“
„Dattebayo,“ zahuhňal modrooký kluk s plnou pusou ramen.
„To je vopruz,“ vzdychnul Shikamaru a odebral se na palouček. Naruto zalil další dva kelímky instantních nudlí horkou vodou, ulapil se s nimi do křesla a celý den sledoval své oblíbené TNMT, neboli Teenage Mutant Ninja Turtles, čili po našem Želvy ninja. Náhodní kolemjdoucí pak mohli zaslechnout nadšené výkřiky „Rafaelo, jeď!“, „Máš na to, Donatelo!“, „Nedej se, Michellangelo!“, „Trhač FÚJ!“ a podobně.

Mezitím v táboře amazonek...
„Děvčata, jsme na pokraji vyhynutí,“ prohlásila Hinata, když přehlédla své shromážděné družky. Bohužel to, co řekla, byla pravda pravdoucí. Kmen Kunoichi tvořilo všeho všudy sedm dívek – fialovooká velitelka, potom Temari (neohrožená krotitelka divé zvěře), Ino (mírně hysterická blondýna, expertka na místní flóru), Tenten (lukostřelkyně, jejíž šípy nikdy neminuly cíl), drzá ruodvláska Tayuya, uhrančivá krasavice Kin a cholerička Sakura.
„Nezbývá než si pořídit nějaké potomky,“ doplnila své předchozí prohlášení Hinata.
Kin rázně zavrtěla hlavou: „Nepřipadá v úvahu! Já si nebudu ničit figuru!“
„Se mnou taky nepočítejte,“ bránila se Temari. „Tygra zkrotím levou zadní, ale na děcka jsem krátká.“
„Ani mě nehne,“ přidala se Tayuya. „Nejsem zvědavá na žádnýho uvřískanýho fakana! Stačí že tady řvou Ino a Sakura.“
Jmenované se urazily, načež prohlásily, že se na těhotenství ještě necítí připravné. Jediný pohled na Tenteninu zamračenou tvář pak velitelce stačil k tomu, aby pochopila, že budoucnost kmene závisí na ní.
„Dobře tedy,“ povzdychla si rezignovaně. „Hned zítra se půjdu zeptat na Orochimarovu kliniku asistované reprodukce...“
„To asi těžko,“ ušklíbla se Tayuya. „Oroksichta zabil jeden nespokojený otec, když se po záhadné záměně vzorků jeho ženě narodil malý fialový had. Vraždícího rodiče odsoudili na doživotí a kliniku zavřeli.“
„Tak to jsme v pasti,“ pravila Ino zklamaně.
Hinata se posadila na ztrouchnivělý kmen a usilovně přemýšlela. Temari začala brousit svůj speciální kunai uzpůsobený k lovu kočkovitých šelem, Tenten vyráběla letky na šípy, Tayuya zlákala Sakuru ke hře v kostky, Ino a Kin si navzájem rozčesávaly vlasy... Když poslední sluneční paprsek vzdal marný boj se soumrakem a džungle utonula v temnotě a tichu, Hinata povstala. Otřásla se po celém těle. Nebylo to však zimou, jež se přikradla po setmění, nýbrž odporem z rozhodnutí, ke kterému právě dospěla.
„Ač je to velice nechutné, vypadá to, že nemám na vybranou... Musíme sehnat nějakého muže...”

Druhého dne ráno, když za jelenem zapadly dveře, se Naruto spokojeně vrhnul do přípravy snídaně. Na hromadu v levém rohu kuchyně přihodil několik prázdných kelímků od instantních Miso ramen a zapnul rychlovarnou konvici.
Co si dám dneska, přemýšlel, zatímco nahlížel do špajzu. Hm, mám tu dvoje Miso, troje Tonkotsu, jedny Shoyu... Tak ty si schovám na neděli, to bude bašta. A hele, tady jsou ještě jedny Hakata, já myslel, že jsem je zblajznul předevčírem.
Vysmátý blonďák strhl z kelímku papírové víčko, přidal ho k ostatním odpadkům vršícím se na stole a než se dovařila voda, přebíral videokazety se seriálem Walker, Texas Ranger...

Kunoichi se pomalu blížily ke zdevastovanému obydlí. Sakura opatrně nahlédla dovnitř (poté, co kunaiem odškrábala vrstvu stoleté špíny z okenní tabulky), načež vypískla: “Jů, Chuck Norris!”
“A to je kdo?” podivila se Kin.
Sakuru to zarazilo.
“Ty neznáš Chucka Norrise?!”
“Ne, to je někdo slavnej?”
“Chuck Norris je ten, kdo napočítal do nekonečna. Dvakrát. Chuck Norris dokáže pálit mravence lupou. V noci. Chuck Norris zná poslední číslo čísla Pí. Chuck Norris je tak rychlý, že oběhne zeměkouli a plácne se do zad.”
“Když se řekne 'Nikdo není dokonalý', Chuck Norris to považuje za osobní urážku,” vykoukl Naruto z okna.
“Narutíčku, pacholíčku, otevři nám svou světničku. Jen dva prstíčky dovnitř strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme,” spustila na něj Hinata.
Narutíček se rozpačitě poškrábal ve vlasech, několik málo okamžiků přemýšlel, z hlavinky se mu kouřilo... Pak prudce zabouchnul okno, až sklo zadrnčelo a ze střechy spadla další červená taška.
“Já věděla, že ta přiblblá básnička nezabere,” reptala Ino.
Hinata se urazila, tak iniciativu převzala Tenten. Zaťukala na dveře a pravila sladkým hláskem: “Hej, chlapečku! Když nás pustíš dobrovolně, slibuju, že ti nestřelím šíp přímo do...”
“Na vaše výhrůžky já kašlu,” přerušil ji Naruto z chaloupky. “A dovnitř vás nepustím ani za nic, ještě mi vyžerete ledničku, protože jste líný ulovit si nějakou veverku!”
Sakuře došla trpělivost. Ladným kopem vyrazila dveře, hodila si malého blonďáčka přes rameno a celá skupinka se vydala na cestu k sídlu amazonek.

Naruto se zmítal a vřískal jako by ho na nože brali: “Za hory, za doly, mé zlaté parohy, kde se pasou? Chudáčka Naruta Kunoichi nesou!!!”
Nikdo však na jeho zoufalé volání neodpovídal...
“Shikamarů, ty zvíře vypelichaný! Jen počkej, tohle ti nezapomenu, dattebayó!” stačil ještě zařvat, než ho Sakura dobře mířenou ranou pěstí poslala do říše snů.

Zlaté paroží se vrátilo z pastvy a nalezlo svůj domov vzhůru nohama. Vyvrácené dveře, rozbitá okna, na zemi zmatené stopy, ve vzduchu... Ve vzduchu závan známého parfému.
“A sakra,” odfrkl jelen. “Ta holka je tak otravná...”
Plácnul sebou do trávy a chvíli čučel do mraků, aby se uklidnil. Pak vyskočil, zahrabal kopýtkem a vydal se po stopách amazonek...

Když malý Uzumaki otevřel své modré oči, shledal, že civí na plakát skupiny Lunetic. Zabily mě, já skončil v pekle a tohle je trest za mé hříchy, pomyslel si. Odvrátil hlavu od hrůzostrašného snímku a sykl bolestí. Levou tvář měl celou nateklou. Bolest byla příšerná, ale aspoň věděl, že je naživu.
Rozhlédl se po svém vězení. Ze všech stěn na něj shlíželi krasavci z plakátů jako Brad Pitt, Orlando Bloom, Leonardo DiCaprio, Vojta Kotek... K úpornému cukání v obličeji se začínala přidávat nevolnost.
“Pomoc!” neubránil se Naruto výkřiku. “Jsem snad chycenej v nějakým brutálním genjutsu? To je horší mučení než Tsukuyomi!!!”
“Moje řeč,” ozval se odkudsi z temnoty hlas Kyuubi. “Pojď rychle pryč, než pozvracím ty mříže!”
Tak se blonďák sebral a začal slepě tápat po zdech, aby náhodou nebyl znova nucen pohlédnout na obnažený hrudník Toma Cruise... Když nahmatal studený kov, pevně uchopil kliku a začal zběsile lomcovat dveřmi. Bezvýsledně. Plížil se tedy dál, až objevil něco, co se tvářilo jako okenní rám. Opovážil se pootevřít jedno oko, pak omdlel. To, co považoval za klíč ke svobodě, tedy okno, byla ve skutečnosti zarámovaná podobizna Enriqua Iglesiase v životní velikosti...

Shikamaru se hnal pralesem jako splašená sardel. Míhající se stromy vytvořily rozmazaný koridor, kterým náš milý jelen pádil s větrem o závod. V očích smrt, na tachometru dvacet, rychle jako Otaku po e-shopu s anime produkty. A stejně zběsile uháněly myšlenky v jeho malé hlavičce s velkým mozkem...
Kde je Narutovi konec, co s ním ty divoženky provádějí??? Pak se zastavil a oddychoval. Třeba s nimi šel dobrovolně, třeba se ten barák rozpadl sám od sebe... Ne, to by mi neudělal! Ale co když se do některé z nich zamiloval? Láska, jak problematická věc...
Ta její figura, pohled plaché laně, jak otáčela hlavu a svůdně mrkala dlouhými řasami...
Shikamaru zaplašil staré vzpomínky a pokračoval v cestě.

Naruta probudil hlad a vzrušený šepot.
“Ještě spí.”
“Tak ho vzbudíme.”
“Ještě ne.”
“Proč ne? Nebudem to odkládat.”
“A co když nebude chtít?”
“Nezájem.”
“Ale to nejde, jak to chceš udělat? Bez jeho souhlasu...”
“Je nás víc, ne?”
“Trapas.”
“Já bych ještě počkala.”
“Ne, ty sis to vymyslela.”
“Když to je tak nechutný.”
“Ale musí to být!”
Modroočko se mírně vyděsil, ale rozhodl se setrvat v roli drsňáka. Vyskočil a jak je jeho zvykem, dal si ruce za hlavu a začal vřískat: “Jako o co tady jde, krasavice vesmírný?! Za prvé mám hlad, pak jsem se vůbec nevyspal a je mi děsná zima, proč jste mě vytáhly ven?! A co se mnou jako chcete dělat? Nějaký rituální oběti, či co?!”
Odpovědi se však nedočkal, protože na palouček před obydlím amazonek přicválal Shikamaru. V plném trysku rozehnal Kunoichi na všechny strany a zastavil se před Narutem.
“Ty můj paroháčku, já tě tak rád vidím,” zvolal blonďák, vrhnul se jelenovi kolem krku a úplně zapomněl, že mu předtím přísahal krutou pomstu.
“Paroháček? Tak to sedí,” zaznělo a ze stínu stromů vyšla drsňačka Temari.
Do Shikamara jako když střelí. Postavil se na zadní a vypadalo to, že neví, jestli má vystartovat proti ní anebo zdrhat zpátky do lesa. Když zase dopadl na všechny čtyři, sklonil hlavu a otázal se: “Co tady děláš?”
“Héj, vy se znáte? A odkud se znáte? Jaktože o tom nevim? Proč jsi o ní nikdy nemluvil?” vychrlil ze sebe Naruto rychlostí blesku.
“To je trochu problematické, Naruto. To bys nepochopil a nebuď otravnej...”
Temari zbrunátněla. “Vidíš to? Už zase začínáš! Kdybys pořád neopakoval, jak je pro tebe všechno otrava a jak je náš vztah problematický, nikdy bych si nezačala s Choujim!!!”
“A kdyby sis nezačala s mým nejlepším kamarádem, nemusel se ze mě stát paroháč. A to do slova a do písmene! Jako bych tě neupozornil na naše rodové prokletí! A tys slíbila, že mi budeš věrnááá!”
Naruto a Kunoichi nechápavě hleděli na ty dva, až se Tenten zeptala: “O jakým prokletí to mluvíte?”
Shikamaru vzdychnul a kdyby měl ramena, tak by jimi určitě pokrčil. “To je otravná historie. Problematické na vysvětlování... Ve zkratce, aby to pochopil i Naruto – když žena podvede muže z klanu Nara, stane se z něho TOHLE!” Křísnul kopýtkem o tvrdou zem, až to zajiskřilo a smutně pokýval zlatým parožím.
Hyperaktivní blonďák sice pochopil prokletí jeleního klanu, ale stále mu něco vrtalo hlavou. “Ty, s těma čtyřma culíkama? Kyuubi a já bysme potřebovali něco vědět... Však už se ptám!” plácnul se po břiše. “Když sis teda začla s Choujim, proč už někde nechováš malý Akimichata a strašíš tady v pralese s partou primitivních ženštin? A nota bene unášíš malé nevinné chlapce?”
Temari se rozvzlykala. “Když on měl ty svoje brambůrky a křupky a barbecue radši než mě! Tak jsem si řekla, že na chlapy kašlu a přidala se tady k děvčatům.” Upřela své velké temně zelené uslzené oči do Shikamarových hnědých, hlubokých, cituplných zraků a tiše špitla: “Ale stejně jsem na tebe nikdy nezapomněla.”
“Taky tě miluju,” odvětil dojatý jelen.
Temari ho něžně políbila na čumáček...

Zahřmělo, země se otřásla, blesk rozčísnul oblohu a palouček zahalila mlha. Když lehký vánek rozptýlil šedivý opar, choulila se Temari v náruči milovaného culíkatého lenocha. Ino a Sakura plakaly dojetím, dokonce i Tayuya uronila slzičku...
“To je sice moc pěkný,” nevybíravým způsobem přerušil tu kouzelnou chvíli Naruto, “ale řeknete mi konečně co tady dělám já???”
V tom k němu přistoupila Hinata. “Pojď se mnou támhle do toho křoví a já ti to vysvětlím...”

ZAVONIL ZVONEC A POHÁDKY JE KONEC :D