Ne každý smí začít znovu 03 - Ty jsi můj ANBU

Zatáhl, aby uvolnil katanu z protivníkova těla, ale ta nevyklouzla tak hladce, jako z jeho předchůdce. Zatáhl znovu a sledoval, jak z rukou, které drží ostří, crčí krev a stisk postupně povoluje. Chtěl zatáhnout potřetí, ale místo toho se instinktivně sehnul a koutkem oka sledoval, jak probodnutému padá hlava do trávy. Stisk povolil a Kakashi ladným obloukem konečně vytáhl uvězněný meč, aby ho rázem zarazil do ničemy, který ho chtěl překvapit zezadu. Musí to tu ukončit rychleji! Jeho dlaň obalily elektrické výboje a mohutným odrazem vyrazil. Jedno, dvě, tři... Počítal uškvařená srdce a nijak nevěnoval pozornost tělům, která s hlasitým žuchnutím padala na zem. Devět, deset, jedenáct... Přidal, protože cítil, že Raikiri už dlouho neudrží a navíc potřeboval chakru, aby ji dostihl a mohl dále bojovat. Pokud je ještě koho stíhat... Patnáct! Praskání elektřiny utichlo a Kakashi vyskočil do korun stromů a spěchal pryč od zkrvavené mýtiny, kde je před chvílí nepřátele obklíčili.
Nemůže být daleko, vždyť jsou to sotva tři minuty, co jí nařídil, aby běžela napřed a sám se pokusil nalákat na sebe co nejvíce banditů, aby měla volnou cestu. Jenomže se bál, že jich nebylo dost. Větve pod ním úpěly, když se vší silou odrážel, aby každým krokem stále alespoň nepatrně zrychloval a jeho odhodlání ještě nabylo, když ji ucítil. Pořád je na živu! Seskočil a přistál do dřepu těsně za hromotluka, který ji držel pod krkem přišpendlenou ke kmeni stromu. Přetnout mu mečem páteř pro něj bylo natolik snadné, že hromotluk padl na zem dřív, než si vůbec uvědomil, že byl napaden. Skupinka jeho nohsledů se okamžitě vrhla na nevítaného hosta v masce ANBU a Kakashi si na nich pilně tupil ostří svého meče. Na tyhle šmejdy svým jutsu plýtvat nebude. Otočil se, aby zbavil života posledního zmetka, ale ten padl obličejem k zemi s trojzubou dýkou zabodnutou v zádech. Překvapeně pohlédl na ztěžka oddechující ženu opírající se o strom a s dýkou, jež vytáhl tomu šmejdovi ze zad, k ní přispěchal.
„To bude asi tvoje,“ podával jí zkrvavený sai, ale žena jen zavrtěla hlavou.
„Sebrala jsem ji tady tomu...“ štítivě špičkou boty píchla do macatého těla muže, který ji předtím škrtil. „Řekla jsem si, že v něčích zádech jí bude líp,“ dodala ještě sarkasticky a svezla se po kmeni na zem.
„Ne, myslím, že je opravdu tvoje,“ sklonil se k mrtvole, odepjal jí přespříliš těsný hnědý kožený pásek, na kterém bylo zavěšeno dvojče saie a celou výbavu jí podával.
„Moje? Proč si myslíš, že jsou moje?“ obracela v rukou dýky a bylo zřejmé, že si je jistá, že je vidí poprvé.
„Kvůli rukojetím,“ ukazoval na zlatou spirálu obtáčející černou střenku.
„Skutečně? Zlatá spirála je jediný důvod, proč si myslíš, že mi je mohlo tohle prase ukrást?“ zapochybovala unaveně.
„Ne,“ uchopil pevněji jílec své zbraně a ona už tušila, co přijde.
„Nejsi nemocný?!“ štěkla na něho, když vyskočila na nohy, jednou trojzubou dýkou zachytila jeho útočící čepel a tlačila ji do strany, zatímco druhou dýkou mu mířila na odhalený hrudník. S její chabou silou nebyl pro Kakashiho problém její snahu zmařit, ale jako ověření to postačilo.
„Nejen že vypadají jako tvoje, ale jsem si jistý, že tyhle hračky dnes rozhodně nedržíš v rukou poprvé,“ usmál se.
„Na tyhle tvoje testy jsem docela unavená,“ ušklíbla se koutkem úst, sehnula se pro pásek a obě zbraně si připnula k pravému boku. „Tak co, sluší mi?“ zeptala se ještě ironicky, ale odpovědi se jí nedostalo.
Oba ucítili, jak se k nim blíží další skupinka mužů a žena okamžitě sáhla po jedné ze svých nových zbraní. Dříve, než ji stihl Kakashi zadržet, jednu uchopila a vší silou hodila. Její rychlost ho překvapila, ale stihl ještě shurikenem poupravit dráhu letu dýky a ta se pak neškodně zabodla do kmenu stromu. V mžiku ho obstoupilo několik mužů v šedivých uniformách se zvířecí maskou na obličeji a špičky jejich mečů mířily na její krční tepny.
„Zbraně dolů!“ zahřímal Kakashi.
„Taichou?“ podivil se nejmenší z nově příchozích a jako jediný nezastrčil svou katanu zpět do pochvy.
„To je rozkaz!“ zavelel nekompromisně a Akio urychleně poslechl.
„Posily?“ optala se se zdviženým obočím a ladně se prosmýkla mezi nově příchozími ANBU, aby z kmenu vysvobodila svůj sai. Už už se po něm natahovala, když jí to náhle rozmluvil shuriken v jejím pravém rameni.
Odkud?! Kakashi k ní v mžiku přiskočil a napínal zrak, ale nikoho neviděl a co ho děsilo více - nikoho ani v blízkosti necítil.
„Je jich deset, možná dvanáct,“ hlásil muž v ptačí masce a kapitána znervóznilo, že ani tak kvalitní pátrací ninja, jakým Ichiko bezesporu byl, nedokáže počet nepřátel bezpečně odhalit a co víc, ani to nedokázal včas na to, aby je varoval.
„Formace sedm!“ křikl na svůj tým, načež všichni zmizeli v lese až na Akia, který stanul po jeho boku a tak jako on chránil zraněnou vlastním tělem. Boj netrval dlouho. Během necelých dvou minut, kdy Kakashi napínal každičký nerv ve svém těle, aby zachytil příští útok včas, byli všichni ANBU zpět, ovšem s katanami potřísněnými krví a několika mnohdy hlubokými šrámy na vlastních tělech. Kapitán nechápal, jak je možné, že pár nukeninů mohlo dát elitní jednotce ANBU tolik zabrat.
„Pieriské pilulky,“ podával mu růžové kuličky ANBU se zelenou čtvrtinou masky a druhou rukou si tiskl ránu na rameni.
„Pieriské? Ale ty...“
„Jsou zakázané, ano,“ přitakal Chikao, „dokáží uživateli dodat extrémní energii do svalů, což mu několikrát zvýší nejen sílu ale i rychlost a navíc mu pomohou i extrémně precizně kontrolovat chakru. Je to ideální pro někoho, kdo nemá dobrý výcvik nebo není nadán. Nicméně nemají až tak dlouhou výdrž, jsou vysoce návykové a při delším užívání toxické - často smrtelně.“
„To by vysvětlovalo, proč jsem je nemohl setřást i proč nejdou vycítit,“ zamračil se a znechuceně žmoulal mezi prsty mazlavou kuličku. „Jak se to svinstvo zase dostalo do oběhu?!“
Místo odpovědi obdržel tak velkou ránu do zad, až ho to odmrštilo na Chikaa a oba nabrali rovnováhu až o dobrý metr dále. V mžiku se otočil a vytřeštěně zíral na svou společnici, kterak shrbeně klečí nad tělem bandity, z jehož srdce právě vytahuje svou dýku. Zatracené pieriské pilulky! Do poslední chvíle neměl ani tušení, že se ve stromech nad ním někdo ukrývá a kdyby ho nestrčila, nejspíš by tu už nestál.
„No vidíš, jak jsi se se saii už sžila,“ pochválil ji, ale rázem ho zamrazilo.
Proč byla stále tak shrbená? Proč se nenarovná a neodsekne něco sarkastického? A proč... Hbitě přiskočil k ženě, která bokem klesala do trávy a zachytil ji dříve, než se stačila uhodit do hlavy.
„Zdravotník!“ zařval a šokovaně hleděl na kunai, který jí trčel z podbřišku. Prakticky nevnímal, jak k nim přiběhl další z maskovaných mužů a svým lékařským ninjutsu se snaží zastavit masivní krvácení a nevnímal ani, jak se Ichiko pomocí jedné ze svých pátracích technik usilovně pokouší zjistit, zda na ně může ještě někdo z úkrytu zaútočit. Vnímal jen ženu ležící u jeho kolen, jejíž dech povážlivě slábl.
„Proč jsi to udělala?!“ měl chuť na ni křičet, ale ovládl se.
„Instinkt...?“ zašklebila se.
„Ksó!“
„Jsem nikdo...“
„Neříkej hlouposti! To já, já jsem nikdo!“
„Ty jsi můj ANBU...“ ztratila vědomí.