manga_preview
Boruto TBV 07

Bestie 2

Hashirama rázoval svou kanceláří sem a tam. Podlaha pod každým prudkým krokem zanaříkala. V jeho počínání jej pozorovali dva jeho nejbližší důvěrníci. Madara a Tobirama stáli každý na opačné straně místnosti. Dlouhou dobu nikdo nepromluvil. Bylo slyšet jen vtíravé a neodbytné vrzání. Došlo k dalšímu útoku. Bilance byla drtivá. Kromě zraněných a několika mrtvých stále měli šest nezvěstných. Nepovedlo se jim po nich najít ani stopy.
„Odvedu Mito k její rodině,“ jeho hlas třeskl místností a oba muži na něho upřeli pohled.
„Nemůžeš ji poslat pryč,“ pokáral ho Tobirama hlasem, jako by mluvil k malému dítěti.
„Je těhotná a vesnici ohrožuje neznámý nepřítel, nedovolím, aby se jí cokoli stalo .“
„Jestli lidé ve vesnici uvidí, že posíláš svoji manželku pryč, vypukne panika. Budou si myslet, že je všechno ztraceno. A my si s tím nedokážeme poradit,“ domlouval mu dál.
„Ale mi si s tím nedokážeme poradit!“ vykřikl a nakopl svůj stůl.
„Naštěstí má tvoje žena víc rozumu než ty a nepovede se ti ji odvést,“ pronesl klidným hlasem Madara. Hashirama na oba vrhl zlostný pohled, tolik netypické, aby se oba na něčem shodli.
„Spíš by mě zajímalo, proč nic nevíme?“ Tobirama vrhl podmračený pohled na Madaru. Konec příměří.
„Míříš tím snad někam?“ zpozorněl druhý muž.
„Je zajímavé, že pokaždé když došlo k útoku objevili se tam Uchihové. A ještě zajímavější mi připadá, že si nikdo z nich ničeho nevšiml ani za pomoci těch prokletých očí!“ Oba muži se chystali vyrazit proti sobě.
„Přestaňte! Nesmíme se začít hádat mezi sebou.“ Zarazili se, ale dál na sebe vrhali vražedné pohledy. Jenže oni dva nebyli jediný, kdo se pouštěl do bezhlavých hádek. Každý den museli řešit víc bojů v ulicích. Lidé se začali vzájemně podezřívat a napadat. Co nevidět se vesnice roztrhne ve dví. Nebo možná se celá rozpadne na tisíc malých kousků.
„Máš tedy nějaký nápad?“ Hashirama se k odpovědi nedostal, přerušilo jej zaklepání na dveře.
„Hokage-sama, k bráně přišel muž a tvrdí, že vám může pomoci,“ udýchaný posel vtrhl do kanceláře a o překot ze sebe vychrlil informace.
„Říkal, že ví o tom, co řádí ve vesnici.“
„Na co čekáš? Přiveď ho sem.“
„Je s ním nějaká bestie, báli jsme se ho pustit do vesnice.“
„Tobiramo, dojdi pro něho.“

Všiml si ho už z dálky. Opíral se o bránu, hlavu zakloněnou, pozoroval oblohu. Toshirama se také podíval, ale nezpozoroval nic zvláštního. U nohou mu ležel obrovský pes. Nebyl si jistý, koho z těch dvou posel nazval bestií. On by je ten termín použil pro oba. Došel až k němu. Stráže se nervózně ošívaly. Bylo to tím, jakou kolem sebe šířili atmosféru. Nevyslovenou výhrůžku. Muž se odlepil od brány. Pes si stoupl na všechny čtyři. Málokdo na Tobiramu shlížel z hora. Nelíbilo se mu to.
„Pojď se mnou,“ řekl mu bez pozdravu, ale jeho příkaz ztratil na ostrosti. Chlapík se dal do líného kroku, na tváři úsměv
„Měl byste si toho psa uvázat,“ ukázal na obludu, která kráčela s nimi. Fascinovaně se zahleděl na svaly, které se mu při každém kroku rýsovaly pod rozpraskanou kůží.
„Nemůžu ho uvázat.“
„Proč ne, je to váš pes?“
„Není můj, stejně jako já nejsem jeho. Až se mu zprotivím, možná mi prokousne hrdlo. Nebo ho zabiju já. Kdo ví? Někdy ti povím, jak jsem se s Raiem seznámil, chlapče.“
„Rai? A jak se jmenujete vy?“ Pominul fakt, že mu řekl chlapče. Tak ho nikdo neoslovil už pořádně dlouhou dobu. Přitom nevypadal starší než on, vlastně bez té obrovské jizvi na tváři by působil velmi mladě.
„Říkej si mně jak chceš. Lidé mi dávají různá jména, že vlastně ani neznám to pravé“ hlasitě se rozesmál a okamžitě přilákal pozornost zbytku obyvatel, kteří si jich ještě nestihli všimnout. Když se přestal smát, zhluboka se nadechl. Nasál vůni. Na tváři se mu usadil zamyšlený výraz. Nejvíc připomínal medvěda. Ne, svoji mohutností, ale falešnou tváří. Tobirama si byl jistý, že by dokázal zabíjet a výraz by se mu vůbec nezměnil. Nezvládl odhadnout, co za myšlenky se skrývá za jeho maskou. V teplém dni se vesnicí prohnal chladný závan.
Když vcházel do kanceláře musel se sehnout. Rai vešel hned za ním, přeměřil si pohledem oba dva muže, zavětřil a pak se složil pod oknem. Jeho klid byl jen hraný, ve skutečnosti vše pozoroval bystrýma očima.
„Vítám tě ve vesnici, jsem Hashirama Senju, Hokage. Tohle je Madara a Tobiramu, mého bratra, jsi už poznal.“ Čekal, že se příchozí představí, ale neměl se k tomu.
„Máme mu říkat, jak chceme,“ ucedil Tobirama.
„My bychom, ale rádi znali vaše pravé jméno.“
„Tak jsem třeba Yuuta,“ začal se nepříčetně chechtat. Několikrát si musel otřít slzy, které se mu hrnuly do očí. Všichni se na něj dívali jako na blázna.
„Teď, když jsme se pobavili, můžeme se bavit o vážnějších věcech.“
„Co o tom můžeš vědět?“ zasyčel Madara.
„Po nocích se vám něco krade vesnicí. Dokáže využívat všechny živly. Nikdo ho neviděl. A předpokládám, že zmizeli lidé a pravděpodobně jste je nenašli,“ shrnul všechny informace.
„Je až s podivem kolik podrobností znáte,“ Tobirama vykročil kupředu. V ten okamžik se Rai zvedl a zavrčel.
„Nedělejte nic neuváženého, možná vypadá jako trochu přerostlý pes, ale je nesmírně inteligentní. Pozná, pokud budete mít špatné úmysly. Nechceme žádné komplikace. A proč toho vím tolik? Sleduji jeho i jemu podobná monstra dost dlouho. Všechny vytvořil Masuyo.“
„Hloupost, řeči o něm jsou jen báchorky pro děti,“ ulevil si Madara pohrdavě.
„Tahle báchorka vám právě požírá lidi ve vesnici, hochu.“ Těžko říct jestli ho víc zarazila neúcta, kterou měl v hlase nebo oslovení, jaké použil, ale Madara ztichl.
„Všechno co Masuyo vytvořil by muselo být dávno mrtvé. Je to už spousta let, co se o něm začalo mluvit prvně.“
„Dokázal vytvořit nesmírně odolné tvory. Přežilo jich hodně. Chodím po světě a likviduji ty, co zbyly. Konečně i Rai je jeho práce. Zrůda, co řádí tady je obzvlášť nepříjemná. Je aktivní jen v noci, přes den se skrývá. Sama o sobě je celkem slabá, hodně noh, na válcovitém těle. Bez zubů, drápů žihadel či něčeho podobně děsivého. Jenže dokáže pohlcovat chakru. Ale pouze tu uvolněnou v jutsu, nedokáže ji z člověka vysát nebo jen tak nasbírat. Pak ji přetransformuje a vypustí v podobě libovolného živlu. Žije mimo naší realitu, je posunutý jinam. Pouze, když útočí a krmí se vrátí se zpátky. Nenajdete po něm stopy. Jako by tu vlastně ani nebyl. Můžete projít skrz něj a nevšimnete si ho.“
„Jenže útok přišel znenadání, kde by na něj sebrala chakru.“
„Rozsvěcíte po vesnici lampy pomocí Katonu. Nevyužíváte obyčejný oheň.“
„Obyčejný zhasíná,“ odpověděl mu Hashirama.
„Nasbíral si ho z lamp a potom zaútočil. Vsadím se, že v ten moment, kdy došlo k prvnímu úderu hodně lidí použilo nějaké jutsu. Potom pro něj nebylo těžké se bránit. Výhodou je, že nedokáže energii uchovat. Jakmile ji pohltí hned ji zase musí vypustit. Jedná víceméně instinktivně. Zaútočí v místě největší koncentrace potravy, posbírá tolik mrtvých těl, kolik zvládne, vtáhne ji k sobě do posunutého světa. Odnese ji na vhodné míst a zase ji pustí zpět. a zaleze do úkrytu. Jak jsem řekl, nemá zuby. Mrtvoly ukládá na vlhká místa a čeká, až se začnou rozkládat, lépe je pak pozře. Dlouho tráví a pak přijde další útok. Kdy byl ten poslední?“ Muži v místnosti si vyměnili pohledy. Nakonec promluvil Hashirama.
„Asi tři týdny.“
„V tom případě může zaútočit každou chvíli. Pro začátek bych vám doporučil zákaz nočního vycházení.“
„Ten už jsme zavedli.“
„Výborně. A taky omezte veškerá ninjutsu. Ohně v lampách nechte obyčejné.“
„A dál?“
„Dál bych si dal k jídlu pořádný kus flákoty, něčím bych to spláchl a natáhl si hřbet. Pro Raie hromadu rýže.“
„Přišel sis z nás snad dělat blázny?“ Tobirama zvýšil hlas. Rai výhružně štěkl.
„Uklidněte se všichni,“ rozpřáhl smířlivě ruce Hashirama.
„Samozřejmě zajistíme patřičné ubytování a stravu, jen bys nás mohl seznámit s vaším plánem.“
„Zítra brzo ráno vyrazím hledat jeho úkryt. To bude spát. Můžeme si ho očíhnout. Dnes už nic nenaděláme, blíží se stmívání, takže by byl ve výhodě. “
„Dobře, v tom případě mi určitě dovolíte, abych vás doprovodil do vašeho pokoje.“
„Já jdu taky.“ Tobirama vyrazil za nimi. Nemohl dovolit, aby někdo tak podezřelý, byl s jeho bratrem bez dozoru.
„Víte, co je na tom nejděsivější? On nás dokáže vidět. Spíš vycítit skrz tenkou vrstvu mezi světy. My jeho nevidíme,“ dodal, když vycházeli.

Příjemný podvečer sebou nesl ospalou náladu ozářenou oranžovým světlem. Slunce sice již ztratilo sílu a ostrost, ale teplo bylo stále nesnesitelné. Ani když zapadlo docela, neochladilo se. Teplý vzduch se lepil na tělo ze všech stran a nebylo před ním úniku, pokud zafoukal vítr, nenesl v sobě úlevu. Jen sbíral prach a házel ho lidem do obličeje. Pokud přišel déšť, byl prudký krátký. Odpařujicí se voda jen ztěžovala další nádech, jako by člověk vlezl do horkých pramenů. Za podobných nocí bývala všechna okna otevřená a když se Hashirama procházel vesnicí, mohl slyšet útržky rozhovorů. Vždy ho to potěšilo. Připadal si, že je jim blíž. Jenže teď byla všechna okna zavřená a zatemněná, jako by obyvatelé za nimi předstírali svoji nepřítomnost. Přál si, aby tohle období konečně skončilo. Chtěl se znovu volně nadechnout.

„Jeeee, mamííí, koukni pejsek!“ zakřičel nadšeně malý chlapec. Jednou rukou se držel své matky za ruku a v druhé svíral nakousnuté onigiri. Matka se zděšeně podívala na obludu. Pejsek nebylo správné vyjádření. Je zvláštní, jak zkresleně děti vnímají realitu kolem sebe. Každý dospělý v Raiovi viděl nebezpečné, nepřirozené monstrum. Pro malé dítě to byl chlupatý kamarád. Vytrhl se matce a než stihla zareagovat přiběhl k psovi. Když k němu doběhl, temeno hlavy měl pod jeho tlamou. Vypadal spíš jako poník. Všichni strnuli a vyčkávali. Kdyby otevřel tlamu, tak by chlapce bez problému překousl na půl. Jen Yuuta zůstal klidný, celou situaci sledoval s úsměvem na rtech.
„Chceš si vzít?“ hoch mu strčil ruku s rýží pod nos. Pes nejprve opatrně očichal nabízenou dobrotu. Pak otevřel tlamu a schoval do ní jeho ruku až po loket. Chlapec zavřeštěl. Matka se rozeběhla k nim. Hashirama s Tobiramou strnuli na místě.
„To lechtá!“ vykřikl a dal se do smíchu. Pak ruku vytáhl. Odkapávaly mu z ní provazce slin.
„Koukni mami, jak mě oslintal.“ Zamával rukou, až všechny kolem pokropila slizká tekutina. Žena byla v šoku. V rychlosti pozdravila Hogakeho, popadla svoje dítě a prchala.
„Počkej, chtěl jsem si s ním hrát.“
„Co kdyby mu něco udělal. Nemůžete takovou obludu, nechat dělat, co si zachce.“
„Rai by mouše neublížil,“ poplácal jej na plecích.

Pokoj, který jim vybrali byl celkem pohodlný. Jen postel mu byla malá, ostatně jako všechny. Donesli mu porci masa, která by stačila pro dva dospělé lidi. Jenže on by snesl ještě jednou tolik.
„Nekoukej tak na mě. Ty maso nemůžeš. Dojez si rýži,“ promluvil na psa, který ho pozoroval, dokud nedojedl poslední sousto. Teprve potom se pustil do svojí porce. Pak se uložili ke spánku. Rai se rozvalil na podlaze a muž si na něho lehl, jako na polštář. Měli dokořán otevřené okno, ale i tak jim to nepřineslo úlevu. Vzduch byl těžký. Držel pod sebou všechny pachy vesnice, jako víko na popelnici.

Mito seděla na balkóně a pozorovala vesnici. Nebyla vidět téměř žádná světla, každý se schovával. Celá tahle situace ji skličovala. Vnímala tíseň lidí a nejvíc ze všeho obavy svého manžela. Chtěl ji poslat pryč, ale ona to nemohla dovolit. Chtěla s ním být ať se situace vyvine jakýmkoli směrem. Pořád věřila, že se věci vyjasní. Bylo tu dost schopných lidí, kteří tu žili.
„Mito, pojď dovnitř,“ zavolal na ni Hashirama. Neochotně vstala. Ráda tady seděla a dívala se ven. Lépe se jí usínalo.
„Bež si lehnout, potřebuješ odpočívat.“ Došel ke dveřím a zavřel je. Zatáhl těžké tmavé závěsy, donedávna žádné neměli. Před spaním se mohla dívat otevřeným oknem na noční oblohu.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, St, 2017-05-17 05:59 | Ninja už: 5686 dní, Příspěvků: 7877 | Autor je: Moderátor, Vydavatel Icha Icha

Tys mi tímhle připomněla něco, co jsem jako dítě milovala, Maxipsa Fíka, taky velkej pes s lidským kamarádem. Smiling
Při čtení jsem ani nedutala, jak to bylo napínavý. A tou věcí... tys četla Labyrint od Dashnera? Taky tam byly takový potvůrky, který se jmenovaly "rmutové", ošklivé to stroje na zabíjení...
Skvělé jako bych četla Gaimana nebo Riggse.
Krása už se těším na další. ^^

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele Kutulumototo
Vložil Kutulumototo, So, 2017-05-20 11:55 | Ninja už: 2683 dní, Příspěvků: 582 | Autor je: Student Akademie

Já mám taky ráda Maxipsa Fíka Laughing out loud Labyrint jsem nečetla, ale moje inspirace jsou dvě první je Stranger Things. Druhou jsem našla při hledání steampunkových obrázku, byl tam chlápek, který se stal předlohou pro hlavního hrdinu - teď ten obrázek nemůžu najít. Já ti moc děkuji, vůbec jsem nečekala, že by se povídka mohla tak líbít Laughing out loud

Seznam FF

Tady Laughing out loud

Obrázek uživatele Arashi
Vložil Arashi, Ne, 2017-05-14 16:34 | Ninja už: 2714 dní, Příspěvků: 257 | Autor je: Propadlý student Akademie

Tato série je úžasná. Je temná a vážná (což je u tebe neobvyklé).
Yuuta a jeho bafan zatím vypadají jako sympatická dvojka. Smiling Jsem zvědavá na pokračování. Vypadá to, že v příštím díle nás čeká nějaká akce.

Obrázek uživatele Kutulumototo
Vložil Kutulumototo, Po, 2017-05-15 18:47 | Ninja už: 2683 dní, Příspěvků: 582 | Autor je: Student Akademie

Oooo děluji, pravda na temnou atmosféru nejsem. Pes a jeho přítel, jsou prostě správní týpci. Jo a pamatuj si, že děti a zvířata v příbězích nikdy neumírají.

Seznam FF

Tady Laughing out loud

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Ne, 2017-05-14 16:01 | Ninja už: 2658 dní, Příspěvků: 2989 | Autor je: Gaarova tykev

Príbeh nám začína gradovať. Zaujímavé, ako si Madara cení Mito. Tobirama je nedôverčivý a provokuje Madaru. No uvidíme, aká je úloha Uchihovcov, prečo sa objavujú na mieste činu a nič nevidia svojimi "prekliatymi" očami. Na scénu prichádza záhadná postava z minulého dielu aj so "psom" Raiom. Bohvie kto bol Masuyo. Yuuta prefektne argumentuje a pozná problém. Páči sa mi, že sa v kritických momentoch smeje, možno aj to má nejakú príčínu. Milá bola scéna s malým, čo sa chcel hrať s Raiom, dospelí strácajú bezprostrednosť, a potom sa moria v trabloch. Text je "narvaný" informáciami, tak neostáva nič iné, len čakať na tvoje skladanie mozaiky Smiling

Obrázek uživatele Kutulumototo
Vložil Kutulumototo, Po, 2017-05-15 18:45 | Ninja už: 2683 dní, Příspěvků: 582 | Autor je: Student Akademie

Děkuji ti Laughing out loud tajemnou atmosféru musím trénovat Laughing out loud jsem hlavně na humor, takže se procvičuji tady. Ano, ještě stále nemáme všechny dílky, abychom složili celý obraz.

Seznam FF

Tady Laughing out loud

Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, So, 2017-05-13 17:41 | Ninja už: 5302 dní, Příspěvků: 2061 | Autor je: Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Raie chci domů! Psi odrostlí na rýži jsou zlatíčka, jedno mám doma a tohle vypadá taky na mazlíka. Poněkud svérázného, ale to mě neodradí Laughing out loud
Jinak buduješ zajímavě tajemnou atmosféru, jsem zvědavá, co najdou.

Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF

Obrázek uživatele Kutulumototo
Vložil Kutulumototo, Po, 2017-05-15 18:43 | Ninja už: 2683 dní, Příspěvků: 582 | Autor je: Student Akademie

Já jsem taky pejskomil. Sice ten náš není odchovaný na rýži a občas to není mazlík, ale nechala jsem se trochu inspirovat. Děkuji za komentář. Raie si ještě užiješ.

Seznam FF

Tady Laughing out loud