Před bouří 3. První akce

„Tak co máte?“ zeptal se Naruto a sklonil se ve stínu listnatého stromu. Dai mrkl na Masaru, ten rozložil mapu a stručně vysvětloval vše, co zahlédli – a vyzdvihl všechny detaily, které se mu zdály být důležité: pozice oken, dveří, vyvýšené body, okolní vegetaci. Nakonec se dostal až ke strážím a k části, jak je málem odhalili.
„Taky prošli kolem nás,“ řekla Kazuko. Naruto kývl.
„Dobrá práce, chlapci.“ A chvíli v tichosti prohlížel mapy. Některé značky nebyly zrovna nakreslené přesně – to byla daň za nezkušenost a rychlost. Pak se Naruto na některé body zeptal, ujasnil si vše potřebné a nakonec dali své poznatky dohromady.
„Je to malá pevnost a mají tam stráže,“ začal Naruto s brífinkem, „bude to těžké zvolit správnou strategii. Ideálním by bylo získat ještě přehled o tom, jak to vypadá zevnitř, ale vás tam poslat nemohu a i kdybych tam šel sám… no nejsem zrovna ideální typ na plížení a v jednom je to příliš riskantní. Budeme muset vzít pevnost ztečí. Ale kudy? Vpadnout dovnitř nebo jít ze shora? To bude ještě otázka na zamyšlení.“
„Na zamyšlení? My budeme čekat?“ zeptala se Kazuko. Masaru vzdechl – i přes strach se na svou první akci těšil.
„Ano, jak Masaru s Daiem dokázali, trpělivost je strašně moc důležitá… a nebojte, nic nám neuteče. Nedaleko odtud je vesnice, kde se můžeme dozvědět další informace. Každopádně dva z nás tu zůstanou na hlídce. Hlásí se někdo dobrovolně?“
Mistr se rozhlédl po svém týmu – děti se rozhlížely mezi sebou. První zdvihl ruku Masaru a poté s polknutím i Kazuko.
„Já bych zůstala,“ řekla nejistě.
„Dobře,“ Naruto je pochválil a ukázal rukou k pevnosti, „z dostatečné vzdálenosti hlídejte pohyb kolem budovy. Jeden bude pozorovat okolí, druhý bude hlídat ten barák. Dobře? Hlavně buďte opatrní a snažte se být nenápadní. Daii, ty se mnou půjdeš do té vesnice… nějaké dotazy?“
Naruto se ujistil, že nikdo už nic nemá na srdci a už se vydal na cestu, když si v tu chvíli odkašlal Masaru a zeptal se: „A co když dojde k boji? Jak se máme zachovat k nepřátelům?“
„Ptáš se mě, jestli je máte zabít?“ Naruto se otočil a jeho obličej ztvrdl. Vždy mu bylo za těžko, když děti musely řešit takovéto věci – ale byli to ninjové. Nemá cenu jim nic nalhávat.
„Pokud by došlo k nejhoršímu, tak ano. Ale jak vás učili, důležité je nepřítele zpacifikovat. Zabití je až ta poslední možnost,“ Naruto udělal krátkou odmlku a pak se usmál, „ale zatím bude nejlepší, když jen utečete!“

„Mistře, támhle vidím nějakou chajdu!“ ozval se Dai. Naruto se zastavil a otočil se kolem větve a vyskočil na ni.
„Dobře, pamatuješ si, co vás učili na akademii o přestrojení?“ zeptal se ho. Dai chvíli váhal a pak rázně zavrtěl hlavou.
„To je dobře, já taky ne,“ Naruto se usmál, „každopádně, sundej a schovej si čelenku a všechny zbraně, pak nepoužívej žádné jutsu, nenech se vyprovokovat a… dělej, že seš můj syn, celé mluvení nech na mě.“
„Ano… tati.“ Dai zdvihl ruku k čelu a zasalutoval. Naruto si odfrkl.
„Ehm…“ pak si oba dva sundali všechny vnější znaky, seskočili na cestu a pomalu se přibližovali k vesnici.
„Mistře?“
„Ano?“
„Jaké to bylo bojovat s Akatsuki?“
Bylo to tak dávno, pomyslel si Naruto.
„Byla to nejhorší část mého života… zároveň ta nejlepší. Všechna ta přátelství a naše vůle ohně. Jen díky tomu jsme vyhráli.“
„A díky Alianci?“
Ano, Aliance, společná organizace vzniklá ve válce. Nyní udržovala pět velkých národů a společnou vojenskou jednotku. Avšak od války s Akatsuki nemusela nikdy zasáhnout.
„Jo, díky všem. Bylo to poprvé, co se země spojily a od té doby vládne mír. Můžeš být rád, že se vaší generaci válka vyhnula.“
„A co když se nějaká další objeví?“
„V tom případě vás na ní připravím. Ale neboj se, žádná další válka už nebude.“
Náhle je od vesnice zahlédla nějaká starší žena. Přivrávorala se k nim a hluboce se uklonila. Naruto s Daiem jí to oplatili.
„Cestovatele jsme tu neměli už dlouho!“ řekla, „vítám vás u nás! Potřebujete něco?“
„Ne, jen cestujeme kolem… já a můj syn,“ řekl Naruto a položil ruku Daiovi na vlasy.
„Taťko, to je opruz,“ sykl Dai. Naruto ho lehce udeřil.
„To má po matce,“ řekl a snažil se na ženu usmát. Ta si toho nevšímala.
„Děti, na ně se musí přísně, že jo?“
„Jasně. Ale děkujeme za optání, nic nepotřebujeme,“ odpověděl Naruto a popohnal chlapce před sebe.
„Co tě to napadlo?“ zeptal se Naruto, když byli dál od ženy.
„Vždycky jsem chtěl být darebák,“ zasmál se.
Naruto si vzpomněl na svého malého synka. A bál se dne, kdy vyroste – jestli bude jen z poloviny jaký býval on, bude to peklo. Snad si do něj nějaké ty hyuugovské geny cestu našly a jeho povahu zkrotí.
„Co teď?“ zeptal se Dai a prohlížel si vesnici. Byla to dlouhá ulice, kterou z obou stran lemovaly dřevěné domky. Podle poutačů zahlédl jeden obchod, dvě hospody a něco, co nedokázal přečíst.
„Najdeme starostu a představíme se mu.“
„Tak proč jsme se maskovali?“
„Maskovali“ bylo silné slovo, pomyslel si Naruto.
„Určitě budou mít mezi místními zvědy, starostovi se však musíme představit, abychom z něj dostali informace.“
„A co když v tom jede s nimi?“
„No, v tom případě nemáme na vybranou a musíme to risknout.“
Dai přikývl a prohlédl si jednu dívku, která venku zametala terasu. Byla krásná.
Naruto si toho všiml. Už si v tomhle věku prohlíží holky? Vlastně on nebyl jiný… vlastně, byl mnohem horší. Daiovi by se ho sexy jutsu určitě líbilo! Ale učit ho to nebude…
„Támhle!“ Naruto s klukem trhl a ukázal na dvou patrovou budovu skrývající se ve stínů stromů. „Radnice!“
Dai přikývl a vydal se do cesty, přišli ke dveřím a s vrznutím je otevřeli. Uvítal je starobní zápach a starší dáma za stolem. Měla na sobě dlouhé pracovní šaty a kulaté brýle.
„Přejete si?“ zeptala se a lehce pohnula zrakem směrem k nim.
„Ano, dobrý den,“ pozdravil ji Naruto a vydal se k jejímu stolu. „Potřebuji hovořit se starostem.“
Žena odvrátila zrak od papíru, který zrovna vyplňovala, Naruta si prohlédla – mladý muž, celkem pohledný. Hm. Jen ať si jde.
„Když musíte,“ žena ukázala rukou na dveře. Naruto se uklonil a poděkoval a vydal se ke dveřím. Dai prošel kolem ženy a ušklíbl se. Ta už byla zase zanořená v práci.
„Protivná baba,“ sykl na Naruta. Ten se ještě ohlédl, jestli ho žena neslyšela a pak Daie pohledem uzemnil.
„Buď opatrný,“ Naruto přešel ke dveřím a zaklepal. Za chvíli se ozvalo pozvání. Naruto vstoupil jako první a objevil se v malé pracovně. Na stole se líně točil větrák, starosta se opíral o židli. Byl to černovlasý, mladý muž.
„Zdravím vás, vy jste tady starosta?“ zeptal se Naruto. Muž se pobaveně usmál.
„Taky vás zdravím, ale hned vás zklamu. Já jsem zástupce. Paní starostka je na pracovní cestě, tento týden ji zde zastupuji. Jmenuji se Kyochi Hama.“
Naruto vzdychl. Nechtěl jedna s kýmkoliv jiným, než se starostou. Tohle byl jen nějaký vesničan, který ho v době nepřítomnosti zastupoval. Malá vesnička jako tahle si totiž nemohla dovolit mít stálého zástupce.
„Jsem Naruto Uzumaki,“ řekl a ukázal muži svůj ninja průkaz.
Náhle muž zpozorněl a postavil se.
„Uzumaki? Vyste ten hrdina z vojny, že jo?“ usmál se kluk a dal se Naruta prohlédnout.
„Byl bych rád, kdyby to zůstalo v tajnosti.“
„Ano, jasně chápu. Ale u nás ve vesnici žádné problémy nejsou. Nic jsme nehlásili.“
„Jedná se o práci naší rozvědky.“
„A co teda potřebujete?“
„Potřebujeme pomoc při vyšetřování.“
„Znova říkám, o ničem nevíme.“
„O tom nepochybuji, jinak bychom tu nebyli,“ řekl Naruto a rozložil na stole mapu. Nepopsanou kopii.
„Tady je stavení,“ začal, „máme vážné podezření, že se tam odehrává nelegální činnost.“
Naruto se snažil formulovat věty, tak, aby zněly co nejvíce slušně.
„Blbost,“ řekl muž, „ta stavba je roky opuštěná. Nic se tam neděje. Bohužel ani nic legálního.“
„Máte k té budově nějaké dokumenty?“
„Možná jo,“ Kyochi se zamyslel, poté přešel místnost a chvíli se bavil se sekretářkou. Poté se vrátil.
„Chvíli vydržte,“ muž přešel k oknu, kde stál stolek s kávovarem. „Mohu vám něco nabídnout?“
Naruto kývl, Dai, který do té doby mlčel, se nadechl ale Naruto mu zacpal úcta.
„Není to vhodné,“ řekl mu. Muž se zarazil a prohlédl si chlapce.
„To je genin?“ zeptal se. Naruto neochotně kývl.
„Víte toho o ninjech hodně?“
„Ano, rád jsem je studoval ve knihovně v nedalekém městě. Jo, to byly krásný časy. Rád jsem četl o všech těch bitvách a bojích a technikách. O vás tam je velká část, Uzumaki. Vy máte takový dobrodružný život, to se u nás nic neděje.“
„To byste se divil, co se všechno u vás děje,“ odpověděl na to Naruto, náhle do místnosti vešla sekretářka a položila na stůl několik listin.
„Bylo tu pouze stavební povolení s nákresy, je to třicet let staré,“ odpověděla, pomalu se otočila a vykráčela pryč.
„Tady máte všechno,“ muž se podíval na nákresy a pak je vložil Narutovi do ruky. Ten poděkoval.
„Budou ještě potřeba?“ zeptal se. Muž se zamyslel.
„Nejsem si moc jistej, ale myslím, že asi jo. Ale vzhledem k tomu, že je to opuštěná budova, tak se po tom nikdo shánět nebude.“
„A ještě se chci zeptat, nic podezřelého jste neviděli? Nejsou tu žádní divní cizinci?“
„Jenom vy,“ muž se zasmál a Dai s ním. Naruto ho štípl do ramene.
„Děkuji, tak to bude teda vše.“
Dvojice se rozloučila a vyšla na ulici. Sekretářka k nim nezvedla ani hlavu.
„To bylo divné,“ vzdychl Dai. Naruto přikývl a společně se vydali pryč z vesnice.
„Jo, to bylo divné. Něco ale skrýval.“
„Proč myslíte?“
„Sami jste to viděli, kolem toho domu je postavená hlídka, jezdí tam vozy. Není možné, aby si toho nevšimli. Pouze to na nás hrají.“
„Co s tím budeme dělat?“
„My? Nic. Náš úkol je zastavit ty obchody se zbraněmi. A to uděláme. Korupci bude řešit buď jiný tým, nebo si to vyřeší samy císařské orgány.“
„Jen aby na nás nepřivili past.“
„Proto budeme jednat hned. Víme, jak budova vypadá zevnějšku, teď už víme jak zevnitř. Akci provedeme co nejdříve.“
Dai přikývl. Toho se bál.

Kazuko pozorovala budovu, Masaru byl schovaný v křoví pod stromem, na kterém dívka seděla. Byl hezký den a Kaz si tak pozorování užívala, ačkoliv držela pozornost pod kontrolou a neustále pohledem tikala po celé krajině. Hlavně očekávaje neočekávatelné – to byl slogan, který dobře znala.
Masaru se mezitím dole rozhlížel po okolí a naslouchal všem zvukům lesa, jestli v nich neobjeví cosi nepřátelského. Měl štěstí, nic to nebylo. Pouze si vítr hrál s listím.
Masaru byl na rozdíl od Kazuko znuděn. Krev mu pulsovala a pocity se v něm bouřily. Těšil se na svou první akci, zároveň se jí však obával. Který pocit byl silnější? Který vyhraje? Zároveň věděl, že jeho otec byl v jeho věku již uznávaný bojovník, nojo, ale on vyrůstal ve válce, přemýšlel Masaru, za války ninjové rostou rychleji.
„Jste tady?“ ozval se náhle hlas. Masaru vytasil kunai a Kazuko se ze shora podívala dolů.
„Klídek, to jsem já,“ náhle se na mýtince objevil Dai. Masaru si oddechl a Kazuko seskočila dolů.
„Tak co?“ zeptala se ho.
„Moc toho nemáme, ale… půjde do tuhého.“ Oznámil. Kaz spolkla, Masaru se nadechnul. Tak je to tady…
„Kdy?“ zeptal se.
„Co nejdříve,“ odpověděl Dai a zahleděl se na Kazuko. Zdála se být mimo. „Jsi v pořádku?“
„Jo, jsem,“ vzdychla. „Jen jsem to nečekala tak brzo.“
„To ani já. Mistr teď plánuje, dostali jsme od místních plány stavby… ale byli zvláštní.“
„Jak zvláštní?“
„Mistr Naruto si myslí, že jsou v tom zapleteni.“
„To může být nebezpečné,“ řekla Kaz. Dai přikývl.
„Taky si to myslím, ale nebezpečí-“
„Nebezpečí je nebezpečné.“ Zakončil to Masaru. „Měli bychom se vydat za mistrem.“
Našli ho, jak ležel na zemi a studoval plány a porovnával je pečlivě s mapou a jejich poznámkami.
„Myslím, že to mám,“ Naruto se vítězně usmál, „tohle je základní půdorys budovy. No, a tohle, co mě zmátlo, je přístavba. K té bohužel plány nemáme a tak nevíme, co od toho můžeme čekat, ale pořád je to lepší než nic.“
Pak se dal do vysvětlování. Pečlivě popisoval všechny body postupu, ukazoval, na co si mají dat pozor, zdůraznil některé body, které by děti mohly zapomenout. Potom se na ně podíval a dal povel k akci.

Naruto jako první přeběhl prostranství mezi lesem a budovou. Udělal to však tak rychle, že ho děti ani nestihly sledovat. Pak se Naruto rozeběhl po zdi a objevil se na střeše budovy. Uviděl kousek dvora, kde se o sud opíral muž s kuší.
Ten přijde na řadu poté. Naruto přeběhl po střeše a doběhl k jejímu okraji. Opatrně seskočil dolů a stál na zemi naproti dveřím. Ty pomalu rozevřel.
„Co chceš?“ zeptal se muž s kuší, který sledoval prostranství skrz střílnu. Naruto ho však rychle zpacifikoval ranou do spánku a poté ho položil bokem. Bylo to přesně, jak předpokládal. Poté se Naruto protáhl ven, zkontroloval muže na dvoře – očividně spal. Přehoupl se nahoru a dal znamení svým studentům. Ti pomalu, přesně podle plánu, vybíhali a skákali za Narutem.
Kazuko bylo špatně od žaludku, Dai pociťoval strach a Masaru nevěděl, co cítí. Všichni ale byli připraveni. Nejdříve přeskočila Kazuko na druhou stranu střechy a zkontrolovala okolí. Na dvoře byl pouze jediný muž. Oddychla si a dala znamení. Naruto poté vyskočil a muže na dvoře jednou ranou složil. Poté vedle něj dopadl Masaru a kontroloval okolí. Do budovy ze dvora vedly pouze malá okna zatlučená prkny. Nejspíše měli pravdu v tom, že kdysi byla budova opuštěná.
Dai chvíli sledoval dvůr a pak si vzpomněl, na to, co mu říkal Naruto po cestě zpátky: „Máš schopnosti, že? Jsi senzibil.“ Dai se zarazil, nikdy o tom nikomu neříkal. „To, jak jsi mě našel v tom lese, to jen potvrzuje. Neboj, je to úžasná schopnost, kterou má jen pár lidí v generaci a málokdo ji dokáže efektivně používat. Chci, aby ses to naučil. Neustále to procvičuj, zvykej si vydávat ze sebe chakru. Neustále buď na pozoru. Jen takhle budeš nejlepší.“
A teď to dělal, ale nic nebezpečného necítil – rozhodně v budově nebyl žádný ninja. Dal Narutovi ze střechy znamení a seskočil za ním.
„Všechno v pořádku?“ zeptal se Naruto.
„Ano,“ odpověděl Dai.
Masaru, který to uslyšel, se zarazil. O čem je řeč? Naruto to postřehl.
„Všechno se dovíš, Masaru,“ řekl mistr a poté se vydal ke dveřím na druhé straně dveří. Rukou šáhl po klice a náhle se objevila rána – dveře se rozletěly a za nimi se hnal oheň. Naruta to odhodilo stranou a rozrazilo to s ním zem. V další moment z ohně vystřelilo několik šipek – Masaru strčil do Daie a sám uskočil bokem. Šipky se zarazily do zdi, krom jedné, která explodovala a zeď zbořila.
Kazuko zareagovala jako první. Složila několik pečetí, namířila ústa přímo do okna u dveří a vypálila ohnivou kouli. Největší, kterou kdy v životě dokázala. Střela mezitím vletěla do okna a tam se rozprskla na všechny strany.
Dívka uslyšela křik a skrz dveře vyběhnul první muž, plál mu rukáv. Dai, který byl již na nohou, ho chvíli pozoroval, než na něj vyběhnul s kunaiem. Nepřítel po něm vytasil svou vlastní dýku, Daii se jí vyhnul, uskočil a muže zasáhnul kopem z boku. Za jeho zády stál další a vystřelil z kuše. Šipka vyletěla přímo na Daiovu hlavu. Kazuko i Masaru chtěli zasáhnout, ale byli příliš pomalí!
Daiovi náhle zkameněly nohy – v tomto krátkém okamžiku se nemohl ani hnout. Mžik! Náhle se šipka rozletěla na dva kusy a před chlapcem stál Naruto s kunaiem v ruce. Kunai měl zvláštní tvat, byl ostřejší a u rukojeti trčely dva hrotky.
„Dávej pozor!“ řekl Naruto, Dai se rychle vzpamatoval. První muž se mezitím vzpamatoval, ale v tu chvíli do něj kopem vrazil Masaru a shodil ho na zem. Muž ve dveřích s kuší se zarazil, rychle nabil a pokusil se vystřelit, ale Naruto k němu přiskočil, kuš namířil do vzduchu a udeřil ho do obličeje. Kuš vystřelila – Naruto muže odkopl a uskočil. Šipka letěla vzduchem a pomalu se stáčela dolů.
Dai i Masaru ji pomalu sledovali, než je oba chytil Naruto a uskočil s nimi na druhou stranu.
Šipka dopadla na místo kde stáli a explodovala.
S prvním mužem exploze trhla a vrazila s ním o zeď a druhého muže shodila ještě více na zem.
V další chvíli se u něj objevila Kazuko a na muže se výhružně podívala.
Ten jen polkl a ohmatával si zraněné místa.
Naruto nejprve zkontroloval prvního muže. Byl vážně zraněn, ale i tak ho svázal a poté přišel k druhému. Mezitím Dai a Masaru svázali muže, které Naruto omráčil dříve.
„Viděli nás,“ sykl Naruto a poté ukázal na dveře. „Ta budova je ale velká, někde tam se skrývá zbytek. Muž, jehož mám popis tu totiž není.“
„A co když utekli předem?“ zeptala se Kazuko.
„Mám tam klona,“ odpověděl Naruto, „hned bych se to dozvěděl.“
„A co nám povíš ty?“ zeptal se Naruto svázaného muže, jenž byl jediný při vědomí.
„Agaro… on, potřebuje pomoc,“ řekl muž a podíval se na muže, jehož exploze zranila nejvíce.
„To má teď celkem blbý,“ sykl Naruto, pak ale kývl na Kazuko, „obvaž mu opatrně ty rány.“
Poté se otočil zpátky na muže: „Chtěli jste nás zabít.“
„Děláme pouze naši práci, máme za ní peníze!“
„Tak pokud ti jde jen o to, tak mi pověz, co se skrývá za těmi dveřmi, kolik je tam tvých kompliců a co se tam skrývá.“
„A Agaro?“
„Když budeš mluvit, on bude žít.“ Naruto však věděl, že je to planá výhružka, nikdy by ho nenechal jen tak zemřít.
„Dobře… jste ninjové, znám vás, dá se vám věřit. Budou tam ještě dva mí kámoši, nechte je prosím žít, toho, kdo nás platí, s tím si dělejte, co chcete!“
„Mají zbraně?“
„Jo, hned jak jsme vás napadli, tak se oni stáhli. Je tam jedna místnost bez oken.“
„Past?“
„Jo, určitě to tam nachystali. Až teď mi dochází, že věděli, že nás porazíte… ten bastard nás tu nechal zemřít!“
„Klid, zanech emocí, řekni mi zbytek.“
„Ta místnost, je vedle druhé místnosti… je tam silná zeď, ale se silnou výbušninou by se tam možná šlo dostat.“
Naruto přemýšlel, má něco lepšího než výbušniny. Pak zkontroloval, jestli jsou zajatci správně zajištění. Poté si ještě od muže zkontroloval popis místností a vešel dovnitř. Dai ještě chvíli hlídkoval venku, než se přidal ke zbytku týmů, který šel po pusté chodbě a náhle uviděli ty dveře. Za nimi byli nachystaní střelci.
Naruto přeběhl do druhé místnosti.
„Teď něco uvidíte!“ Naruto natáhl ruku. V jeho ruce se rychle zformovala chakra. Daiovou schopností to otřáslo. Masaru hvízdl – tak tohle byl ten slavný rasengan!
Naruto se napřáhl a vrazil s ním do zdi. Chvíli chakra bojovala s betonem a rozrážela ho na povrch – poté explodovala a vysekla ve zdi širokou díru. Kazuko do ní okamžitě hodila dýmovnici. Tři muži uvnitř se lekli, jednoho z nich k zemi srazil Masaru, druhého srazil Dai. Jako další do místnosti vešel Naruto a srazil na kolena kupce.
„Vzdáváme se!“ muž byl tlustý a malý. Přesně podle popisu.
„Stejně jste už prohráli,“ řekl mistr a jeho studenti svázali nové zajatce a následně je dali do jedné místnosti, kterou zamkli. Poté Naruto zavelel Daiovi, aby zašel do vesnice a přivedl vesničany a lékaře. Ten cestu znal a tak se na ni hned vydal. Nebylo to daleko. Mezitím Kazuko s Masaru prohledávali místnosti a věci v nich. Jejich mistr se pustil do výslechu kupce, kterého jako jediného nechali mimo zamčenou celu.
„Kam jste prodali ty zbraně?“ zeptal se Naruto.
Muž si odplivl.
„Zeptám se znovu, kam?“
Muž si opět odplivl.
Věděl, kdo ho zajmul. Naruto Uzumaki. Skvělý ninja, žádný vrah ani trýznitel.
Naruto to ještě chvíli zkoušel, než se objevila Kazuko s Masaru a něco nesli v rukou – kus papíru. Muž náhle zpozorněl, Naruto to postřehl a převzal si papír.
„Země trsu?“ zeptal se sám sebe. Jemu to nic neříkalo. „Ale podle toho tu píšou, že ta dodávka vedla do té země.“
„Ehm,“ Kazuko si odkašlala. „Je to malé království na západ od Země větru.“
Naruto i Masaru zpozorněli.
„Jak to víš?“ zeptal se chlapec. Dívka se usmála.
„Dávala jsem pozor ve škole.“
„Co o ní ještě víš?“ zeptal se jí mistr. Dívka se nadechla.
„Je to země bez ninjů, velmi bohatá… vyváží… nějaké kovy, už si to moc přesně nepamatuji, ale ta země je tak malá, že není ani na většině map. Žije tam pouze pár tisíc lidí.“
Naruto chvíli přemýšlel. Ta dodávka byla obrovská. Klidně mohla ozbrojit malou armádu.
„Kdy ta dodávka vyjela?“ zeptal se Naruto.
Muž se usmál.
„Před týdnem! Nikdy ji už nedohoníte! Už je daleko a pryč!“ a smál se dál.
Naruto věděl, že říká pravdu, překupník je chtěl naštvat, ale nelhal. Poté začal kalkulovat – dodávka vyjela před týdnem, ale pojede pomalu. Ninja byl schopen tu vzdálenost uběhnout za šest dní… za šest dní usilovného běhu. Rozhlédl se po obou dětech. Budou muset vyrazit hned, jak se Dai vrátí, každá minuta bude drahá… ale mohli by to stihnout. Jediný problém bude s Tsunade, ale musí to pochopit, ta dodávka je obrovská a kdo ví, co se tam plánuje – nebylo to nic legálního, jinak by zbraně nenakupovali na černém trhu. A Naruto nemohl ani vyslat jiný tým – než by se připravili a vydali na cestu. Ne, bude muset tento risk podniknout.
„Kaz, Masaru,“ oslovil je, „sbalte si věci! Vyrážíme!“