Tenten - dívka bez přítele? (4)

„Když jsem viděl, jak na ni koukáš, jak jí provázíš pohledem, trochu jsem to musel, vlastně museli, popohnat. I když se o tom moc neví, Shikamaru a Temari se chtějí vzít a ona se nejspíše přestěhuje sem. Už mě o to žádala. A Rada žádá, aby Listová dala za Temari náhradu. Vzhledem k tomu, kdo jsem a kým jsem byl, nechci svoji svatbu uspěchat a oni ví, že mě nemůžou nutit. Tobě jsou ale připraveni vybrat ženu,“ vysvětlil mu Gaara.
„Aha,“ na víc se pro prvních pár vteřin Kankuro nezmohl, „ty se budeš ženit? S Hanou?“
„Kdo ví, nechci to uspěchat, třeba to se mnou nevydrží,“ vyslovil nahlas to, čeho se bál nejvíce.
„Chápu, hned zítra to Tenten vysvětlím, možná by mohla souhlasit,“ zdaleka se necítil tak odhodlaný, s jakým odhodláním to říkal.
„Já věděl, že to pochopíš,“ usmál se na něj Gaara a pohybem hlavy ho poslal spát, „dobrou noc.“
„Dobrou noc,“ ozvalo se ze dveří pokoje. Ani se nemyl, rozhodl se, že to udělá až ráno.
„Mě bolí hlava,“ bylo první co Temari prohlásila, když se vzbudila.
„Dobré ráno,“ pozdravil jí Shikamaru, „nechceš napít?“ zeptal se a v ruce provokativně houpal lahvičkou se saké.
„Vodu, ty pitomče,“ zahartusila, ale vzápětí zmlkla a chytla se za hlavu. Měla pocit, že má v hlavě svazek jehlic místo mozku a bodavá bolest nepřestávala od okamžiku, kdy otevřela oči. Shikamaru se nad ní slitoval a podal jí připravenou vodu ze stolu. Ještě že byl tak prozíravý a uklidil si pokoj.
„Čekám vysvětlení,“ posadil se vedle ní s napůl žertovným a napůl vážným tónem. Jestli by se to mělo opakovat, tak by přemýšlel o tom, že ukončí vztah.
„Kvůli Kankurovi,“ a odvyprávěla mu celý příběh. Ulevilo se mu, obdivoval jí za to, že to udělala kvůli bratrovi.
„To je dobře, už jsem se lekl, že ti to zachutnalo,“ škádlil ji.
„Bylo to pěkně hnusný,“ vybuchla a spolu s ní bolest v její hlavě. Zmlkla, jen slabě zasténala. Z nočního stolku jí podal prášek, který s vděčností spolkla.
„Nekřič tolik, vzbudíš naše,“ varoval ji. O pár vteřin později se rozlítly dveře.
„Shikamaru, tohle mi vysvětlíš,“ nedala si práci ztišit hlas.
„Mami,“ doufal v trochu soukromí.
„Později,“ nedodala o nic mileji, otočila se a zavřela dveře. Byla to pro ni nezvyklá situace a nevěděla, co má dělat. Rozesmála se nad absurditou situace, vždyť přece taky byla mladá. Vzpomněla si na své mládí... (a vážení čtenáři, o tomhle už příběh není).

„Mě je špatně,“ zamručela Ino a otevřela jedno oko.
„To je ale milé přivítání,“ ozval se Sai. Ani on, ani Shikamaru nechtěli nechat dívky o samotě, aby se neudusily.
„Vodu,“ zasípala.
„Je v kohoutku,“ ani Sai si neodpustil zažertovat na účet partnerky. Připadalo jim to jako bezpečná zábava. Ale dřív, než mu Ino stihla něco říct si všimla, že ji má připravenou vedle postele. Potěšilo ji, že je tak pozorný.
„Děkuju,“ omezila se na stručné sdělení, přetáhla si polštář přes hlavu a odmítala byť jen předstírat, že je naživu.

Sakura neříkala nic. Ještě se ani neprobrala. Sasuke se posadil v posteli a díval se na ní. I on měl starosti, aby neskončila s ucpaným dýchacím systémem. Chtěl ji pohladit po vlasech, ale rozmyslel si to, aby ji neprobudil. Někdy uměl být opravdu romantický.
„Škoda, že ses tak zlila, co tě to napadlo?“ řekl tiše. „Těšil jsem se na tebe, domů. Chtěl jsem si tě přitulit k sobě, líbat tě a...“ dopověděl hříšnou myšlenku. Jeho tichý hlas pomalu probral Sakuru. Když si uvědomila, co Sasuke říká, dala si velký pozor, aby se neprozradila a pro sebe se usmívala. Tolik krásných věcí jí nikdy neřekl. Proč? Nebyla s to to řešit. Převalila se na bok, stálo ji to víc úsilí než obvykle, ale dokázala to.
„Hlavně na to nezapomeň,“ řekla z ničeho nic.
„Tys mě celou dobu poslouchala?“ lekl se.
„Ano- au,“ chytla se za hlavu. Ani ona se neobešla bez bolesti.
„To se nedělá, poslouchat cizí rozhovory,“ rýpl si.
„Tsss, tohle ti vrátím,“ pohrozila mu, protože v současném stavu by se na moc nezmohla. Rozesmál se. Jakkoliv mu zkazila noc plnou vášně, tímhle ho dostala.
„Schytáš to i s úrokama,“ pohrozil a políbil ji, aby věděla, co myslí.
„Přijímám svůj trest,“ zatvářila se pokorně, „až mi bude líp, řeknu ti, proč jsem takhle skončila. Ale nebylo to proto, že by mi to chutnalo.“
„Aspoň že tak,“ svalil se zpátky so peřin.

Tenten se probudila sama, hlava ji nebolela. Spala neklidně a byla unavená, co dvě hodiny se budila. Občas se jí zdálo o válce, o tom, jak zabili Nejiho a dnes to bylo ještě horší. Oblékla se, rychle se najedla a šla na hřbitov. Sedla si ke hrobu svého kamaráda a ptala se, co má dělat. Neji rozhodně nebyl ten, kdo by se vyznal ve vtazích, ale jí pomohlo už jen to, že se mohla někomu svěřit. Rukou nepřítomně obtahovala písmena na náhrobku. Chvíli po tom, co domluvila, se zvedla a odešla. V hlavě si udělala poznámku, že příště s sebou musí vzít vonné tyčinky. Nevěděla, kam jít. Hlavou jí problesklo, že všichni ještě budou spát. Hokageho radši nechtěla ani vidět. Vracela se zpátky domů, ale minula své dveře a šla dál. Napůl doufala, že potká Kankura a napůl se toho bála.
„Je to otrava,“ prohlásila a přemýšlela, proč to muselo tak dopadnout. Došla k závěru, že nechce vidět vlastně nikoho. Přestože za hokagem nechtěla, zaklepala a vešla dovnitř.
„Copak si přeješ?“ zeptal se. „Ty nespíš?“
„Ne, nemohla jsem znovu usnout,“ odpověděla.
„Tak proč jsi přišla?“
„Chci se zeptat, jestli pro mě nemáte nějakou misi.“
„Misi?“ to bylo to poslední, co Kakashi čekal.
„Chtěla bych být chvíli mimo vesnici,“ zaprosila, „a ráda bych se zdokonalila v boji.“
„Vlastně je dobře, že jsi přišla,“ řekl po chvíli, „vysvětli mi prosím, co se dělo včera v noci.“
„Takže o tom víte,“ zděsila se, „no, vlastně to vypadá, jako by mě a Kankura chtěli dát dohromady, Temari, Sakura a ostatní.“
„Takže jsi na to přišla.“
„Takže je to vážně pravda?“
„Eh, ano.“
„Proč? Je to tak otravné.“
„Už mluvíš jako Shikamaru,“ smál se.
„Tak řeknete mi to?“
„Dobře, dobře, když se tě to týká,“ nesnažil se ani bránit, „Temari a Shikamaru se budou brát a Temari se přestěhuje sem. Suna si žádá, abychom my poslali naoplátku nevěstu k nim. Někoho, kdo se stane Kankurovou ženou. To byl pravý důvod večírku, doufali jsme, že alespoň zjistíme, však víš.“
„Mohl mi o tom včera říct,“ přemýšlela, „ale třeba to nic neznamenalo.“
„Gaara mi řekl, co vám provedli, ale tohle zní, jako by u toho nebyl, tak co se stalo?“ vyzvídal.
„Jen jsme si povídali,“ snažila se, aby to znělo alespoň trochu věrohodně.
„Chápu,“ zamyslel se, „v tom případě tě pošlu do Suny, aby tě Rada viděla. Vlastně tím na Kankura zvýšíme tlak, když mu řekneme, že už má nevěstu vybranou a je vyšší šance, že se vysloví.“
„Přesně takhle jsem to nechtěla, ale co mi zbývá,“ povzdechla si. Tušila, že by k tomu mohlo dojít samovolně, mnohem romantičtěji. A teď jsou do toho zapojené obě vesnice. “Bezva.“ Ale tím si vlastně jen přiznala, že ho má ráda.

Na cestu se vydala krátce po poledni. Doprovázelo ji několik ninjů z Písečné, kteří se vraceli. Gaara nejčastěji cestoval se svými sourozenci. Také se plánoval ještě jeden den zdržet, ale oni museli zpět do práce. Od Kakashiho dostala svitek s instrukcemi, svitek pro Sunu a několik doporučení. Věděla, že bude mít jeden den na to, aby si prohlédla vesnici, setkala se s Radou a srovnala myšlenky. Měla strach, co když se špatně rozhodla? Bála se toho, že si jen namlouvá, že se líbí Kankurovi. Pak si vyčítala, že ho vůbec nezná, neví, jaký je. Doufala, že je do sňatku nebudou nutit hned. O Shikamarovi přemýšlela vždy v tom nejlepším, poprvé ho viděla z druhé strany. To kvůli němu teď jde do Suny jako obětní beránek. Zakázala si takové myšlenky, nevedlo by to k ničemu dobrému. Cesta ubíhala navzdory všeobecnému nevyspání rychle a přece se neuvěřitelně vlekla. Tenten přemýšlela, co ji asi čeká, přemýšlela, proč zrovna ona. Občas se jí někdo zeptal, jestli nemá žízeň, ujistili se, že může pokračovat v cestě a nebo upřesnili směr a kolik ještě zbývá. Jinak se s ní nikdo nebavil. Uprostřed davu byla sama. Ocenila by, kdyby se pokusili alespoň o špatný vtip, ale to se nestalo. Nevěděli, o čem se s ní mají bavit a jakkoliv to bylo trapné, mlčeli, pokud to šlo.

Kankuro se probudil před polednem, zjistil, že Gaara je pryč a slunce mu svítí přímo do očí. Vstal z postele, dal si sprchu a namaloval se. Dal si záležet, rozhodl se promluvit si s Tenten. Nervózně si olízl rty, nasucho polkl, a znovu si je nabarvil. Na to dříve nepomyslel, že by fialové rty mohly být nepraktické, ale kdyby to teď měnil, připadal by si ještě víc nesvůj. Už nebylo co dolaďovat, na svém oblečení nenašel ani jedinou skvrnku, kterou by ještě musel honem vyčistit, dokonce i loutky, bez kterých nevycházel, byly čisté tak, že by se z nich dalo jíst. Vlasy měl učesané lépe než Sakura a Ino dohromady. Vyšel ven a přemýšlel, jak to provede. Zkoušel si nanečisto pár začátků, ale vždycky se mu to zdálo nevhodné. Povzdechl si a odložil to, snad ho ta správná slova napadnou. Důležitější bylo najít Tenten. Nebo někoho, kdo by věděl, kde je. Přes ulici se líně převalil chuchvalec čehosi vláčený vlahým větrem. Kankuro si pomyslel, že dřív najde sestru své babičky od strýce z matčina pátého kolena. Chvíli se toulal vesnicí a pomalu se dostával k Hokageho kanceláři. Konečně se mu podařilo najít alespoň Gaaru, který odtamtud právě vycházel.
„Neviděl jsi Tenten?“ zeptal se ho.
„Neviděl.“
„A je všechno dobré, mezi Konohou a Sunou?“ nebylo od věci vědět, proč tam byl.
„Jen jsem mu říkal o Radě a o celé té situaci. Sice už dostali žádost dříve, ale nejlepší bylo si o tom pohovořit. Vlastně Rada už vybrala několik adeptek a Hokage jednu z nich právě schválil.“
„Aha,“ Kankuro chvíli přemýšlel, než mu došlo, co to přesně znamená.
„Tak proč jste si dávali tolik práce se včerejším večerem?“ vyhrkl, ale když zachytil Gaarův pohled, zkrotl a omlouval se.
„Protože jsme doufali, no nic, Rada byla rychlejší.“
„A kde je vůbec Tenten?“ to že ji Gaara neviděl ještě neznamenalo, že neví, kde je.
„Zeptej se Hokageho,“ odbyl ho a odešel.
„To je příliš podezřelé,“ poslal za ním větu tak, aby ji nemohl slyšet a vydal se přímo za Kakashim.