Zpověď

Rozplynutá nenávist

Vzpomínáš, chlapče, jak jsem se s tebou hádal? Nenáviděl jsem tě za to, co jsi. Co znázorňuješ. Byl jsi má schránka, mým vězením. Chtěli jsme… Ne, já jsem chtěl být volný. Ale podívej se, jaké je to teď, Naruto. Devítiocasá liška byla zkrocena. Ale aby sis to nepřebral zle, zkrotil mě tvůj rozum-nerozum a pohled na svět. Tak naivní a přátelský.
„Jsi můj kamarád,“ řekl jsi mi jednou.
Zarazilo mě to. Nedokázal jsem pochopit. Ale zároveň mě to hřálo u srdce. Byl jsem s tebou, ale taky sám. Díky, Naruto… Děkuju ti za lásku, kterou jsi mi dal.
Nám všem.

Zvrácená láska

Kočky jsou zvláštní, tajemné bytosti. V jejich myslích se odvíjí věci, o kterých zdaleka nemáme tušení. Tak by se dalo uvažovat i o Matabi. Někdy mám pocit, že jí rozumím. Ale pak mi řekne něco, čím mě rozhodí. A já najednou nevím, co si mám myslet. V jedné chvíli ke mně chová náklonnost, v té druhé by mě nejraději sama zavraždila. Takové choutky má většinou při tréninku. Taky ho nesnáším, její chakra je plná nenávisti. Obě jsme nuceny ke kooperaci.
„Nad čím zase uvažuješ, Nii?“ zavrní mi v hlavě.
Neodpovím. Vím, že ona to ví. Zbožňujeme se a nenávidíme zároveň.

Nepochopení okořeněné osamělostí

Proč, proč, proč? To bývaly mé dotazy, výkřiky do prázdna. Opovrhován a nenáviděn. Jak vy ke mně, tak já k vám, říkal jsem si. Nevím, ze začátku mě i těšilo, že se mě všichni bojí. Každý, kdo byl zvolen za Jinchuurikiho, se vydával vstříc jisté smrti. Až doteď. Ten prcek, Killer Bee, má něco do sebe.
„Nazdar, chlape, tak ať nám to spolu klape!“ zahalekal při našem prvním setkání.
Ten jeho široký úsměv od ucha k uchu mě zastavil, zavedl k naději. Konečně jsem si uvědomil, jak moc jsem osamělý. Došlo mi, že potřebuju kamaráda. Možná mě konečně někdo pochopí…

Vděčnost krvežíznivosti

První věc, co jsem cítil, když mi řekli, že tě vyjmuli, byla úleva. Konečně jsem mohl spát. Už jsem neslyšel ty tvé výhružky, které mě kdysi děsily k smrti.
„Až budeš spát, ovládnu tě a všechny pozabíjím.“
Tak nějak zněly, že? Ta tvá krvežíznivost mě taky ovládla, doháněla k šílenství. Doslova jsem lačnil po krvi. Nemůžu se divit, že se mě lidé báli, opravdu jsme byli ‘zrůda’.
Ale víš, Shukaku, musím ti poděkovat. To jenom díky tobě a Narutovi jsem dnes tím, kým jsem. Právě té naší společné minulosti jsem zčásti vděčný. Dnes chápu, že jsi taky nechtěl být vězněm.