Odejít z lásky

Trochu smutnější povídka na pár Sakura a Sasuke....děkuju za vaše komentáře..

"Proč??" ptala se uslzená Sakura Sasukeho, když odcházel.
"Proč si mi to udělal???" ptala se znova a tekly jí slzy.
"Sakuro," řekl klidným hlasem Sasuke.
"Prostě to jinak nejde. Už tě nemiluju. Je mi líto," řekl nelítostně a pokračoval v odchodu.
"Ne Sasuke!" zakřičela Sakura ještě, ale už bylo pozdě. Sasuke utekl pryč.

***
Musel jsem to udělat. Nemohli jsme zůstat spolu. Nebylo by to správné. Mám svůj sen a nechci kvůli němu Sakuru zatěžovat. Takhle by to nikam nevedlo. Moc ji miluju a proto jsem musel odejít.
Sasuke byl velice zamyšlený a doufal, že se snad stane nějaký zázrak, aby mohl být se Sakurou. Rozhodl se, že se na ni příjde občas podívat. Vlastně ne občas, ale každý den. Tajně, aby o něm nevěděla. Věděl, že se tak bude trápit ještě víc, ale nemohl si pomoct.

***
Sakura ležela venku pod stromem, nechala si vlasy načechrávat větrem a volně stékat slzy po tvářích.
Proč to udělal?? Bylo to přece tak krásné. Nemůže mě tady jen tak nechat. Já ho tak nenávidím. Tohle neměl dělat. Proč jenom sakra?? Našel si jinou? Nebyla jsem pro něho dost dobrá? Já ho přece tak moc miluju.
Měla v sobě zmatek. Nevěděla jestli se má na něho zlobit nebo mu to má odpustit a chápat jeho činy. Rozhodla se, že už na něho přestane myslet. Že si najde někoho jiného a na Sasukeho zapomene.
Ale copak to jde??

***
Večer bylo naprosté ticho. Bylo slyšet jen vítr. Všude byla tma a všichni spali. Jenom v jednom okně se svítilo. Bylo to okno Sakury. Nemohla spát. Pořád myslela na Sasukeho a na to, co se dnes stalo. Vzpomínala na jeho něžné doteky a krásná slova.

"Sakuro.." zašeptal Sasuke.
"Nikdy tě neopustím. Miluju jenom tebe a nikdy nebudu milovat nikoho jiného. Jsi pro mě jako druhá polovina mé duše. Vždycky si stála při mě. A já ti to ted' oplatím," řekl něžně Sasuke a začal Sakuru líbat........
"Budu tě chránit Sakuro. Až do skonání. Jsi jediná pro koho žiju. Miluju tě," Stále šeptával Sasuke.........
"Mohla by si toho nechat??" rozčílil se Sasuke, když ho Sakura po ránu lechtala. Jenom se začala smát. Sasuke ji převrátil pod sebe a začal jí to oplácet. Sakura se svíjela a smála se. Sasuke pomalu přestal, naklonil se k ní a jemně ji políbil.
"Jsi dokonalá,"......

Tyhle vzpomínky se Sakuře honily v hlavě. Byla to nádherná slova od Sasukého. Proč jen to nedodržel???
Sakura si lehla na postel a zavřela oči.

***
Díval se na ni přes okno. Viděl jak sedí na posteli a nepřítomně zírá někam před sebe. Po tvářích jí tekly slzy. Věděl, že myslí na něho. Jak rád by ji ted' objal. Pohladil po vlasech a zašeptal pár jemných slov. Sakura bývala občas smutná. Moc dobře si na to pamatoval.

"Sakuro? Otevři prosím. Potřebuju dovnitř," pronesl Sasuke a zaklepal na dveře od koupelny, kde byla Sakura zamčená. Jenom cvakl zámek a objevila se v nich. Měla opuchlé oči a na tvářích ještě nezaschlé slzy.
"Stalo se něco?" vyděsil se Sasuke a Sakuru hned objal. Celá se třepala. "Sakuro...pověz mi, co se stalo," pošeptal jí do ucha a hladil ji po zádech. "Nic. To je v pohodě," řekla vzlykavým hlasem Sakura. Sasuke věděl, že je smutná, ale nevěděl proč.
"Mě přece můžeš říct všechno," řekl znova. Sakura se mu zahleděla do očí. "Nechci tě tím obtěžovat," pronesla jenom.
Sasuke ji chápal, že o tom nechce mluvit. Vzal ji do náruče. Sakura mu omotala ruce kolem krku a nechala se odnést do postele. Sasuke ji položil a lehl si vedle ní. Hladil ji po zádech. Líbal a šeptal něžná slůvka. Počkal až Sakura usne a pak sám usnul....

Tyhle chvíle se moc často nestávaly. Později zjistil, proč bývala Sakura tak smutná. Bylo to kvůli němu. Milovala ho tak moc, že kvůli tomu i brečela. Bála se, že ji opustí, že ji zklame, zradí. Tyhle chvíle mívala, když byl Sasuke dlouho pryč. A když se vrátil snažila se dělat jakože nic. Bylo mu jí líto. Chtěl nějak dokázat, že se to nikdy nestane, ale postupem času zjistil, že se bála správně. Opustil ji. Ale né proto, že by ji nemiloval. Ale měl ji natolik rád, že nechtěl, aby se takto trápila, vždycky když odcházel na nějaký čas pryč.

Sasuke se na ni zahleděl. Na její hrud' jak se zvedá pod pravidelným dechem. Sakura konečně Usnula. Potichu vešel k ní do pokoje a zhasnul světlo. Sedl si na okraj její postele a pohladil ji po tváři.
"Miluju tě. A nikdy nepřestanu.." zašeptal.
Najednou uslyšel prudkou a hlasitou ránu. Sakuru to probralo. Sasuke se okamžitě vymrštil do postoje před Sakuřinu postel.
"Sasuke??" pronesla Sakura rozespalým hlasem.
"Pšššš.." řekl Sasuke a hleděl ke dveřím. Ty se v okamžiku rozletěli a stál v nich Itachi.
"Tak se znova shledáváme Sasuke. Si připraven mě zabít?" pronesl Itachi a vešel dovnitř. Sasuke se bez jediného slova na Itachiho vrhl. Začal souboj. Nelítostný. A bez použití jakýchkoli triků. Sasuke chtěl Itachimu ukázat, že na to má i bez použití Sharinganu nebo jakéhokoli jutsu.
Sakura šokovaně seděla na posteli a pozorovala ty dva.
"Nééé!!!" vykřikla, když Itachi udeřil Sasukeho a ten spadl k zemi. Ihned se k němu vrhla. Sasuke ji pohladil po tváři a zvednul se. Opět stál naproti Itachimu. Chystal se udeřit. Jenže si mezi ně stoupla Sakura. Sasuke se včas zastavil, jenže udeřil Itachi. Sakuřino bezvládné tělo padlo k zemi.
"Nééé!!" řval Sasuke. Vrhl vražedný pohled na Itachiho a už s pomocí Sharinganu a nenávisti k němu ho zabil.
Pak odnesl Sakuřino tělo na jejich oblíbené místo. Tam ji položil. Podíval se na ni. Její bledé tváře a zoufalý výraz ve tváři mu vehnaly slzy do očí. Políbil ji na čelo.V ytáhl shuriken a ve svitu měsíce si ho prohlížel. Jeho lesk odrážel Sasukeho tvář a on se na sebe zadíval. Pak se znovu podíval na Sakuru, pevně uchopil shuriken a vrazil si ho do břicha.
Začal vykašlávat krev a bolestí se chytil za břicho.
"Už...jdu..Sakuro..." vykoktal z posledních sil a jeho tělo padlo na to Sakuřino.

***

Sasuke se rozhlížel kolem sebe. Všude byla tma, jen na konci jakéhosi tunelu uviděl světlo. Zaměřil se na něj a jako duch se pomalu snášel ke světlu. Když se přiblížil, uviděl tam někoho klečet. Přišel blíž.
"Sakuro?" ozval se tichý Sasukého hlas.
"Sasuke??" řekla Sakura a vrhla se k němu.

The end by Haya