Vysmátý apríl a dál jen tajemství s velkým T - 1.kapitola

Byl den jako každý jiný.Ale přece jenom to nebyl tak obyčejný den, jak se zdál.Bylo totiž 1.dubna.Tobi si svatosvatě (spíše řečeno ďábloďáblovsky) slíbil, že celý den bude s Deidarou a pokusí se ho co nejvíc napálit.Ráno začal tím, že Deidarovi do oblečení nasypal svědící prášek.Zatímco jím posypával všechno dostupné oblečení uslyšel z koupelny křik a potom i tvrdý dopad.Pobaveně se uchechtl a posypával dál Deidarovo oblečení tím práškem.Když dorazil zpět do svého pokoje, uslyšel, jak Deidara znovu zlostně křičí.Za několik málo okamžiků vtrhnul Deidara do Tobiho pokoje a určitě chtěl něco říct, ale než to udělal, vylil se mu na hlavu kýbl velmi ledové vody."To si vypiješ!" prskal Deidara na Tobiho.Tobi jen rychle kývnul a čekal, co se bude dít dál.Deidara chtěl tohoto malého parazita uškrtit, a tak se k němu rozběhl, jenže v té chvíli mu podjely nohy, a Deidara se sesunul na zem.Kouknul se pod sebe a zjistil, že uklouzl po cvrnkacích kuličkách (nebo jak se tomu říká)."Tobi!!!!" zakřičel z plných plic Deidara.Tobi se jen těžko přemáhal, aby se nerozesmál.Deidara to něm poznal a celý zrudl vzteky.Už se neudržel a začal řvát:"Už toho mám dost!Nejdřív uklouznu v koupelně!Pak místo gelu na vlasy si do vlasů stříkám růžový sprej!Poté přijdu sem a stane se tohle!Potom ... potom ... eeeeee .... hmm ..." Tobi měl takový pocit, že Deidara něco vynechal.Najednou Deidara nasadil zmučený výraz a začal se drbat po celém těle."To je ono!" řekl si v duchu Tobi."Tak na ten svědící prášek jsem dočista zapomněl." pomyslel si vzápětí.Deidara zmizel a asi za 10 minut znovu přišel do Tobiho pokoje, ovšem jen v ručníku."Všechny moje věci!Tyyyy!Jen počkej!" rozkřikl se Deidara a vrhl se na Tobiho.Tobi ho jediným rázným mávnutím ruky zastavil."Nebojte Deidaro-senpai, vzal jsem vám vaše věci, které nejsou posypané tím ... no ... ech ... tedy chci říct, které nesvědí." zachechtal se Tobi, podal mu věci a šel pryč.Asi za 5 minut se vrátil - to už byl Deidara oblečený."Co jsi dělal, když jsem byl pryč?" zeptal se Deidara Tobiho podezřívavě.Tobi nasadil svůj obvyklý postoj, ale neřekl nic.Došli spolu tedy na snídani, kde už je čekali ostatní.Na oba čekalo na stole jídlo."Vypadá to chutně!" prohlásil nahlas Deidara a přivoněl.Vtom se strašlivě rozkýchal.Itachi se zasmál (pokud je to ovšem možné) a řekl:"Kýchací prášek nade vše!" Všichni ostaní se rozesmáli.Hidan před něj postavil normální jídlo a něco, co vypadalo na čokoládu Milka.Nejdříve snědl snídani a teprve potom se vrhl na čokoládu.Mělo to trochu jinou příchuť než čokolády, které kdy jedl.Docela mu to zachutnalo, takže jí snědl sám a s nikým se nerozdělil.Když jí dojedl, začali se všichni přítomní smát, až se za břicho popadali.Hidan řekl nevěřícně koukajícímu Deidarovi:"Víš co jsi právě snědl?" Odpovědí mu bylo zavrtění hlavy."K-králičí bobky!" rozesmál se znovu Hidan, ale smích ho brzy přešel, když viděl Kakuzovu dlaň k němu nataženou a rozevřenou.Deidara později zjistil, že se vsadili o balík peněz, protože si Hidan myslel, že Deidara ty bobky nesní.Najednou Konan řekla:"Tak už toho nechte!Zábava skončila." Otočila se na Deidaru a řekla mu:"Mám pro tebe skvělou zprávu!" Deidara si myslel, že Akatsuki konečně nechají Tobiho vystřelit na Měsíc, jak si vždycky přál, ale nechal se překvapit.Konan znovu promluvila:"Deidaro ... čekám s tebou dítě!" Najednou se všechny pohledy stočily na Leadra.Ten vstal, a vrhal na Deidaru vražedné a zabijácké pohledy.V ten okamžik, kdy se Leader nebezpečně přiblížil k Deidarovi, Konan vykřikla:"Apríl!" Leader se znovu posadil na židli a musel se zásobovat alkoholem na to, aby se uklidnil.Někdo ho pak musel praštit do zad, aby přestal.Deidara si v tu chvíli všimnul, že chybí Kisame.Zeptal se Itachiho, jestli o něm něco neví.Itachi se rozpovídal:"Vlastně, chtěl jsem ti to říct hned, jak jsi přišel.Kisameho budeme mít k obědu, ale nevím jestli z něj mám udělat sushi nebo pečeného žraloka.Co ty na to?" Tohle už tedy bylo na Deidaru moc.Vstal a Itachi křikl:"Aprííl!" Deidara se rozhodl, že se půjde projít a řekl to všem nahlas.A nebyl by to Tobi, kdyby se nerozhodl jít s Deidarou.Tak šel tedy Tobi s Deidarou.Jen tak se procházeli po lese, a byla by to docela příjemná procházka, kdyby ovšem Tobi pořád nepovídal nesmysly a nevykřikoval by přitom:"Apríl!".Minuty této procházky se změnily v hodiny, takže Deidara a Tobi si všimli, že se začíná stmívat.Začali se tedy vracet domů, když vtom jim do cesty skočil neidentifikovatelný ninja.Neváhal, a hodil nějaké kunaie na Tobiho.Všechno se to seběhlo asi tak v jedné vteřině, takže Tobi nestačil zareagovat - dostal je všechny přímo do srdce.Deidara se rozhlédl kolem sebe, ale ten ninja už zmizel.Přiklekl si tedy k Tobimu a řekl mu:"Tobi, jestli do pěti vteřin nevstaneš tak za sebe neručím!1, 2, 3, 4 ... 5.Tobi?Tobi?!Tobiii!" Odpovědí mu ovšem nebylo nic než jen šustění listí ve větru.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak tohle je můj první výtvor, tak nevim jestli se mi to povedlo.A nebylo by na škodu přihodit nějaký ten komentář, nemyslíte?