Poslední z klanu Akame XII. - Boj o Konohu

Kakashi s Touazuki vběhli mezi diváky. Před nimi se otevřelo dějiště probíhajícího boje. Pořád zápasil Sasuke s Gaarou. Připadalo jí, že byla pryč hodiny, ale uběhlo jen několik minut. Zmateně se rozhlédla. Všichni její kamarádi včetně Gaie se na ně otočili. I Naruto?. Snažila se vzpomenout, jestli tam byl než odešla nebo ne.
„Máme problém, někdo infiltroval naše jednotky,“ informoval o situaci Kakashi. Tou se zadívala na svoje ruce, přestávala vidět jasně. Sáhla si znovu na hlavu a zatlačila na bouli. Bolest se ozvala. Nebylo to omámení z úderu, někdo se jí pokoušel uvrhnout do genjutsu.
„Kai!“ pronesla. Všimla si, že ostatní kolem už spí, až na několik výjimek. Pak události začaly nabírat rychlý spád. Dělo se příliš věcí najednou. Lóže s Kage byla nejspíš pod útokem, mířila k ní skupinka ANBU a souboj ustal, jeho účastníci zmizeli. Vytáhla svitek a přivolala dlouhý luk a toulec šípů, který hodila přes rameno. Cítila v rukou hladké dřevo. Natáhla se pro jeden z šípů, většinu má vyrobené na zakázku. Nechala si jich několik proklouznout mezi prsty, než našla ten, který hledala. Kakashi i Gai byli ve střehu. Před nimi se objevilo několik maskovaných postav, teď bylo jasné, že se pod nimi skrývají nepřátelé. Všichni se zastavili a vyčkávali. Jeden z nich sundal masku, Tou ho nepoznávala.
„Kabuto, o co vám s Orochimaru jde?“ zeptal se Kakashi. Když řekl jeho jméno, vybavila si, že četla jeho spis. Byl to lékařský ninja, ale proč by s ním měl mít Orochimaru něco společného? V dálce se ozvalo několik výbuchů, vytřeštila oči, přece nemůžou útočit na vesnici.
„Jsou tu subjekty o které má Orochimaru-sama zájem,“ nepěkně se ušklíbl.
„Přiveďte mi tu červenookou holku,“ zavelel. Dva muži vykročili kupředu. Nezaváhala, založila šíp a zamířila. Oba se zastavili. Rozklepala se jí ruka. Nemohla ji udržet v klidu. Všimli si její nejistoty, opět se vydali jejím směrem. Kakashi i Gai se postavili po jejím boku, připraveni ji chránit. Vystřelila. Šíp měl příliš těžký a velký hrot, tím pádem i malý dolet. Nemířila přesně. Nemuseli vůbec uhnout. Se zazvoněním dopadl na podlahu mezi ně. Dali se do smíchu.
„Holčičko, někdo by tě s tím měl naučit zacházet,“ vysmívali se jí.
„Kai,“ pronesla klidně. Hrot se rozpadl na spoustu malých úlomku, které se jim zabodali do lýtek. Vykřikli. Teď ji začínali brát vážně. Vztek v nich bublal. Vyběhli, šli si pro ní. V ten moment přišly útoky z dalších dvou stran. Nepřátelé se začali rojit. Kakashi i Gai se vrhli do boje. Tou sledovala, jak se ti dva před ní zhroutili k zemi. Neměla stoprocentní jistotu, že toxin zaúčinkuje, neozkoušela dávku na ostatních.
„Pěkné, co jsi použila?“ zeptal se jí Kabuto.
„Je ti po tom houby.“ Byla to jedna z jejích inovací, toxin, který blokuje nervové vzruchy byl znám dávno. Jenže všichni jej získávali přímo ze zvířat, což sebou neslo spoustu problémů. Jedním ze zdrojů byl i pestře zbarvený pták a ona zjistila, že pokud sleduje jeho hnízdiště, může jed získat z opuštěných domovů. Pták totiž impregnuje svoje hnízda, aby byla jedovatá pro predátory.
„Myslel jsem, že si můžeme popovídat, jako dva kolegové,“ ušklíbl se.
„Pche, kolegové. Na mě nemáš ksichte,“ znovu vystřelila, tentokrát obyčejný šíp. Stál nehybně na místě, proto pro ni bylo těžší zamířit. Vložila do toho veškerou sílu, aby měla střela potřebnou rychlost. Nedalo mu příliš práce uhnout, teď byl ale v pohybu a to jí poskytovalo výhodu. Nachystala další úder, tentokrát ho nehodlala nechat uniknout. Než stihla vypustit střelu zelenavá šmouha se mihla na okraji jejího zorného pole. Zapracovaly reflexy. Rozmáchla se, v ruce stále držela šíp, který chtěla vystřelit. Nepřítel byl těsně u ní. Nahrála ji spíš náhoda, kov projel měkkou tkání pod bradou a zastavil se až v místě, kde držela konec šípu. Upustil kunai. Díval se na ni s překvapením. Pak mu levé oko začala zalévat krev. Jiskra v druhém oku zmizela, už ji neviděl. Tou na něho hleděla se šokem a hrůzou. Probralo ji, až když na ruce ucítila teplou tekutinu. Pustila zbraň, bezvládné tělo se sesulo k zemi. Podívala se na ruku, podruhé toho dne byla od krve a ani tentokrát nebyla její. Zamrzla v boji a to se nevyplácí. V poslední chvíli ji Kakashi strhl stranou a vyhnula se tak smrtící ráně.
„Prober se Touazuki,“ napomenul ji. Měl pravdu, teď nemělo cenu filozofovat, nebo si něco vyčítat. Na to bude čas později, musí jednat.
„Kakashi, potřebuji tvoje Ninkeny,“ vzpamatovala se Tou.
„Musíme, co nejrychleji vyburcovat vesnici, sama to nestihnu.“
„Dobře, máš je mít,“ Kakashi přivolal celou smečku.
„Pro Pakkuna mám jiný úkol, ostatní můžou s tebou,“ chtěla se rozeběhnout pryč, ale zarazila se.
„Co Naruto?“ zeptala se s obavami.
„Mám pro něj misi, pošlu s ním Pakkuna, nemusíš se bát.“
„Zablešenče, jestli se mu něco stane, udělám si z tebe rukávník.“
„Pojďte bando,“ rozeběhla se pryč.
„Dejte na ní pozor,“ zavolal za nimi Kakashi. Uháněla kupředu a výš. Hokage měl nejspíš problémy, ale právě teď to nepovažovala za důležité. Musela se pokusit zachránit, co nejvíc obyvatel. Zastavila se na střeše, smečka kolem ní. Útok přicházel z několik stran, všude musí být zmatek.
„Myslím, že nás někdo sleduje,“ upozornil ji Akino.
„Ne nás, ale mě. Musíme se rozdělit.
„Ūhei, jde do nemocnice. Musí se postarat o pacienty a připravit lékařské týmy. Bisuke akademie, ať evakují všechny studenty. Guruku, Shiba, Akino, Urushi, varujte obyvatele vesnice, každý jiným směrem, až budou pryč, může se v ulicích bojovat dle libosti. Nejdřív informujte hlídající ninji, kteří jsou ve vesnici, pomůžou s evakuací. Každý máte v cestě čtvrti významných klanů, pokud vyburcujete jejich vůdce, postarají se o mobilizaci dalších lidí. Bull má speciální úkol. Bude mapovat postup nepřátel a předávat to svým kolegům. Jakmile budou všichni varováni, musíte umožňovat komunikaci mezi skupinami.“
„A co ty?“
„Já musím nějak zaměstnat pronásledovatele. Doufám, že opravdu půjdou za mnou a vás nechají na pokoji. Takže přátele, nažhavte packy, jdeme na to.“

Psi se rozprchli na všechny strany a Touazuki na moment vyčkávala. Pronásledovatelé se nerozdělili, měli za úkol chytit jí. Luk, který držela v ruce, si přehodila přes hlavu, tětiva jí teď křížila hrudník. Běh nebyl nejpohodlnější. Mohla použít výbušné lístky nebo jedovatý plyn, ale nechtěla ohrozit obyvatele. Měla za sebou čtyři, se kterými si musí poradit, nemůže utíkat donekonečna. Její výhoda spočívala v dokonalé znalosti terénu. S Narutem měli za sebou stovky honiček v uličkách Konohy. Bude se muset zbavit jednoho po druhém. Její příležitost se blížila. Zvýšila rychlost na maximum a prodloužila svůj náskok. Zbývalo ji přeskočit dvě střechy a pak to mělo přijít. Mezera mezi domy, seskočila dolů a zahnula do úzké uličky, kryté okolními budovami. Stranou tu stála popelnice, patřící místní herně. Jejich oblíbená skrýš, našli ji náhodou, když prchali právě před majitelem oné herny. Tehdy se tam pokoušeli vloudit v přestrojení, protože ještě neuměli Henge. Vlezla si dovnitř. Nechala otevřeno na malou škvírku. Určitě ji budou hledat. A skutečně na konci uličky uviděla barevné stíny. Rozprostřeli se a pátraly. Jeden z nich se pomalu přiblížil k ní. Zatím ji neviděl. Vyndala stejnou injekci, jakou použila při souboji s Ino, jen s vyšší dávkou. Čistý jed z vosího ústrojí. Když se ocitl v jejím dosahu, bleskově vystrčila ruku a bodla. Schytal to zezadu mezi lopatky. Okamžitě jej přemohla spalující bolest, lehl si na zem a svíjel se. Netrvalo dlouho, než muka zvítězila a omdlel. Lidské tělo je důmyslné a chrání se samo. Většinou. Dva z jeho společníků mu přiběhli na pomoc, našli jej ležet zkrouceného na zemi. Nejdřív si mysleli, že útok přišel ze střechy. Zvedli hlavy a prohledávali prostor nad sebou. Využila toho. Vystřelila z popelnice a dala se na úprk. V momentě byli za ní. Opět běželi po střechách. Nestihla se dostat mimo jejich dosah, kunai ji zasáhl do zad. A potom nebylo nic. Tou v popelnici na okamžik proběhla hlavou změť obrazů, jako pokaždé když zmizel Kage bunshin.
„Tupci,“ utrousila pro sebe a chtěla vylézt ven.
„Já nejsem stejný tupec,“ do popelnice se začal natahovat třetí z nich. Sakra on s nima přeci neutíkal. Zareagovala bleskově. Chytla víko a prudce ho přiklapla.
„Aaaa, ty mrcho,“ zařval, nejspíš mu zlámala prsty. Využila nepozornosti, vyskočila a mocným kopem na krk ho zastavila. Hlava se mu ohnula v nepřirozeném úhlu a pak se složil.
Přikrčila se za popelnici, nachystala si luk a šíp, čekala, až se vrátí.
„Snad si nemyslíš, že jsme tak pitomý,“ ozvalo se za ní. Vyskočila na nohy a otočila se. Stál za ní.
„Žádné rychlé pohyby, hezky polož zbraně a vzdej se,“ další se objevil před ní. Odřízli ji cestu.
„Neublížíme ti. Moc,“ řekl se slizkým úsměvem. Rozhodně se nehodlala vzdát, protože ať se stane cokoli, živou ji nedostanou. Podívala se z jednoho na druhého. Který vypadá nebezpečněji?
„Takhle to dopadá, když se někdo tak hloupý a naivní plete do velkého světa,“ za tuhle poznámku si zaslouží jednu mezi oči. Chystala se vystřelit, ale nedostala k tomu příležitost, z obou stran se na ni řítila jutsu. Jediným jejím reflexem bylo zalehnout. Cítila, jak se nad ní prohnala vražedná síla. Zůstala ležet a čekala, co se stane, ale nic se nepohnulo. Opatrně zvedla hlavu a rozhlédla se. Nebezpečí pominulo. Oba na ni současně použili větrné ostří, asi už neměli trpělivost. Jenže jim nejspíš nedošlo, že stojí naproti sobě. Odrovnali se navzájem.
„Kdo že je hloupý?“ zeptala se dvou ležících těl, ale neodpověděli. Vyskočila na střechu, ještě ji čeká spoustu práce.
„Dneska budu spát jako zabitá.“