Obito... Obito... Obito...

„Kdo vede?“ zahuhňal přicházející cvalík a poprskal drobky oba své týmové parťáky.
„Kde jsi byl, Choji?!“ vyjel na něho káravě Shikamaru s pohledem dál neochvějně přikovaným na bitevní pole.
„No kde? Došel jsem si přece pro brambůrky támhle do kiosku,“ ukázal na mobilní budku, před kterou se tlačil dav ninjů, kteří taktéž nehodlali sledovat epický fajt s prázdnými žaludky.
„A popcorn neměli?“ napomenula ho Ino a nafoukla se.
„Ino, Choji! Berte to vážně!“ zahřímal nezvykle energicky jejich kápo, ale pak se protáhl a zívl. „Jo a dones žvejky, když už se tam vracíš.“

„Hinato! Viděla jsi to?“ zabučela Sakura.
„Jo,“ špitla dívka a bříšky prstů si ťukala do kůže kolem očí.
„Můžeš nám vysvětlit, co se stalo?“
„Mě nehne!“ vřískla tak hlasitě, že jí bylo skoro i rozumět.
„Co prosím?“ stejně se nechápavě optala.
„Už mě nebaví, jak mě pořád používáte místo divadelního kukátka! Se pak podívej na ty vrásky! Vždyť vypadám jak čtyřicítka před liftingem, zatímco ty máš pleť hladkou jak Konohamaru pr*elku! Naruto-kun dá pak jistě přednost tobě, ty...“ nenávistně k ní vzhlédla, ale její pozornost okamžitě upoutala kérka kosočtverce na obřím čele, jež měla zcela jistě značně vypovídající hodnotu. „No, ale že jsi to ty, tak ti můžu říct, že ten muž Juubiho úplně pohltil. To jsem vypozorovala z pohybu chakry,“ usmála se o poznání sebevědoměji.

„To je Juubiho Jinchuuriki?!“ mával rukou Uchihovic capart a připravoval si památníček na autogram.
„Obito...“
„Vypadá ještě strašidelněji než předtím!“ odfrkl si blonďák uraženě, protože od něj Sasuke podpis nikdy nechtěl - a to má jenom o ocas méně! I když jak tak koukal na toho vznášejícího se šedivého eunucha, tak možná ani to ne!
„Obito...“
„Naruto, jak víš, že je Jinchuurikim?“ nesměle přešlápl a teatrálně si nacvičoval, jak jej má oslovit, aby to vypadalo co nejvíc cool.
„Obito...“
„Poznám, ne? Vždyť jsem stejnej jako on, dattebayo!“ hrdě se vypnul, div že nespadl z žáby, na jejíž kebuli všichni tři postávali.
„Obito...“
„To, že ti v dětství zmutovala tasemnice, ještě neznamená, že jsi stejný borec jako on, usuratonkachi!“ odpálkoval ho a dál zbožně hleděl na oblohu.
„Obito...“
„Hele, tati, už toho fakt nech...“ sykl zhnuseně.

„Nepřestávejte dávat pozor! Nevíme, co ten muž, který ovládá Juubiho sílu, může udělat! Prolomil bariéru!“ neslo se obdivně davem.
„Ani nemrkejte, kdo ví, kdy se bude takové představení zase opakovat!“ ozvalo se odjinud.
„Áááá, je silný,“ uznale pokyvoval hlavou Shikamaru, když sledoval, kterak ten týpek dává Hokágům na pr*el.
„Zrovna teď...“ smutnil Choji a zmuchlával prázdný sáček od chipsů.
„Uteče ti to nejlepší!“ křikla za mizejícím parťákem Ino. „A vem ještě popcorn! A žvejky!“ dodala rychle, když ji Shikamaru dloubl do žeber.
„Hej, necpěte se tolik! Já tu byl první! Tak dělejte nebo nám to uteče!“ pokřikovali nedočkaví shinobi ve frontě na dobroty. „Nezacláněj, tlusťochu!“
„Do hajzlu,“ uklouzlo duu Ino-Shika a oba ladně skočili do zákopů.
„Tlusťochu?!“ zahřímalo z davu. „Nikudan Sensha!!!“
Stálo to dvacet životů – patnáct spojenců, čtyři čumily a ten placatý králík už to taky nerozdýchá.

„Dost! Obito, nech toho!“ zafňukal Čtvrtý a snažil se uslzeným pohledem zabránit svému studentovi v jeho bezbožném počínání.
„O... bi... to?“ slabikoval, když sadisticky kopal jednu hračku po druhé do kanálu.
„Řeknu to na rovinu. Je silnější než já!“ zděšeně zíral První, kterak všechny jeho Mokutonem ozdobně vyřezávaná autíčka končí na dně stoky.
„Vypadá to tak, bez urážky,“ popotahoval Třetí a úzkostlivě tiskl svou oblíbenou plyšovou opičku za zády.
„Nemáš šanci, brácho!“ souhlasil Druhý a nechápal, proč ta baka vyrábí stále další a další dřevěné harampádí, které tak akorát ucpe kanalizační potrubí.
O pár desítek kilometrů dále se napřímil muž: „Byla by sranda pozorovat Hokagy, jak škemrají o milost, ale už nemůžu čekat,“ vážně pokýval hlavou Madara a stoupl si do fronty na TOI TOI.

„Staříku! Tati! Tos nemohl staříka Sandaimeho taky teleportovat svoji technikou?“ bouchl naštvaně pěstí o mříž kanálu, v kterém se před chvílí ztratil Třetí.
„To nejde! Nemůžu teleportovat nic,“ špitl a v duchu ještě dodal – třesou se mi kolena.
„Klídek, Naruto! Hokagové jsou oživení pomocí Edo Tensei. Takže umí plavat,“ sjel ho nadřazeným pohledem mladý Uchiha a postavil se lépe proti větru, aby mu efektněji vlály kadeře.
„Takže tohle je Sasuke-kun... Je docela chytrý.“ zašeptal obdivně Čtvrtý a zapřemýšlel, jestli je bezpečné požádat ho o autogram i před synem.

„V tomto okamžiku cítím, že potřebuji...“ zbledl První a vzdálil se z bitevní vřavy.
Zástup lidí byl opravdu znepokojivě dlouhý, ale téměř na jeho začátku přece jen zahlédl známou tvář a s výrazem jako by nic nekalého neprováděl, klusal k Madarovi.
„Jak dlouho tu stojíš?“ houkl místo pozdravu a vetřel se k němu.
„Věčnost,“ sykl skrz zaťaté zuby a vypadal, jako by prožíval čirou agónii.
Fronta se pohnula a oba konečně stanuli přímo před obsazenou TOI TOIkou. Už to bude! Už to bude!
„Už mě nebaví čekat, Hashiramo!“ se slzami v očích křikl na svého starého nohsleda.
Ten na nic nečekal, sepjal ruce a zařval: „Mokuton!“
U vzrostlého dubu se jim oběma slastně ulevilo.

„Doufám, že to stihnu včas! Hiraishin no jutsu!“ zařval frajersky Čtvrtý a nic se nestalo. Nechápavě zamrkal, párkrát zopakoval pečetě, až si málem vykloubil palec, aby se ujistil, že nic nepopletl, ale nakonec mu to došlo. „Má pečeť na Obitovi zmizela? Si dělá srandu? Dvacet let ho nemůžu dostat do lázně a on se zrovna dnes okoupe?“ povzdychl si a holt musel ten metr ujít po svých. „Obito...“
„Nepleťte se do toho,“ zavrčel Juubiho Jinchuuriki a dál držel ve vzduchu za hlavu toho uječeného spratka a jeho autogramy posedlého kámoše.
„Obito...“
Chtěl jenom vyzkoušet, které z těch mrňat je těžší. Zprvu sázel na Uchihu, koneckonců ego taky něco váží, ale teď si fakt nebyl jistý.
„Obito...“
On mu prostě nic nedopřeje! Už už chtěl ukázat Minatovi, kdo je tady vlastně mistr, když jeho chřípí polechtal lehký závan smyslného parfému.
„Rin?“ zeptal se s nadějí v hlase a chtěl se otočit za opojnou vůní, když dostal pohlavek, až mu hlava odletěla. „Uááááááááááá!“
„Si nemysli, že tohle tě zachrání, ty jeden mrňavej bezpáteřní zmetku!“ ječela rozohněná fúrie a pospíšila si, aby zachytila lebku, než dopadne na zem. „Kdes to viděl napadnout ženskou po porodních bolestech, -ttebane?! Ti natrhnu brejle, že se z toho posmolíš jako tenkrát, když tě Kaka-chan nenechal vyhrát v kuličkách!“
„Kushino, slíbila jste...“ zalykal se pláčem.
„Že tvé smrduté tajemství neprozradím? Tak víš co? Smůla!“ vyplázla jazyk a vší silou mrskla s hlavou o zem. „Touchdown!“
„Miláčku, kde ses tu vzala?“ opatrně se k ní přibližoval Čtvrtý a zoufale se snažil nešlápnout do kaše, která zbyla po jeho nezbedném studentíkovi.
„Oživil mě Orochimaru tak jako tebe,“ vřískla Kushina.
„Skutečně...?“
„Nedělej, že to nevíš! Ale to, žes mě tam nechal a místo toho pláchl s těmahle staříkama na pánskou jízdu, mi ještě vysvětlíš, -ttebane!“
„Jistě, drahá,“ krčil se za neméně vyděšeným Narutem.
„Hej, Yondaime, to je tvoje stará?“ houkl Druhý.
Minato chvíli přemýšlel, jestli se k téhle ženštině přiznat nebo vyzkoušet, jestli je Edo Tensei tak silná technika, že ho udrží pohromadě, i když z něj jeho něžná polovička vymlátí duši.
„Jo...“ přiznal nakonec.
„Respekt!“ uznale povytáhl Tobirama obočí.

„Tak Juubiho mi sešrotovala ta rozvrkočená divoženka... Jenomže bez něho budu muset ovládnutí světa nechat nejspíš až na zítra. Ale tak co teď s načatým večerem?“ zoufal si Madara.
„Mám pro tebe nové hobby,“ sliboval jistě závažně nemocný bělovlasý jounin s temnou rouškou na obličeji, který se vedle něj právě zničehonic zhmotnil a podával mu ohmatanou oranžovou knížečku.
„Icha Icha?“ četl Uchiha skepticky. „Já ti nevím, už jsem prolistoval Kámasútru a dvakrát mě to teda nebralo.“
„To byla jenom teorie, kámo,“ vzal ho kolem ramen Kakashi, „ale tohle... Jó, tohle je z praxe!“