Shinobi přece nepláčou

Zprudka otevřel oči, vyšvihl se do sedu a zalapal po dechu. Tělo měl zmáčené potem. Promnul si obličej. Má vstát nebo ne? Studený pot zchladil jeho tělo a jemu začala být zima. Zhluboka si povzdechl. Nakonec odhrnul deku, vstal. Možná až příliš rychle, zamotala se mu hlava. Pevně zavřel oči a snažil se vybalancovat ztracenou rovnováhu. Ale roztřesené nohy jej zradily. Při pádu na podlahu zaklel. Znovu se ozvaly žebra, záda, dokonce ruce. Odmítl Sakuru, když mu chtěla zahojit rány. V polní nemocnici leželo hůře zraněných, než byl on sám.
Znovu se postavil, tentokrát pomaleji. Kakashi jen tak pro sebe pokýval hlavou, tohle už bylo lepší. Pomalu se přesunul do koupelny, to kdyby ho náhodou napadlo zase zulíbat podlahu. Roztřesenýma rukama pustil kohoutek. Do vany okamžitě začala téct horká voda, přímo až vařící. Přešel ke komodě, kde skladoval ručníky, ne že by jich moc potřeboval… Cestou minul zrcadlo. Nedalo mu to, nakonec se do něj podíval. Pozoroval svůj odraz, zkoumal každý detail svého obličeje. Obdivoval, co všechno zrak dokáže zpozorovat. Jemné, téměř neznatelné vrásky kolem očí. Moc často se nesmál, jenže poslední dobou do smíchu nebylo nikomu. Objevil vrásku na čele od neustálého přemýšlení a obav z budoucnosti. Díval se do chladných očí, které již v dětství ztratily jiskru. Znavený výraz podtrhával už tak ostré rysy, které přes den skrývala maska. Stalo se toho tolik… Vztekle setřel ze zrcadla páru. Tolik mu jeho současný stav připomínal jeho dětské, životem deprimované já.
Odhodil pyžamo na zem, pod sprchou se umyl a vlezl si do vany. Pára pomalu zaplňovala koupelnu. Téměř vařící lázeň uvolňovala ztuhlé svalstvo, ale zároveň spouštěla tok nepříjemných myšlenek. Objal si kolena, opřel si o ně čelo a zavřel oči.
I když to bylo tak dávno… Pořád viděl svého otce ležet v kaluži krve s mírným úsměvem na rtech, když Kakashimu řekl své poslední: „Mám tě rád.“
Otcova sebevražda byla první ranou osudu. Kakashi mohl říct, že si se situací obstojně poradil, neplakal. Nemohl, byli ve válce. Konoha byla zmítána ve víru třetí ninja války. Udělal tedy to, co považoval za nejlepší řešení. Upnul se na pravidla a řád. Kvůli nedodržení pravidel si jeho otec vzal život. On tedy tu samou chybu neudělá. Potřeboval se soustředit na svůj tým. Ale… Den, kdy se stal Jouninem a velitelem byl tak nešťastný… Mělo to jednu světlou stránku. Díky Obitovi pochopil, že jeho otec je svým způsobem hrdina. Ale ta temná strana, ta jeho srdce i duši opět zatížila.
Rin…
Kakashi se zhluboka nadechl, ale nedokázal potlačit vzlyk.
Tehdy nebrečel. Skončila válka a Kakashi se na žádost Třetího přidal k jednotkám ANBU. Zelenáči měli těžký výcvik, který dostatečně zaměstnával jeho mysl. Odváděl chmurné myšlenky pryč, až nějak smutek přešel. A nahradil ho pocit prázdnoty. Byl znovu jen nástrojem plnící mise. Soustředil se na práci. V ANBU se za chvíli stal velitelem samostatného týmu a v široširém světě začínal být známý jako Sharingan Kakashi.
Čas běžel dál a Minato se stal Hokagem. Kakashi byl šťastný i za něj, jeho sensei si to opravdu zasloužil. Konoha pod jeho rukama jen vzkvétala. Dokonce i Uchihové k němu cítili respekt. Možná i proto, že kvůli Minatovo povaze si ho každý musel oblíbit. A když Kushina otěhotněla, Kakashimu bylo ctí přijmout úlohu jejího osobního strážce. Den co den ji hlídal na každém kroku zahánějíc každé potenciální nebezpečí. Ale… Nakonec přinesl zkázu. To jeho vinou Kushina s Minatem zemřeli. Jeho vinou…
Třetí znovu nastoupil do funkce. A Kakashi byl odvolán z ANBU. Neplakal. Měl dost práce s odmítáním učení tříčlenných týmů. Hrozně ho iritovalo, že žádný z nich neznal koncept spolupráce. Copak je na Akademii nedokázali nic naučit?! Měl vztek, spolupráce byla lepidlem, které drželo tým pohromadě. Nakonec mu byl přidělen tým sedm. Uzumaki, Uchiha a Haruno. Měl pocit, že se mu osud vysmívá. On, že měl učit syna Čtvrtého? To si každý den měl připomínat, že jeho vinou je Naruto bez rodičů? Nejdřív měl vztek a nechtěl je učit, vždyť taky nevěděli, co slovo spolupráce znamená… Ale pochopili. Tým sedm mu tolik připomínal ten jeho vlastní…
Léta ubíhala dál. Kakashi doufal, že se konečně ocitl na cestě, kde svítilo slunce. Pozitivní bylo, že mu tým ještě neumřel a dokonce se ta děcka dokázala něco naučit.
Ale možná šel po prosluněné cestě příliš dlouho. Po střetu s Peinem šlo všechno z kopce… Ninjové rozpoutali další válku, v které bojovali za svou svobodu a hrdost.
A když peklo skončilo, každý se s tím vyrovnával po svém. Byl by blázen, kdyby si myslel, že to na nikom nenechalo žádné následky. Když zavřel oči, viděl oheň. Slyšel křik, cinkot železných zbraní. Cítil kouř a nezaměnitelný železný pach krve. Objímala ho panika, pocit viny, smutku. Dorážela na něj zodpovědnost za současné i budoucí generace. Přátelé mu umírali před očima, Spojenci ztráceli naději. Naštěstí pro ně byl mezi nimi jeden člověk, který mezi tou šedí zářil jako maják v mlze. A vedl je, dodával naději, že bezpečně doplují do přístavu. Minato musí být opravdu hrdý. Kakashi se pousmál.
A on přežil.
Jako přežil třetí válku, nějak ustál i tu čtvrtou. Otázkou však bylo, jestli to ustála jeho osobnost. Válka lidi totiž mění. Nejdříve jsou lidé v šoku, deprimovaní a vystrašení. Pak si na to nějak zvyknete. Čas totiž rány nehojí, jen se s nimi každý naučí žít.
Vzpomínky zalétly k posledním okamžikům z války, které si pamatoval. Věčné Tsukuyomi… Vydal ze sebe něco mezi vzlykem a frustrovaným povzdechem. V té iluzi byl tak šťastný jako nikdy v reálném světě. Z Obita nebyl takový mizera, Rin byla mezi živými a on nezahořkl. Jako tým spolu vyrostli, chodili úspěšně na mise. Nebyl příčinou smrti Čtvrtého a Kushiny, Kyuubi nikdy nezaútočil… Prostě byl jeho svět růžový. Vědomí, že tohle byl jen sen, hluboká tužba jeho srdce, jej drásalo, trhalo duši. Ale ještě horší bylo svědomí, které ho káralo za to, že si přeje žít v bezkonfliktním ráji výměnou za svobodu. Možná měl Madara pravdu… Bylo tak špatné toužit po míru a štěstí?
Kousl se do rtu, nehty zaryl do dlaní. Nad čím to vůbec uvažuje?! Věčné Tsukuyomi je jen útěk před realitou a problémy. On přece takový nebyl, nebo snad ano? Zachvěl se mu ret a pak se nekontrolovaně rozplakal. Staré rány se znovu otevřely a čtvrtá válka vytvořila nové. To, co Kakashiho bolelo, Sakura nedokázala vyléčit… Duše krvácela, srdce bolelo. Pokaždé, když v posteli zavřel oči, znovu a zas nedokázal zachránit Obita, zabíjel Rin, byl Minatovo zkázou, až se z něj stal stroj sloužící ANBU. Rozpletl prsty a až po bradu se svezl do vody. Znovu prožíval svou bitvu s Obitem, jeho mozek si dokázal vymyslet i alternativní, mučivější konce jejich souboje. Nenatrápil se snad už dost? Štkavé vzlyky se rozléhaly koupelnou, slzy se snažily odplavit stres, únavu i psychické vyčerpání.
Nevěděl, po jak dlouhé době se uklidnil, přestal vnímat čas. Mezitím voda vychladla a první paprsky se odrážely od hladiny vytvářejíc prasátka na zdi.
Vylezl z vany, oblékl si župan. Cestou do kuchyně překročil potrhanou, zelenou a místy nahnědlou vestu, která tam ležela ode dne, kdy se vrátil z fronty.
Otevřel lednici a tupě do ní zíral. Plesnivěl v ní sýr, který před odchodem zapomněl vyhodit, jinak byla úplně prázdná. Prošmejdil všechny kredence, ale nic nenašel. Nakonec si uvědomil, že poslední instantní ramen snědl včera.
Uslyšel ránu. Za ní následovala další. A další, hluk neustával.
Hrklo v něm. Chvíli ztuhle stál, pak se prudce natáhl po kunaii, který ležel na stole. Nastražil smysly, potichu našlapoval a plížil se za zvukem. U dveří do ložnice se postavil zády ke zdi, vyčkával. Napadla ho snad stovka lidí, kteří by na něj mohli mít spadeno. V duchu napočítal do tří a rozrazil dveře.
V pokoji nikdo nebyl. Jen uvolněné křídlo dveří u skříně naráželo v průvanu do zdi.
Kakashi zhluboka vydechl a pustil zbraň. Začal se nekontrolovatelně třást, prudce a nepravidelně dýchat. Svezl se na podlahu, nohy ho odmítaly unést. Zrak se rozostřil. Nechápal, odkud se slzy berou? Kolik jich ještě musí prolít, aby konečně vyschly? Kolik přátel musí ztratit? Kolik toho musí obětovat, aby ten nahoře měl konečně dost?
Z hrdla se mu vydral tlumený, avšak zmučený nářek.
Ach, Kakashi, jak dlouho jsi musel trpět, abys začal plakat?