manga_preview
Boruto TBV 07

Rovnoběžky, které se kdysi střetly

Byly to dva navždy propojené životy.
Sai, větší částí matematik než člověk, by určitě řekl, že se jednalo o dvě rovnoběžky. Stále na dosah, stále pečlivě sledující a kontrolující kroky té druhé, avšak bez existujícího bodu doteku.
Sakura by s tím nesouhlasila.
Protože jejich životy se protkly, a to dokonce mnohem více, než by kdo z jejich nynějších známých dokázal uvěřit. Ten obraz dvou holčiček hrajících si na rozkvetlé louce visel někde hluboko v paměti. Zasunutý pod neproniknutelnými vrstvami času a malicherných rozepří, pod nekonečnými jizvami dávno zhojených ran. A jako kdyby ani to nestačilo, aby se snad ve chvílích osamocení nevydrápal ven na slunce, byl raději jejím podvědomím odnesen do nejvzdálenějších zákoutí jejího života a uzamknut pevnou vírou ve vlastí pravdu. Až se z něj stala vzdálená vzpomínka; uvědomovala si, že tam někde je, ale nikdy o něm už znova nepřemýšlela.
Racionální část její mysli neochvějně opakovala, že tou holčičkou byla ona sama.
Ona si tak nepřipadala. Její vzpomínky z té doby, odehrávající se v její hlavě, kde byla v hlavní roli ona sama a pak její nejlepší kamarádka s kopretinou ve vlasech, byly cizí.
Nepamatoval si, kdy přesně to začalo.
Snad toho slunečného dne stráveného na lavičce vedle jejich tehdy oblíbeného obchodu. [Od té doby tam nikdy nevkročila. Prodává tam ještě stále ten starý pán? A pořídil si nového psa, nebo teď pravý roh zeje prázdnotou?]
Ino se usmívala. [Ten úsměv si pamatovala dobře. Byl to úsměv, který dělal utrpení ve školní lavici o něco snesitelnější a dešťové kapky po cestě domů o něco příjemnější. Zvláštní, že když si na něj vzpomínala teď, cítila z něj jenom vypočítavý chlad.]
„Nepřemýšlelas o konci roku?“
Nohy se míjely jedna přes druhou, jak jimi nevědomky máchala ve vzduchu pod příliš vysokou lavičkou.
„Co s tím?“ Sakuřin obličej ozdobil nechápavý výraz. „Budou prázdniny, bude teplo, bude konečně otevřený koupaliště...“
„To nemyslím,“ zamítla Ino vše, ačkoliv její oči při každém slově zazářily, „bude konec roku. Nebudem chodit do akademie, dva měsíce nepotkáme Sasukeho-kun. Nemyslíš, že bysme mu měly něco připravit?“
Nohy se zastavily. Otočily se k sobě, ve tváři téměř posvátnou vážnost.
Potom se usmály.
[Snad ten poslední úsměv, který jedna druhé věnovala. Anebo si alespoň žádný další nepamatovala.]
Radostně vyběhly na rozkvetlou louku. Jakmile dorazily k jednomu květu, další už je lákal na svoji pestrou barvu a neopakovatelnou svěží vůni. Ukazovaly si navzájem svoje nejkrásnější úlovky, objevovaly společně ta nejlepší místa, na která, jak si zcela bez rozmyšlení slíbily, pak budou spolu chodit pokaždé před koncem roku.
Už se chtěly pomalu vrátit domů se zářícíma očima a očekáváním na druhý den, když se Ino zcela nevinně zeptala: „líbí se ti moje spojení fialové se žlutou?“. A Sakura se podívala na svoji kytici, na nudnou kombinaci žlutých a červených květů. Protože ona nebyla umělkyně. Ona se nenarodila do rodiny, kde by se odmala učila nejlepší kombinace barev a nejkrásnější způsob vázání. Protože Ino byla vždy lepší a protože od ní bylo tolik nefér, že vůbec kdy něco takového jako vázání kytic navrhla.
Odpověděla, že její je mnohem lepší.
Ten den zakončily se slzami vzteku místo úsměvu.
Další den, místo aby před Sasukeho předstoupily společně, šly každá sama a nejhorší noční můrou bylo, že by jejich vysněný idol přijal kytici té druhé.
[Nevzal si ani jednu. Jak Sakura, tak Ino však další den hrdě hlásily – samozřejmě přesně tak nahlas, aby je ta druhá slyšela – jak si vzal právě tu její a jak jí ji vychválil až do nebes.]
Další dny následovaly ve stejném duchu.
Další týdny následovaly ve stejném duchu.
Další roky následovaly ve stejném duchu.
Sakura se dostala do stejného oddílu jako Sasuke. Ino od té doby nepřestala všem vyprávět, jak to bylo celé naplánované, jak se Sakura pravděpodobně vloupala do učitelských prostor a určitě tam něco přepsala. Vlastně ji možná i sama viděla. Protože to je tak strašně nefér a ona se tak jednoduše nevzdá!
[Náhoda je sv**ě. Tomu však tehdy ani jedna nevěřila; proč věřit ve špatnou náhodu, když místo toho může každá vinit za všechno zlé na tomto světě na tu druhou?]
Kdykoliv pak Sakura ztratila pouzdro nebo tužky nebo zcela novou stuhu do vlasů, zcela automaticky zamířila k přední lavici, kde se vesele bavila blondýnka. Pisklavým hlasem jí vše vyčetla, v konečném důsledku snad i zemětřesení na druhé straně zeměkoule, vysvětlila všem přítomným – jediný, kdo v takových situacích zůstával nablízku, byl obvykle spící Shikamaru –, jak strašná osoba Ino je, a pak naštvaně odpochodovala z místnosti.
Ino se nikdy nebránila. Ačkoliv o pouzdře nebo tužkách či zcela nové stuze nic nevěděla, představa, že by byla důvodem Sakuřina nepohodlí, ji velmi těšil.
[Ve skutečnosti Sakura obvykle ztracené věci nalezla v následujících několika minutách. Což ovšem v jejím pohledu na věc jenom znamenalo, že to ta potvora schovala a teď se jí někde zpovzdálí směje. Ino se opravdu usmívala. Obvykle však na Sasukeho.]
Nic se na tom nezměnilo ani ve chvíli, kdy Sasuke náhle zmizel z jejich života. Párkrát se ještě střetly, každá té druhé vyčetla odchod jejich idola.
Potom jejich jediné pojítko – ač to bylo pojítko plné nepřátelství – zmizelo. Ani jedna však nechtěla být ta, která jako první přijde se smířlivým úsměvem. Vlastně nad tím snad ani tak neuvažovaly; protože svět se točil dál, protože jejich život ubíhal dál, snad ještě rychleji než kdy jindy. Protože to byl život, ve kterém ta druhá už dávno neměla žádné místo; kdysi tam na to prázdné místo cpaly svého spolužáka, nyní to nahradily jiné starosti. Další škola. Výhled na budoucnost, která náhle už nebyla tak vzdálená.
I v té době žily ve stejné ulici, pár metrů od sebe.
Chodily nakupovat do stejných obchodů.
Navštěvovaly stejné hospody.
Věděly jedna o druhé, přestože Sakura při prvním pohledu na blonďaté vlasy odvracela zrak. Ino nikdy nebyla tak nenápadná; jakmile jí padl pohled na růžové vlasy, pohrdavě se usmála. [Reakce to byla natolik automatická, že si ji už ani neuvědomovala.]
I toto spojení, v té době již křehké jako ta nejtenčí nitka držící dvě potrhané části oblečku pro panenku, nakonec vymizelo. S ubíhajícími lety přibylo starostí a událostí mnohem důležitějších než jejich neshody. Pod tlakem všedního života se z nich stali cizinci.
Sakuřině dceři byly čerstvě čtyři roky, když se spolu vydali nasbírat květiny do vázy, kterou právě koupily na trzích. Až při pohledu na děvčátko s úsměvem od ucha k uchu obdivující změť barev a tvarů se protrhla časem ztrouchnivělá látka. Po tolika letech znovu spatřila dvě kamarádky. A přestože ona stále nebyla jakoukoliv z nich, náhle ji napadlo, jaký by byl život, kdyby se tehdy obě nehnaly za něčím, co vůbec neexistovalo.

Poznámky: 

Hranaté závorky většinou používám v pracovních verzích namísto těch normálních, jako připomenutí, že tam chci něco změnit nebo dopsat. Chápu proto, kdyby to někomu tímto způsobem připadalo nějak "nedodělané", ale opravdu to není nedostatkem času... jen se mi to nějak zalíbilo.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Havraní princezna
Vložil Havraní princezna, Út, 2018-01-23 22:23 | Ninja už: 2628 dní, Příspěvků: 458 | Autor je: Odborník na Icha Icha

Opravdu nádherná povídka. V podstatě převyprávěný příběh, který je ale protknutý vlatními myšlenkami postavy. Musím říct, že mě to bavilo.
Ano, někdy tu hořkost ze sebe nemůžeme dostat. Někdy se stane naší součástí, aniž bychom si to uvědomili. Jak blízko jsem tomu, abychom se toho zbavili, vždyť staí tak málo. A jak daleko je přesto k činům. Snad až zpětně si uvědomíme, co všechno mohlo být jinak. A že nám mohlo být lépe. Jenže to bychom museli umět odpouštět. A žádat o odpuštění....

Aktuální povídka: Už zase rostou - Napsaná v březnu 2021
Aktuální série: Doba, kdy kvetou nejhezčí květy - psané v roce 2021
Seznam všech FF: Zde
Můj blog

Obrázek uživatele noleda
Vložil noleda, Út, 2018-01-23 16:37 | Ninja už: 3853 dní, Příspěvků: 7435 | Autor je: Editor všeho, Editor obrázků, Samuraj

Luxusní povídka! Fakt píšeš skvěle, doufám, že se zúčastníš dalších kol. Kakashi YES

Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránce Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA

KURZÍK KRESBY

NARUTO ANTISTRESOVÉ MALOVÁNKY a NARUTO PEXESOVÁ HRA - odkazy na stažení ZDE

Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, Po, 2018-01-22 21:15 | Ninja už: 5831 dní, Příspěvků: 2209 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Naháněč jelenů

Ty závorky na mě nijak nedodělaně nepůsobí. Spíš jde o to, že na tuhle formu nejsem zvyklá. Obvykle mi to přijde rušivé, ale tady to tak pěkně plynulo, že jsem závorky vůbec nevnímala. Povídka je krásná, taková ze života. Kolikrát přátelství skončila obyčejnou prkotinou? Kolikrát se kamarádky hádají kvůli něčemu, co z dlouhodobého hlediska není podstatné? Kdo ví, emoce jsou nevypočitatelné...
Krásně napsané. ^^

Obrázek uživatele Akhara
Vložil Akhara, St, 2018-01-03 20:54 | Ninja už: 2628 dní, Příspěvků: 1368 | Autor je: Manga tým, Leeho závaží

Nechápu, proč má tahle povídka tak málo hodnocení. Fakt ne. Od samýho začátku mě zaujala a nepustila. Téma jsi uchopila hrozně hezky a je to výborně napsaný. Z těch prosincových pro mě asi úplně nejlíp.
Nikdy jsem na tenhle "introspekční" typ povídek moc nebyla, psát mi nejdou a číst mě většinou moc nebaví, ale tahle byla skvělá! Smiling Měla smysl, měla pointu, měla něco, co spoustě jiných povídek chybí a co mě nutí chtít si ji přečíst znova. Styl, osobnost? Říkejme tomu, jak chceme. Zkrátka jsem byla taky strašně příjemně překvapená.
Ta Sakuřina zahořklost, sebeironie, či co to je, to, že je schopná se na věci podívat "objektivně" a uvědomuje si je, ale nic s tím nedělá a je jí to vlastně jedno, to odcizení - to z toho textu úplně čiší. A její vzpomínky byly cizí je geniálně řečeno.
Jen těm hranatým závorkám opravdu nerozumím, jak jsi psala. Laughing out loud Nepřipadá mi to nedodělaný, ale beru to jako nějaký narušení konvence, který si neumím pořádně zdůvodnit. Ale chápu, že pro tebe je to jiný, protože máš ty závorky určitým způsobem zaužívaný.

Obrázek uživatele Боривітер
Vložil Боривітер, So, 2017-12-30 23:20 | Ninja už: 4162 dní, Příspěvků: 5832 | Autor je: Admin, Editor obrázků, Manga tým, Člen Dvanácti strážných ninjů

Milá povídka. Takové nenápadné téma ze života, a moc hezky podané Smiling

Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránkách Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA.
 
Jinak pořád na Konoze funguje hra Útok na Konohu, kde si můžete pořádně zmasakrovat pár „padouchů“.
 
Pardon za (pro některé možná lehce matoucí) změnu přezdívky, je dočasná. Ale hrozně se mi líbí ukrajinský název poštolky. Tedy srbská ветрушка taky není špatná.

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, St, 2017-12-27 19:13 | Ninja už: 5620 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Snad si to někdy hluboko v sobě uvědomujeme, jen se sami před sebou nechceme přiznat. A někdy jsme opravdu zaslepení...
Pěkně napsané. Ráda tě tu zase vidím Smiling

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...