manga_preview
Boruto TBV 07

Strašidlo Narské

K večeru se temný les zdál více strašidelnější než za dne, i když jeleni tuto maličkost nevnímali tak, jako lidé. Vnímali pouze hrozbu.
Byl by to obyčejný les, kdyby neskrýval své děsivé tajemství. Jaký les ne, že? Tedy spíše hrob, ze kterého se linou podivné zvuky. Někdo by to mohl nazvat hlasem lesa, ale zasněnci ví své… mluvíme o jednom klanu.
V tomto utajeném hrobě spočívá jistá osoba, co má tendenci být naživu, i když je jaksi jeho tělo na více kusů. Poněkud vtipné. Jen jeho hlava vykazuje jisté známky života…

(…)

Nevěděl kolik času uplynulo od té doby, co ho ten shinobi zde uvěznil. Měsíc? Rok? Deset let? Ale jedním si mohl být zcela jistý!! Každoroční návštěvou svého zesnulého parťáka. Ovšem ty začaly teprve před třemi roky, tohle byl tedy čtvrtý (asi) rok tady.
„Bůůůůů!“ ozvalo se z temna.
Zdánlivě nehybná hlava otevřela oči. Pak je na chvíli zase zavřela. „Kdo je *** tam?“ zeptal se v rozčilení Hidan. Nahlas by nikdy nepřiznal, že se k smrti vyděsil. Navíc jeho hlas byl zhrublý, jak ho víc než rok nepoužíval.
„Mééééé!“ další děsivý zvuk.
„Ukaž se nebo ti ****!“ nedal se zastrašit, i když měl na krajíčku. Hlas už byl jistější a zněl hrozivěji.
„Úúúúúú!“ do třetice se musel tento zvuk opakovat.
„Tohle už není *** vtipný! Vylez nebo tě obětuju!“ Teprve až teď si vzpomněl, kdo by to mohl být.
Během roku bez společnosti, různá broučí havěť ho nechávala na pokoji, báli se jeho temné aury, která z něho i po těch letech vycházela, a v naprosté tmě upadal až do letargických stavů, kdy nevnímal nic kolem sebe. Asi to byl obranný mechanismus mozku, jak si udržet stav, jako za celku. Tudíž mu pár minut trvalo, než mu mozek zase začal správně fungovat, i když bez kyslíku to šlo pomaleji. Hodně pomalu. Celý ten proces zabral snad patnáct minut.
„Jako bys toho byl schopen!“ řekl tajemný.
„Tohle už jsem ** slyšel!“ nedal se Hidan.
„Tvoje vlastní slova, ani nevíš jak moc jsem je chtěl říct,“ pronesla vyloupivší se hlava, která vystoupila jako by odnikud.
„Di *****, Kakuzu!“ Kdyby měl ještě ruce, přehodil by si kosu z ramena přes rameno.
„Tak se nečerti! S tebou je *** sranda, člověk si chce užít nějakou psinu a ty to hned bojkotuješ!“ postěžoval si suše Kakuzu.
„Bojk-co? Nenadávej mi furt, za prvý nevím, co to je, za druhý mě to uráží!“
„Ještě, že už jsme od sebe, se divím, že jsem to s tebou dokázal vydržet, aniž bych tě zabil,“ podivila se hlava visící v prázdnu a zakroutila se ze strany na stranu.
„To proto, žes mě měl rád. Ale jak se má zbytek?“ stočil hovor na jistější téma.
„Znáš to, furt máme fofry od tý doby, co Shinigami-sama zavedl nová pravidla.“ Nedodal už, že to bylo kvůli nim. Chovali se tam jako malí haranti na výletě. „Pein má plný ruce práce nás zase ošéfovat, prý i po smrti jsme mu k ničemu.“
„Ještě, že nejsem mrtvý, mě už *** na hlavu nemůže. To je úleva,“ oddychl si nemrtvý. Skoro bylo slyšet jak mu šutr spadl ze srdce.
„Já to slyšel!“ nebylo pochyb, kdo to byl.
„Konan se zase *** s papírama. Místo, aby je vytvářela, musí je dennodenně vyplňovat, aby tak Shinigami-sama plnil kvóty, jinak mu nebudou z Pekla posílat duše.“
„To je švanda! Kancelářská krysa! Ach, ty mlýny,“ uznal pochvalně se smíchem Hidan.
„Tak si je pojď vypisovat sám! On by tě ten humor přešel!“ Konan zněla naštvaně…
„Odkud zněj ty hlasy?“ zajímal se zcela nečekaně Hidan.
„To radši nechtěj znát,“ ohradil se Kakuzu.
„A co ten blondcka?“ Řekl to tak schválně. Neměl ho rád. Vůbec.
„Ten? No, nevím, zdali je to pro něj trest nebo zábava, ale dělá experta na výbuchy, aby prej rozšířil prostor, či co to furt mele za ***!“
„Ty ***! Pecka, aspoň si konečně našel **** práci! A dobře mu platěj?“
„Ne, děláme gratis, a to mě ***!“ Dál se nedostal kvůli… „Katsu!“ řval u toho jako pominutej.
„Aúúúú,“ zaúpěl Kakuzu. „Paráda, takže si tejden nesednu! Deidaro! Ty pako! Tos mi musel ustřelit i kus **dele?“
„Ahá! Tak takhle slyším hlasy,“ zázrakem pochopil Hidan. „Zajímavé…“
„Deset let bez jílu! Za úmyslné ublížení na těle! Píšu si!“ hřímal vskutku děsivý hlas.
Pak „spojení“ na pár minut vypadlo, tedy spíše Kakuzu zmizel, aby se za několik okamžiků zase vynořil. „Kde jsme to skončili?“
„U Sasoriho,“ pomohl mu si vzpomenout.
„Jasně, tak ten to má asi blbý, když každej tejden musí hrát loutkový divadlo nejen pro Shinigamiho, ale pro všechny. Do toho se mu motá pod ruky Tobi, tím mu ty loutky zničí, takže je musí neustále opravovat. A tobi pak-.“
„Kolikrát ti mám opakovat, aby ses na tom pódiu nepletl, co?“ na hlase byla znát únava, vztek, zoufalství. „Mor na tebe, ty nemehlo!“
„Tobi to neudělat schválně, Tobi je moc hodný kluk, nezlob se, pánešku!“ zašišlal Tobi.
„Jashinova koule, kéž bych to mohl vidět!“ smál se jako šílenec a tak nahlas, že se jeleni malinko polekali.
„Koho tady máme dále? Už vím! Kisame, stejně jako Sasori veselit našeho šéfa nad šéfem, v podobě cvičeného žraloka! Máš vidět ty jeho kreace, ještě sukýnku a může být z něho akvabela jako vyšitá.“ Kakuzu se zalykal smíchy.
„Modrásek v růžové sukýnce. Jen růžová to může být!“ zatrylkovala ležící hlava Hidana se záchvatem nového smíchu.
„Máš z *** kliku, že za tebou nemůžu!“ Kisameho hrozba vyšla zcela naplano.
Hidan na něj pomyslně vyplázl jazyk.
„A náš slepejš?“
„Ani nemluv! Ten jak je slepej – a u nás je skoro pořád tma – o něco zakopává, ani když mu byla dána Senjuu hůl, vidí kulový, tak se tam všem motá pod nohama. Rozhodl se náš šéf nad šéfem, že tam trošku více posvítí. Změna byla okamžitá. Itachi už lépe viděl a dostal dokonce práci. Taky gratis, neplacenou.“
„Jakoupak? Jakou práci může dělat on?“ nedalo to Hidanovi, aby se nezeptal, když Kakuzu otálel s odpovědí.
„No, dělá-.“ zase byl přerušen v půli věty, už ho to docela štvalo.
„Dělám průvodce po Říši a pak poradce pro rodinné záležitosti!“ pochlubil se Itachi osobně.
„Cože? Co? ***, děláš si ****?“ Třetí výbuch smíchu, díky (Narovi) němu nemá bránici. Teď mu děkoval, jinak by asi o tu bránici vbrzku přišel. „Tohle je na mě moc.“
„No, a jakoby toho nebylo málo, máme tu dvě pohyblivé ruce, které hrají stínohru a kuchtí pro Shinigamiho jakési jedy, které on potřebuje, aby z něho šla mrtvolná hrůza. Beztak jsou Orochimarovy,“ uchechtl se pro sebe Kakuzu.
„To je jak v tom filmu,“ ohodnotil Hidan, i když si nebyl jist, že by nějaký film, kdy viděl.
Ani nevěděl, co se stalo, když mu na tváři přistála mrtvolná ruka. Kakuza potkal stejný osud.
„Za co?“ mnul si tvář Kakuzu.
„Asi jsme je pomlouvali,“ doplnil Hidan zcela správně. Nečekaně.
„A já? Dopadl jsem nejhůř.“ Začal natahovat jako malé dítě, které se v davu ztratí rodičům.
„Co ty? Co vlastně děláš?“ tato otázka trápila Hidana od začátku. „Nedělal si náhodou do peněz?“
„Ani se neptej. Loni jsem byl v pohodě. Počítal jsem svá děťátka, ale on je potom zakázal, že tady nejsou k ničemu a teď? Musím našívat naše Aka-mráčky, prej je musí nosit každej, kdo k němu přijde. Podívej, jak mám do krve propíchané ruce,“ jako na povel se pod hlavou objevily dvě úplně zničené ruce, podobaly se jehelníčku.
„Ty voe! Vědět to zaživa, tak jsi v balíku, že?“ rýpl si Hidan.
„Neprovokuj nebo tě zabiju!“ už to byl zase starý Kakuzu.
„Jako by to šlo,“ popíchl ho ještě jednou. Bylo to vskutku ovlažující. Vzpomenout si na staré dobré časy.
„** pec! Můžeš být rád, že i po takové době nad tebou bdí tvůj bůh, jinak bych si tě pěkně podal! To mi *** věř!“
„No jo, máš recht, je to takovou dobu a já furt tady! Vždyť Jashin-sama si žádá pravidelné oběti a pokud ne, tak jsi tuhej!“ Hidan by pokračoval, kdyby ho nepřerušil Kakuzu.
„Pšt, něco slyším,“ zmizel jako pára nad hrncem.
„Počkej! Nikam nechoď! Nenechávej mě tu!“ řval Hidan hodně hlasitě.
Uběhlo snad dvacet minut, kdy se Kakuzu zase objevil.
„Je to v ****, pro tebe! Jashin uzavřel smlouvu s Shinigamim, mám ti vzkázat, že počínaje dneškem musíš strašit, jinak tě tvůj bůh zabije a pošle za náma, abys taky pracoval.“
„Cožeee? A koho mám jako strašit? Ty lejeny nahoře? To si děláš ****?“
„Říká se jeleny, hlupče, podle nich je to jedno, klidně i tu žížalu můžeš!“ ukázal na nebohého tvorečka.
„Jakou žážílu?“ byl z toho úplně tumpachovej!
„Žížalu! Mno nic, noc už končí, já musím zase jít, mám skluz patnácet mráčků. Za rok zase čau!“ tím se Kakuzu rozloučil.
„Kakuzuuuu! Nenechávej mě tady! Pomóóóóc!“
Tento řev se rozléhal ranním lesem Narů, podobný slýchávali skoro každé ráno.
Nějak takto vznikla pověst, že zde straší. A klan Nara získal své strašidlo.
Strašidlo Narské.

Poznámky: 

Těmi hvězdičkami jsem se bavila. Laughing out loud Snad budete i vy.
Chvilková inspirace po přečtení Strašidla Cantervillského.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Nyssa
Vložil Nyssa, Pá, 2016-11-11 17:05 | Ninja už: 2863 dní, Příspěvků: 320 | Autor je: Ošetřovatel TonTon

Jo Akaďata jsou vždycky vtipná parta a navíc si mi sebrala nápad, ale téhle partě už jsem nohy protáhla, takže mi o až tak nevadí.
Zasmála jsem se u: Zaprvý nevím, co to je.... to mě dostalo. Nemůžu si pomoct, ale vždycky jsem tvrdila, že Akatsuki je parta dementů a tak je mám asi nejraději Laughing out loud Povedený

Lekce bez bolesti nemá žádný význam.
Protože nelze něco získat, aniž by člověk něco obětoval.
Ale když vydrží tu bolest a překoná ji,
získá silné srdce, jakému se žádné jiné nevyrovná.
Ocelové srdce
Kakashi ^_^ Kakashi ^_^
Všechny moje povídky i s popisem najdete tady: Nyssa - povídky
Fanfiction série: Tomoe?!, Pouta, Domov je tam, kde máš kunai
Fanfiction jednorázovky: ...Proč zabíjím..., A to je Ona, Jsou tu všichni?, Ten osudný rok, Ostré nástroje

Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, Čt, 2016-11-10 19:18 | Ninja už: 5302 dní, Příspěvků: 2061 | Autor je: Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Tak chlapci a děvče z Akatsuki mají zajímavý posmrtný život. Mě nejvíc dostal fakt, že Itachi dělá poradce pro rodinné záležitosti, to jsem se vážně zasmála. A představa, kterak hlava ve tmě děsí žížalu je taky úsměvná, strašidlo (Narské) jako vyšité Smiling

Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, Pá, 2016-11-11 20:38 | Ninja už: 5686 dní, Příspěvků: 7877 | Autor je: Moderátor, Vydavatel Icha Icha

Kakari: To víš, něco dělat musí, i když bez nároku na plat. Laughing out loud Díky za komentář. Smiling

Nyssa: To si myslím taky, jsem ráda, že někdo se mnou souhlasí. Opravdu jsem tomu nevěřila, že klasika v četbě je hodně inspirativní. Laughing out loud Děkuji za přečtení a milý komentář. Smiling

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska