manga_preview
Boruto TBV 07

Sběratel příběhů

Díky nápojům vznikají příběhy… A příběh vytváří váš nápoj.

V zapadlých uličkách Konohy se nachází malý tichý bar. Je to bar Tengoku. Není přeplněn lidmi jako hospody a restaurace v centru, a tak můžete lehce minout dveře z těžkého dubového dřeva. Ty vás na první pohled mohou odradit, vypadají totiž, jako kdyby si své zákazníky vybíraly.
A dnes večer jejich tajemství objeví žena, která nevyhlíží světlé zítřky.

Bylo pozdní odpoledne a ona zavřela obchod. Konečně! Jaro bylo snad ze všech období nejhektičtější. Všude všechno kvetlo, spousta lidí si usmyslela, že potřebují nové sazenice na zahrady a do květináčů. Dodavatelé z Kusagakure ji už skoro nestíhali zásobovat. Její květinářství praskalo ve švech natolik, že přemýšlela o rozšíření.
Po té pochmurné zimě byl konečně krásný podvečer. A tak se rozhodla, že to domů vezme oklikou. Nepospíchala, nebylo kam. Po válce se pro ni čas zastavil, i když si to moc nechtěla připouštět. Ztracená v myšlenkách a nohy ji unášely kdoví kam.
Zarazila se, až když její pomněnkové oči zaregistrovaly neznámé uličky. Zmateně se rozhlížela. Ztratila se snad? Nemožné!
Pohled se jí stočil na dveře z tmavého dřeva, na kterých schovával jemný stříbrný nápis Bar Tengoku. Jen tak stála, zírala a zápasila sama se sebou.
Neměla k alkoholu kladný vztah, ale něco ji tam táhlo. Stále nerozhodná, přesto se její nohy pohnuly směrem ke dveřím. Vzala za kliku a otevřela.
Překvapily ji různé odstíny dřeva, tmavá střídala světlou a vytvářely dojem harmonie. Tlumené teplé světlo navozovalo útulnou atmosféru. Jediným barevným prvkem byly etikety lahví, které stály na policích za barem.
„Vítejte.“
Jemný, melodický hlas patřil uklánějícímu se barmanovi. Ino zaraženě přikývla a váhavě přešla k barové stoličce. S nervozitou očekávala otázku ‚Co si dáte?‘, na kterou však nedokázala odpovědět. Jenže nic takového však neslyšela.
Barman ji chvíli pozoroval.
“Přišla jste se sem schovat před smutkem?” zeptal se prostě.
“Huh?”
“Máte v očích déšť a v srdci žal. Není moc neobvyklé, že jej chcete utopit na dně sklenky.”
“A já měla dojem, že jsem ve stresu…”
Barman se na ni vlídně usmál.
“To je dost dobře možné. Pracujete ve květinářství, že?”
“Jak-”
“Máte jemné ruce, ale jsou dost poškrábané. Od trnů, předpokládám?”
Ino se podívala na své dlaně, které opírala o pult. Pravda, měla na nich několik čerstvých škrábanců.
„Práce mám až nad hlavu,“ povzdechla si. „Jsem na to sama, nestíhám. Čím dál vic lidí chce sazenice, které už mají jenom v Kusagakure a…“
Barman zvedl tázavě obočí.
„…a já nevím, jak… jak to můj otec zvládal.“
Nápor emocí byl neuvěřitelný. Teprve teď, až když přešla zima a ukázalo se jaro, vyslovila nahlas něco, co ji neskutečně tížilo.
Její otec.
Zemřel ve válce a padl jako hrdina.
K čertu s hrdinstvím!
Ona na to byla ještě jakž takž připravená, ale její matka? Žal ji srazil na kolena natolik, že jí po pár týdnech lékaři diagnostikovali depresi.
A strach o matku moc situaci neulehčoval. Věděla, že v tom není sama, všichni ve válce někoho ztratili. Jenže jak se pohnout dál?
To už nevěděla…
Zařekla se, že nechce skončit jako Tsunade, přesto tu teď seděla a přemýšlela nad alkoholem.
A navíc ta ztracená práce! Květinářství milovala, to ano. Ale… Nebylo místo, kde by ho neviděla, jak tam stojí a šibalsky se na ní usmívá. Dneska třeba měla dojem, že ho zahlédla sázet na zahradě fialky do květináčů.
Sklonila hlavu, aby barman neviděl, jak se jí do očí ženou slzy. Byla k pláči! Kam to jenom dopracovala?
O dřevěný naleštěný povrch ťuklo sklo.
Ino vzhlédla.
„Prosím, na účet podniku,“ usmál se na ni barman.
„Ale – “
„Nebojte se, jedna sklenička vám neublíží.“
„Ale… Co když to nezůstane jenom u jedné skleničky?!“ chtělo se jí zakřičet.
Teprve po půl minutě jí došlo, že tu větu zakřičela opravdu nahlas. Dlaní si mimovolně zakryla ústa.
„Omlouvám se,“ zamumlala.
„To nic. Navíc, vy nejste ten typ, co by alkoholu propadla.“
Povzdechla si.
Led se v jemně nazelenalém nápoji lehce třpytil, okraj sklenice byl ozdoben krystalky soli nebo cukru. Koktejl vypadal opravdu lákavě.
„Co to vůbec je?“ zeptala se zvědavě.
„Marigarita, slečno.“
Ino vzala sklenici do ruky a napila se. Rozhodně to byla sůl. Slaná chuť se mísila s lehkou kyselostí limetky, mírnou sladkostí citronového likéru a hořkostí silného alkoholu, jehož chuť byla lehce zmírněna nadrceným ledem.
„Není o špatné,“ pronesla, když sklenku položila.
„To jsem rád,“ usmál se barman. „Bouře se zklidnila, že?“
„Prosím?“ pozvedla obočí.
Ten barman byl opravdu zvláštní.
„Vaše oči. Prozrazují více, než si myslíme. Cítíte se už lépe?“
Zaraženě na něj zírala. Jak? Jak to věděl? A jak to, že už po jednom napití je… méně vystresovaná? Nic by neřekla, kdyby vypila celou sklenici, možná dvě. Přeci jenom v tom cítila silný alkohol. Ale takhle? Přímo cítila, jak jsou její ramena o něco lehčí a srdce méně bolavé. Jak, proboha jak?
„M-hm,“ přitakala.
„To rád slyším. Smutek může být i prospěšný.“
Tázavě zvedla obočí.
„A to pročpak?“
„Traduje se, že koktejl vymyslel Hagi Masaichi, barman v Takigakure. Prý to bylo poté, co jeho vinou zemřela přítelkyně, jeho životní láska. Žal ho srážel na kolena, ale jednoho dne vymyslel koktejl, který měl být právě pro ni. A tak, na důkaz jeho lásky koktejl po ní pojmenoval.“
„To mi nezní jako veselý příběh…“
„To vskutku není. Ale ukazuje nám, že smutek může být k něčemu prospěšný. Navíc, nepřijde vám zvláštní, že koktejl zrozený z žalu jej dokáže zmírnit?“
Přikývla. Ano, tohle opravdu bylo zvláštní.
„Mohu se na něco zeptat?“
„Jistě.“
„Proč jsou ty dveře tak… nenápadné a těžké? Je to jako kdybyste si své zákazníky vybíral…“
„Možná to tak i bude,“ uznal barman. „Víte, bar je místo, kam se lidé utíkají schovat. Před počasím, city a problémy... Důvodů je hodně. Těžké jsou pro to, aby svět a jeho problémy držely venku. Cedule baru je zase malá a nenápadná, aby nepřilákala ty, co se jen tak toulají ulicemi. A díky tomu všemu tu můžete zapomenout na svět. Můžete odhodit svůj status, věk i povolání a čelit svému pravému já. To vše díky těžkým, nenápadným dveřím.“
„Aha… To mě nenapadlo.“
Jenže Ino neměla pocit, že by to tak fungovalo. Přeci jen na své starosti nezapomněla, ne?
Barman se odmlčel a začal v tichosti leštit sklenice.
Povzdechla si. Zůstala sama se svými myšlenkami.
Na okamžik zavřela oči. Zapomenout status a povolání… Jak krásná představa.
To zvláštní ticho rušené melodickým cinkáním skla Ino prospívalo víc, než si uvědomovala. Po chvilce její mysl myslela pouze na daný okamžik. Žádná strašlivá minulost, žádná děsivá budoucnost. Pouze tady a teď.
Ticho léčí, ne?
To je snad dobře.
Ale vyléčí i duši?
Snad… Jednou ano. Všichni si tím musí projít. Někdy je však lepší nemlčet.
Proč myslíš?
Protože je prospěšnější, když o tom budeš s někým hovořit. Pokud ne s druhými živými bytostmi, zkus sama sebe, Ino.

Srovnat si dosavadní život není jednoduché. Dokonce je to běh na dlouhou trať. Přesto Ino dnes večer odcházela z baru vyrovnanější. Nebyla připravená na to, co přijde. Ale věděla, že se k tomu postaví čelem. Stejně tak, jako se dnes, i když trochu nedobrovolně, postavila svému žalu.

Bar Tengoku je malý, útulný bar nacházející se v zastrčených uličkách Konohy. Za barem vás bude obsluhovat barman, jehož jméno je Fukuda Ryuu, mezi barmany známý jako Sběratel příběhů.

Poznámky: 

Druhý příspěvek do FF výzvy! S tímhle jsem neskutečně zápasila... Doufám, že je v tom můj záměr interpretace alespoň trochu poznat. ^^"

Jedná se o volnomyšlenkové psaní. Kromě nápadu a interpretace jsem nad ničím moc nepřemýšlela, snad kromě toho, jestli tam nepřidat další charaktery. Nakonec jsem se rozhodla, že to ponechám jenom na Ino. Smiling I proto je to tak krátké, ale dle mého by to další charakter rozkopal.

Jinak Tengoku znamená ráj, Nebesa. Jsem ujetá na významy cizích slov. ._."

Jo, dopsáno v rámci kruté prokrastinace! Laughing out loud

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele DomNick
Vložil DomNick, Ne, 2020-03-29 15:16 | Ninja už: 1461 dní, Příspěvků: 3 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Mise O: Krásné oddychové čtení s trochou tajemna. Ino se do toho příběhu přímo hodí a jinou postavu si tam ani představit nedokážu - hned by se nádech příběhu vytratil. Hezky vymyšlená postava barmana jako sběratele povídek a celkově myšlenka baru. Moc se mi to líbilo a jsem rád že jsem si to jako součást mise přečetl.

Obrázek uživatele NekdoKohoNeznas
Vložil NekdoKohoNeznas, Čt, 2018-01-25 15:37 | Ninja už: 5907 dní, Příspěvků: 456 | Autor je: Hasič Amaterasu

Až do konce příběhu jsem přemýšlel, kdo koho okrade. Válka o otce? Alkohol o rozum? Ale pointa v tom, že ji barman 'okradl' o příběh je dokonalá a na tom konci úplně v poslední větě to úplně zapadlo do sebe. Dokonalé načasování.

Barman mi ale v dobrém připomněl Cimrmana: "Měl hospodu, ale chodili mu tam lidi." s odkazem na jeho ceduli a dveře, ale to je jen spíše bonmot, než cokoliv jiného. Smiling Pokud to teda nebylo celé podvod narafičen na Ino... Cool

Seznam mých fanfiction (2017): http://147.32.8.168/?q=node/20607
„Je to zhmotněná Enenra. Démon stvořený temnotou a kouřem. Dostala chuť na mrtvoly.“ -NOVÁ SÉRIE Války Klanů http://147.32.8.168/?q=node/116698

Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, Pá, 2018-01-26 21:19 | Ninja už: 5831 dní, Příspěvků: 2209 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Naháněč jelenů

Díky a přečtení!
Ne, na Ino to opravdu nebylo narafičené. Laughing out loud Možná jsem nevědomky o baru psala jako o Komnatě nejvyšší potřeby. Tak nevím, co když ten bar funguje na stejným principu? A je barman vůbec živá bytost? A co na to Jan Tleskač? Laughing out loud

Obrázek uživatele noleda
Vložil noleda, Út, 2018-01-23 00:18 | Ninja už: 3853 dní, Příspěvků: 7435 | Autor je: Editor všeho, Editor obrázků, Samuraj

Nádherné, gratuluji a děkuji Smiling.

Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránce Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA

KURZÍK KRESBY

NARUTO ANTISTRESOVÉ MALOVÁNKY a NARUTO PEXESOVÁ HRA - odkazy na stažení ZDE

Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, Út, 2018-01-23 12:21 | Ninja už: 5831 dní, Příspěvků: 2209 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Naháněč jelenů

Já děkuji za přečtení! ^^

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Po, 2018-01-22 23:57 | Ninja už: 5621 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

On alkohol nakonec vůbec nepomáhá... Jen jen trpkou berličkou, ke které utíkáme, která nám ztupí smysly, ale stejně pak věci nemění. Naopak funguje právě to sdílení trápení s jinými lidmi, vyslechnutí, někdy i bez nějaké zpětné reakce, jednoduché otevření stavidel svého smutku jinému.
Slovo sdílení mě vrací zpátky k tématu výzvy. Víš, přiznám se, nejdřív jsem ho tam měla trochu problém rozeznat, protože mi přišlo, že si mezi sebou pouze vyměňují informace, jsme v rovině, příběh pěkně plynule odsýpá a krádež se nekoná. Po druhém, pečlivějším přečtení to vidím tak, že on z ní ty informace spíš vysává. A velmi jemně tenhle fakt zastírá svými odpověďmi. Důležitý je i dialog bez uvozovek, Ino v něm nemluví sama k sobě, že. A taky trochu z ní krade ten alkohol, takže krádež přítomná je, jen se musí víc hledat. Nebo jsi to myslela jinak?
Tengoku mi přijde jako místo, které se otevírá v případech nouze, tajemné, záhadné místo podobné Komnatě nejvyšší potřeby z HP xD Najdeš ho, když nemůžeš dál, ale jindy ho mineš. A Ino potřebovala zastávku. Jsem ráda, že se účastníš i dál, díky Smiling

(A promiň, většinou se snažím komentovat hned po vydání, ale dneska jsem nestíhala, až teď.)

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, Út, 2018-01-23 12:19 | Ninja už: 5831 dní, Příspěvků: 2209 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Naháněč jelenů

Říkala jsem si, jestli to skrz tebe projde, protože to téma tam není hned znát. Přišla jsi na to, že barman i alkohol jsou zlodějem. Barman krade příběhy lidí, informace a alkohol city. Nejenom ty smutné, on nakonec může vzít i ty šťastné následkem příšerné kocoviny.
Inin dialog bez uvozovek je takový... Sama nevím, jak se k němu vyjádřit, naskočil tam samovolně. Kdo ví, ke komu mluví? K sobě? K otci? Nebo jí odpovídáme my sami, čtenáři? Docela jsem nad tím přemýšlela a chtěla ho smazat, ale nějak mi to nedalo... Tak si každý může domyslet to své.
Alkohol je pouze dočasné řešení, které nic nevyřeší. Přesto po něm člověk často sáhne, když je nejhůř. Chtěla jsem na tom ukázat, že je sdílení problémů je efektivnější. Možná to úplně nevyznělo, jak jsem chtěla, ale ty to tam vidíš, a to mě neskutečně těší. Díky ti.
Ano, při psaní jsem u toho částečně myslela i na Komnatu nejvyšší potřeby! Aku, ty mi snad čteš myšlenky. Laughing out loud

Obrázek uživatele BeeSan
Vložil BeeSan, Po, 2018-01-22 21:59 | Ninja už: 3359 dní, Příspěvků: 433 | Autor je: Hlídač Gaiovy želvy

Veľmi príjemne sa to čítalo, ako jemné pohladenie po duši.
Barman je fajn, aj keď: a) biznis založený na malom počte zákazníkov a dávaní drinkov zdarma mu asi príliš dlho nevydrží b) propaguje nezdravosť nadmerného pitia nielen formálne, ale naozaj tomu verí („To nic. Navíc, vy nejste ten typ, co by alkoholu propadla.“) ... teda jedine že by to nebol úplne barman Eye-wink

Dzn dzn dzn

Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, Po, 2018-01-22 23:16 | Ninja už: 5831 dní, Příspěvků: 2209 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Naháněč jelenů

Jsem ráda, že se to hezky četlo. Smiling

ad a) Neuvedla jsem, v kolik Ino přišla a jestli tam po ní přišel ještě někdo. Bar může mít své pravidelné zákazníky v úplně jiný čas. Kdo ví, třeba barmana jeden drink zdarma opravdu nevytrhne.
ad b) Možná jsem to vyjádřila trochu nešťastně, ale já tu větu chápu trochu jinak. Smiling To nic je v podstatě reakce na Ininu omluvu, ten zbytek je ujištění o opaku, ne propagace nadměrné konzumace alkoholu. A jestli je jedna sklenička nadměrná konzumace alkoholu, tak jsem žila ve lži! Shocked

Byla to rychlovka, vůbec jsem u toho psaní nepřemýšlela, a tak se ani moc nedivím, že něco může někomu vyznít jinak. Všechny ty detaily, co jsem vypsala v bodu a se mi nechtělo vypisovat do povídky, protože dle mě by tak ztratila to kouzlo přítomnosti. Těžko by se mi to psalo na bar, kde je narváno a hlučno. Smiling