Tragikomedie

A máme tu další přepis... na tenhle mám už i povolení, neboť jsem ho už jednou přepisovala XD
Je mi ukra, kolik je postavám let, klidně ať si Sasuke odskočil od Orocháče a Naruto od Jiraiyi XD
Druhý díl již brzy...
Možná je to blbě rozdělený, ale ta druhá část... řeknu vám, u tý jsem se mlátila naprosto XD

" To se fakt nemůžu dočkat," prohlásil otráveně Sasuke, když mu Neji s mírnou škodolibostí v hlase oznámil nejnovější večerní akci Tsunade.
" A co se ti zase nezdá, máš snad něco proti poezii?" přelétl Narutovi po tváři úšklebek.
" Tak jako proti poezii ani zas tak moc ne, ale když uvážím, kdo ji bude produkovat, tak..."
" No jo, my vlastně zapomněli, Pusince nepadl do noty onen umělec..."
Rána polštářem do hlavy Nejimu připomněla, že v tomto směru není radno Sasua provokovat.
" Koukej toho nechat, nebo tě pokoušu!"
" No dobře, tak promiň," odvrátil se, aby nebylo vidět, jak se usmívá od ucha k uchu. " Mysli na to, že tě čeká kulturní zážitek, a Sakuru pusť z hlavy."
" No jo, kdybych to mohl udělat, tak bych byl fakt rád," vzdychl.
" Jenže ona zase bude recitovat něco o lásce a přitom mě celou dobu propalovat pohledem. Já to nesnesu..."
" My tě psychicky podpoříme, Sharingane," poklepal mu na rameno Rock Lee a sednul si na postel.
" Každopádně tam budeš muset, protože Tsunade má jmenný seznamy."
" Tu bych taky nejradši zabil. Co je to za nápad, zakládat Klub přátel dobré poezie? Kdo by o to měl zájem..."
" Ale já třeba jo," řekl mírně Rock Lee.
" Vždyť ty proti tomu vlastně taky nic nemáš, tobě vadí jenom ta Sakura."
" Mistr jasnovidec promluvil. Mohl by ses s ní dát do kupy a předpovědět mi, koho si vezmu," vylétlo ze Sasua, než se vůbec stačil zamyslet nad tím, co říká.
" Podívej, tady nejde o žádný strany, nebo co si myslíš, tak nebuď hned tak napruženej" namítl poslouchající Naruto.
" My za to nemůžeme, že po tobě jede. Prostě na to kašli, užij si nějakou tu báseň, a pak můžeš zase vypadnout. Co je na tom, že to recituje zrovna vona? Kdyby nebylo jí, tak bysme místo toho museli na ten blbej trest."
Sasuke vzdychl a pohlédl na skleslého Nejiho.
" Promiň, Neji," řekl upřímně.
" Já se do tebe nechtěl navážet. Vždyť jsi měl pravdu."
" Nebude to tak zlý, uvidíš," usmál se a mráček z jeho čela zmizel.
" Třeba ti zrovna padne do noty."
" Tak to se s tebou klidně vsadím, že ne. Já básničky o lásce nesnáším."
" No dobře, když chceš, tak se vsadíme," přistoupil na návrh Neji.
" Když vyhraješ, tak... no, třeba půjdu říct Gaiovi, že ho miluju. A když to projedeš, tak dáš pusu Sakuře."
" Ježíš, na to zapomeň," vyděsil se Sasuke.
" Takovou koninu teda ne, co kdybych to nakonec fakt prohrál? To už bych se jí nezbavil do konce života... vymysli si něco jinýho, prosím. Cokoli!"
Neji předstíral, že přemýšlí.
" Tak jo," řekl po chvilce.
" Když vyhraju já, si necháš udělat tetování."
" Když mi řekneš, co to je, tak klidně," odtušil tmavovlasý mládenec.
" Já ti to povím, až prohraješ," přelétl mu přes rty slabý úšklebek.
" Fajn, ale jestli to je jenom krycí jméno nějakýho plánu, jak mě dát dohromady se Sakurou, tak ti to nedaruju..."
" Ne, přísahám, že ta s tím nemá nic společnýho. Tentokrát ne."
" To tvý 'tentokrát' je mi nějaký podezřelý, Byakugane," pohlédl na něj úkosem Sasuke.
" Nemáš náhodou prsty v něčem, co nevím?"
" Jak tě vůbec může něco takovýho napadnout? Tak teď jsi mě urazil," zatvářil se Neji jako nevinnost sama.
" No, já tě znám. Co třeba takový to, jak sem potkal Sakuru na skále a držela mě tam celou hodinu, aby mi ukázala souhvězdí lásky, který úplnou 'náhodou' zrovna nemohla najít?"
" Tak to slyším prvně," zavrtěl hnědovlasý mládenec hlavou.
" Vážně, věř mi to."
" Co mi zbejvá," povzdychl si Sasuke, ale už se usmíval.
" Kdy vlastně začíná ta hloupost v aréně?"
" Asi za dvacet minut, takže bysme měli pohnout, jestli si chceme sednout."
" Já jdu někam dozadu," řekl rezolutně tmavovlasý mládenec.
" Fakt nemám náladu na to, aby na mě celou dobu zírala."
" No dobře, když myslíš, že nebude mít nic jinýho na práci...," pokrčil rameny Naruto, který se stávající situací v duchu velmi bavil.
Když konečně dorazili do arény, kde se obvykle konají chuuninské předboje, zůstali stát překvapeně už ve dveřích. Vepředu stálo velké pódium, potažené červeným sametem. Odtamtud až téměř ke vstupním dvěřím bylo rozeseto nespočetně židlí, taburetek a maličkých křesílek pro posluchače. Odhady Tsunade se zdály býti více než optimistické, ale Neji v duchu pochyboval, že dorazí víc jak třetina Konohy.
Několik shinobi již sedělo a tvářilo se značně otráveně. Nejspíš to byli ti, které na tuto kulturní akci nahnala přímo hlava jejich týmu, s pohrůžkou, že jinak nebudou moci poslouchat Jiraiyovi úchylné přednášky. Sasuke bez rozmýšlení zamířil k sedátku, umístěnému vzadu v rohu, a s nevrlým výrazem si sednul. Ostatní tři chlapci ho následovali.
Netrvalo dlouho a hala“ se slušně zaplnila. Vypadalo to, že někteří lidí přišli dokonce i dobrovolně ( povinnou účast měli pouze shinobi). Sasuke nicméně pořád vypadal, jako kdyby mu ulétly včely.
Když Tsunade usoudila, že se do přeplněné haly víc lidí nevejde, zamířila k mikrofonu.
" Dámy a pánové, sešli jsme se zde... ( " To zní jako na pohřbu," zašeptal potichu Sasuke a na rtech mu hrál pobavený úšklebek ), abychom si vychutnali nevšední zážitek, který nám během čtyř večerů poskytne několik vybraných ninjů. Sice většinou meze v žánru ani autorovi neklademe, ale tentokrát byl výběr omezen pouze na ( černooký mladík potichounku zaúpěl, už ji viděl, jak rozzářeně pronáší to odporné trojsloví... básně o lásce...) hororový žánr."
Ve celé hale to zašumělo, obecenstvo dávalo najevo překvapení. Tohle tu ještě nebylo...
" Jako první vystoupí shinobi Sakura Haruno, se svou básní Polednice od jakéhosi neznámého autora."
" Ale ten vůbec nebyl neznámý, Tsunade-sama," namítla růžovovlasá hubená dívka.
" Například v takové České Republice patřil ke klasikům."
Tsunade vypadala, jako kdyby ji nejraději umlčela ještě před začátkem. Nenáviděla totiž, když ji někdo poučoval. A hlavně nevěděla, kde leží Česká Republika. Nakonec si odkašlala.
" Sakuro, vážím si toho, že máš takové znalosti, ale myslím, že by všichni včetně mě uvítali, kdybys místo toho raději vystoupila na pódium a začala."
S těmito slovy pozhasínala všechny světla a nechala jen několik malých lampiček v rohu místnosti.
Sakura tedy vycupitala po schůdcích, zaujala rádoby vznešený postoj s jednou rukou dramaticky pozdviženou ( držela v ní petrolejku, aby jí bylo vidět do tváře a publikum si tak mohlo vychutnat změny v jejím výrazu ) a nohou vysunutou dopředu, a začala pochmurným hlasem přednášet: