Politické kličkování

Čtvrtý Kazekage si promnul oči. Více jak den šel k Neutrálnímu místu, kde se měl setkat se svým přítelem z Konohy. Odpočinek nepovažoval za důležitý, hnaly ho ambice. V Suně čelil kritice, že právě jeho zaviněným využívá feudální pán země Větru služby země Ohně, které byly značně levnější. Rasa se cítil ohrožen. Byl povinen jednat a zakročit. Co ale měl dělat? Služby jeho ninjů nemohly být levnější, protože feudální pán zvedl ceny daní a potravin. Nejspíš spoléhal na to, že ninjové si díky svým schopnostem nějak bez jídla poradí. Třeba lovem. Rasa si odfrkl, když si vzpomněl na ten směšný argument. Co by asi tak mohli v poušti ulovit? Pouštní lišku? Kojota? Vždyť by za chvíli vyhladili veškerou faunu, která je v poušti poživatelná!
Vyhlásit Konoze válku také nepřipadalo v úvahu. Manželka Čtvrtého Hokage byla Jinchuurikim lišky a Suna takové eso neměla… Jejich síly nebyly vyrovnané, což Rasu děsilo ještě víc, než domácí kritika.
Jediným možným způsobem tedy bylo nějak spojit síly s někým z Konohy. S někým, kdo k vesnici nemá tak silné pouto. Ano, krok to byl dobrý. Ale riskantní. Chladné vztahy obou vesnic situaci nijak neulehčovaly. Nakonec se mu však povedlo takového člověka sehnat.
A tak teď oba mířili na Neutrální místo. Už od prvních Kagů to bylo místo, kde se nepřátelé mohli setkat, aniž by si šli po krku. Kdyby se o něco pokusili, riskovali by hněv bohů.
Přidal do kroku, když si uvědomil, že je blízko. Měl tušení, že tomu muži je hněv bohů ukradený. Jestli se o něco pokusí… Kazekage potřásl hlavou. To by znamenalo přímé vyhlášení konfliktu a znesvěcení posvátného Neutrálního místa. To by si nedovolil ani on. Ať už plánuje jakékoli politické čachry, konflikt se Sunou k tomu nepatří. Jinak by nesouhlasil s nabídkou spolupráce.
Neutrální místo bylo šikovně schované ve skalách, které tvořily část hranice mezi zeměmi Ohně a Větru. Málokdo o něm věděl. To byl ten hlavní důvod, proč zrovna svaté místo bylo svědkem tolika politických intrik, které změnily tok dějin.
Kazekagemu netrvalo moc dlouho vyšplhat až nahoru na kruhovou plošinu, která byla ukrytá mezi ostrými vrcholy. Obvod plošiny byl hlídán soškami Strážných bohů, kteří měli zajišťovat ochranu před narušiteli.
Jeho spojenec už stál na své vyjednávací straně, ležérně se opíral o stěnu skalního vrcholu. Ne, nevypadalo to, že by se o něco chtěl pokusit. Rasa se trochu uvolnil.
„Kazekage-sama,“ pozdravil muž s pokývnutím hlavy.
„Fugaku-san,“ opětoval pozdrav Rasa a přistoupil k muži blíž.
Uchiha se odlepil od skály a chladně si Kazekageho přeměřil od hlavy až k patě. Posuzoval své možnosti a pátral po hrozbách. Když bylo evidentní, že i Kazekage ctí staré tradice, Fugaku se v duchu pousmál. Jak moc velká je pravděpodobnost, že i jejich jednání změní historii? Dle kronik docela vysoká, ale na to Fugaku sázet nechtěl.
„Od vašeho posla jsem se dozvěděl, že si se mnou chcete promluvit, Kazekage-sama,“ promluvil Fugaku jako první. V jeho hlase nebyla znát žádná emoce.
Rasa přikývl. Chvíli zvažoval svá slova. Kolik toho může říct, aniž by toho neprozradil víc, než by měl?
„Jak jistě víte, Fugaku-san,“ začal váhavě, „naše vesnice na tom se vzájemnými vztahy nejsou zrovna nejlépe, a to díky Feudálním pánům. Obávám se, že pokud to takhle půjde dál, nevyhneme se otevřenému konfliktu…“
„A proč tohle nepovíte raději Čtvrtému Hokagemu?“ zamračil se Fugaku.
„Mám dojem, že ten se na situaci dívá úplně jinak. Vy jste lepší volba. Vidíte politické aspekty, které Hokage-dono nevidí. Škoda, že se má jeho poradcem stát Nara Shikaku a ne vy, Fugaku-san.“ Oficiálně. Neoficiálně se už vědělo, koho si Čtvrtý Hokage zvolil.
„Obávám se, že máte velmi špatné informace, Kazekage-sama. Poradce bude vyhlášen teprve dnes večer,“ pokrčil Fugaku rameny. Narovo zvolení právě nahrávalo do jeho dlouhodobého plánu.
„Koukám, že vám to moc nevadí,“ ušklíbl se Rasa. Pak však jeho pohled zkameněl. „Přinesl jste to, o co jsem vás žádal?“
„Zajisté.“ Fugakův ledový hlas mohl i kameny řezat. „Doufám, Kazekage-sama, že vy svou část dohody také splníte.“
„Kvůli tomu jsem přece tady.“
Kazekageho úšklebek by v každé jiné situaci nevěstil nic dobrého. Tady to však byl jediný projev obdivu Fugakuova drzého chování. Uchiha mu s ledovým klidem předal objemný svitek, který obsahoval složité techniky k posílení síly Jinchuuriki a jeho démona. Přesně to Rasa potřeboval. Zdravotní stav současného Jinchuurikiho selhával. Naštěstí zjistil, že jeho třetí dítě je s démonem kompatibilní. Kazekage věřil, že svůj problém vyřešil.

Fugaku na oplátku dostal pouze příslib ochrany. Jejich cesty se opět rozdělily, každý odešel jinudy a sám. Jako by se nikdy nesetkali. Na povrchu byl klidný, ale uvnitř zuřil. Byl blázen. Tak neskutečný bláz- Ale počkat. Když nad tím teď trochu přemýšlel, vlastně dostal hodně. Jeho svitek s cennými informacemi měl sice nevyčíslitelnou cenu, to ano, jenže… Vůbec není špatné, aby mu Kazekage dlužil službičku… Toho by se dalo nějak v budoucnu využít. Fugaku se ušklíbl a zamířil zpět do Konohy. Pokud využije osvědčené zkratky, den cesty zkrátí na půlden. Dal se do běhu. Bude zle, pokud jako vůdce klanu nebude přítomen na zasedání, které mělo být dnes večer.
Cesta mu ubíhala dost rychle, ale ne natolik, aby nepřemýšlel nad tématem, které ho na schůzi čeká… Do Konohy dorazil včas, nicméně rovnou zamířil k vysoké červené budově. Měl ve zvyku chodit dříve, rád si s Minatem povídal. Dokázal tak odhadnout, jakou náladu jejich mladý Hokage má, a tak se Fugaku na schůzi mohl zaměřit na témata, která se zdánlivě hodila Minatovi. Z dlouhodobého hlediska však prospívala Fugakovi. Někdo by to mohl nazvat podlézáním, Fugaku to však nazýval politickým kličkováním.
Došel k jednací síni. Před dveřmi stál Minato s tím otravným Narou. Tiše o něčem diskutovali a nevšimli si jeho příchodu.
„Dobrý večer, Hokage-sama, Shikaku-san,“ naznačil Fugaku úklonu. Zdvořilost především, tak ho to učil jeho otec.
Oba muži se podívali jeho směrem. Vysoký blonďák s modrýma očima se široce usmál. Ten druhý muž, který byl o pár let starší, pouze vážně přikývl.
„Dobrý večer, Fugaku-san!“ zahlaholil Minato. „Jdete brzy jako vždy!“
„To víte, starého psa novým kouskům nenaučíte,“ usmál se chladně Fugaku. „Doufám, že jste volbu svého poradce velmi pečlivě zvážil, Hokage-sama.“
S těmito slovy vešel do síně a nechal oba muže stát za sebou. Věděl, že se poradcem stane Shikaku Nara. Když se to dozvěděl, zuřil. Všechny jeho plány narazily, a tak musel začít improvizovat. Plány však stačilo přizpůsobit současné situaci. Ještě nebylo všem dnům konec…
Fugaku se posadil do pohodlného křesla. Politické hašteření může začít.

„Proč byl tak příjemný? Nikdy není na mě tak milý…“ zabručel Shikaku.
„Každý může mít dobrou náladu, nemyslíš?“ namítl Minato.
„Zrovna on moc dobrou náladu nemívá.“
„To je sice pravda, ale…“
Minato zmlkl, začali přicházet další lidé. Shikaku se s kývnutím rozloučil a nechal Minatovi prostor, aby se s příchozími mohl přivítat. Volba Hokageho poradce byla zjevně dost důležitá na to, aby se tu ukázali úplně všichni. Tedy skoro. Když Shikaku vešel do síně, viděl, že některá křesla zůstala prázdná. S určitostí věděl, že tři jsou vyhrazena Sanninům, kteří se momentálně nezdržovali ve vesnici. Další prázdné křeslo patřilo Sakumovi Hatakemu, jakožto hlavy klanu Hatake. Ale… Rodina se od něj distancovala, a ani sebevražda nepomohla. Nikdo jiný shinobim nebyl a Sakumův syn byl na tohle ještě moc mladý. Však ono to křeslo nikam neuteče…

Diskuze se nejdříve motala kolem méně důležitých tématech, až nakonec…
„Rád bych vám oznámil, koho jsem si zvolil za svého poradce,“ zvýšil hlas Minato, aby přerušil šum polohlasných dohadů. Místnost náhle utichla.
„Mým poradcem bude… Nara Shikaku.“
Sálem to zahučelo. Minato očekával hádky. Nějaké politické strany tady neexistovaly, jako třeba v Bleskové, kde se problémy řešily civilizovaným dialogem. Uhnul před letícím křeslem, které někdo vzteky vyrval z podlahy. Počkal, jestli hádka třeba neutichne, ale nestalo se tak.
„TAK DOST!“ zařval Minato a vše rázem utichlo. „Své rozhodnutí nevezmu zpět, nicméně byl bych rád, kdybyste opustili sál. Všichni kromě vás, Fugaku-san.“
Když se místnost vyprázdnila a zůstali jen oni, Minato se s povzdechem svezl do křesla.
„Politika z člověka vysává duši,“ hlesl nakonec. „Fugaku-san, splnil jste zadanou misi?“
„Zajisté, Hokage-sama,“ uklonil se Uchiha. „Chci pro Konohu jen to nejlepší.“
Minato ho chvíli pozoroval. Fugaku byl mazaný jak liška a pro dobro vesnice šel přes mrtvoly. Zvolit si jeho by bylo logické, kdyby se pohybovali pouze v politickém prostředí velkých vesnic. Jenže Kage se musel prokousávat i záležitostmi celé země. A na to potřeboval chladnou logiku.
„Výborně, v tom případě můžete jít,“ propustil Uchihu prostým mávnutím ruky.

Kazekage dočetl svitek, který získal od Fugaka Uchihy. A to, co zjistil… Bude potřebovat pomoc od odborníka. Té stařeny si sice vážil, ale musel poslat pro někoho, kdo tu protivnou ženštinu porazil. A tím byla Slimáčí princezna Tsunade. Měl štěstí, že zrovna prohrávala své jmění v některé v hernách. Rasa dal pro ni zavolat. Bohužel svým mužům přikázal, aby ji přivedli klidně násilím, ale pak si vzpomněl, jakou silou tahle žena oplývá. Ne, rozhodně nestál o to, aby zničila hernu. Nebo, nedej bože, i něco dalšího. Nebo někoho. Takže teď si kousal nehty a přemýšlel, kolik ho opravy budou stát.
Jaké to tedy pro něj bylo překvapení, když Slimáčí princezna rázně vpochodovala do jeho kanceláře, jako by jí patřila.
„Potřebujete něco, Kazekage-sama?“ založila si ruce na prsou. Její výraz dost jasně naznačoval, že ji vyrušili od prohrávání peněz. Jakkoli se Rasovi příčila její nezdvořilost, spolknul uštěpačnou poznámku. Ta žena by dokázala v mžiku kancelář proměnit na kůlnu s dřevotřískami…
„Ano, Tsunade-dono,“ hlesl Rasa a předal jí svitek. „Prohlížel jsem svitky, které ve skladu ohlodával zub času a narazil jsem i na tenhle. Zajímalo by mne, jestli o tom něco nevíte.“
Tsunade ho otočila ze všech stran.
„Nevypadá moc zašle,“ poznamenala.
„To proto, že ležel až na dně krabice,“ zalhal Kazekage. Přece té ženě nebude vykládat, že v rukou drží svitek, který patří Konoze, že ano...
Tsunade svitek pročítala.
„Posílení chakry Bijuu? Jste si jistý, že je to správně?“
„Rozhodně.“
„Nic takového jsem ještě neslyšela.“
A že toho Tsunade určitě věděla hodně. O jejích schopnostech spousta shinobi mohla jen snít. Kazekage si povzdechl.
„Jste si jistá?“
„Samozřejmě.“
Tsunade svitek obracela v rukou. Zamračila se, když si všimla drobného detailu, který jí předtím unikl.
„Myslím… Myslím, že tohle je úžasný vtip, Kazekage-sama,“ rozesmála se. „Když se podíváte na techniky… Jejich pořadí, opakování a využití, uvidíte, že takováto kombinace není proveditelná. Teoreticky vypadá technika pěkně, ale myslím, že provést ji nikdo nemůže. Potřebovala by takové množství chakry, že by to nezvládl ani bijuu.“
„A-a-ale… T-to přece není možné!“ zakoktal se Rasa. Kazekage rudl vzteky. Jak ho takhle mohl Fugaku podvést?!
„Ať už to vymyslel kdokoli, musel mít opravdu smysl pro humor. Takže pokud pro mě nemáte nic důležitého, Kazekage-sama, tak se s vámi rozloučím.“
Tsunade s úsměvem odešla z kanceláře a nechala užaslého Kazekageho za sebou. Svižně si vykračovala a těšila se, jak konečně vyzkouší tu vyhlášenou Větrnou hernu.