manga_preview
Boruto TBV 07

Lov pravých mužů

„Dobré ráno, Konoho! Posloucháte rádio Akimichi, 180 FM. Máme tu poslední den školy a jelikož se všichni určitě těšíte na prázdniny, mám tu pro vás připravenou spoustu hudebních novinek. Ale napřed zprávy o počasí se Shikamarem Narou. Tak jak bude dnes, Shikamaru?"
„Mraky."
„Oblačno, zataženo?"
„Mraky."
„A co večer? Nějaká změna?"
„Mraky."
„Díky, Shikamaru. A nyní k slibovaným hitům..."

Konec školního roku býval pro studenty i kantory vítaným únikem, ale pro ředitele Akademie se stal hotovým utrpením. Jen co se odhodlal vyplížit z kabinetu na záchod, obklopila ho horda dravých rodičů a jeden přes druhého na něj řvali své požadavky:
„Sarutobi-sama! Co můj syn?"
„A moje dcera!? Vemte v úvahu její nasazení!"
„Sarutobi-sama, všechny moje děti jsou od chuuninské..."
Na ty obvykle odpovídal naučeným: „Líný, drzý, neprospívá", nebo: „Zranění nevypovídá o profesionalitě", nebo taky: „Chuuninská zkouška je těžká, někdo občas umře, smiřte se s tím!"
Nakonec se mu naštěstí podařilo probít až k zasedačce.
Konohamaru Sarutobi, zázračné dítě Konohy a nynější ředitel Akamademie, zabouchl dveře a unaveně se o ně opřel. „Nechci nikoho vidět!"

„Hej, slyšeli jste novinky!" Hinata Hyuuga nadšeně skočila do hloučku svých přátel a jako obvykle na sebe strhla veškerou pozornost. „Přišli Akatsuki!"
„Blbost, kde by se tu vzali," pronesla Naruto zamračeně. Od určité doby se začala oblékat do tmavých šatů a těžkých kožených bot a její vlasy měly neurčitou šedou barvu, způsobenou pokusy obarvit je na černo, které většinou přerušili její rodiče. Stála opřená o kamennou vnější zeď akademie, v ruce Jiraiyův Existencionalistiscký manifest. Když na ni Hinata bojovně vystrčila ret, reagovala otočením stránky. „Určitě jen fáma."
„Na tom něco bude," řekl Ino a upravil si ohon. Byl sice konec roku, ale Yamanaka junior ve svém laboratorním plášti a brýlích stejně vypadal, jako by si odskočil z učebny chemie. „Odkud to máš?"
„Neprozrazuju svůj zdroj, novinářská zásada," odpověděla Hinata, zatímco se hrabala v brašně, narvané fotkami z polaroidu. „Ale jestli vás nepřesvědčí tohle..."
Skupina se unisono nahrnula k podávané fotografii. Kvalita byla mizerná, i tak se dal ovšem zachytit na pozadí zeleně černý stín a rudá skvrna.
„Nejasné. Nic to nedokazuje." Naruto, místní apoštol negativismu, zaklapla knihu.
„Fotografie nemusí nic dokazovat," ozvalo se za nimi. Haruno Sakurai, nejlepší ninja Akamademie, seděl do této chvíle tiše na zídce a zamyšleně pohlížel do neznáma. Nyní však popadl svůj sai a pomalu jej vytáhl z pochvy - ostří se zalesklo ve výšce jeho smaragdových očí: „Migrační teorie se nepletla. Ztracení ninjové jsou konečně tady. Začalo to."
„Začalo? Co začalo?" Nechápal Sai, usazený pod obrovským slunečníkem.
Ino k němu přiskočil a rázně jím zatřásl. „Nerozumíš tomu!? Lovecká sezóna je tady!"
„No a?"
„Zdivočelí ninjové se vrací domů. Mají na to instinkty," vysvětlil Kiba.
„Je to ztráta času. Co je na zabití Akatsuki tak úžasnýho?" Ozvala se Naruto.
„Heh!? Každý skutečný muž chce přece dostat svého Ztraceného ninju," okřikl ji Ino.
Sakurai seskočil dolů na chodník a zkontroloval si zbraňové pouzdro. „Prahnu po červené. Už od dětství chci svůj rudý obláček."
„Vážně, nezabijeme ho," dodal Ino. „Vezmeme ho živého do vesnice a budeme ho zkoumat. Vědecky."
„A nemohlo by to počkat do večera? Zapomněl jsem si krém na opalování," řekl Sai plačtivě.
„Pravý ninja nečeká. Ninja koná," odvětil příkře Sakurai a vydal se k vesnické bráně.

„Stejně si myslím, že rozdělit se nebyl dobrý nápad," naťukl Kiba opatrně, když se skupina studentů prodírala křovím Konožského pralesa.
„Chtěl jsem jít se Sakuraiem," povzdechl si Ten-Ten a zapálil si třetí cigaretu v řadě. „Jestli na nás zaútočí, budeme v -eli."
„Klid," řekl Ino, zatímco listoval svými poznámkami z Ninjapedie. „Naším úkolem je vyhnat Akatsuki z úkrytu, ne s ním bojovat."
„Všichni jste magoři," podotkla trpce Naruto.
Náhle Kiba prudce zastavil a ostatní, kteří se dívali kamkoliv, jenom ne před sebe, do něj houfně narazili. Z protějšího kopce elegantními skoky sbíhal Sakurai, před ním dvě postavy v černých pláštích s rudými mráčky. První nesla v rukou jakýsi obrovský kyj a prosekávala jím cestu, zatímco druhá se každou chvíli ohlížela na svého pronásledovatele, ruce připravené k pečeti.
Ino hodil zápisník Ten-Tenovi a okamžitě vytáhl dalekohled. „Zapisuj! Subjekt číslo jedna, dvojtečka. Modrá kůže, špičaté zuby, pravděpodobný původ Mlžná. Subjekt číslo dva, černé vlasy, rudé oči, ty musíš být Uchiha! A božínku, je to žena!"
„To 'božínku' chceš do závorek?" zeptal se Ten-Ten.
„Ne, to nepiš!"
„Podívejte!"
Oba Akatsuki vyběhli na nejbližší mýtinu, rudooká kunoichi provedla pečeť a oba zmizeli.
„Ha! Iluze!" Objasnil Ino zapáleně. „Hlavně se jí nedívejte do očí, mohla by vás uhranout."
Vzápětí kolem proběhl Sakurai, obklopený bleděmodrou aurou chakry a totálního šílenství. Ani nezaváhal a skočil rovnou do iluze.
„Pozdě," okomentovala Naruto.

Sai se od své skupiny oddělil už na počátku cesty. V lese bylo příjemně chladno a tak ho napadlo, že si najde nějaký temný stín a bude vývoj situace sledovat z povzdálí. Jeho plán však zkotroskotal ve chvíli, kdy se objevil Akatsuki s blankytně modrou pletí a obandážovaným mečem, který zasáhl Saie do břicha a odhodil ho na nejbližší strom. Než ztratil vědomí, zapamatoval si vysokou postavu Ina, jak stojí rozkročený na cestě, ukazuje před sebe a křičí: „Támhle je! Za tím stádem nádherných zeber!"
V tom se ozvalo hlasité třesknutí a vlna zbytkové chakry jej srazila k zemi. Z lesa se stalo moře, modrý Akatsuki do něj skočil a zmizel ve vlnách.
„Ještě, že je Konoha jediná vesnice v Ohnivé," řekla Naruto, hledící na horizont zaplaveného kontinentu.
„Jdi někam," odsekl Kiba, protože dojížděl.
„Škoda, byl to takový krásný exemplář," povzdechl si Ino, když opřel bezvědomého Saie o nejbližší palmu.
Na pláž k ostatním přišel Sakurai, rudookou kunoichi přes rameno a na tváři spokojený úsměv. „Já jsem hotový. Můžeme jít."

„Dobré ráno, Gaara-sama, jak se dnes máte?" Shimura Danzou se v hluboké úkloně přesunul k okraji chodníku.
Listový Gaara si upravil slamák a využil nenadálé setkání k naostření své kosy. „Dobré, dobré. Mám se fajn."
„Výborně." Danzou počkal, až utichne zvuk brousku. „Mistře, Hokage se ptá, jestli jste už přemýšlel o jeho nabídce?"
„Ale Danzou-san," odvětil Listový Gaara tónem, jakým dospělí říká dítěti, že dnes se bohužel do kina nepůjde. „Já už tohle přece nedělám."
„Vesnice vás potřebuje víc, než kdykoliv jindy."
„Víte, nepřiznává se mi to snadno, ale už jsem na ty silniční předěly docela starý. Mám dost psích exkrementů a ještě se učit se strunovou sekačkou..."
„To bychom zařídili - speciální povolení na kosu, klidné ulice na předměstí, co budete chtít."
„Haha! Stařík to myslí opravdu vážně, co?"
„Pochopitelně. Jste mistr."
Na okamžik zavládlo ticho, přerušované pouze svištivým zvukem Gaarovy kosy. Poté se zrzavý muž obrátil směrem k lesu za loukami. „Ani tady už není klid. Slyšel jsem podivné rány."
„Oh, dneska dopoledne?" Odpověděl Danzou. „To byla parta Haruna Sakuraie. Těm zelenáčům se povedlo chytit skutečného Akatsuki."
„Opravdu?" Zvážněl Gaara. „Snad ne..."
„Ne, ne, jenom jednu Uchihu," dodal Danzou rychle a Gaara vydechl úlevou. „Mohl byste se stavit na oslavě. Je to velká událost."
„Hmm, možná," odvětil Gaara, ve tváři zasněný výraz. Jeho ztracený ninja je tedy stále na svobodě. Sekáč...

„Tady Sirup, tady Sirup, jak mě slyšíte!?"
Shikaku Nara znuděně popadl vysílačku a stiskl tlačítko. „Tady Nara, tady Nara, říkej přepínám. Přepínám."
Byl vlahý podvečer a všechny Konožské síly ve službě se shromáždily na návsi, aby dohlédly na pokojný průběh oslav. Haruno Sakurai nejprve představil svou Uchihu veřejnosti, načež Hokage všechny znudil proslovem 'Je to jen malý Akatsuki pro vesnici, ale velký pokrok pro moderní ninjovství'. Nakonec i ztracená a nalezená kunoichi dostala mikrofon a řekla: „Ita-ita-chííí!"
Všichni se zasmáli a od té doby jí nikdo neřekl jinak, než Itachi. Tedy, Shikaku Nara se nesmál, protože byl ve službě a služba byla vždycky otrava.
„Tak jo," ozval se z vysílačky Kotetsu. [i]„Máme tady moře, šéfe. Přepínám."
Toto neobvyklé sdělení vzbudilo Shikakovu pozornost. „Moře? Jak to myslíte?"
„No, jeden z těch Akatsuki ovládal transformní justu, tak sem kus přesunul. Písek, palmy a tak."
„Palmy? I s kokosovými ořechy?"
„Eh? Jo, vypadá to, že jo."
„Je v nich mléko?"
„To nevím. Hej, Izumo! Je v nich mlíko!? Mlíko! V těch ořechách! - ... - Tak jeden rozlouskni, ne!? Heh? Jo, šéfe, je tam."
„Fajn, najděte klidný kus pláže a pár mi jich tam připravte. Přepínám a končím."
„Rozumím, konec."
Shikaku sbalil vysílačku, sundal vestu a šel si domů pro plavky.

„První!" Vykřikla Lee, když se odtrhla od skupinky geninů a vběhla do vody. Načež jí došlo, že kolem už plave dost lidí a nikdo její radost nesdílel.
„Pro mě budeš vždycky první," vydechl zasněně Ino a zčervenal, když se Lee vynořila z vody.
„Ino-kůůůn? Co jsi říkal?"
„Ehm, nic, nic! Kde máš Ten-Tena?"
„Nerad se koupe na veřejnosti," odpověděla Lee mrzutě a padla po zádech do vln. „Chodí k Saiovi poslouchat desky."
„Alespoň někdo si ještě zachoval svobodnou vůli," pronesla Naruto, tažena do vody rozesmátou Hinatou.
„Ninja se neřídí vůlí, ale smyslem pro povinnost," řekl Sakurai, sedící v písku pod nejbližší palmou. Itachi, stále zahalená do svého Akatsuki pláště, na něj hleděla s neskrývaným obdivem a když si ji přitáhl na klín, spokojeně se přitulila.
Jejich romantickou chvíli narušil příchod Kibi a jeho věrného společníka. „Haruno-san? Já... - teda my - já a tady Akamaru..."
Kiba se jako vždy okamžitě zamotal do slov a tak poprosil Akamara nervózním pohledem o pomoc. Chlapec s bílými vlasy jej popadl za ruku a ihned převzal iniciativu. „Haruno-san, já a Kiba jsme spolu už od první třídy. Stanovili jsme datum a chceme vás požádat, jestli byste nešel za svědka."
Ačkoliv to pro Sakuraie nebyla žádná novinka, přesto jej požadavek mírně šokoval. „Proč já? Určitě nejsem vaše první volba."
„No, Hana přijde určitě," odpověděl Kiba. „Ale Kurama nemůže a Kakashi-sensei měl tu nehodu..."
„Svatba!? Cože!? Proč o tom ještě nevím!?" Hinata se jim náhle zjevila za zády a připravila si foťák.
„No, víš, Hin..." začal Kiba, ale Akamaru jej přerušil rázným:
„Zrovna tebe jsme pozvat určitě nechtěli!"
„Ha!" Hinata položila ruku na srdce v předstíraném infarktu. „Mě? Mě, která vám fandí už od školky!? Která zveřejňuje vaše příběhy na blogu!?"
„Naše příběhy?" Akamaru si odfrkl. „Myslíš ty, ve kterých jsem otěhotněl?"
„Hele, moře mizí!" Lee zůstala stát po kolena ve vodě a sledovala, jak odliv pomalu odnáší iluzi tropů a mořské dno se rozpadá na modrou auru chakry.
Ino jí přinesl nanuk a využil nastalé situace k tomu, aby mohl stát vedle ní. „Akatsuki už musel dorazit k pobřeží. Za deset minut tu nic nezbyde."
Tak lidé posbírali své věci, dopili mizející kokosové ořechy a vydali se domů.
„To je škoda."
„Proč jsem vždycky já psanej jako uke?"
„Chci moře."
„Gaara-sama! Zrovna jste to prošvihl!"
„Ita-Itachi..."

„Dobrý večer všem ve vesnici, posloucháte rádio Akimichi, 180 FM. Je sedm hodin, začínají zprávy: Tak zvaná hodinová pláž za Konohou se již definitivně rozpadla. Podle odborníků nezanechává takto uměle vytvořená vodní vrstva následky a hladiny řek v Ohnivé se nezmění. Inuzuka Kiba a Akamaru ohlásili datum svatby a přesunuli se tak na druhé místo v žebříčku nejopěvovanějších párů Konohy, těsně za Sakuraie a jeho krásnou ztracenou kunoichi. Kancelář Hokage zveřejnila výsledky včerejších voleb - úřadu se již po páté zmocní Teuchi. Gratulujeme a ukončujeme relaci starodávnou hymnou klanu Ichiraku, 'Rámen, rámen, bez něho by bylo ámen'."

Poznámky: 

Originální verze originální verze. Neptejte se proč...
Postrádám v nabídce kategorii surrealismus Smiling

5
Průměr: 5 (8 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, St, 2016-06-29 14:36 | Ninja už: 5686 dní, Příspěvků: 7877 | Autor je: Moderátor, Vydavatel Icha Icha

Páni, to byla jízda. Opravdu jsem se bavila. Jako čtení po ránu... skvělá volba.

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, St, 2016-06-29 10:15 | Ninja už: 5163 dní, Příspěvků: 6215 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Znalec tisíce technik

Osekaná? Shocked V pravidlách stojí, že MINIMÁLNE 6000 znakov - takže ich mohlo byť kľudne aj 12000! Evil Vyhlasujem petíciu za doplnenie poviedky na 100%. Kto je ešte za?

Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Smiling Fan-mangy:
To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...

Obrázek uživatele Avárt
Vložil Avárt, St, 2016-06-29 11:05 | Ninja už: 5618 dní, Příspěvků: 785 | Autor je: Asistent pošťáka

Ale já tam mám skoro 12000 znaků... Kdyby to bylo 12000 slov, tak možná Smiling
... a ne, moment... to bylo plná verze. Tak v tom případě jo...

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, St, 2016-06-29 11:23 | Ninja už: 5163 dní, Příspěvků: 6215 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Znalec tisíce technik

Kakashi YES

Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Smiling Fan-mangy:
To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...