Zázraky genetiky

"Gai-sensei! Jsem připraven na další trénink až do vyčerpání!"
"Tak to má být, Lee, tak to má být! Síla mládí je nepřekonatelná!"
"A co budeme dělat dnes?" halekal nadšeně Lee. "Chůzi po rukou?" Neji a Tenten zasténali.
"Ne," řekl Gai tajemně.
"Tak... Tak třeba... Cvičné zápasy? Cvičné zápasy, prosím, cvičné zápasy!"
"No to už teprve ne," chytila se za hlavu Tenten. "Pamatuješ, jak jsi Nejimu zlomil dvě žebra?"
"Nemá dost síly mládí," odsekl.
"Ne. Ty nechápeš pojem cvičný zápas a snažíš se soupeře zabít, Lee," vložil se do toho Neji. "Zkontroluj si, jestli ti síla mládí taky náhodou neničí mozkové buňky."
"Neničí. Pomáhá mi prožít..."
"Rozkvět mládí, my víme," zasáhla Tenten. "Ale Gai-sensei nám teď určitě řekne, co budeme vlastně trénovat."
Dramatická odmlka.
"Mládí může být jiskrou, která v nás probudí dravou šelmu. I šelmy se ale občas unaví a je potřeba je krotit, a tak se dnes bude trénovat vaše mysl a pozornost," pronesl slavnostně Maito Gai.
"To je přesně to, co Lee potřebuje. Trénovat mysl," ucedil Neji.
Gai ho naštěstí neslyšel a pokračoval: "Z příběhu, který vám budu vyprávět, zjistíte, že mládí může být hloupě nerozvážné. Jiskřící a energická duše překypující nadšením, stejně jako ty vaše, oděná v aerodynamické zelené tréninkové kombinéze. Módní účes a výrazné obočí. To byl ten mladý shinobi, ten, který si získal srdce sličné krásky Rosalie."
Tenten už byla jiskřící energickou duší dost dlouho na to, aby nad jeho přehnanou teatrálností nevyprskla smíchy. Když ale Neji nepříliš vybraným způsobem vyjádřil údiv nad tím, že měl Gai-sensei někdy srdce nějaké sličné krásky, neudržela se a nahlas se zasmála. Gai si naštěstí ničeho nevšiml a pokračoval: "Bylo mi tehdy dvacet, věk, ve kterém je muž v plné kondici fyzické, ale je příliš zaměřen na své svaly a nevzpomene na svou mysl."
"Stručně řečeno, byl jste mladý namakaný tele a balil jste nějakou holku," shrnul to Neji.
"I tak by se to dalo říct." Gai splaskl jako špatně zavázaný balónek. Tenten ho bylo trochu líto, a tak do Nejiho šťouchla loktem a smířlivě pronesla: "Gai-sensei se to jen snaží dělat zajímavé, Neji. Nech ho mluvit."
"Kde jsem to skončil? Aha, už vím," navázal Gai. "Vydal jsem se tehdy do světa. Vykračoval jsem si po silnici jednou malou vesnicí, když se objevila ona. Měla havraní vlasy a ledově modré oči. Když mě viděla trénovat, vykračoval jsem si totiž po rukou, abych nevyšel z kondice..."
"Ten je tak hyperaktivní, že by vyšel z kondice asi tak snadno, jako by Chouji zhubnul třicet kilo," pošeptal Neji Tenten, která se pak málem udusila, jak se snažila nesmát.
"...abych nevyšel z kondice, hned se ke mně přidala. Milovala trénink stejně jako já a byla to uprchlá samurajka, jak později vyšlo najevo. A tak jsme se nakonec sblížili. Měla v žilách stejný žár jako já - byli jsme si zkrátka souzeni..."
"To je nádherné, Gai-sensei," utíral si Lee slzičky. "Tak romantické. Nevěděl jsem, že i někdo tak silný a nezdolný jako vy dokáže vzplanout tak spalující láskou!"
"ŠPATNĚ, LEE!" zahromoval Gai. "Právě z toho pramení má síla, síla mládí, žáru a lásky, ohnivá krev v mých i vašich žilách!" Rozhlédl se po zbytku týmu. Tenten rychle zvedla hlavu z Nejiho ramene a zatvářila se mladě a energicky.
"Tak to má být, tak to má být! Nemůžu se dočkat, až i někdo z vás zahoří náhlou vášní!"
"Než mu prozradit, že spolu chodíme, bych se radši postavila na kamennou hlavu Prvního a dvě hodiny vyřvávala na celou Listovou 'Ať žije síla mládí, nezdolný oheň v žilách ladných šelem z Konohy!'" pošeptala Nejimu. "Dovedeš si představit ty kecy, co by měl?"
Neji odvětil, že bohužel dovede, a jakmile se sensei zase zabral do příběhu, sevřel pevně její ruku.
"S Rosalií jsem povečeřel. Byla krásná a zdálo se, že má pro mě slabost. A tak jsme místo jedné noci strávili v horkých pramenech nocí sedm. A jak říkají pošetilí křesťané: šest dní práce a sedmý odpočinku. Šest plamenných a nádherných dní jsme utužovali svá těla i svůj vztah, aby pak mohl přijít den sedmý," básnila Zelená šelma.
"Proč mám pocit, že budou dělat děti?" špitl Neji. Tenten se zasmála a řekla: "Protože je to skvělá věc, ne? I Gai má koule, i když se to občas nezdá."
"A co se dělo v ten sedmý den?" vyzvídal dychtivě Lee, jehož otázka málem zanikla v Nejiho záchvatu smíchu.
"Oddali jsme se něčemu, co je vrcholem duševního i fyzického štěstí. Vyžaduje to hodně sil a dobrou spolupráci. Malými, prudkými pohyby jsme se dostali až na vrchol."
Tenten se červenala a Nejimu cukala smíchy obě ramena. Leeho obdivný pohled se nezměnil ani v nejmenším, přestože se příběh jejich senseie pomalu měnil v erotický román.
"Hotových padesát odstínů zelené kombinézy. Jiraiya hadr," utrousil Neji.
"Celá naše těla byla zpocená. Leželi jsme vedle sebe a já jsem řekl: 'Nebylo to skvělé, Rosalie?' Přikývla, že bylo. Nahoře stála dřevěná boudička, do které jsme doklopýtali a poprvé za celý týden jsme... To vám nemůžu říkat," probral se, "jste moc mladí."
"Ale síla mládí přece..." namítl Neji.
"Nebuď úchyl, Hyuugo," okřikla ho Tenten.
"Některé věci se dozvíte, až budete starší," setřel ho Gai.
"Ale jestli jste tu věc, o které vůůůbec nic nevíme, dělali až v té boudě, tak co bylo to předtím?" nechápala Tenten.
"Přece výstup na posvátnou horu u skryté Oblačné, do chrámu, jenž má schodiště dlouhé tři kilometry a ztrácí se v oblacích, podle nichž dostala Kumogakure své jméno," nechápal zasněný Lee. "Co jste si mysleli?"
"Některé věci se dozvíš, až budeš starší," prohlásili jednohlasně Neji a Tenten.
"Po dalším měsíci jsme se museli rozdělit," pokračoval Gai. "Rosalie odešla ke svým příbuzným a já jsem se vrátil do rodné Listové. A po roce jsem ji uviděl znovu. Před svým prahem. Zaklepala a znovu jsem uslyšel ten krásný hlas: 'Bydlí tady zelená šelma z Listové, Maito Gai? Mám pro ni důležité sdělení." Pustil jsem ji dovnitř a sdělila mi, že porodila syna. A že má ten syn jednu věc, kterou ona ani její manžel nemají. Nechápal jsem, co tím chce říct, protože už v mém srdci a vzpomínkách nebyla tím spalujícím, ničivým žárem, ale pouze malým plamínkem. Na onen týden už jsem si skoro nepamatoval. Když se mi to chystala vysvětlit, vtrhl dovnitř její manžel a odtáhl ji ode mě pryč. Od té doby jsem ji neviděl," zakončil své tajemné vyprávění.
Nejiho něco napadlo.
"Měla Rosalie vaše obočí?"
"Jak by mohla mít moje obočí? Samozřejmě že neměla," opáčil Gai.
"Ale ne," mávl rukou Neji, "já jsem chtěl vědět, jestli neměla stejně tlusté obočí jako vy."
"Neměla."
Tenten to došlo.
"A její manžel takové měl?"
"Ne, jenom já. Proč?" snažil se nechápavý Gai dobrat pointy.
"Protože Lee má něco, co máte jenom vy. Ani ona, ani její manžel," vysvětlovala trpělivě Tenten.
"A co?" zeptal se s ještě o něco tupějším pohledem. Neji se praštil do čela a zamumlal, že ti dva snad mají svaly i v tykvi. Leemu už to ale došlo.
"Gai-sensei... Gai-sensei je... Je..." zarazil se a oči mu slzely dojetím. "Gai-sensei je můj... Vy jste můj táta, sensei?!" vykřikl a vrhl se Gaiovi kolem krku. Neji a Tenten na sebe pohlédli a radši se od toho rodinného setkání vzdálili.
Když se tým zase sešel, dohodli se, že ten příbuzenský poměr zůstane jejich společným tajemstvím, protože by z toho v Konoze byly drby a pomluvy.
"Teď jsme pravý tým, sensei," slzel Lee, "máme už i společné tajemství."
"Ano," popotáhl dojatě Gai. "Týme, jde se na cvičné souboje!"
Lee zajásal.
Tenten zaúpěla.
"Jsme spolu!" vykřikl rychle Neji a ukázal na ni.