Itachiho vyplněný sen

Táákže tento příběh je pokračování mého příběh - Itachiho pomsta. Být vámi raději si nejdřív přečtu jako první Itachiho pomstu, protože tento příběh na ní navazuje!!!

O pár let později
„Itachi kam zase jdeš?“ zeptala se ho už poněkolikáté Konan. Snažila se ho zastavit svým svůdným pohledem, ale jako vždy neuspěla. Trucovitě si dupne nožkou čímž eliminuje kousek podlahy pod sebou.
„Podlahová kritina je nyní v akci takže koupíš tento kousek ze svého platu.“ Oznámí jí Itachi svědomitě a dál si zapíná knoflíčky na svém plášti.
„Dneska je porada.“ Vytáhne svůj poslední triumf a vítězoslavně se usměje.
„Pein to ví.“ Odpoví jí suše a vyjde z úkrytu kde nechá za sebou naštvanou Konan. Nechápe jí, děsně se mu vnucuje.
Pomalu se blížil k lesíku, musí prozkoumat okolí pro misi kterou musejí zvládnout. Jinchuuriki Naruto, kterého mají za úkol unést žije právě ve vesnici ke které se blíží. V tom uslyší zvuk praskajících větviček, okamžitě hodí na to místo kunai...Ozve se dívčí výkřik a zvuk padajícího těla. Měl by jít dál..ale ten výkřik... něco mu připomněl.
„Lásko, neodcházej s nimi.“ Zaznělo mu v uších a on si na ní vzpomněl. Okamžitě importuje myšlenku do patřičných mezí a pomalu se blíží ke zdroji výkřiku. Odhrne větev a uvidí schoulené dívčí tělo, má v úmyslu odejít, ale v tom se na něj dívka podívá.
„Zapomeneš na mě, zapomeneš na to co k sobě cítíme.“ .... zase ta vzpomínka, proč si na ní vzpomněl? Už ví..ta dívka, ten obličej...to jsou její rysy, oči jsou podobné. Ne nejsou, tyhle mají modrozelený nádech. Ale hnědé vlasy...křehké tělo! To vše souhlasí! Itachi zamrzne a stále na ní třeští své Sharingan oči. Dívka na něj ještě víc upře svůj pohled...že by to byl on?
„Itachi...?“ zeptá se jemným hlásek, ale díky ráně v boku s troška bolestivým nádechem. Ono tázaný individum se málem složí. Musí to být ona.
„Ale ty.. ty máš být mrtvá!“ vykřikne a couvne. Že by to byl duch? Dívka sklopí své oči.
„Ty jsi Akatsuki!“ řekne tiše dívka, ale v tom upadne do bezvědomí. Z rány na boku jí proudí krev.
„Ne už se to nesmí opakovat.“ Vydechne Itachi a zastaví krvácení a ránu jí ováže. Při tom si jí prohlíží a zjišťuje, že je jí opravdu podobná. Cit který schoval hluboko do srdce, cit na který chtěl zapomenout se vrací. Bezmyšlenkovitě ji pohladí po hebkých vlasech, ale okamžitě ruku stáhne. Sakra co to dělám. Prudce vstane a odejde.
„Někdo tě tu určitě najde.“ Řekne a raději zapálí hranici z dřeva. Poté rychle opustí ten les a vrací se zpátky do úkrytu. Nevšimne si postavy modrými vlasy u brány.
„Itachi kde si byl tak dlouho?“ zeptá se a podívá se mu do očí. Itachi si vzpomene na tu dívku a usměje.
„Pryč.“ Odpoví jí, ale jakmile si všimne výrazu ve tváři Konan, úsměv mu velmi brzo zmrzne.
„Co na mě tak civíš?“ štěkne na ní zlostně.
„Itachi já jen to no nic.“ Řekne, ale stále jí to vrtá hlavou. Ty jeho oči byly jiný...bylo v nich něco o čem si myslela že Itachi nezná....Láska? Zavrtěla hlavou a vrátila se zpátky do jejich úkrytu, šla stále za Itachim a musela nad tím přemýšlet.A nepřemýšlela sama...i Itachimu hlavou vířili myšlenky.
Kdo to byl? Znala mě od ní nebo mě znala jako člena Akatsuki?