O dětech a jiné zvířeně

Zabedněnec

Manželský pár se zastavil v Ichiraku na rychlý oběd. Když Naruto bleskově vyprázdnil druhou misku rámenu, natahoval se po manželčině porci. Bylo tradicí, že jí s příliš sytým pokrmem gentlemansky pomáhal. Překvapením mu poklesla čelist, když se jeho nabídka tentokrát neshledala s úspěchem, nýbrž byl odmítnut.
„Dnes svůj oběd dojím, drahý. Víš,“ pokračovala rozvláčně, „ráno jsem se zastavila u Tsunade-sama a ta mi řekla, že teď už musím jíst za dva,“ a názorně si pohladila dokonale ploché břicho.
Naruto nevěřícně zamrkal a nakonec ze sebe vykoktal: „To mi chceš říct, že ta babizna z tebe udělala taky jinchuurikiho?!“
Hinata omdlela.

.

Zbídačenec

Mučili ho. Utrpení, které v posledních měsících zažíval, nebralo konce. Dotkl se dna. Krvelačná zuřivost střídala sebelítost v tak rychlém sledu, až začínal mít pocit, že musí zešílet. Tělo poleptané kyselinou jej neuvěřitelně pálilo, ale to nebylo ničím ve srovnání s tím, když mu dnes nasypali do ran sůl. Krutá bolest mu zatemňovala smysly, ale věděl, že před ní není úniku. Posledními zbytky sil se přikryl svými devíti mohutnými ocasy pro alespoň falešný pocit ochrany. Kurama tiše zasténal.
Zmučené úpění přeťal nenáviděný hlas: „Minato! Došla mi solená treska s mangovou zmrzlinou, nemáme náhodou ještě dango knedlíčky s octem od včera?“

.

Nespavec

„Gaaro... Gaaro...“
„Ha-Hai!“ tříletý chlapeček se posadil na posteli a bojácně si přidržoval přikrývku pod bradou.
„Jsem tu s tebou,“ pronesl tajemný hlas.
„A kdo jsi?“ ustrašeně otáčel hlavou a snažil se prohlédnout tmu. „Ty jsi moje svědomí?“ optal se nakonec.
„Já jsem Shukaku!“
„Kdo?“ zašeptal.
„Mýval, co žije v tvém břiše, a když spíš, tak tě jím zaživa!“ zlověstně se uchechtl.
Chlapec zalezl pod přikrývku, kolena přitiskl k bradě a vzlykal: „Už nikdy nebudu spát, už nikdy nebudu spát...“
Spratka s fialově potřeným ksichtem chichotajícího se na chodbě nemilosrdně knokautovala jeho starší sestra. Zásah však přišel pozdě. Příliš pozdě...

.

Osvícenec

Blonďatý chlapec snědé pleti se už několik hodin bezcílně potuloval ulicemi Oblačné. Zahnul za další roh, narovnal si sluneční brejličky, protože slunce nepříjemně peklo, a neslyšně si povzdechl. Dnes má šesté narozeniny, ale nikomu na tom nezáleželo. Kdo by si vzpomenul, že nějaký sirotek má dnes velký den? Koupil by si dárek i sám, ale neměl za co. Najednou jeho pozornost upoutal krámek s hudebninami. Něco jako by ho nutilo vejít. Otevřel dveře a hned na prahu ho naplnil zvuk, který se linul z nadupaných repráků.
Tak se zrodila láska na celý život, když do jeho srdce vstoupil Eminem-sama, oujé!