Secret Love 1

Secret Love

Věk postav:Sakura-20,Itachi-27,Naruto – 20,Sasuke-20

1.Part
Začátek něčeho velkého

Uběhlo pár měsíců od jejího setkání se svým týmovým partnerem. Starým, hodně starým týmovým partnerem. Vlastně už s ním nechtěla mít nic společného. Nebýt kapitána Yamata, tak by jí klidně zabil. Proto už ho nechce nikdy vidět.

Růžovovlasá dívka sedí na posteli a v ruce drží rámeček. Je tam fotka. Už poněkud zažloutlá fotka. Jsou na ní čtyři postavy. Dívala se na sebe malou, usmívající se dívku. Pak se podívala na postavu svého senseie .Stejně jako ona, měl šťastný výraz ve tváři. Její pohled sjel doprava. Stál tam blonďatý kluk v oranžové kombinéze. Mračil se na kluka na druhé stráně. Ten mu jeho pohled oplácel. Byl to kluk s černými vlasy a uhlovýma očima. Jedna velká, kulatá slza jí stekla po tváři.
„Ne, to nebyl Sasuke.“zašeptala. Fotku schovala zpátky do šuplíku a šla spát.
…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
Všude kolem Sakury bylo ticho a neproniknutelná tma. Najednou se odněkud vynořila postava. Byl vysoký a měl krvavě rudé oči s tomoe. Byl to sharingan! Sakura se lekla. Mohl by to být…?
„Víš, že to chceš.“ Promluvila ona osoba.
Ale Sasuke to určitě nebyl.
„Ty jsi….Itachi!!!!“vyjekla Sakura.
Itachi k ní přistoupil blíž. Teď mu viděla do obličeje. Byl Sasukemu, až na pár výjimek, strašně podobný.
„Tak za prvý:Proč mi lezeš do snů? A za druhý:Co mam jako chtít?“zeptala se rozčíleně Sakura.
„Zítra v pravé poledne přijď na ten palouk za Konohou!“ řekl a zmizel.
…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
Sakura se vzbudila celá zpocená.
„Byl to jen sen…jen sen.“ uklidňovala se Sakura.
Vůbec nevěděla o čem to Itachi mluvil, ale ženská touha byla silnější. Rozhodla se, že tam půjde.

MEZITÍM V AKATSUKI KRÝŠI

„Kam jdeš Itachi?“zeptal se muž s piersingy.
„Do toho ti nic není. Je to moje věc!“ řekl ostře Itachi a zmizel.
„Všiml sis, že se jeho pohled změnil,Peine?“zeptala se modrovlasá dívka.
„Ano…jeho pohled už není tak ledový. Něco, nebo spíš někdo ho pomalu, ale jistě mění.“uvažoval Pein.
"Myslíš, že by to mohla být…?“.
„To se brzy dozvíme…Konan“ řekl a společně zmizeli ve tmě.
„Bože…co to dělám?“pomyslel si Itachi.
Byl na cestě do Konohy a přemýšlel nad tou dívkou. Nad tou dívkou co mu nedá spát. Cítil něco, o čem si myslel, že už neucítí. Byla to pravda. Pohled v jeho očích se změnil.

Sakura seděla pod stromem na louce za Konohou. Musela si přiznat, že měla celkem strach. Přesně v pravé poledne se zvedl vítr a začal sílit. Sakura si musela zakrýt oči. Všude byla jen oblaka kouře. Po chvíli to ustalo. Otevřela oči a uviděla před sebou stát muže v černém plášti s červenými mraky. Na hlavě měl slamák s podivným zvonkem, který ve větru zvonil. Měl klidný výraz, z kterého přeběhl Sakuře mráz po zádech. Ale ne takový, jako když má strach. Tenhle byl takový příjemný.
„Itachi. Už jsem myslela, že nedorazíš.“ neodpustila si Sakura jízlivou poznámku.
Byla nervózní, ale snažila se to na sobě nedat znát. Přeci jen… Itachi je silný a sama by se mu neubránila. On se na ni jen díval. Jeho černé oči se vpíjely do těch jejích. I když to na sobě nedával znát, byl taky dost nervózní. Ze Sakury.
„Takže, co chceš?“zeptala se Sakura.
Itachi dál stál a nic neříkal.
„Asi si ji trochu vyzkouším.“ pomyslel si.
Ladně vyskočil a stoupl si těsně před ní. V té chvíli se stalo něco, co Sakura nedokázala popsat. Stali tam. Jejich obličeje dělilo asi 10 centimetrů. Sakuře se rozbušilo srdce. Dívala se do těch ďábelských očí. Pak je zavřel a když je zas otevřel, zářil v nich sharingan. Zase stála ve tmě. Kolem nebylo nic, jen tma. Pak se tam objevil Naruto, Tsunade, Kakashi a další. Byli tam všichni její přátelé. Všichni z Konohy. Šla za Narutem. Volala na něj. Neodpovídal. Zavolala na Tsunade. Ta taky neodpovídala. Nikdo jí neodpovídal. Otočila Naruta čelem k sobě a strašně se vylekala. Od úst mu tekl potůček krve a na hrudi měl velkou, krvavou ránu.
„Naruto, proboha. Co to….?“dostala ze sebe.
Díval se na ni svýma blankytně modrýma očima, z kterých jako by se vytrácel život. Sakura ho začala uzdravovat, ale jeho zranění se ne a ne zahojit. Po tvářích se jí začaly kutálet slzy. Když se rozhlédla kolem sebe, zjistila, že ostatní na tom nejsou o nic lepé.
„Jsi neschopná. Nedokázala jsi je zachránit.“uslyšela nějaký hlas.
To byla její slabá. Bála se toho, že by nedokázala zachránit své přátele a přišla by o ně. Tak tam dál seděla a plakala nad Narutovým tělem.

Seděla tam docela dlouho, než si něco uvědomila. Vždyť ještě před chvílí byla na louce s Itachim. Tak co dělá tady? Takže to musí být Genjutsu.
„Itachi!“zavrčela Sakura.
Stiskla ruce k sobě, zavřela oči a…
„Kai“vykřikla a zase otevřela oči.
Nyní stála na té louce a zhluboka se dívala do Itachiho očí. Už v nich nebyl sharingan. Byly zas uhrančivě černé. Usmál se na ni a řekl:
„Výborně, povedlo se ti zrušit moje genjutsu.“ Sakura se usmála a znovu se zeptala:
„Tak co chceš?!“ Itachi si ji prohlédl od shora až dolů a pak zpustil:
„Chci ti něco nabídnout.“
Sakura se na něj se zájmem podívala.
„A co to má být?“zeptala se.
„Budu tě trénovat.“řekl Itachi.
Sakura zůstala stát s otevřenou pusou.
„A počítám, že za to budeš něco chtít. Co? A nemysli si, že ti pomůžu sebrat Narutova démona. Na to ani nemysli!!!“ujistila ho hned Sakura.
„To je mi jasný. Ale abych pravdu řekl…nic za to nechci.“řekl Itachi
Sakura na něj teď koukala jako by spadl z Marsu.
„Bereš?“zeptal se jí.
Sakura se zamyslela. Ona pro něj žádnou cenu nemá. S Narutem mu v žádném případě nepomůže. Takže…zkusit by to mohla.
„Dobře“ řekla. Ani nevěděla, kde se to v ní vzalo.
Doufala, že neudělala chybu.
„Výborně. Takže, Sejdeme se tady zítra v osm. A buď tu přesně.“řekl.
Sakura kývla. Itachi si ji ještě jednou přeměřil pohledem a zmizel. Sakuře vrtalo hlavou, proč si jí tak prohlíží, ale pak to hodila za hlavu.

Sakuru vzbudily sluneční paprsky, které jí svítily do obličeje. Otevřela oči a mrkla na budík. Bylo 7:00. Měla ještě hodinku čas. Šla teda do koupelny a dala si horkou sprchu. Když vylezla, oblékla se a udělala ze sebe něco, na co se dalo koukat. A když bylo tři čtvrtě na osm, vyskočila oknem na ulici a šla na domluvené místo. Po cestě potkala Tsunade.
„Ahoj Sakuro! Kam jdeš?“ptala se Tsunade.
„No…já…“Sakura se na chvíli zamyslela.
„Jdu trénovat!“řekla.
Nechtěla Tsunade lhát a takhle prakticky nelhala.
„A vy?“zeptala se.
„Ale…mám se setkat s vyslancem ze skryté vodopádové. Asi kilometr za naší vesnicí. Má mi přinést nějaké dokumenty. No nic… já musím běžet. Měj se, Sakuro.“rozloučila se Tsunade a každá se rozešla na jinou stranu.

Sakura došla na louku akorát včas. Zrovna se tam objevil Itachi. Když se na něj podívala, rozbušilo se jí srdce. Kdyby se neznala, řekla by, že se jí Itachi líbí. Mírně zatřásla hlavou a zase zpříma pohlédla na Itachiho.
„Takže…“prolomil ticho Itachi.
Sakuře připadalo, že není ve své kůži. Taky že nebyl. Včera měl celý den před očima její obličej.
„Čím začneme?“zeptala se Sakura a snažila se na sobě nedat nic poznat.
„Dáme si souboj, abych věděl co je v tobě.“řekl Itachi.
Teď tam stáli proti sobě a čekali, až se ten druhý pohne.

Stáli tam proti sobě a čekali. Sakura se tedy postavila do bojové pozice, ale Itachi se ani nepohnul. Jen si rozepnul dva knoflíčky u svého pláště, aby v něm nebyl tak přiškrcený. Po chvilce si Sakura uvědomila, že takhle by se nehnuli z místa. Vytáhla tedy pár kunaiu a hodina je po Itachim. Ten se jim ladně vyhnul. To už se Sakura rozeběhla a zatnula ruku v pěst. Bouchla do země, která se pod Itachim otevřela. Ten do ní zahučel přímo po hlavě.
„To by bylo až příliš snadné.“řekla Sakura.
„Máš pravdu. To by bylo.“ozvalo se za ní.
Rychle se otočila a uviděla Itachiho.
„Ale vždyť…“nechápala a koukla se směrem k jámě, do které Itachi spadl.
Z té teď létaly vrány. Sakura se zas otočila k pravému Itachimu a začala na něj dorážet pěstmi. Ten si ani nezapínal sharingan. Nepotřeboval ho. Sakura ho nedokázala zasáhnout ani jednou ránou.

Po třech hodinách padla Sakura úplně vyčerpaná.Itachi vypadal jako by celou dobu jen seděl. Nebyl vůbec unavený. Díval se na Sakuru a ta si toho všimla.
„Proč na mě furt civíš?“zeptala se ho.
„Víš, myslím si, že si hodně silná, ale tu sílu neumíš tolik využít.“řekl Itachi, ale to nebyla pro Sakuru odpověď na její otázku.
„Jo? A můžeš mi říct proč, i když si měl několikrát možnost, si mě nezranil? Vlastně, když tak přemýšlím, ty ses mě ani nedotkl? Proč?“ dorážela na něj Sakura.
Itachi byl zaskočen. Je fakt, že se jí při jejich boji ani nedotkl, protože jí nechtěl nijak ublížit.
„Co je ti do toho?!“vyjel na ni Itachi. Hned toho však litoval. Hned jak spatřil její smutný obličej.
„Jdi domů a odpočiň si. Zítra tu buď ve stejný čas jako dneska.“ řekl. Otočil se a chtěl zmizet. Sakura se zamračila. Rozběhla se k němu a chytla ho za ruku.Itachi se na ni vyjeveně podíval.
„Proč, když jsme spolu bojovali, jsi se mě bál dotknout? Proč, když se teď na tebe podívám, uhýbáš pohledem? A proč, když tě teď držím za ruku, se klepeš?“zeptala se.
Teď utápěl Itachi v sakuřiných pistáciových očích. Maličko se usmál a zmizel. Sakura už svírala v ruce jen vzduch. Bylo jí to líto. Chtěla cítit to teplo itachiho dlaně. Pak se taky usmála a odešla.

Mno 1.díl.Sem zatím začátečník,takže mě neukamenujte =)
Další díl se jmenuje Starý známí se vrací