manga_preview
Boruto TBV 07

Hedvábný déšť 15 - Když šumění deště okolí utiší

Hedvábný déšť.jpg

Přidala do kroku, aby s ním srovnala tempo. Věděla, že Nitemi je výjimečně dobrý rehabilitační pracovník, ale tentokrát se vážně překonal. Po necelých třech týdnech rehabilitace směl Asuma konečně odložit hůl a začít kotník, byť stále ještě zpevněný ortézou, více zatěžovat.
„To vypadá, jako by tě ta hůl spíše zdržovala, než že by ti usnadňovala chůzi,“ funěla vedle něj. „Ale nezapomínej na druhý slib, že tu nohu nebudeš zby...“
„Zbytečně přetěžovat, já vím. Ale ten svalouš říkal, že ji mám naopak zkusit zatížit, ať víme, kde je ještě problém a proti jeho doporučení se jistě stavět nebudeš,“ mrkl na ni a Tsuyu se kousla do rtu. „Já to věděl,“ pobaveně se usmál.
„A kam mě to dneska vláčíš? Na druhou stranu vesnice?“
„Třeba.“
„Sarutobi, neblázni, já nemám čas tady někde trajdat, musím se vrátit do laboratoře, než mi skončí polední pauza.“
„Proto taky tak spěcháme.“
„Sarutobi, dost. Já vážně nehodlám jít někam daleko. Můžeme se třeba najíst tam, kde posledně. Je to jen kousek od nemocnice.“
„Tsuyu, já se chci najíst a ne povrtat se v ledovém tofu sypaném strouhaným zázvorem a vločkami z tuňáka. Vločkami! Kdyby tam dali aspoň skutečné maso,“ odfrkl si zhnuseně.
„Tak sis ale neměl dávat hiyayakko. Vždyť tam mají přece bohatý výběr.“
„To jsem si měl jako ten sojovej blaf dát smažený a namáčet si ho v rybím vývaru jako ty?“ vyvalil na ni oči.
„Agedashidofu je lahůdka,“ ohradila se.
„Evidentně si pod tím slovem každý představujeme něco jiného.“
„Ale...“
„Hele, nekaž mi chuť ještě před obědem, buď tak hodná. Minule jsi vybírala restauraci ty, teď je řada zase na mě. A pospěš si, už tam skoro jsme.“
„Jen aby,“ odfrkla si tentokrát Tsuyu.
„Vidíš támhle ten vývěsní štít?“ ukazoval na houpající se ceduli na konci ulice.
„Nudle?“ zděsila se.
„Neboj, pochutnáš si, slibuju.“ Zlehka ji chytil za zápěstí, jako by měl strach, že by se mohla na patě otočit a pelášit zpět do té své mrňavé laboratoře, a přinutil ji zrychlit. Nebránila se, modřiny za to nestály. Ale nemohla se zbavit dojmu, že tohle je pomsta za její minulou sondu do tajů zdravé kuchyně.

„Tak co, chutná?“ optal se potměšile právě ve chvíli, kdy si do úst vložila pořádnou dávku hnědavých nudlí. Udělal to schválně. Za ty tři týdny, kdy s ní pravidelně obědvával, vypozoroval, že nesnáší mluvení s plnou pusou, ale zároveň je i nesvá, když nemůže odpovědět hned. To její téměř neznatelné nervózní těkání očima, které se dostavilo i teď, ho bavilo.
„Ujde to,“ zamumlala, když konečně polkla.
„Tak tohle ti nežeru,“ přezíravě se usmál a sám si vložil do úst široké nudle hojně namočené ve zlatavé omáčce.
„Věřím, že sobu by jsi nejedl,“ zcela záměrně překroutila jeho poznámku.
„Když ty pohankové nudle jsou tvrdé a mají podivnou pachuť a tím, že na ně nahážeš řasy, posypeš je cibulkou a namáčíš v tvojí omáčce, to prostě nezachráníš.“
„Kolikrát ti mám opakovat, že mě rodiče nepojmenovali po tsuyu omáčce?!“ probodla ho pichlavým pohledem a Asuma se zářivě uculil. Bylo zábavné ji provokovat, dráždit a sledovat při tom, jak v ní doutná vztek. Doufal, že časem na něj konečně vyplázne ten jazyk jako na Akedově fotografii.
„Dnes jsi to podotkla zatím jenom šestkrát. Abych ti uvěřil, měla by ses více snažit,“ popíchl ji ještě.
„Sarutobi...“ vystartovala na něj, ale pak jen mávla rukou a sklonila se nad svou misku. „Dlabej si radši ty svoje pšeničné špalky,“ doporučila mu nakonec polohlasně.
„Špalky,“ zparodoval její hloupé označení pro výtečný udon. „Jedině když je nudle silnější, můžeš si vychutnat její plnou chuť. Ale ty už máš chuťové pohárky tak zdeformované těmi nesmysly, na kterých přežíváš, že už ani nevíš, co je skutečná lahůdka.“
Tsuyu neodpověděla a Asuma pochopil, že pro dnešek bude lepší se zase stáhnout. Rád balancoval mezi tím, kdy byl ještě v přízni a kdy už ji skutečně vytáčel, ale dnes se zdálo, že hranice její popudlivosti leží blíže než obvykle.
„Vědělas, že tenhle podnik je jediný v okolí, který má v nabídce i sobu?“
„Ne,“ přiznala smířlivě a pohlédla na něj. „Jak bys ale mohl vědět, že tohle jsou jediné nudle, které jím?“
„Hádal jsem. Pšenici odmítáš, ale doufal jsem, že proti pohance snad nic namítat nebudeš.“
„A jak víš...“
„Pro ninju je životně důležité všímat si detailů. Vypozorovat tvé stravovací návyky byla hračka.“ Chtěl ji tím ohromit, přimět ji myslet si, jak moc si jí všímá, ale kýženého efektu se nedočkal. Místo očekávaného nadšeného úžasu její výraz zhrubl a raději se opět věnovala posledním nudlím ve své misce. Asumu to štvalo. Po tolika společných obědech mu už měla dávno zobat z ruky, ale ona se pořád zarytě bránila. Docházel mu čas. Už za týden se měl jeho starší bratr vrátit z diplomatické mise a Asuma nepochyboval, že obědy s jeho zbožňovanou květinkou neponese zrovna libě. Nehledě na to, že mu brzy skončí i rehabilitace a Tsuyu má zamluvenou jen po dobu jejího trvání. A podle jejího dnešního útrpného výrazu by si nevsadil na to, že s ním bude dobrovolně trávit čas i po tom. Bylo na čase obrátit hru ve svůj prospěch.
Pevněji sevřel jídelní hůlky a naházel do sebe zbylý obsah své misky tak rychle, aby dojedl dříve než ona. Pak bez okolků vstal a vytáhl z kapsy několik pomuchlaných bankovek, které pohodil na stůl.
„Všiml jsem si, jak spěcháš zpět ke své práci, nechci tě už zdržovat,“ odpověděl na její tázavý pohled, když pečlivě žvýkala poslední sousto, a otočil se jako by k odchodu.
„Tímhle se tu asi neplatí, Sarutobi,“ s posměšným úšklebkem, který pozoroval koutkem oka, sáhla po pokrčeném papíru v chumlu bankovek. Asuma se mírně natočil, aby lépe viděl výraz její tváře, když skrčenec vzala do rukou. Se svraštěným obočím vyrovnávala papír do rovnější podoby, aby jí povolila čelist, když si konečně prohlédla jeho obsah. Ještě malou chvíli ji nechal ohromeně zírat, než k ní konečně přistoupil.
„Kdes to, sakra, vzal?!“ vyjela na něj.
„Vytáhl jsem to omylem z kapsy,“ zamumlal, položil na stůl další bankovku a chtěl si od ní ono nesprávné platidlo zase vzít.
„Ale na to jsem se tě neptala, Sarutobi! Kdes to sebral?!“
„U Akedy,“ pokrčil rameny.
„Cože?“ zmateně zamrkala a opět pohlédla na zmuchlaný útržek fotografie ve svých rukách.
„Jo, válelo se mu to v koši,“ zalhal a s těžce skrývaným zadostiučiněním sledoval její zděšené zhnusení.
„V koši...?“ vysoukala ze sebe nakonec.
„Jo. Fotky by se ale vyhazovat neměly. Bylo mi jí líto, tak jsem ji sebral. Docela hezká holka. Znáš ji?“ sebral jí Geminu podobiznu z lehce třesoucích se rukou a pohlédl na ni s hraným zájmem.
„Ano,“ zamumlala nepřítomně. „Znala jsem ji.“
„A kdo to je?“ optal se zcela zbytečně.
„Na tom nesejde,“ lehce zavrtěla hlavou. „Mohla bych si ji od tebe vzít?“
„Klidně,“ usmál se a vrátil jí obrázek Gemy zpět. Opatrně si ho přebrala a párkrát promnula v prstech snad jako by svou kamarádku chtěla pohladit.
„Děkuji.“ Váhavě vstala. „Teď už ale vážně musím jít,“ nuceně se usmála a vyběhla z restaurace s roztrženou fotografií v ruce.
Když Asuma pozoroval její splašený úprk, měl před očima krom svázaných, hedvábně černých vlasů, které energicky kmitaly ze strany na stranu, také vděk vepsaný v její tváři potom, co jí to smetí daroval.

Až o tři ulice dál si uvědomila, že minula odbočku k nemocnici a běží směrem ke svému domu. Klopýtavě zastavila a dovolila hořícím plicím nabrat trochu vzduchu. Odmítaly ho, ale ona na to nedbala. Snažila se dýchat, jak nejhlouběji to šlo, a pomalu se narovnala z mírného předklonu.
„Co to děláš, Tsuyu?“ ozvalo se jí starostlivě za zády.
„Co asi,“ dvakrát se přerývavě nadechla, „snažím se nahnat okysličenou krev do mozku.“
„Na to jsem se neptal.“
„Vážně, Genmo?“ otočila se k němu. „A na co ses ptal?“
„Proč to děláš?“
„Co to děláš? Proč to děláš? Nechceš mluvit konkrétněji? Docela spěchám,“ netrpělivě přešlápla a zadívala se za jeho záda.
„Trávíš čas s tím spratkem.“
„Do toho ti nic není,“ odsekla a obešla ho, jelikož jí stál v cestě, Genma ji ale zachytil za paži.
„Měla bys být opatrnější,“ doporučil jí.
„Proč?“ nechápavě zamrkala a konečně mu pohlédla přímo do tváře. „Je to jenom oběd, jak by mi ten mohl ublížit?“
„Tak se na sebe podívej,“ pustil ji. „Už týdny chodíš jako tělo bez duše a právě od něj dokonce utíkáš jako smyslů zbavená. Tak co ti udělal?“
„Nic,“ špitla a opět se od něj odvrátila.
„Tsuyu,“ sykl a jí bylo jasné, že nepřestane vyzvídat, dokud nedostane uspokojivé vysvětlení.
„On nic,“ upřesnila svou dřívější odpověď.
„Tak kdo?“
„Proč mě zase sleduješ, Genmo?“ pokusila se stočit rozhovor únosnějším směrem. „To tě znovu navedla moje matka?“
„Ano,“ přitakal a Tsuyu se zamračila. Nemyslela svou otázku vážně a kladná odpověď ji vyvedla z míry.
„Opravdu?“ projevila chvilkovou touhu znovu se ujistit, i když věděla, že Genma nikdy nemluví jen tak do větru. Skutečně ji sledoval na popud její matky.
„Strachuje se o tebe.“
„Ale proč?“ upřímně nechápala.
„Nevidí tě ráda ve společnosti někoho tak arogantního a sebestředného jako je on. Navíc je to shinobi, mohl by ti ublížit...“
„To ty taky a ještě tě za mnou posílá.“
„To není totéž.“ Nebylo nutné, aby ji zpražil svým tradičně blahosklonným pohledem, sama věděla, že má pravdu. Jen si nebyla jistá, zda ji více rozčiluje matčino absurdní zaujetí nebo fakt, že jí nevěřila a poslala za ní hlídače. Opět.
„A co jeho bratr?“ vyhrkla ze sebe. „Vadí matce i to, když mi dělá společnost on?“
„Ne.“
„Ale je to elitní jounin!“ vystrčila bojovně bradu. „Smrtelně nebezpečný na rozdíl od toho chromého kluka!“
„No tak, Tsuyu, Akeda by ti nikdy neublížil.“
Sevřela čelist tak pevně, až téměř dostala křeč. Ta nebetyčná hloupost, kterou se odvážil vyslovit, jí pulzovala v hlavě. Neublížil? Vždyť ji ničí, i když tady ani není! Deptá ji pouhou svou existencí a ona to vše podstupuje jen pro památku dívky, kterou ten ničema nepovažuje za nic víc než obyčejný odpad.
„Dal jsi mu ji ty?“ strčila mu poškozenou fotografii před obličej. Genma zbledl. Téměř neznatelně, ale Tsuyu to přesto neuniklo. Užasle se vpíjel do pokrčené dětské tváře své mrtvé sestry, než její ruku odstrčil, aby měl obrázek z dohledu.
„Jak ses k ní dostala?“ optal se tiše.
„Tak dal?“ naléhala na něj a chtěla ho znovu přinutit se podívat, ale zabránil jí v tom.
„Ano,“ připustil neochotně, „před lety. Akeda mluvil pořád jenom o tobě, dokola a dokola, nedalo se to snést, tak jsem ho chtěl tvou fotografií aspoň na chvíli umlčet. Zabralo to.“
„A proč zrovna touhle?“ zajímala se.
„Jinou tvou fotku jsem neměl,“ pokrčil rameny.
Nedivila se tomu. Jen nerada se fotografovala. Vlastně přimět ji pózovat před čočkou fotoaparátu bylo zhola nemožné. Ale tenkrát ji přemohla čirá radost a neubránila se, aby nevyplázla jazyk na celý ten hloupý ninjovský systém, který právě s Gemou společně pokořily. Že je u toho Genma neomaleně vyfotil, jí tenkrát náladu nezkazilo. Nebylo nic, co by jim mohlo smazat úsměv z tváře. Nic.
Radost už ji ovšem dávno opustila. Když mohla znovu po tak dlouhé době pohlédnout do Geminy spokojené tváře, cítila pouhou vinu. Skličující a tupou.
„Jistě,“ nepřítomně přitakala.
„Nečekal jsem, že by ti to mohlo vadit. A už vůbec ne teď. Vždyť už je to kolik? Sedm let?“
Tsuyu to věděla na den přesně, ale odmítala se o tom s ním vybavovat. Vlastně neměla vůbec chuť s ním nadále mluvit. Jenom ztrácela čas.
„Nevadí mi to,“ zalhala, aniž by se snažila to nějak zakrýt a měla se k odchodu.
„Tsuyu,“ pokusil se ji zadržet, ale znovu na ni sáhnout se evidentně neodvážil. Nebylo to třeba.
Popošla jen dva kroky a pak se neochotně zastavila.
„Myslel jsem to vážně. Opravdu bys neměla...“ Zdviženou rukou ho umlčela. Bolelo ji být s Genmou ve při, ale mnohem více jí zraňovala jeho neomalenost a více než sporadické návštěvy. Býval jako její velký bratr, i když věkem si byli velmi blízko, přesto k němu mohla vzhlížet, spolehnout se na něj. Býval jejím nejbližším přítelem. Teď se jí stranil. A když už si na ni čas přece jen našel, tak jí jen stručně oznamoval, že odchází. Jakým právem jí najednou chce poučovat o tom, co smí a co ne, když on sám tu pro ni není a ani jí nedovolí, aby tu ona směla být pro něj? Sobec zatvrzelý!
„Příště, až se zase uráčíš mě vyhledat, tak ať je to proto, žes mě zatoužil vidět a ne že se ti nelíbí, s kým se vídám já,“ sykla s pohledem upřeným do chodníku a bez jakéhokoliv dalšího slova se konečně vydala k nemocnici, zatímco Genma zmizel v oblaku kouře.
Mladík ukrytý na střeše protějšího domu se spokojeně usmál.

Poznámky: 

Hiyayakko, Agedashidofu, Soba, Udon
Omáčka tsuyu se prodává velmi koncentrovaná a používá se k namáčení již zmíněných nudlí, popřípadě tempury. Jak už zaznělo, totožné jméno hlavní hrdinky nebyl úmysl, jen náhoda.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Боривітер
Vložil Боривітер, St, 2018-07-25 21:49 | Ninja už: 4162 dní, Příspěvků: 5832 | Autor je: Admin, Editor obrázků, Manga tým, Člen Dvanácti strážných ninjů

Mise L3: Ani bych nečekala, že přečtení této povídky tolik rozšíří moje povědomí o japonské kuchyni. Obávám se (nebo spíše úlevně čekám?), že Asumovo tvrzení o fotce v koši naruší Tsuyinu snahu o vztah k Akedovi. Potěšilo mě, že se na konci znovu objevil Genma. Nijak zvlášť ho neprožívám, ale v tvé povídce je asi nejsympatičtější postavou... sice jsem na začátku psala, že protivný hlavní hrdina je originální, ale už se tam předvedl natolik, že si s úlevou přečtu o někom slušném.

Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránkách Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA.
 
Jinak pořád na Konoze funguje hra Útok na Konohu, kde si můžete pořádně zmasakrovat pár „padouchů“.
 
Pardon za (pro některé možná lehce matoucí) změnu přezdívky, je dočasná. Ale hrozně se mi líbí ukrajinský název poštolky. Tedy srbská ветрушка taky není špatná.

Obrázek uživatele Nyssa
Vložil Nyssa, Čt, 2016-09-01 14:01 | Ninja už: 2863 dní, Příspěvků: 320 | Autor je: Ošetřovatel TonTon

Konečně v jsem to přečetla Laughing out loud Pokaždé po přečtení kapitoly dostávám hlad Laughing out loud
Trochu mě mrzí že se Omáčka pořád drží minulosti a v podstatě si své mindraky způsobuje sama. Ale jinak doufám, že se tu brzo objeví další kapitola Smiling

Lekce bez bolesti nemá žádný význam.
Protože nelze něco získat, aniž by člověk něco obětoval.
Ale když vydrží tu bolest a překoná ji,
získá silné srdce, jakému se žádné jiné nevyrovná.
Ocelové srdce
Kakashi ^_^ Kakashi ^_^
Všechny moje povídky i s popisem najdete tady: Nyssa - povídky
Fanfiction série: Tomoe?!, Pouta, Domov je tam, kde máš kunai
Fanfiction jednorázovky: ...Proč zabíjím..., A to je Ona, Jsou tu všichni?, Ten osudný rok, Ostré nástroje

Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, Ne, 2016-09-04 19:17 | Ninja už: 5302 dní, Příspěvků: 2061 | Autor je: Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Ty dostáváš hlad a já se po psaní cítím jak přecpaná Laughing out loud
Já taky doufám, pracuje se na ní Smiling

Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, So, 2016-08-06 17:32 | Ninja už: 5620 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Okénko do gastronomie xD Alespoň si však už Asuma konečně pochutnal a vypadá to, že i Tsuyu se před ním nechová jako pichlavý dikobraz, ale spíš takový ne úplně zavinutý ježek. Bylo mi jí trochu líto, když viděla tu fotku, protože let to může být kolik chce, na některé věci se nezapomíná - některé věci prostě budou bolet vždycky. Jen se mi zdá, že zatímco Genma se pohnul dopředu, přestože se jednalo o jeho sestru, Tsuyu se stále utápí. Svazuje se Gemou, Akedou, dá se do budoucna snad i tušit trochu Asumou, všechny problémy si úspěšně buduje sama, přestože by mohla být absolutně volná a svobodná. Žít, jak by chtěla, s kým by chtěla. A to, i když je jinak sympatická, se mi na ní nelíbí. Což ale samozřejmě neznamená, že je špatný charakter.
Těším se na příště. A škoda, že tu nebyla nějaká scéna s Nitemim xD

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, Ne, 2016-08-07 14:24 | Ninja už: 5302 dní, Příspěvků: 2061 | Autor je: Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Děkuji za komentář ^^
Ohledně té fotky ji nešokoval pohled na Gemu jako takovou (koneckonců sama si v mysli vyvolává její obraz), ale stav té její fotky - zvláště s přihlédnutím na Asumovu lež. A ano, souhlasím, nedokáže nechat Gemu jít a drží se jí zuby nehty, což se ale bohužel někdy stává.
Jo a Nitemi nechtěl být veřejně konfrontován Laughing out loud

Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, Ne, 2016-08-07 14:32 | Ninja už: 5163 dní, Příspěvků: 6215 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Znalec tisíce technik

V súvislosti s Asumovým počinom by ma dosť zaujímalo, či sa ešte drží plánu na je zbalenie, alebo mu ide (ako sa v jednom prípade zmienil) o nejakú formu pomsty.

Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Smiling Fan-mangy:
To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...

Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, Ne, 2016-08-07 14:39 | Ninja už: 5302 dní, Příspěvků: 2061 | Autor je: Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

To se musíš zeptat jeho Eye-wink

Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, Út, 2016-08-02 12:45 | Ninja už: 5163 dní, Příspěvků: 6215 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Znalec tisíce technik

Nepreháňaš to s tou gastronomickou výplňou deja? Laughing out loud

Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Smiling Fan-mangy:
To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...

Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, Út, 2016-08-02 14:42 | Ninja už: 5302 dní, Příspěvků: 2061 | Autor je: Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Ne Smiling

Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF