Hlasy - 6/ Číslo neznačí dospělost

1.
„Líbí se ti tu, Mirae?“
Otázka přišla náhle. Bylo zvláštní, jak si tu lidé; a především ženy v některých situacích potrpěly na pravdu a upřímnost.
„Ano, velice,“ usmála se na tchyni a vrátila se k práci. Jen díky Mikoto a její zálibě v zahradničení se mohla začít realizovat v něčem užitečnějším, než bylo starání se o Uchihu. „Jsem ráda, že se ředkvičkám zadařilo,“ mávla rukou k záhonu a zabořila prsty do hlíny.
„To ano,“ souhlasila Mikoto a sundala si rukavice, aby si upravila spadené vlasy do obličeje. „Jen to sluníčko už začíná získávat na síle. Měly bychom asi do týdne postupně vytáhnout všechny, jinak začnou dřevnatět.“
„Povedly se,“ vytáhla Mirae jednu z řádku a přiblížila si ji k očím. „Hned dnes jich dám pár do salátu.“
„Jen dej,“ přikývla Mikoho a zase si nasadila rukavice. „Všimla jsem si, že si často bereš zeleninu od Ukito.“
„Ano, jsem s ní spokojená,“ odpověděla Mirae a vytáhla další ředkvičku. „Nebo je s tím něco špatně?“ zarazila se.
„Ne, to ne,“ rozesmála se Mikoto a smířlivě Mirae poplácala po rameni. „Oh, to jsem nechtěla, promiň,“ ztuhla, když se Miraeino rameno obarvilo do hněda hlínou.
„V pořádku,“ zasmála se Mirae uvolněně, „stejně jsem si už předtím umazala rukávy.“
„Moc se nesměješ, Mirae,“ hlesla Mikoto rozpačitě a Mirae ztuhla. „Nebo mi to alespoň tak přijde. Vím, že se pořád usmíváš, ale… Nemá to takovou sílu, jakou by mohlo mít. Asi, nevím.“
„Ale já jsem tu opravdu šťastná,“ vypáčila ze sebe Mirae ztěžka. „Je tu krásný klid a všichni jsou na mě tolik hodní a -“
„No právě, klid. Nikam se Sasukem pořádně nechodíte, ani nikdo nechodí za vámi! Vždyť se dostaneš ven mezi lidi jen při nákupu a to ještě navštěvuješ pořád ty samé obchodníky.“
„Sasuke má rád své soukromí,“ Mirae horečnatě přemýšlela, co diplomatického odpovědět. „Když přijde po misi domů, už se nechce dát ničím rušit. A já toho nepotřebuji mnoho,“ usmála se nacvičeným úsměvem a pak jí oči klesly k rukám. „Jsem spokojená, když se můžu třeba jen takhle rýpat v hlíně.“
„Stejně si myslím, že to tak není v pořádku,“ nedala se Mikoto. „Měla bys dát Sasukemu najevo, když se ti něco nelíbí, přece jen jste manželé a manželé musí naslouchat sami sobě navzájem.“
Tenhle názor se Mirae líbil, ale v životě ho viděla fungovat jen málokdy. Mikoto byla i přes zkušenosti ze svého manželství naivní. Muži si rádi uzurpovali všechnu moc. Ať už to byl Warashi nebo Uchiha – a ten to kdysi dal po Sakuřině návštěvě dostatečně najevo – situace se musela řídit jimi.
Bylo lepší, když se řídila jimi a ona mohla našlapovat ve vyznačených místech. Uchiha i tak dával velký prostor k realizaci. Pokud si ho nevšímala, jen mu podávala důležité věci, mohla si žít dle svého.
Kromě jejich malého velkého problému.
„Dobře, pokusím se s tím něco udělat,“ zareagovala na Mikoto, ale dopředu věděla, že se nic takového nestane.
A nestalo.
Dál ji držel daleko od svých přátel, přestože se Naruto několikrát pokusil o vpád do jejich klidného domu. Držel ji dál od všech informací, od veškeré společnosti i vzruchu.
Čas plynul a Mirae se zdálo, že tu jednou zemře za hlasitého tikání nástěnných hodin a zpěvu ptáků pronikajícího do pokoje. Miniaturní částečky se nepřestanou vznášet ve vzduchu, jen si dál budou lenivě poletovat a vítr si dál bude pohrávat s větvemi vysoké borovice za oknem.
Léta a léta v tichu.
A ona by nikomu nikdy nedokázala vysvětlit, že si to klidné ticho, ty předvídavé dny zvykla užívat.
Že se v nich naučila dýchat.

2.
Nebylo těžké přehlížet jeho zálety. Popravdě bylo to snazší, než čekala. Růžová nána jí svým způsobem projevovala laskavost, aniž by měla o něčem tušení a Uchiha byl spokojený.
Nevěděla, jak dlouho tato tichá a nevědomá kooperace vydrží, vlastně ani nepředpokládala, že by mohla skončit. Růžovka byla oddaná Uchihovi a Uchiha neměl zájem o dostupnou manželku.
Nikdy by ji nenapadlo, že bude tak pitomý.
Pitomý, jej, pitomý, pitomý!
Čeká s ní dítě. Čeká s tou ženou dítě.
Mirae už poněkolikáté za den se syknutím přivřela oči a snažila se ovládnout. Copak vůbec nepřemýšlel?! Ta zpráva se roznesla rychlostí blesku. Tak nejenže o ní nemá vědět, dokonce zná i podrobnosti. Ten idiot!
Mirae bouchla pěstí do kuchyňské linky, už nedokázala udržet svoje emoce.
Čert vem Uchihu i jeho růžové koště. Co se stane s ní? To dítě mělo být její!
Otec tě zabije.
Mirae se zvedl žaludek. Opatrně se přesunula ke stolu a sedla si. Nedokáže si ani představit, jaké důsledky to bude mít.
Dohoda padne.
Uchiha se ožení s růžovkou a ji vyhostí zpět.
Fugaku si zapláče nad ztracenými penězi.
I kdyby se tak stalo, a ji vrátili jako nepotřebný balík, na takové maličkosti nezáleží. Jenže dosud budované příměří s otcem se stejně spolu s osudem její sestry rozsype jako domeček z karet. Ten idiot!
Když si představila otcův posměšný úšklebek a Okadovy slizké ruce na sestře, znovu se jí zvedl žaludek.
Tentokrát už musela běžet na toaletu a vyzvrátit veškerou svoji snídani.

Ovšem Uchiha si dál chodil po světě, jako by se nic nestalo, a každý večer tiše a pokojně zasedal k večeři, kterou by mu nejradši místo na stůl hodila do klína. Netušila, co je za jeho klidnou maskou a jen si v hlavě uspořádávala dohady pokaždé, když ho večer vítala. Byla by hloupost myslet si, že o tom sám velký pan Arogantní neví.
Věděli všichni.
Nabízely se jí dvě možnosti řešení. Buď je spokojený s vývojem věcí, dítě se mu hodí do krámu a teď jen čeká, až Mirae odtáhne, nebo nutí růžovku do věci, kterou by žádná potenciální matka nechtěla zažít. Popravdě Mirae zároveň děsila a vzrušovala možnost potratu; kolik věcí by to jen ulehčilo a nemuselo by se s ničím hýbat! Sestra by byla v bezpečí.
Mirae si však uvědomovala i druhou stranu, která se jí pranic nelíbila. To maličké za svoje imbecilní rodiče nemohlo, jak si opakovala pokaždé, když Uchihovi servírovala jídlo. Jen tahle malá mantra ji dokázala pokaždé ještě udržet od pokusu začít po něm házet věci a hystericky křičet.
Uchiha si tedy vesele dál vykračoval a vesnice čekala na jakoukoliv změnu, která by změnila běh věcí. Mirae dusilo nastalé ovzduší a nevšímala si, že změna, kterou vesnice vyžaduje, nenastává u prostopášného manžela, ale u ní.
Často vyzvrátila jídlo a časem se omezila jen na malé dávky potravin, které její otřesený žaludek zvládal. Uklidňovala se, že jsou to jen nervy a její tělo se znovu dá do pořádku. Je přece silná a nikdy nijak zvlášť nestonala.
Také přestala večeřet s Uchihou. Nejprve proto, že nesnesla jídlo a pohled na něj současně, poté už nebylo možné jíst to stejné jako on v obvyklém množství.
Všiml by si, že se jen rýpe v talíři.
Často se jí točila hlava a žaludek měla jako na vodě, ale stačilo si chvilku sednout a odpočinout, zhluboka se vydýchat a znovu pokračovat v práci, které měla jen poskrovnu. Jen se modlila, aby na ni nepřišla slabost před Uchihou.

Miláčku.
Nápad na vyřešení problému se nakonec pomalu začal líhnout v odlišné hlavě, než měl.

Teprve před několika dny se Uchiha začal chovat jinak. Už ji tolik nesjížděl opovržlivými pohledy jako by na ně neměl čas, ani chuť a energii.
Pokud měl něco říct, jen zamručel.
Mirae začínalo být zle víc než dřív. Zvracení se hlásilo vytrvaleji a v menších intervalech, přestože žaludek už neměl co vracet. Tušila, že Uchiha dospěl k nějakému problému či řešení, což ji děsilo. Sakura se dítěte určitě nevzdá, zvlášť když ho má zrovna s Ním. Většina žen ve vesnici po něm šílela.

Bylo jí zle i nad sebou samotnou. Přesto si večerní schůzku s onou osobou zjednala.

Téměř nic nejedla.
Uchihovy oči se do ní čas od času nesouhlasně zavrtaly.

3.
Přímý a bezbolestný řez.
Drobné kamínky pod jejími chodidly křupaly. Slunce jí nepříjemně svítilo do očí.
Mirae bylo líto nenarozeného dítěte i té protivné slepice Sakury. V hloubi duše doufala, že jí bohové odpustí. Tamae žije, její malá sestřička žije a dýchá, vnímá a cítí, na rozdíl od miniaturního tvorečka bezpečně schovaného v lůně manželovy milenky.
Tohle bohové musí pochopit.
Odvrátila tvář od procházející dvojice a popošla ke svému cíli. Dnes se téměř nezdobila, aby nepůsobila nápadně.
Už jen pár kroků.
Bezděky pomyslela na Warashiho a otřásla se; to bylo poprvé, co ji napadlo, že má se svým otcem něco společného.
Poodhrnula těžký závěs v rámu dveří a vešla dovnitř. Ponořila se do temna.
Oba jsme vrazi.
„Ah, panička, přesně jak jsme se domluvily,“ zašišlala bába skrze pár vypadaných zubů a několikrát se uklonila.
Mirae se poklonila jednou a důstojně – i vrah může mít hrdost, když už ne čest.
„Máte to připravené?“ zeptala se chladně. Byla obklopena vůní bylin, která se drala přes sebe, a těžký odér se setmělou místností převaloval jen mírně. Zapadnout mezi masy vody a už nikdy nevyplavat.
Bába Kohane pokývala hlavou. „Jak panička chtěla,“ uklonila se znovu zdvořile a rukou zalovila mezi papírovými pytlíky v otevřeném šuplíku. Mirae zahlédla nepřeberné množství pečlivě popsaných lístečků.
„Tady,“ bába k ní natáhla ruku a Mirae pevně sevřela malý pytlík v dlani. „Stačí jeden velmi silný výluh. Těhotné neublíží,“ dodala, když zpozorovala ženin pohled.
„Peníze -“
„Už jsem vám říkala kolik, to se nezměnilo.“
Mirae sáhla do skryté kapsy a vytáhla několik bankovek. „Je toho víc, než jsme si ujednaly. Za vaše mlčení,“ položila peníze na volné místo na stole a jemně se uklonila. Kohane doširoka rozevřela oči – bylo toho mnohem víc, než si ujednaly. Panička je zřejmě ve velkém maléru. To jí však nepříslušelo soudit, proto se jen hluboce uklonila. Chtěla její mlčení, měla ho mít.
Mirae s ulehčením opustila provoněnou místnost a nadechla se čerstvého vzduchu. Tušila, co si bába myslela; nikdy by ji nenapadla Sakura, ale to ona, ona měla křičet vinou s břichem naplněným nemanželskou pletkou. Možná jí to přece jen dojde, až se Listovou roznese plačtivá zpráva, že hluboce milující a milencem zraňovaná Sakura potratila. Možná teprve potom zjistí, jaká stvůra dnes vstoupila do jejího krámku.
Mirae si to uvědomila v tu chvíli, kdy sevřela pytlík plný bylin a cesta zpět se zavřela.
Žádné odpuštění bohů za vraždu tvora, pro kterého není v jejím světě místa, jen strmý pád do pekla. Půjdou tam spolu.
Oba jsme vrazi, otče. Ať už běsnící nad neposlušnou dcerou, nebo vystrašení manželovými poklesky, oba jsme stejní, není mezi námi žádný rozdíl. Oba bereme životy.

4.
Jediným problémem bylo dostat Sakuru do jejich domu, i přes Uchihův výslovný zákaz ze začátku. Jenže Mirae nechtěla svůj plán nechat ztroskotat na jeho pitomém egu.
Věděla, že jedná prohnané, ale už nemohla ucuknout. Účel světí prostředky. Tamae se nesmí nechat zavřít do klece.
Žádný nevinný se nesmí zavírat.
„Sasuke?“
Jeho ztuhnutí bylo důkazem, jak málo ho jeho vlastní žena oslovuje.
„Děje se něco, Mirae?“ zeptala se Midori klidně, když se Uchiha neměl k odpovědi. I Mikoto vyšívající v křesle nějaký kus látky přestala v práci.
Bylo nepsaným pravidlem nenechávat ty dva bez dozoru v domě. Starší radu však nenapadlo, že Midori nemá proč utíkat k mladšímu bratrovi, když vyhrála hlavní cenu.
„Nic důležitého,“ předpisově se usmála tázaná a znovu zacílila na manžela.
Ukaž, jak umíš tasit!
„Jen jsem se chtěla zeptat, zda bys souhlasil s malou návštěvou přátel.“
To ticho bylo nepříjemné, zabodávající se do uší v podobě ostrých střípků skla. Uchiha zíral, jako kdyby viděl hada (a to vidíš, holenku!), zatímco Mikoto zalapala po dechu.
„Určitě souhlasil!“ usmála se Midori a položila ruku na Sasukeho rameno. „Aspoň to u vás trochu ožije, že? Co myslíš?“ nepatrně zacloumala svoji dlaní. „Jen mu řekni jména a on jim pozvání vyřídí, souhlasíš, Sasuke?“
„Ano, skvělý nápad,“ přidala se Mikoto.
„Výborně,“ zareagovala Mirae dřív, než mohl Uchiha. „Ráda bych pozvala Hinatu, Naruta se Sakurou jako tvé bývalé partnery z týmu, Shikamara s Ino a Tenten. Slyšela jsem, že Shino má bohužel dlouhodobější misi.“
Uchihův výraz by byl skvělým na pobavení, kdyby jí ještě nějaký smysl pro humor v těle zůstal.
Jenže obě ženy se zděsily. Jak Mirae očekávala.
„Ehm, Mirae,“ začala Mikoto opatrně.
„Možná by Sakura neměla chodit,“ doplnila ji Midori tiše.
Hodiny výcviku přinesly ovoce. Miraein pohled byl bezelstný. „Proč?“ usmála se nevinně své švagrové do tváře a v duchu se nenáviděla za tuto nezbytnou špinavost. Midori se alespoň snažila ji trochu ochránit. Uchiha se zmohl jen na mírný pohyb obočím, když zmínila Sakuřino jméno.
„Možná není vhodné, aby…“
Midorin pokus o nález správného argumentu Mirae dojímal.
„Proč? Je to Sasukeho bývalá partnerka z týmu,“ zdůraznila schválně slovo partnerka.
Uchiha si založil ruce na prsou. „Odmítám.“
„Ale proč?“ obrátila se na něho. Sama by si netroufla, teď tu však měla potřebnou eskortu. „Mikoto-san mi kdysi doporučovala, abychom si více zvali přátele do domu,“ usmála se na něho. V Uchihových očích se mihl zvláštní záblesk a ona najednou pocítila podivný záchvěv v těle. Na chvíli měla dojem, že jí snad srazí hlavu z ramen.
Zkus to!
Podvědomě o krok ustoupila.
„Návštěva je určitě dobrá věc,“ zastala se jí Mikoto vstávající z křesla. „Jen tu Sakuru příliš nevidím, přece jen… Zdálo se mi, že jí v poslední době nebylo příliš dobře.“
„Ah, to je mi líto,“ přitiskla si Mirae dojemně obě zápěstí na hruď. „Ale ráda bych tu měla váš bývalý tým,“ otočila se na Uchihu, „nevadí mi počkat, až jí bude zase dobře.“
„Neměli bychom -“
„Proč?“ Cukaly se a ona věděla proč, ale nemohla jim dát šanci. Tohle kolo je její.
„V týmu ke konci nebyly příliš dobré vztahy a -“
„Jasně, proč ne,“ přerušil Uchiha Midoriinu řeč. „Jen ji nech,“ stačil ženu zarazit, když se nadechovala. „Chce ji tu, tak ať ji tu má. Je to její dýchánek.“
Černé oči ji píchaly do tváře, ale i tak se nutila nezměnit výraz. Mirae se poklonila na znamení poděkování i úcty.
Úctu si strč někam, Uchiho.
„Děkuji.“
Nebylo těžké uhodnout jeho myšlenky, ale Mirae se je rozhodla ignorovat.
Plán došel realizace.

5.
„Děláš si srandu!“
Sasuke by si jen zbožně přál žertovat.
„Nedělám. Prostě přijď.“
„Ty chceš, abych po tom všem, cos udělal Sakuře, přišel k vám? Ještě k tomu v jejím doprovodu a nechal ji zírat na vaši spokojenou rodinku? Co v tý palici vůbec máš, Sasuke?!“
„Ty vo-e, vážně si myslíš, že jsme spokojení?!“ vyštěkl Sasuke a chytil Naruta pod krkem.
„Dej mi pokoj, blbečku,“ vykroutil se mu Naruto. „Tohle nemůžu Sakuře udělat! A ty bys taky neměl.“
„Jenže ona ji tam chce.“
„Říkej jí po tý době konečně jménem!“ strčil tentokrát naopak Naruto do Sasukeho. „Už jsi s ní skoro dva roky. Tohle všechno je jenom tvoje vina. Kdybys udržel pracky od Sakury a spíš si všímal vlastní ženy, mohls to děcko mít taky a legálně. Byl by klid.“
„Jasně. To se ti to kecá, když ji vůbec neznáš.“
„Říkej jí jménem, sakra!“ zařval Naruto. „Tohle si od tebe nezaslouží. Všichni ji teď buď litujou, nebo se jí smějou! A ty ji pro jistotu držíš pod zámkem, ses fakt vyznamenal.“
„Drž radši hubu, netušíš, o čem mluvíš.“
„Hoho, tak mi ještě řekni, že se o tebe špatně stará, každej večer se s tebou hádá a ubližuje ti.“
„Přestaň žvanit!“ Sasuke stiskl ruce v pěst a raději od Naruta kus poodešel. „Kam šla vůbec Hinata?“
„Asi k Nejimu, nechtěla tu být s tebou.“
„Bezva,“ procedil vztekle mezi zuby. „Fakt bezva.“
„Nemůžeš se jí divit. Taky tu s tebou nejsem moc rád.“
Sasuke se mu nedivil, ale nedokázal reagovat nahlas. Poslední dobu ani on sám se sebou nevycházel příliš dobře.
„Přijdeš teda?“
„Hele,“ poškrábal se Naruto ve vlasech, „neměl bys to dělat ani Mirae. Je to moc hodná holka, která akorát měla tu smůlu, že si tě musela vzít. Uvědom si, že ona tě na rozdíl od těch ostatních tady snad ani nikdy nechtěla.“
Sasuke s Narutovým názorem ke svému podivu trochu souhlasil, přání své ženy však ignorovat nemohl. „Já vím, ale Mirae tam Sakuru výslovně chce,“ posadil se ztěžka na postel. Ještě pořád si Naruto nepořídil větší byt. Hinata měla svatou trpělivost. „Nikdo jí to nedokázal vymluvit, je pro ni naše týmová partnerka a konec.“
Když si představil Miraeiny odhodlané oči, pocítil malý závan lítosti. Ta žena se jen snažila setkat s někým jiným, narušit svůj stereotyp. Jenže to dělala přes jeho výslovný zákaz.
„Chjo.“
„A co bych jí měl říct; nemůžeš ji tady mít, protože se mnou čeká děcko?“
„Ty seš fakt debil, Sasuke,“ sedl si Naruto na podlahu a překřížil nohy. „Když pominu Mirae, jak to chceš se Sakurou vyřešit?“
„Už jsem ti to říkal, sakra,“ promnul si Sasuke oči. „Nechce si to nechat vzít. Ale já si ji vzít nemůžu, otec spojeneckou smlouvu nikdy nerozplete. Ta krysa za hranicema má peněz jak šlupek.“
„Kdyby mi nebylo líto Mirae, pořádně bys to schytal,“ zamumlal Naruto. „Jenže ona by se o tebe ještě musela starat.“
„Ty ji vůbec neznáš,“ odvětil Sasuke klidně. „I ledovec vydává víc tepla než ona.“
„A ty se jí divíš? Každej by vedle tebe zmrzl na kost. A pokud má takovýho tatíka, jaks vyprávěl, asi neměla zrovna růžový dětství.“
„Ty vo-e, s tím chlapem už se nikdy nechci potkat,“ vyhrkl Sasuke dřív, než se stihl zarazit.
Na chvíli v pokoji zavládlo ticho.
„Sakuru vyplatím,“ pokračoval po odmlce. „Dám jí, co bude potřebovat, ale otce pro dítě si už musí sehnat někde sama. A pokud to jednou probudí Sharingan, zřejmě o něj přijde.“
„Cože?“ Tentokrát v Narutových očích nebyla žádná zášť, jen výraz zděšení.
„Klan nepovolí držitele, na kterého nemůže dohlížet. Zavře ho do čtvrti, odkud už nikdy nevyjde.“
„To si děláš srandu,“ zopakoval Naruto svoji oblíbenou frázi večera.
„No to nedělám. Můj otec nedovolí bastardovi chodit po tomhle světě svobodně.“
„Ty seš bastard!“ vyskočil Naruto z podlahy a vrhl se na Sasukeho. Zasadil mu řádnou ránu do obličeje.
„Už seš spokojenej?“ zeptal se Sasuke, od začátku se nebránící. Nemělo by to cenu, jen by to protáhlo čas.
„To teda dlouho nebudu,“ vyprskl Naruto a slezl z něho. „Seš kretén největšího kalibru.“
„Proto od začátku říkám, že by bylo lepší, kdyby si to nechala vzít.“
Naruto na něho jen tiše zíral. „A ty k tomu vůbec nic necítíš? Je to tvoje dítě. Budeš tá-“
„Ani to nevyslovuj!“ vyštěkl Sasuke popuzeně. Vstal a urovnal si oblečení. „Přijdeš teda?“
Miraeino setkání proběhnout muselo. Pokud pozvala i ji jako jeho týmovou partnerku, neměla určitě ponětí, co se děje za zdmi Sakuřina bytu.
„A Sakuru mám jako taky přemluvit, jo? Ty se mi fakt zdáš.“
„Mně hned zavře dveře před nosem. Sakra, Naruto… Tohle je jediný přání, který kdy Mirae měla,“ strčil si v rozčilení ruce do kapes.
„Ty si tu holku nezasloužíš,“ zakroutil hlavou muž na posteli.
„Nikdy jsi vedle ní nežil, tak sklapni.“
„Vždyť je pěkná jak obrázek!“ vykřikl Naruto naštvaně. „Milá, hodná, perfektní manželka,“ počítal na prstech. „Kdybys dostal nějakou hnusnou nánu, neřeknu, ale takhle. Ty neničíš jen jeden život, co se za chvíli rozvine ve dva. Ty ničíš hned dva najednou a to už je výkon, Sasuke.“
„Sklapni,“ zavrčel znovu zmiňovaný.
„Nedokážu si představit tu mrchu, která by si tě zasloužila,“ pokračoval Naruto tvrdohlavě dál. „Musím říct, že bych tě fakt rád viděl klečet na kolenou úplně zoufalýho jen kvůli nějaký ženský.“
„Pak bys byl spokojenej?“
Naruto mu věnoval vážný pohled modrých očí. „To teda nebyl.“
Sasuke se posměšně ušklíbl a vyrazil ke dveřím. „Počítám, že přijdeš. A že přemluvíš i Sakuru s Ino, i když ta půjde samaritánsky kvůli kamarádce.“
„Seš fakt hajzl. Lituju Mirae, že se ti ještě dneska bude muset starat o ten tvůj pochroumanej ciferník.“

Jen kvůli Mirae a Sakuře Naruto přijde, tím si byl Sasuke jistý, když noční Listovou mířil domů. Naruto se změnil; teď svým největším přítelem a rivalem pohrdal a Sasuke mu to nevyčítal. Oba se tak nějak vyhýbali vzájemným střetům a konverzacím.
Naruto už o Sasukeho názory příliš nestál.
Sasuke mu jeho mínění nevyvracel, jen vždy pomyslel na mírně usmívající se Hyuugu.
„Jsem doma,“ zavrčel rozmrzele, když vcházel do pokoje. Dnes se cítil hrozně, jinak by ji pozdravil svým oblíbeným „hn“.
Mirae čekala. Čekala, jako by tušila, že dávné toulky za Sakurou a příliš pozdní příchody skončily. Nedokázal pochopit, jak to se svými odhady dělá, ale vždycky se strefila. Přesto o Sakuře nevěděla, tím si byl jistý.
„Vítej doma,“ poklonila se a věnovala mu ten svůj příšerný strojený úsměv. Všichni jí ho žrali; proč jí ho sakra vůbec žrali?! Nejradši by jí urazil celou tu porcelánovou hlavičku jako kýčovité panence a dál pokračoval jednotlivými údy. Pěkně. Pomalu. Rozbíjet.
„Tvůj obličej -,“ přerušila jeho uspokojující myšlenky a popošla k němu. „Máš na něm krev a -“
„Nevšímej si toho. Naruto s Hinatou přijdou,“ řekl suše a odešel do kuchyně.
Následovala ho. „To je skvělé.“
Opláchl si obličej studenou vodou ve dřezu a utřel se ručníkem, který používala na ruce. Nechtěl, aby se starala o jeho zranění. „Jo, vážně výborný,“ vylovil z ledničky plechovku piva a otevřel si ji. Když po několika locích plechovku zase sklonil, uviděl před sebou nataženou ruku se sklenicí. Vznášela se ve vzduchu a čekala.
Ah, tohle bolelo. Přesně pro tohle svoji dokonalou manželku nenáviděl.
„Nic sakra nechci!“ ohnal se po její ruce. Sklenice se rozbila na podlaze a pivo vyšplíchlo. Nevšímal si toho. Odhodil i téměř plnou plechovku a přirazil svoji ženu ke kuchyňské lince.
A tohle bolelo ještě víc. Její vytřeštěné oči, přesto zvláštně klidné, pootevřené rty a chybějící výkřik strachu. Žádné ruce ochraňující vlastní tělo.
„To snad nemáš pud sebezáchovy, nebo co?“ zašeptal popuzeně.
„Prosím?“
„To se mě krucinál vůbec nebojíš?“ zatřásl s ní.
„Ne.“
Její odpovědi rovněž nenáviděl. Doháněly ho ještě víc k šílenství.
„Žena má ctít svého muže,“ dodala Mirae.
Sasuke se málem začal smát nahlas. „Tak to mám asi štěstí, že tě mám, co?“
„To už žena nemůže hodnotit,“ dostalo se mu klidné odpovědi.
Dokázal na ni jen zírat. „Ty se mi snad taky jenom zdáš.“
Nemohla vědět, na co naráží, ale neptala se. To na ní naopak bylo skvělé. Nikdy nepožadovala žádná vysvětlení. Byla jako stín, kterého se člověk nemůže zbavit, neškodný věrný stín.
Zvedl ruku a palcem přejel přes její rozevřené rty. Vždyť je pěkná jak obrázek, řval mu v hlavě Naruto.
„V tom má ten blázen pravdu,“ pronesl Sasuke tiše.
Mirae mlčela, ale v očích se jí objevilo nepochopení.
„Naruto si myslí, že jsi hezká,“ dodal neochotně.
Modrá tůň se na povrchu zavlnila. „Naruto-kun je moc milý.“ Nezareagovala na jediný kompliment, kterým ji kdy obdařil. Naštvala ho ještě víc.
„To teda není,“ odsekl Sasuke a přitiskl ji ke dřevu za ní.
Nezasténala bolestí.
„Copak vůbec nic necítíš? Nikdy nic?!“ sevřel ji pevněji.
Chvíli mlčela. „Chceš, abych ukázala bolest?“
Její hlas, jemně lišící se od obvyklého, ho donutil ustoupit. „Ksakru, já bych chtěl věcí,“ vjel si rukou do vlasů. „Ts,“ vyprskl a vydal se pryč. „To svoje setkání mít budeš, snad seš spokojená.“
Zřejmě spokojená byla, protože za týden se vytasila ještě s hrůznějším úsměvem než obvykle.
Když otevíral dveře Sakuře, cítil se kvůli své ženě – i přes její debilní výraz - téměř provinile.

6.
„Mirae-chan! Hej, to je už tak dlouho, co jsme se neviděli!“ Narutovo slunce přišlo a ona se dokázala nadechnout.
Mirae se spokojeně usmívala a jemně klaněla v pozdrav nově příchozím. Věděla, že Naruto skřípe zuby – a byla mu za jeho pocity vděčná. Chápala, proč z něho okouzlující Hinata nespouští oči a blaženě se chvěje při každém jeho doteku.
Malá Hyuuga netušila, jak jí Sasukeho žena její místo závidí.
„Naruto-kun.“ Hinata se za jeho zády téměř ztrácela.
„Sakuro-san.“ Růžové vlasy příchozí zářily; stejně jako si je pamatovala z její jediné návštěvy a nesčetného obírání manželova oblečení. Jen v zelených očích tentokrát rozpoznala skutečný význam jejich úskočného pohledu.
„Mirae-san,“ odpověděla jí tiše ta žena.
Mirae se původně dlouze rozmýšlela, zda Naruta vůbec zvát vzhledem k jeho momentálním vztahům s Uchihou, pro svůj plán ho však nutně potřebovala.
„Ino-san, Shikamaru-san.“
Jednou ji napadlo, jaké by to bylo, kdyby byla poslední – neberoucí ohled na Tamae. Sakuřino dítě bezpečně zavinuté v peřince, šťastná matka nad ním a Mirae tisknoucí se k muži podobnému slunci.
To se za své myšlenky nenáviděla.
Uvědomění, že Naruto by si s člověkem jako ona ani nepodal ruku (vrahu!) - natož s člověkem ubližující jeho milované Sakuře. Přesto… Potřebovala, aby tu Naruto byl a nevědomky jí dodával sílu, až před Sakuru položí šálek plný bolesti. Jeden pohled na něho a víra, že po zemi chodí muži, kteří nepřinášejí jen slzy a strach.
„Tenten-san.“
Víra, že se vrahem nestává zbytečně.
I tak člověk jako ona jednou musí shořet v pekle.

Předem povařit byliny, nechat je dostatečně dlouho odstát a pak jen výluh zavčas znovu ohřát na požadovanou servírovací teplotu. Přidat trochu běžného čaje a spoustu medu pro zastření chuti nevýrazných bylin, nalít vodu do krásného šálku a položit jej na tác mezi ostatní.
Snažit se vyvětrat specifický zápach vyluhovaných bylin spolu s vůní lístků čaje a vonných tyčinek, které jej měly přebít.
Mirae nepřemýšlela nad významem horkého moku proudícího do nejlepšího porcelánu.
Rovněž ani nepřemýšlela nad scénou, která se udála týden před setkáním.
Lepší nemyslet!
Uchihova frustrace byla pochopitelná, a pokud by dokázala ještě cítit radost, tak i velmi uspokojující.
Bába jí prodala skvělou věc, jak mohla Mirae zběžným pohledem do pytlíčku plného sušených rostlin potvrdit. To jediné, co jim otec nezakazoval, bylo vzdělávání se v širokém spektru bylin obsahujících jeden z jeho obchodních artiklů.
Ženské dívkám občas prozradily něco navíc.

„- a to víš, že nám to nedali.“
Pokládající pevnou rukou šálek čaje před Sakuru, soustředila se plně na Narutův uklidňující hlas. Provinilá jí rozpačitě pokynula hlavou v poděkování a Mirae se na ni usmála. Věděla, co si Sakura myslí. Jak špatně se cítí před ní, oficiální ženou mohoucí sedět po boku jejího miláčka.
„Ten dědek se odtamtud prostě nehne ani párem volů.“
Sakura netušila, jak moc ráda by si s ní Mirae vyměnila místo, vnořila se do anonymní šedi konožských shinobi a zůstala stranou.
„Slyšela jsem, že ho Tsunade-sama stejně chce odsunout na odpočinek.“
„Haha, to chci vidět, jak se jí to povede. Bude mu muset vytrhnout tu hnusnou protézu z huby a nechat ji na klice dveří.“
„To je vážně odporné, Naruto.“
„Jenže on má pravdu.“
„Shikamaru!“
Mirae nedělalo problém usmát se na milenku svého manžela a pokračovat v rozdávání uvařeného čaje. Necítila k ní zášť ani odpor, Sasukemu se špatně odolávalo – ve všech ohledech. Kdyby nebyla ona, byla by nějaká další žena. Mirae jí dokonce byla i trochu vděčná, že ji zbavila manželských povinností za dveřmi jejich ložnice; způsob, jakým si Sakura vydobyla své prvenství, však tolerovat nemohla.
Sakura je mladá, dokáže se přes své bolesti přenést a najít si někoho jiného.
„A to ještě nepočítáme jeho stoupence.“
„Těch už je stejně málo, bys je spočítal na prstech dvou rukou.“
„Většinou se říká jedné, Naruto.“
Mirae z manželova oblečení poznala, že se s ní Sasuke už nestýká.
Když těhotná pozvedla kalíšek ke rtům, manželka se na ni povzbudivě usmála. První upila a Mirae se zvedl žaludek.
„Och,“ zakuckala se Sakura. Veškerá konverzace ostatních utichla.
„Stalo se něco, není dobrý?“
„Ne, to ne, jen…“ Sakura se zarazila a znovu na ni pohlédla. „Je to velmi sladké.“
„Ach,“ vstala Mirae zděšeně a natáhla ruku. „Omlouvám se, zřejmě jsem tam přidala příliš medu, dávala jsem každému samostatně do kalíšku. U nás v kraji jsme zvyklí hodně sladit. Připravím vám jiný.“
„Ne,“ odmítla rychle Sakura a Mirae s potížemi udržela na tváři výraz zděšení. Ta káča zareagovala přesně, jak potřebovala.
„Ne, to nevadí,“ zopakovala Sakura tvrdohlavě, „jen jsem se trochu lekla, nečekala jsem to. Nejsem zvyklá příliš sladit.“
„Vážně, Sakuro-chan? Já vždycky viděl, že si dáváš spoustu -“ Narutovu nevyžádanou poznámku udusila Sakura ihned v zárodku prudkým šlápnutím na mužovu nohu. Naruto zbledl.
Mirae dělala, že si toho nevšimla.
„Mohla bych -“
„Ne, opravdu ne,“ usmála se Sakura slabě.
Mirae se posadila a spokojeně sledovala, jak žena znovu upíjí ze šálku. Med byl potřeba, zatraceně potřeba. A její provinění nahrávalo výše postavené; takhle si zaručila, že Sakura ani nic nepozná, ale dokonce celý obsah vypije.
Ze slušnosti.
Ze slušnosti se odmítáme a ze slušnosti se zabíjíme.
Jsem vrah.