Jiraiyova kniha pohádek 3 - Poslední pohádka

Byla jednou jedna dívenka, která se jmenovala Sakura a moc ráda nosila červené oblečení, proto se jí říkalo Červená Sakura.
„Sakuro, dneska má babička narozeniny, proto se za ní vypravíš a doneseš jí něco na zub,“ řekla jednou ráno maminka.
„Dobře, maminko,“ odpověděla Sakura a zamyslela se, „kolik jí je vůbec let?“
„Sama nevím. Hlavně se jí na to neptej, nebo se naštve a vykácí půlku lesa, rozumíš? Prostě jí to odnes, popřej jí a zase se vrať. Nezdržuj se tam dlouho, abys nepřitáhla zase za tmy, jak je u tebe zvykem. Ne že se budeš někde courat, jdi po cestičce rovnou tam a zase rovnou zpátky.“ Maminka se na ní přísně podívala, aby dodala svým slovům váhu, vrazila jí do ruky košík a vystrčila jí z domu.

Sakura se vydala na cestu. Vždycky tam chodila sama, jelikož její rodiče nebyli očkovaní proti klíšťatům.
Šla hezky po cestě, když zaslechla, že na ní někdo mluví. Zastavila se a rozhlédla se kolem.
„Tady, Sakuro, tady za stromem,“ řekla tmavá postava skrývající se za stromem kousek od cesty.
„Kdo jsi?“ zeptala se Sakura a pomalu šla ke stromu.
„Pojď blíž a já se ti ukážu,“ řekla postava.
Když Sakura došla až k tomu stromu, vyskočil před ní mladý muž s červenými značkami na obličeji a ve vlčím kabátku. Lstivě se usmál, roztáhl kabát a ukázal Sakuře svojí nudli. Čekal, že Sakuru vyleká, ale ona se místo toho zamyslela a po chvilce pravila: „A kolik dáš?“
Vlčí muž Kiba byl zaskočen. Kdyby včera všechny peníze neutratil za vlčí kožich, mohl si to teď rozdat se Sakurou. Sice ho nijak zvlášť nepřitahovala, i kozy měla malé, ale proč si to nedopřát, když to bylo k mání.
„Na splátky asi nedáš, co?“ zeptal se s nadějí v hlase.
„Ubožáku,“ odsekla mu a vrátila se na cestu.
„A co máš v košíku?“ zavolal na ni. Když už si neza*uká, tak by ji mohl aspoň okrást.
„Domácí mochi a láhev saké. Jdu k babičce, má narozeniny.“
„Kde bydlí babička?“ Sice stará, ale aspoň něco, že?
„Blízko rokle. Hele nemám čas se tu s tebou vybavovat, měj se,“ řekla a pokračovala v cestě.

Kiba se rozeběhl oklikou k rokli. Měl štěstí a domeček babičky našel. Zaklepal na dveře a ohlásil se vyšším hláskem. Babička, na svůj věk krasavice, se spokojeně usmála a šla otevřít.
„No konečně, já tady čekám snad už věčnost,“ pravila, když otevřela dveře. Potom se zahleděla na mladíka ve vlčím kabátku. „Taky mohli poslat někoho přiměřeně mému věku, ale aspoň to bude živější. Pojď, zajíčku, postýlka už čeká.“
Kiba nevěděl, která bije, když ho babička shodila na postel a uvěznila ho pod svými stehny. „Jen drž, chlapečku, bude se ti to líbit!“ zavrněla mu do ouška a rozepla kabátek. S potěšením zjistila, že byl pod ním nahý.
„Co to děláte?“ vykřikl a snažil se získat zpět svůj kabát, který už mezitím ležel na podlaze. Ne že by se mu to nelíbilo, jen si to nechtěl rozdávat se starou bábou, i když vypadala dobře.
„Co se cukáš? Zaplaceno dostaneš, tak dělej, co máš,“ řekla nakvašeně a pohladila ho po holém hrudníku. Nakonec jen pokrčil rameny a nechal stařenku dělat, co uzná za vhodné.

„Babičko Tsunade?“ zavolala Sakura a zaklepala na dveře, když dorazila k domečku.
„Do háje, Sakuřice přišla, dělej, oblíkni se!“ vyštěkla Tsunade a sama se začala oblékat. Než Kiba stihnul sebrat kabát, strčila mu do ruky peníze a jelikož nebylo možné ho vyhodit, šoupla ho pod postel. „Pojď dál, holčičko,“ zavolala na Sakuru a usadila se v křesle.
Sakura vešla do domečku a postavila košíček na stoleček. „Teda, babi,“ řekla, „tady je ale vydýchaný vzduch.“
„To protože mi nebylo moc dobře, ležela jsem v posteli a neotvírala okno,“ pravila babička Tsunade.
„Babi, ty si nesteleš postel, když ráno vstáváš?“
„Vždyť říkám, že mi nebylo dobře a ležela jsem.“
„Vypadáš už v pořádku. Hele, nevěděla jsem, že jsi na kabáty.“ Ukázala na vlčí kabátek na zemi.
„Taky nemusíš vědět všechno, ty všetečko. Cos mi přinesla?“

Babička se Sakurou jedly mochi, Kibovi pod postelí byla zima a potřeboval vykonat jistou malou potřebu. Už to nemohl vydržet, vysoukal se z pod postele.
„Úchylák!“ vykřikla hraně Tsunade a hned se rozpřáhla. Chudák Kiba dostal ránu, až odletěl na postel, kde se na něj vrhla Sakura a také mu jednu natáhla. Div se postel nerozsypala.
„Dostaneš co proto!“
V tu chvíli šel zrovna kolem úplně náhodou pohledný bělovlasý myslivec. Byl na obchůzce lesa, samozřejmě že nikdy babičku Tsunade nešpehoval přes okénko, ještě nevyhojenou podlitinu už překrývala nová, včerejší.
Slyšel křik, vtrhnul do domečku, a pohledem zhodnotil situaci. Viděl, že si ženy poradily samy a chtěl se vzdálit, aby také jednu nedostal, ale bylo pozdě. Tsunade, vida šmíráka, se rozpřáhla a také mu jednu ubalila. Pohledný bělovlasý myslivec se proletěl pár metrů, než přistál na polštářku z mechu, ale ani to moc nezbrzdilo jeho pád.
Kibovi se podařilo vzít nohy na ramena a s kulháním utéct z domečku. Nechal kabát kabátem a nahý pelášil domů. Myslivec se po pár hodinách probral a raději se zdekoval pryč.
Babička už neobjednávala erotické služby domů, ale scházela se na půli cesty.