manga_preview
Boruto TBV 07

To je dobře...

Sluneční světlo házelo na tapety zlatavé jiskry. Lehce se nadzvedl a pohybem ruky přivolal tmavovlasého chlapce, který stál v rohu místnosti. Ten mu upravil polštář a podal umyvadlo s teplou vodou. Pokusil se pohnout nohama, ale necítil je. Povzdechl si, máčeje si obličej ve vodě, ale když si jej třel hebkým ručníkem, kolem úst už mu hrál úsměv. Bylo mu dobře. Pohybem hlavy odmítl nabízenou snídani a chlapec ji pohotově odložil stranou. „Přines mi mé svitky,“ poručil jemně, „a otevři okno, chci slyšet ptáky.“ Čerstvý vzduch vnesl do pokoje pozdně jarní vůni. Přijal přinesené svitky a dal se do čtení.

*

Bylo tomu přes rok, co začal v nohou ztrácet cit. Způsobilo to dávné těžké poranění zad, na jehož vyléčení se podílelo mnoho vynikajících mediků Země ohně. Ani ti však nedokázali víc, než následky zranění výrazně oddálit. Prakticky mu i předpověděli, kdy se jeho stav začne zhoršovat. (Proto také nikdo z nich neopustil jeho dům.) Poslední slíbený rok na nohou nepromarnil, uzavíral výhodné smlouvy s mocnými konkurenty, kteří o jeho stavu nevěděli, nešetřil svými penězi, mohl-li za ně koupit užitečné lidi, či požitky. Žil překotně jako v horečce. Když na sklonku roku náhle ve směšné potyčce zemřel jeho syn, zhroutil se.
*

Prudce se vytrhl ze spánku a zjistil, že litery svitku mu tančí před očima. Protřel si je a potřásaje hlavou, snažil se vybavit si sen, který v něm vyvolal zvláštní tísnivý pocit. Křik… Usilovně se zamyslel, ale tísnivý pocit rychle zmizel. Chlapec, o kterého zavadil pohledem, mu již podával podnos s jídlem. Musel přece jen na nějakou dobu usnout, neboť slunce už do oken nesvítilo. S povděkem přijal jídlo a úklonou hlavy pochválil hocha, když zjistil, že čaj je horký. „Jak se jmenuješ?“ zeptal se. Chlapec pohotově skryl své chvilkové překvapení a odpověděl: „Toru, pane.“ „To je dobře,“ pokýval zamyšleně.
*

Několik dní a nocí ležel v horečkách a blouznil. Když se probral, jen s námahou se rozpomínal na události posledních let. Medici tušili, jak se bude jeho stav vyvíjet, ale žádný neměl chuť vystavit se jeho hněvu tím, že by mu řekl pravdu. Zažehnávali tedy jeho obavy ujišťováním, že se mu vzpomínky brzy vrátí, a zaměstnávali jej věcmi, které dělal rád, aby co nejvíce oddálily poznání zřejmého. Paměť se mu nevracela, naopak s každým měsícem byly jeho vzpomínky nejasnější. K jejich veliké úlevě ovšem se slábnoucí pamětí ustupovaly i výbuchy vzteku. Zvykl si. Zdálo se skoro, jako by byl šťastný.
*

„Umíš zpívat, Toru?“ přerušil náhle ticho. „A-ano, pane,“ tentokrát byl hoch zjevně znepokojený. „Zazpívej mi něco,“ poručil mu, opřel hlavu do polštářů a zavřel oči. Chlapcův hlas se trochu zachvěl, ale brzy ho ovládl a čistým hlasem zpíval baladu o první velké válce. Hleděl se strachem na svého pána, kterému tvář tuhla pod přívalem nečekaných pocitů, snad vzpomínek. Pociťoval vítězoslávu a zadostiučinění, ale do mysli se mu vkrádal křik. Cítil krev. Svou, cizí? „Dost,“ poručil s tváří zrůzněnou znepokojením. Příjemný vzduch a teplo v místnosti mu vzápětí vrátilo klid. Obrátil se na hocha bázlivě napjatého. „Neboj se, nic se nestalo.“
*

Jak se jeho fyzický stav horšil, jeho zvyky se nečekaně proměňovaly. Ačkoli lidským zpěvem druhdy pohrdal, nechával své sluhy zpívat, málokdy je však nechal píseň dokončit. Rozhněval-li ho někdo, nesměl se k němu pár dní přiblížit, ale nemusel snášet jeho hněv a urážky ani nebyl fyzicky trestán. Ve dnech, kdy měl dobrou náladu, býval laskavý, stávalo se i, že některého sluhu náhodně obdaroval. Rozkazy musely být i nadále plněny přesně, ale jeho chorobná netrpělivost, která nestrpěla odkladu, se vytrácela. Sluhové kolem něj stále našlapovali po špičkách, ale v domě zavládl klid, který v něm nebyl od doby, kdy převzal moc.
*

Měl nutkavý pocit, jako by mu něco unikalo. Snažil se rozpomenout na to, co dělal, když ještě chodil. Nevěděl. Chodil někdy vůbec? Jeho svět vyplňoval útulný pokoj a oddané služebnictvo. „Hej, Toru, kolik je hodin?“ „Pět hodin po poledni,“ odpověděl světlovlasý hoch. „Tolik?“ podivil se na chvíli, „to jsi dlouho zpíval.“ Chlapec mlčel. „Zazpívej mi ještě,“ řekl po chvíli. „Odpusťte, pane, ale…“ krátce se odmlčel, „neumím zpívat.“ „To je dobře,“ potřásl hlavou, „dal bych si trochu čaje.“ Hoch bez odmluv odběhl. Jen co se za ním zavřely dveře, odložil plný šálek na stolek a usmál se. Bylo mu opravdu dobře.
*

Poslední dva týdny života přestával postupně vnímat svět kolem sebe. Dlouhé hodiny mlčel a jakoby v polospánku s úsměvem hleděl z okna. Obsluhovat se nechal už jen mladými chlapci, kterým všem říkal Toru. Přestával si uvědomovat plynoucí čas, neustále se v mysli vracel k několika málo momentům, k písni, kterou mu jeden ze sluhů zazpíval, k šálku čaje, který nikdy nevypil. Medici shodně (a s těžko skrývaným zadostiučiněním) diagnostikovali blížící se smrt. Všichni v domě se s temnou radostí či obavami připravovali na pánovu smrt, jen on o ní nevěděl. V posledních dnech se zdál více než jindy skutečně šťastný.
*

Dýchal ztěžka, ale nic ho nebolelo. Všude kolem byli lidé. „Děkuji vám, ale nic si nepřeji, můžete jít,“ řekl pomaleji než jindy. „Ne, pane,“ sluha s vážnou tváří zavrtěl hlavou, „odpusťte mi, ale umíráte.“ Poslední slova mu prolétla myslí, ale sotva se jí dotkla. „To nevadí, opravdu, cítím se… docela dobře.“ Všichni mlčeli. „Jenom jedno mi pověz, Toru, vrtá mi to hlavou. Jaký jsem byl člověk?“ Rysy přítomných ztvrdly. Nahromaděné křivdy, strach a ponížení opakovaly bezhlese jediné: krutý, krutý, krutý! Nakonec se kdosi slitoval a pro těch pár laskavých slov zalhal tiše: „Dobrý.“
„To je dobře,“ řekl a zavřel oči.

Poznámky: 

Ehm.
Původně to měla být villonská balada, ale u čtvrté řádky mi došlo, že na to nemám. Ani nevím, jestli v tom vidíte téma.


Neprošlo to ani betou, protože jsem to napsala až dnes. (Promiň, strigg.)
Pro jistotu má každý odstavec sto slov, jinak bych to snad ani nezvládla napsat. Laughing out loud (Zato jsem si od minula polepšila o 500 slov.)

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Akhara
Vložil Akhara, Čt, 2018-11-22 23:46 | Ninja už: 2627 dní, Příspěvků: 1368 | Autor je: Manga tým, Leeho závaží

Tak mi to hezky vyšlo, že jsem si tuhle povídku přečetla hned po tý od Beeho. A teď se v duchu nemůžu ubránit srovnávání. Ale srovnávat nechci. Obě ty povídky, ač spřízněný tématem, jsou úplně jiný.
Ten odstup je tam zvláštní. Vlastně vůbec nevím, jak tu povídku uchopit. Ona je tak zvláštně neukotvená, jako by se vznášela v prázdnu. Četla jsem to dvakrát a vlastně pořád nevím, jestli je vyprávěná z perspektivy nějakýho vnějšího pozorovatele, některý z postav, která po celou dobu stojí ve stínu, nebo toho muže, co takhle nezúčastněně zpětně prochází vlastním životem. Jestli je to vůbec zpětně, nebo se ty věci dějí současně s vyprávěním. Až v samotným závěru jako by to nějak všechno zapadlo dohromady. Ale pořád si nejsem jistá.
Jak může být prostý "To je dobře..." najednou tak moc významově zatěžkaný. (Tohle by se do tý villonský balady tak moc hodilo. Nějak. Jenom netuším, jak by se to dalo zrýmovat. Laughing out loud Ale má to pro mě takhle se zpožděním kouzlo v tom, že vím, že se ti pak povedla jinde. A moc.)
Tak jsem si říkala, že si po cestě domů ve vlaku trochu odpočinu u fanfikcí, a vy mi naservírujete tohle...
Opět nemůžu než obdivovat ty drabble. A ten závěr. Ten byl vážně skvělej.

Obrázek uživatele Lee
Vložil Lee, Pá, 2018-11-23 12:18 | Ninja už: 4681 dní, Příspěvků: 2392 | Autor je: Moderátor, Manga tým, Tsunadin poskok

Když jsem si Beeho povídku přečetla, taky jsem měla nutkání je srovnávat, takže úplně chápu. Smiling
Co se týče odstupu, celý můj záměr spočíval v tom představovat v lichých odstavcích perspektivu nemocného, v sudých to prokládat vševědoucím vypravěčem, který umožní čtenáři konfrontovat perspektivu postavy (vypravěčsky velmi nespolehlivé) s objektivními informacemi a v závěru se pokusit tyhle dvě perspektivy propojit. (Asi jako když v dokumentárním filmu mluví pamětník o svých zážitcích a poté je prostřih na dobové fotografie a narátor (nebo jak se tomu tam říká) popíše objektivní okolnosti té dané události.) Liché odstavce jsou tam, aby čtenáři mohli mít k postavě nějaký vztah, sudé, aby o ní něco věděli. Jinak většina informací je skutečně z minulosti, všechny odstavce z perspektivy nemocného jsou z posledního stadia jeho nemoci, tj. všechno o jeho předchozím životě se čtenář dozvídá vlastně retrospektivně.
Fú, když jsem to takhle popsala, už mi vůbec nepřijde nesrozumitelné, že se ti to zdá neukotvené. Laughing out loud Celé to vlastně stálo na tom, že nechám čtenáře v jisté nejistotě a zmatku, stejně jako je nemocný, i když o tom takřka neví. Nějak - mám dojem - poslední dobou nedokážu psát, aniž bych měla od textu neustálý odstup, možná proto jsou moje povídky takové divné. Laughing out loud
Díky moc za pozorné čtení a milý komentář. (Akorát drabble to nejsou, to by musely fungovat soběstačně, tohle jsou akorát stoslovné odstavce, nemoc z povolání, no. Laughing out loud)

Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!

Obrázek uživatele BeeSan
Vložil BeeSan, So, 2018-02-03 19:32 | Ninja už: 3358 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Hlídač Gaiovy želvy

Vidím, že sme obaja písali na veľmi podobnú tému, akurát inou formou. Zatiaľ čo ja som sa snažil vytvoriť akýsi príbeh, u teba ide skôr o opis. Písala si to na nejakú konkrétnu postavu? Ten pocit, že je to písané z odstupu je asi vyvolaný tým, že dotyčný je väčšinu času mimo vedomia a keď pri vedomí náhodou je, je tiež vlastne mimo, takže to celé trochu pôsobí ako hmlistý sen.

Dzn dzn dzn

Obrázek uživatele Lee
Vložil Lee, Pá, 2018-02-09 09:39 | Ninja už: 4681 dní, Příspěvků: 2392 | Autor je: Moderátor, Manga tým, Tsunadin poskok

Tak trochu snově to působit má, ale jako popis jsem to úplně nezamýšlela a vlastně mi přišlo, že většinu času je při vědomí a vnímá, byť posunutě. Ale asi ten odstup dělají ty pravidelné vypravěčské vstupy. Jinak na nikoho konkrétního jsem to nepsala, nevím ani, jak je daná postava stará, nebo jak vypadá. Smiling

Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, So, 2018-02-03 17:51 | Ninja už: 5163 dní, Příspěvků: 6215 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Znalec tisíce technik

Vidím, že v maximálnej možnej miere využívaš neexistujúce mantinely v rámci výzvy. Povedal by som, že ti to takto skvelo sadne.

Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Smiling Fan-mangy:
To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...

Obrázek uživatele Lee
Vložil Lee, Pá, 2018-02-09 09:37 | Ninja už: 4681 dní, Příspěvků: 2392 | Autor je: Moderátor, Manga tým, Tsunadin poskok

Máš na mysli mé vágní pojetí tématu, nebo prakticky neexistující vazbu na Naruta? Laughing out loud Díky moc.

Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, Ne, 2018-02-18 19:40 | Ninja už: 5163 dní, Příspěvků: 6215 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Znalec tisíce technik

Skôr to druhé. Smiling Ale dosť mi to ako inšpirácia pomohlo odpútať sa od kanonu a poviedku do ďalšej výzvy napísať omnoho voľnejšie.

Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Smiling Fan-mangy:
To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Út, 2018-01-30 19:39 | Ninja už: 5620 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Ale vidím. Uvažujeme podobně, když jsem přemýšlela o různých vlídných zlodějích, napadl mě koncept ztraceného (ztrácejícího se) vědomí, duševního zdraví, utlumení mysli... (aneb má oblíbená pochmurná témata, že). Jenže jsem se k tomu nakonec raději nedostala. Příběh je smutný, pokud pominu možnou minulost krutovládce, ale jsem moc ráda, žes tu myšlenku využila ty.
Líbí se mi, jak muž nepoznává jednotlivé chlapce a všichni mu splývají, jak čas začíná být ničím a tempo jen pozvolna plyne - zdůrazňuje onen klid a přicházející konec. Jak se o všem dozvídáme postupně. Ale na druhou stranu mi v tom něco vadí, nedokážu říct přesně co; snad nějaké vypíchnutí pocitu, větší detail na to uvnitř?, nevím, chápu, cos s tím vším chtěla říct, ale nějak se do toho nemůžu plně prolomit, pořád jen kloužu prsty po povrchu, po desce průhledného skla a nejde mi dostat se skrz. Ale to je jen osobní dojem, chci si to přečíst ještě jednou třeba zítra a možná to tam už nebude, uvidím.
A ještě se mi líbí vizuální hra s textem u "krutý".
Děkuju za lednovou účast, vidíš, už se ti rozsah zase zvětšil Smiling

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele Lee
Vložil Lee, Út, 2018-01-30 19:48 | Ninja už: 4681 dní, Příspěvků: 2392 | Autor je: Moderátor, Manga tým, Tsunadin poskok

Chápeš, co jsem tím chtěla říct? To je dobře, já totiž asi spíš ne. Laughing out loud Mrzí mě, že ti tam něco chybí, ale nedokážu úplně odhadnout, co přesně, ten text mi vznikl skutečně pod rukama, takže vidím spoustu věcí, které tam mohly být a nejsou, ale i tak jsou pro mě tak nějak součástí toho, byť nepřítomnou.
Co jsem tím tedy chtěla říct? Smiling (Ne, vážně, opravdu mě zajímá, co jsi z toho vyčetla.)

Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Út, 2018-01-30 21:05 | Ninja už: 5620 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Ah, já to myslela tak, že jsem pochopila příběh, ladění... xD Aby nevznikl zmatek, že mi "to něco" chybí právě z důvodu nepochopení základu.
To je asi spíš každého individuální pohled na věc, nějaký pocit mi tentokrát jednoduše nesedl na správné místo. Což ale nic nemění na tom, že ffka je to dobrá Smiling

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele Lee
Vložil Lee, St, 2018-01-31 00:43 | Ninja už: 4681 dní, Příspěvků: 2392 | Autor je: Moderátor, Manga tým, Tsunadin poskok

Tak to jo. Smiling Každopádně díky, donutilo mě to přemýšlet nad tím, co vlastně za touhle povídkou bylo, a bylo to docela zajímavé uvažování. Smiling

Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!