Poslední z klanu Akame XIX. - Nepřítel číslo jedna

„Přestaň na mě čumět,“ rozčílila se na Naruta.
„Promiň nejde to je to fakt nechutný a navíc na tebe zírají všichni.“ Otočila se na ostatní, rychle uhnuli pohledem, až na Shikamara, který ji sledoval dál.
„Vážně je to jen štípanec? Nenakladl ti tam vajíčka?“
„Nesmysl, žádná vajíčka nenakladl. Je to jen otok,“ Shino se k nim přidal.
„Promiň, nechtěla jsem zabít tvé brouky. Budou zase v pořádku,“ Tou na něho vrhla vytřeštěný pohled.
„Už se vzpamatovávají.“
„Byl to nový druh, povedlo se mi ho vyšlechtit nedávno. Krmím je na jednom druhu rostlin, jejich jed je tak silnější. Překvapilo mě, že jsi to vydržela.“
„Když nad tím tak přemýšlím, zní to dost zajímavě. Ráda bych se na ten jed podívala blíž. Můžu? Třeba bych mohla pomoct s nějakým vylepšením,“ navrhla nadšeně. Připadali jí ohromě zajímaví, protože podle toho, co říkal, by mohli upravovat toxin ze svojí potravy, jako ptáci od kterých si bere jed pro šípy.
„Jo, dám ti vzorek.“
„Touazuki dokáže odolat každému jedu,“ chlubil se Naruto za ní.
„To není pravda. Jen náhoda, kdyby na mě někdo použil třeba hadí jed, tak by mě to zabilo. Můj táta by to nejspíš přežil, alespoň do určitého množství. Všechny děti Akame byly až do dospělosti očkovány, aby získaly odolnost. Začínalo se hmyzem, pak pokračovalo asi třicet druhů hadů a když to přežily byly na řadě rostliny. Jenže táta umřel dřív než mi stihl dát všechny vakcíny a já je neumím připravit. Dřív podstupovali nějaký rituál a získali tak odolnost.“
„Jaký rituál?“ ptal se Naruto.
„Nevím. Prý od toho časem upustili, protože byla velká úmrtnost. Podrobnosti mi nikdy neprozradil, nejspíš se bál, že bych to zkoušela,“ zamyslela se a zadívala se přitom do prázdna.
„A přesně pro to potřebuju tu knihu.“
„Chceš podstoupit ten rituál?“
„No, nejdřív zjistím, co to obnáší, protože odbourávání jedů pomocí meditace na mě nemá žádný účinek.“

Účastníků ubývalo. Její přátelé odcházeli a zase se vraceli, aby se podívali na průběh zápasů Tou se nesměla nikam hnout, aby nepropásla svoje další utkání. Naruto jí donesl jídlo. Aby zabila čas, donesl Shikamaru shogi a ona na celé čáře prohrávala. Pak se oba pokoušeli naučit pravidla i Naruta, ale ten si táhl figurkami, jak ho napadlo a nakonec prohlásil, že je to hloupá hra a nemá smysl se ji vůbec učit. Takže pokračovali bez něj. Zrovna, když jí konečně připadalo, že má Shikamara na lopatě, což mohlo být jen zdání, někdo do ní kopl. Chtěla okřiknout toho řvouna, že když ho to nebaví, ať to aspoň nekazí ostatním, ale nebyl to Naruto. Ten se na ní díval z místa o dvě sedačky dál, kde seděl s Choujim nad sáčkem brambůrků. Zrovna jednu držel na půl cesty k ústům, ale něco ho zastavilo a teď upíral na Tou dvě vykulené oči.
„Vstávej blbko, jdeme na to,“ Sasuke na ni shlížel.
„Na co?“
„Na co asi?“ ironicky napodobil její hlas a ukázal na tabuli. Její dalším soupeřem je Sasuke. Omámeně vstala a šla za ním. Vlastně ho mu až do teď nevěnovala pozornost. Zaznamenala sice, že sedí poblíž nich, ale celou dobu mlčel, vnímala ho spíš jako sedačku nebo jiný kousek vybavení nedošlo jí, že můžou být soupeři. Vyrazil po schodech k aréně. Neochotně se vlekla za ním a přemýšlela, jestli by ho nemohla sejmout hned, dokud se nikdo nedívá. Jenže to nebylo čestné a ona chtěla vyhrát poctivě svými silami. Druhá myšlenka byla, že kašle na všechno, na další soupeře, na šetření chakrou, protože jeho prostě musí porazit, i kdyby při tom měla zemřít. Teprve až porazí Kakashiho miláčka, tak si jí bude vážit.

Nevěděla čím ho má přemoci. Byl lepší v taijutsu i ninjutsu a díky svému sharinganu zvládal genjutsu, byl schopný předvídat každý její pohyb a i když to nerada přiznávala nebyl hloupý, jak o něm často tvrdila. Dokázal strategicky myslet a nebylo snadné ho oblbnout. Jedinou šancí bylo, že ji podcení. Nebude ji považovat za rovnocenného soupeře. Uvažovala jaké má u sebe látky. Potřebovala by se k němu dostat dostatečně blízko. Nebo ho oslepit na tak dlouho, aby mohla použít luk. Prsty přejela po jedné z lahviček. Byla celá černá a na sobě měla hodně výstupků, aby ji okamžitě rozeznala. Teď ji nepoužije, jen kdyby byla v úzkých. Rozdíl oproti předchozímu zápasu byl patrný hned od začátku. Jakmile vstoupili do arény bylo ticho. Teď jim věnovali pozornost nebo spíš Sasukemu. Postavili se naproti sobě. Byla o kousek vyšší než on, ale nepředpokládala, že by to pro ni představovalo nějakou výhodu. Kolem se vznášela vůně jídla. Kdoví, co to je? Vzduch byl těžší, bylo poledne a slunce nepříjemně pálilo. Soustřeď se! Napomenula se. Zamračila se na Sasukeho. Bylo to poslední, co stihla udělat.

Zápas byl odstartován a v dalším momentě schytala kopanec do břicha s návalem syté, snad modré, barvy. V dalším chvíli se všechno zmítalo v rozmazaných flecích, protože se v kotrmelcích valila arénou. S hlasitým uf zůstala ležet rozpláclá na zádech. Měla pocit, že začne každou chvíli zvracet. Nečekala, že věci půjdou tak rychle. Varovala ji čmouha na okraji jejího zorného pole. Hbitě se překulila na bok a uhnula ráně, která jí mířila na hlavu. Vymrštila s úmyslem kopnout ho pod koleno, ale stihl uhnout. Napřáhl pěst. Úderu se vyhnula jen částečně, neschytala ho v plné síle, ale přesto jí zasáhl spánek a roztrhl obočí. Okamžitě se jí do oka dostala krev. Příšerně to štípalo. Odolala nutkání začít si ho mnout. Zablokovala jeho kop a skrčila se, nad hlavou jí přeletěla jeho pěst. Využila toho, sklonila hlavu a prudce vystřelila kupředu. Narazila do něho hlavou, jako beranidlem. Úder od kovové masky rozhodně nebyl příjemný. Sasuke přepadl dozadu. Rychle ho přeskočila a utíkala pryč od něho. Nemá šanci v boji na blízko. Sice dokázala zaznamenat jeho pohyby, ale byly příliš rychlé a nezvládala na ně reagovat. Zastavila se. On také. Přeměřovali se pohledy. Sasukemu rudě plály oči. Mrštil proti ní shurikeny. Ani se nepohnula. Blížili se k ní. Místo uhýbání : „Kai,“ okamžitě poznala, že jsou jen iluze. Neměli barvu, teď pochopila, co měl v úmyslu. Využil genjutsu, aby mohl použít Goukakyuu no Jutsu. Poznala barvy pečetí a mohla reagovat. Mám nad tebou ještě jednu výhodu ty skrčku. Pomyslela si.

Použila Suidan no Jutsu. Ucítila známé teplo, které se jí šířilo tělem a předcházelo uvolnění chakry. Proud ohně a vody se srazily. Odpařovalo se obrovské množství páry. Celá aréna se zahalila do bílé mlhy. Využila toho. Cítila, že déle už se nevydrží soustředit. Přerušila jutsu a uskočila stranou. Oheň se přehnal kousek od ní. Pak ustal. Měla šanci, než se mlha vypaří. Slunce svítilo a jí ubýval čas. Musí ho najít. Barevné fleky. Právě se jí pokouší přechytračit a jestli si myslí, že mu na to skočí, krutě ji podcenil. Vytvořil klon. Je to jeho celkem obvyklá taktika. Ignorovala návnadu a vydala se rovnou za pravým Sasukem. Nevěděl, co dokáže, že ho může najít i když není vidět na krok. Rozeběhla se k místu, kde naposledy zaznamenala barvu. Teď se nehýbal. I když byla schopná zaměřit kde je, vždy dokázala rozpoznat jen tělo jako celek ne konkrétní části. Nemohla proto útočit dostatečně účinně, třeba na oči nebo na krční tepnu. Nebylo proto překvapením, že se sekla ve vzdálenosti a když utíkala vstříc svému cíli místo, aby ho napadla nějakým chvatem narazila do něho. Myslela si, že je tak o dva metry dál. Povalila ho na zem. Udeřila ho, ale nebyl to obličej, dostal ránu do týla.
„Mrcho,“ zachrčel. Mlha se pomalu zvadla. Uchopila ho za vlasy a zvedla mu hlavu. Pak s ní prudce udeřila o zem. Rána by měla větší účinek, kdyby pod nimi byl nějaký pevný materiál nebo kameny. Takhle měl jen všude na obličeji a v puse písek. Prskal ho kolem sebe. Zvedl se s Tou pořád na svých zádech. Aby neztratila rovnováhu chytla se ho oběma rukama za černou kštici. Udělal několik nemotorných kroků, než získal rovnováhu i se zátěží na svých zádech. Prudce škubla a v rukách jí zůstaly chomáče vlasů. Hmátl dozadu a chytil ji za obě ruce, aby ji znehybnil. Potom vyskočil a dopadl na záda. Touazuki tím vyrazil dech. Nemohla se dostat z jeho dosahu. Pořád neměla volné ruce. Navíc se jí špatně dýchalo. Chtěl ji znovu udeřit, ale než to udělal zakousla se mu zezadu do krku a nehodlala ho pustit.

Potáceli se společně arénou. Sasuke se jí chtěl zbavit a ona mu to nehodlala usnadnit. Pro přihlížející to muselo vypadat komicky. Hluboce se předklonil a rozeběhl se. Nabral rychlost a dostal se až ke stěně arény. Prudce zastavil a udělal přemet. Tou schytala další ránu. Celou ji připlácl ke kamenné podestě. Připadala si jako by si na ni sedl slon. Na druhou stranu zase se mohla zcela nadechnout, i když se s ní všechno houpalo. Sasuke ležel na zemi. Vstal a uskočil z její blízkosti. Zvolna našla rovnováhu. Spustila se jí krev z nosu. Otřela si ji rukávem. Stáli proti sobě. Teď nastala její chvíle všechno nebo nic.
„Si ubožák,“ zakřičela na něho. Sasuke si jen posměšně odfrkl.
„Když jsem bojovala s tvým bráchou. Bylo to něco úplně jinýho. Ty mu nesaháš ani po kotníky. Vlastně i s Narutem mi to dalo víc zabrat než s tebou. Lůzře!“ vysmívala se mu.
„Cos to řekla?“
„Že jsi nula.“
„Já ti ukážu,“ vztekle zavrčel. Věděla, že není fér použít proti němu tak nečestnou zbraň. Udeřit na jeho nejslabší a nejcitlivější místo. Jenže teď nemohla mít s nikým slitování. Přeci jen, když dostane možnost získat knihu, může tím pomoci všem. Pečetě které skládal poznala okamžitě. V rukou mu vykvetly modré blesky. Teď všechno záviselo na přesnosti. Přeměřila si ho pohledem. Oba se rozeběhli. Soustředila se jen na barvy, jedna chyba a může být mrtvá. Je vytočený k nepříčetnosti. Ovládl ho vztek. Slzely jí oči od toho, jak se snažila nemrkat. Poslední krok. Bolest jí vystřelila do pravého boku. Sasuke stál těsně u ní. Vítězoslavně se na ni usmíval. Podlomily se jí nohy. Opřela se o jeho rameno, aby neupadla. Myslel si snad, že tohle ji zastaví? Dobře věděla, kam ji může zasáhnout, aby se vyhnul důležitým orgánům. Jeho zásah není smrtelný. S námahou zvedla pravou ruku. Pořád ji považoval za oběť. Palcem a ukazováčkem mu stiskla ruku těsně nad loktem. Chidori zmizelo a paže mu klesla k boku. Právě mu zablokovala tlakový bod. Teď s ní nebude moci pohnout, dokud ho zase neuvolní. Přesně to ji učil otec, znehybnění pomocí doteků. A také jí kladl na srdce, že je nemá používat, dokud se nenaučí potřebné protichvaty. Naštěstí v tomhle jí pomohl Naruto. Na něm experimentovala. V očích se mu objevilo překvapení. Rukou, kterou se o něho opírala mu stiskla rameno. Sesunul se k zemi, jako pytel. Tou trochu zavrávorala, ale ustála to. Počkala, než ji vyhlásili za vítěze a pak Sasukeho přivedla k životu. Znovu obnovila životní funkce. Sice z nervozity a vyčerpání nahmatala bod až na podruhé, ale povedlo se. Byl trochu omámený a z arény ho museli odvést. Tou se váhavým krokem vydala pryč. Musí zajít k medikům. Stačila ujít jen kousek, než se ozvala jména dalších soupeřů.
„Touazuki Akama a ...“