manga_preview
Boruto TBV 07

Naruto - revoluce

/// Poznámka autora: Povídka navazuje na dva roky starou povídku: https://konoha.cz/?q=node/97704 . Navazuje volně a není nutná k pochopení děje, vše je zde vysvětleno. Také bych se chtěl omluvit za případné chybky, překlepy. Nejsou zde schválně a bohužel musím říct, že na korekci skoro padesáti stránek textu nemám moc času. Proto se předem omlouvám a děkuji za pochopení. Užijte si četbu! ///

Masaru a jeho tým procházeli zmlklou vesnicí. Ulice zely prázdnotou, všechny dveře a okna byla zatlučena nebo pevně zavřena. Klid narušovaly pouze noční můry, létající kolem přitažlivého světla pouličních lamp.
„Zatím je tu klid,“ řekl jeden z jeho spolubojovníků, mladý chunin.
„Neříkej hop - “ náhle se ozvala rána a Masaru uskočil bokem, další dva jeho kolegové taktéž. Pouze jeden zůstal ležet na zemi, s urvanými nohama.
„Sakra! Nášlapná mina!“ vykřikl. „K ničemu se nepřibližujte!“
Masaru se rozhlédl kolem sebe. Nikde nic. Rychle přiskočil ke zraněnému a poklekl. Ninja ještě žil.
„Zdravotník!“
Vedle Masaru se objevil jeden z jeho ninjů a přiložil ruce na pahýly dolních končetin.
Po chvíli léčení se zraněný ninja probral. „Kapitáne?“
„Ano?“ Masaru ho chytil pevně za ruku a díval se mu zhluboka do očí. „Budeš žít!“
„Co to bude za život?“ vykašlal ze sebe a po očích mu tekly slzy. „Ninja bez nohou... to je jako... dům bez základů. Nemohu takhle žít... prosím.“
Masaru nad jeho slovy dlouze přemýšlel. „Ne, musíš žít, když ne pro sebe, tak pro svou rodinu!“
V očích ninji se objevil smutek. „Můj otec zemřel minulý týden. Matku jsem nikdy nepoznal. Můj bratr... je v akademii... postaráte se o něj?“
„Postaráš se sám, přežiješ to!“ sykl Masaru a otočil se zkontrolovat situaci, nedaleko od nich stál poslední ninja.
„Aomi!“ vykřikl na něj, „prozkoumej opatrně zbytek vesnice, určitě bude zaminována celá. Pokud se tak potvrdí, sami spustíme detonaci a vyhodíme ji do povětří. Jasný?“
Ninja přikývl a zmizel. Masaru se otočil zpět na ninju, ten stále plakal a vzlykal.
Medik dělal vše, co bylo v jeho silách. Náhle odvrátil hlavu od zraněného a podíval se na Masaru. Vzkaz byl jasný. Nezvládne to. Minimálně ne bez přísunu nové krve.
„Připrav ho na transport...“ zavelel Masaru a vstal. Do takové situace se nikdy nechtěl dostat. Všechno to začalo tou vzpourou před třemi lety. Vzpourou, která zemi a celý svět uvrhla do krvavé občanské války.
Náhle se vedle Masaru zabodla šipka. Bělovlasý jonin okamžitě uskočil a podíval se odkud střela vyletěla. Na střeše jedné nedaleké budovy stálo několik mužů a napínalo kuše.
„Není čas!“ vykřikl Masaru na medika. „Vem ho a utečte!“
„Nezvládne to!“ odpověděl medik s roztřesenými rukami. Náhle ležící ninja sebral medikovi kunai z opasku a zabodl si ho hluboko do hrudi.
Masaru to zahlédl. Bylo to smutné. „Právě nám daroval možnost bojovat. Jdeme do toho!“
Než to kapitán dořekl, zasypala je střelba z rychlých zbraní. Všem šipkám však dokázali uhnout a sami zaútočili se svými zbraněmi. Jednoho muže zasáhl letící kunai přímo do obličeje a tíha jeho těla ho shodila ze střechy přímo na zem, kde se jen zaprášilo.
Jeden z mužů na střeše sebral zápalný lístek a vystřelil ho společně se šipkou, která mířila ne medika. Když však medik svým mečem rozsekl letící střelu, explodovala a odhodila lékařského ninju směrem k nedaleké budově. Zanedlouho se ozvala další exploze – medik dopadl přímo na nášlapnou minu a na místě nic nezbylo.
Masaru zůstal na ulici sám, aktivoval sharingan a rychle vyskočil na střechu mezi muže. Jednoho z nich skopl z budovy na zem, kde mu pád zlomil vaz. Druhému rozsekl hruď raikiri – bleskovým útokem jeho otce – a třetího udeřil do obličeje a omráčeného shodil na zem. Avšak čtvrtý muž se vzpamatoval a sekl po Masaru mečem, ninja s sharinganem však útok zablokoval a meč muži vyrazil z rukou, sám ho chytil do rukou a projel mužovi hrudník skrz na skrz. Další čtyři muži utekli, ale ještě předtím položili na střechu bombu. Masaru ji zahlédl a vyskočil do vzduchu.
Celá budova zmizela v žáru ohně. Kapitána zasáhla tlaková vlna a praštila s ním o zem. Než vstal, objevil se u něj Aomi, měl zabodnutou šipku v ruce, ale jinak byl v pořádku.
„Kapitáne! Přepadli mě... měl jste pravdu, celá vesnice je zaminována, musíme odsud zmizet, sami tu jsme v pasti.“
Masaru pomyslel na ztrátu dvou dobrých ninjů – za tři roky vraždění a bojů se to stalo tak přirozeným. Když byl ještě chunin, nikdy by neřekl, že zabít člověka je tak snadné, ale poslední doba ho naučila: buď to bude on, nebo někdo jiný. A on chtěl žít. On chtěl strašně moc žít.

Naruto četl denní hlášení. Další přepady, avšak pouze dva mrtví – tým jeho studenta. Zaklel.
„Kakashi?“ podíval se na svého mistra, který stál na druhé straně stolu hokage. „Takhle už to dál nejde, vedeme válku, kterou nemůžeme vyhrát.“
„A vypadá to, že povedeme další,“ do místnosti vběhnul Shikamaru s čelenkou Aliance, organizace, která vznikla po válce s Madarou a která má za cíl udržovat mezinárodní mí za pomocí všech pěti velkých národů. „Země zvuku, nepoznamenána nepokoji a posílena oslabením sousedních zemí, shromažďuje vojska kolem hranic. Naši agenti nám poslali tuhle mapu.“
Shikamaru položil na stůl svitek a rozevřel ho – byla na něm severní hranice se Zemí zvuku. Kdysi země plná Orochimarových úkrytů, založila opravdovou ninja vesnici a začala ve výcviku, brzo začala být mírně nebezpečnou, ale neměla kapacity na nějaké ohrožení, ale teď po letech bojů se vše změnilo.
Na mapě bylo zakresleno několik šipek – všechny směrovaly hluboko do území Země ohně.
„Pokud začnou tuhle válku, jednotky Aliance nejsou schopny pokrýt všechny operace a budeme muset určit priority, vaše vnitrozemí by se stalo vaším problémem,“ řekl Shikamaru a podíval se na Naruta. Oba dva věděli, že počet shinobi rapidně klesl v důsledcích dezerce a těžkých bojů. Pouze za pomoci Aliance byla Listová schopna udržet v zemi jakýsi pořádek.
„Jsou schopní vést útok na naše jednotky?“ zeptal se Naruto.
„Tady, tady a tady,“ Shikamaru ukázal na několik bodů na mapě, poblíž hranic, „jsou postaveny tábory, odhadujeme jejich kapacitu pro deset tisíc lidí. Nejméně dva tisíce z toho budou shinobi. Jejich úroveň však není velká, nemají schopné ninji v celé zemi.“
„Ale i tak, jsou to tisíce lidí, musíme na obranu poslat minimálně tisícovku našich,“ vložil se hovoru Kakashi. „A ani to nebude stačit.“
„Dostali jsme nabídku z Mlžné, pošle nám tisícovku dalších ninjů,“ řekl Shikamaru, „ale to nemůžeme dopustit, jedna vesnice nemůže mít více členů v Alianci, nesmí ji ovládnout. Zvláště potom, co nastoupil ten nový mladý Mizukage. Pracuje na tom, aby se z Mlžné zas stala krvavá Mlžná.“
„Jedno mu musíme nechat, i když povraždil spoustu lidí, jeho země je nyní stabilní, na rozdíl od zbývajících čtyřech,“ řekl Naruto a postavil se.
„Utopil povstání v krvi, to není žádné řešení,“ řekl Kakashi. „Navíc na ostrovech to měl tak snadné, lidé tam nemohli nijak vzdorovat.“
Naruto přešel k oknu a zahleděl se na vesnici, kde na ulicích chyběli ninjové, zatímco na hradbách jich bylo tolik.
„Co by se stalo, kdybychom se tenkrát bránili se vším a nikoho bychom nenechali přežít? Ospravedlnily by tři tisíce mrtvých zabránění toho, co následovalo?“ zeptal se.
Kakashiho to zaskočilo. Shikamaru pouze mlčel.
„Jsme shinobi, naším cílem je ochrana lidí, ale co když o to lidé nestojí?“ pokračoval Naruto. „Bojujeme o svou existenci ve světě, kde naši existenci už nikdo nechce.“
„To není pravda, Naruto!“ řekl Kakashi. „Sám víš, že vojska lidu jsou plná nukeninů a dezertérů, bojují sice proti nám, proti shinobi, ale zároveň další je shinobi využívají ke svým vlastním cílům. Tohle není válka lidí proti shinobi. Tohle je válka jedné frakce proti druhé. Nesmíme na to hledět ideologicky.“
„Máte pravdu,“ Shikamaru se postavil vedle Naruta k oknu. „Sejdi se s Gaarem, v jejich zemi se bojuje pouze na severních hranicích se Zemí země. Přijmi od nich pomoc, je to z kagů tvůj nejlepší přítel a blízký spojenec, nechť jeho vojska na západě udrží klid, zatímco ty svoje přesuneš na sever. Až se tak stane, slib mu pomoc u něj v zemi.“
„Ale nejsou takové dohody proti úmluvám Aliance?“ zeptal se Naruto a podíval se přímo do očí svého přítele, kterého znal již od akademie.
„Aliance je nyní neschopna jakékoliv akce, jediný, který by s tím mohl mít problém, je Mizukage, mohl by toho využít a pod záminkou pomoci obsadit jiné kusy země, ale myslím, že o to mu nejde. Ale podobnou dohodu chci vytvořit i na východě, Temari tam vyjednává s Killer Bee o spojenectví s Mlžnou. Tím pádem by nemohl nic namítnout.“
„A co Tsuchikage?“ zeptal se Kakashi. „Jejich země zůstane bez pomoci?“
„Nezůstane,“ odpověděl Shikamaru, „jakmile Mizukage splní část své dohody a pošle své vojska na sever, přesuneme Alianční jednotky z Oblačné do Kamenné.“
Naruto věděl, že Kamenná byla boji poznamenána nejvíce hned po Listové. V nekonečných horách tamní země měli lidé vybudované skryté pevnosti, které byly z venčí nedobytné a tamní Tsuchikage měla obrovské problémy s nimi bojovat.
„Nejlepší obrana je útok,“ poznamenal dosud tichý Shikaku a pohleděl na svého syna, „pokud bychom vyslali malý kontingent mužů, řekneme několik stovek, a zaútočili bychom jako první, mohli bychom tím nepřátele velmi nepříjemně zaskočit.“
„Ale co důvod? Co by na to řekl svět?“ zeptal se ho Kakashi. „Co aliance? Nemůžeme snad jen tak napadnout malou zem! Ještě když máme plno vlastních problémů...“
Naruto se na všechny muže v místnosti podíval, jediný kdo dosud nic neřekl byl Tamashi, velitel Anbu.
„Co na to říkají Anbu?“ zeptal se ho Naruto. Muž v masce psa zpozorněl.
„Útok je dobrá volba, jen kdybychom mohli útok rozvést. Nevíme, jak dlouho bude situace v zázemí taková, jaká je. Jaké má zvučná rezervy? Co se stane po přepadu? Mohutná ofenzíva nebo stáhnutí se. Chtělo by to nahlédnout do její politiky.“
„Jste ANBU, vy tam nikoho nemáte?“ otočil se na něj Kakashi, k mužům s maskami cítil silnou nedůvěru, od té doby, co jeden muž s maskou začal celou válku.
„Máme, ale jejich politika je jedna velká neznámá. Ani nevíme, kdo celou jejich zem vede. Jsou příliš uzavření.“
„Co by z toho zvučná měla?“ začal Naruto, „nemají přece síly nás doopravdy dlouhodobě porazit a sebrat nám území, bez spojenců ne. Proto se musím ptát, kdo by mohl být jejich spojencem?“
„Dobrá myšlenka, Naruto,“ řekl Shikamaru a zamyslel se. „Z velkých zemí nikdo. Ani z okolních mě nikdo nenapadá. Kdo by začal válku s Aliancí?“
Ozvalo se zaťukání na otevřené dveře. Uvnitř se objevila členka Anbu, zamaskováná s maskou kočky. Její dlouhé fialové vlasy však prozradily její totožnost.
„Yugao,“ oslovil ji Naruto, „co se děje?“
„Nesu důležité zprávy, Hokage,“ žena došla až k hlavnímu stolu a sundala si masku. Nejdříve se mrkla na Kakashiho, kterého dlouho neviděla a poté se otočila na svého velitele. Ten jen přikývl a žena pokračovala: „Hrabě Gaichi se s vámi chce sejít a vyjednávat.“
Naruta to zaskočilo. Vůdce celého povstání chce vyjednávat. O čem? A proč? Není o čem vyjednávat, pozice ani jedné strany se poslední týdny vůbec nezměnila. Proč ta náhlá změna?
„Jak to víte?“ zeptal se jí.
„Právě jsme zachytili jejich poslíčka, běžel zkratkami přímo do Listové, byl opatrný. Schovával za sebou stopy... ale zároveň chtěl, abychom ho chytili zepředu. Vypadalo to doopravdy a měl jeho pečeť.“
„Kde je ten poslíček? Chci s ním mluvit?“
„Hokage, ANBU ho ještě vyslýchá.“
Tamashi se vzadu zavrtěl, odkašlal si a zničehonic řekl, že musí odejít a zkontrolovat to.
Když odešel, Kakashi se podíval na Naruta.
„Naruto, ten chlap se mi nelíbí.“
„Sensei, je z ANBU, ti jsou vždycky divní... bez urážky Yugao.“
„Neurazila jsem se.“
„Tak co budeme dělat?“ zeptal se Shikamaru.
„Setkám se s Gaichim a uvedeme tuhle zemi do míru. Poté zatočíme se Zvučnou!“ řekl Naruto. „Do té doby, Kakashi, vezmi si sto mužů a běž na severní hranici a hlídejte pohyb. V případě toho útoku se snažte nepřítele zdržet. Shikaku, Shikamaru, vyšlete vaše vojska na sever, na hranice, vnitrozemí nechte být. Nepotřebujeme zatím žádné dohody s Písečnou. Věřím, že Gaichi bude chtít mír, stejně jako my. Tahle nesmyslná válka už tuhle zemi zpustošila dost... a řešení zbraněmi nepřichází. Takže dejme věci do pohybu!“

Kazuko se procházela po lidmi zaplněné ulici, od začátku bojů do Listové uniklo plno lidí, jenž s shinobi sympatizovali a ta se o ně musela postarat. Způsobilo to nedostatek základních potravin a zboží, ale přesto se z noční ulice nevytratilo to kouzlo – světla svítila, barevné reklamy lákaly na návštěvu obchůdků a hospůdek, všude se ozývala hudba a smích obyvatel. I v té nejtěžší době neztráceli naději.
Procházela se ještě chvíli, než došla k vzdálenějšímu místu u dřevěného plotu, na druhé straně stál strom. Kazuko přeskočila plot a sedla si pod strom. Z rušné ulice skočila přímo doprostřed klidu. Chvíli přemýšlela, než ji myšlenky opět zanesly na to samé místo.
Stála na cvičišti a do vlasů se jí opíral vánek, jenž ji příjemně čechral. Kolem ní stál její tým a plánovali trénink. Bylo to ještě v době míru.
Její mistr, Naruto, byl nyní Hokage a převzal ten nejtěžší úkol, zastavit povstání, ale za celé tři roky selhával. Zatímco na začátku vlády byl oblíben, tak později čím dal více slyšela hlasy proti němu. A ona s tím nemohla nic dělat.
Masaru, nejtalentovanější člen jejich týmu, dostal svůj vlastní tým a byl posílán na nejnáročnější mise a kontroly. Upřímně, už ho vlastně dlouho ani neviděla. Pouze slyšela o jeho úspěších, byl to opravdový syn svého otce.
Dai, druhý chlapec, zůstal v Listové jako Narutův strážce a ona? Jí připadlo místo v Akademii, kde měla děti hlavně hlídat a pomáhat jím s výcvikem. Naruto krátce po vypuknutí povstání řekl, že děti jsou to nejdůležitější, co vesnice má a tak je její práce ta nejdůležitější ze všech. Chtěla tomu věřit, ale nemohla přeci považovat za práci v bezpečí jako důležitější, než všechny ty nebezpečné mise, do kterých se Masaru dostával. To bylo nejdůležitější.
Náhle ji z uvažování někdo vyrušil – byl to malý blonďatý chlapec, stojící na stromě hlavou dolů. Nemohlo mu být více než devět let a přesto už měl na hlavě čelenku své vesnice.
„Minato?“ zeptala se. „Jak jsi mě našel?“
„Byakugan,“ odpověděl s úsměvem a doskočil vedle ní. Za její práce v Akademii se sblížila s oběma dětmi jejího mistra.
„A proč mě hledáš?“ zeptala se a chlapec se začervenal.
„Víš.. já.. tě nehledám... to.. né, že bych nechtěl.. ale... posílá mě taťka,“ vysoukal ze sebe a dívka se usmála. Byl beznadějně zamilovaný.
„Nevíš, o co se jedná?“ napadlo ji, že by mohla dostat práci v jeslích, děti jsou přece nejdůležitější.
„O misi.“

Amakiri, mladý chlapec z venkova, byl svědkem, když byl jeho otec popraven při prvním povstání. Shinobi a jejich pánového ho ani nesoudili. Pouze vynesli rozsudek. Jeho otec přitom nic neudělal, nikomu neublížil, pouze chtěl změnu. Změnu poměrů.
Amakiri stál na břehu řeky a sledoval proud vody. Tenkrát mu bylo patnáct let.
Nyní je už skoro dospělý.
Průzračná voda omývala kamínky, mezi kterými mizely malé rybky.
Kamínků bylo tolik, co bojovníků za svobodu, statisíce.
Náhle po proudu připlulo dřívko – na dřívku seděl vrabčák a mihotavě se rozhlížel kolem sebe.
Amakiri se na něj podíval a usmál se. Svět kolem něj je tak krásný.
Sluneční paprsky se opřeli do jeho zad a on se protáhl.
Cítil tu příjemnou svěžest na svých nohou.
Náhle se otočil a podíval se na svůj tábor. Bylo tam plno mužů. Jedni byli chudí, druzí bohatí. Některým bylo už více než padesát, ale byli tam i mladší chlapci, než byl on sám.
„Amakiri!“ zavolal na něj postarší muž.
„Strýčku!“ zamával na něj Amakiri a vyšel z vody, usušil se a obul si sandály. Jeho strýc ho zavelel do velitelského stanu.
„Gaichi se rozhodl vyjednávat,“ začal strýček, „setká se s Hokagem.“
„Proč?“ Amakiri se přestal usmívat, svět kolem něj ztemněl. „Proč vyjednávat? Ninjové prohrávají!“
„Podívej se Amakiri, já vím, že chceš být syn svého otce... ale tahle válka už vzala životy mnohým. Lidé na venkově trpí hlady, města jsou přelidněná. Plno míst už dnes neexistuje. To za co bojumeme, už jsme ztratili.“
„Strýče –„
„Nepřerušuj mně, Amakiri! Za co vlastně bojujeme? Za nás? Tím, že lidé jen umírají. Vyřešila smrt tolika lidí někdy něco? Musíme jednat, musíme s nimi jednat jako s našimi bratry. Pocházíme z jedné země.“
„Ale strýče! Můj otec, tvůj bratr! Co jeho myšlenky? Copak na ně zapomeneme? Lidé by si měli vládnout sami, bez ninjů!“
„Na mého bratra jsem nezapomněl, Amakiri. Ale Gaichi mi otevřel oči, oči které vidí budoucnost bez boje a bez utrpení.“
„Tak co po mně chceš?!“ Amakiri zasyčel a rozhodl se odejít. Strýc ho však před odchodem zarazil.
„Poslední úkol.“
„Už nebojujeme, co by to mělo za smysl?“ zeptal se ho Amakiri.
„Potřebujeme páku na vyjednávání a víme, jak ji získat.“

Sasuke sledoval svého protivníka sharinganem. Díky němu se mu podařilo odrazit letící šíp, tak aby nikoho nezranil. Útočník zahodil luk a rozeběhl se na ninju s mečem. Sasuke vytasil svůj vlastní a několika výpady vyrazil soupeřovi zbraň z rukou, poté se mu podíval do očí a uvrhl muže do genjutsu. Mezitím se u nedaleké brány objevil další muž, podle zjevu ninja.
„Sasuke Uchiha? To mi bude potěšení!“ zasyčel muž se zamaskovaným obličejem a provedl několik pečetí. Sasuke je poznal – vodní drak.
Sasukeho ruce okamžitě přešly do protiútoku a na vodního draka vyletěla obrovská ohnivá koule, oba dva útoky se vzájemně změnily v oblak kouře.
Uchiha proskočil kouřem s nataženým mečem, druhý ninja jeho útok zastavil kunaiem. Náhle se Sasuke pousmál, do meče vložil Raikiri – kunai praskl a Sasuke vodnímu ninjovi rozsekl hruď.
Ninja se v tu chvíli změnil v kaluž vody a za Sasukem se objevil originál a udeřil. Sasukeho kopanec zasáhl do zad a odhodil o kousek dál, za letu se obrátil a vypustil na ninju další ohnivé koule. Všechny zastavil svou vodní obranou a oba dva ninjové stáli naproti sobě.
„Zabiju tě!“ řekl Sasuke a v jeho očích se objevil jeho pokročilý sharingan.
Muž náhle zkameněl, byl ponořen do tíživého světa temnoty.
Cítil bolest na hrudníku, jak mu meč zajíždí do žaludku. Jak probodává plíce. Jak mu je srdce trháno na tisíce kusů. A znovu. A znovu. Celé dny bolesti v jediném okamžiku.
Když Sasuke skončil, mrtvola muže dopadla bez zranění na zem a zvedla oblak prachu.
Sasuke se podíval na ninju, znal ho. Byl to talentovaný ninja z listové vesnice.
„Zrádce,“ sykl a podíval se kolem sebe. Hradní nádvoří bylo čisté, nacházeli se tam pouze jeho muži a hradní stráž.
Město hořelo. Ale on nesměl opustit svou stráž feudálního pána. Byli obklíčení ve městě, plného nepřátel.
Sai, který se postavil vedle něj, také muže poznal. Kdysi s ním byl na misi, nevěřil by tomu, že ho Sasuke dokáže zničit jediným mocným útokem.
„Saii,“ řekl Sasuke. „Je hrad v pořádku?“
„Dovnitř se dostal jeden muž, stráž ho zadržela,“ odpověděl černovlasý ninja bez emocí.
Náhle oba dva muži uviděli, jak se těsně před nimi zjevil oblak kouře. Z něj vyrazil muž v masce osla.
„Anbu?“ řekl Sasuke a muž se uklonil.
„Mám pro vás zprávu od Hokage-sama, musíte dostat feudálního pána ven z města na jednání s hrabětem Gaichim.“
Sasuke se podíval na Saie. Pro elitního ninju nebyl problém projít městem, ale pro obyčejného muže?
„Zařídím to,“ odpověděl malíř a odešel směrem k hradu.
Anbu se podíval se na muže ležícího na zemi.
„Mám pro vašeho šéfa dárek,“ řekl Sasuke a ukázal na mrtvolu. „Nukenin.“

Kazuko vyrazila se svým týmem brzo ráno. Nebyl to ani tým, byla to obrovská skupina různých ninjů, někteří byli dokonce z aliance. Ona je měla vést.
Cesta je vedla celý den skrz hluboké lesy, kde panoval klid. Boje byly daleko odtud. Po cestě dokonce potkávala i plno lidí, kteří si jen tak užívali léta v lese. Včetně spousty dětí, které si hrály na ninje.
Nerozuměla celé téhle nesmyslné válce. A od jejího vypuknutí se nedostala do přímých bojů. Svět pro ní znamenal klid a pořádek, i když zažila první útok na listovou.
Náhle se zastavila a skupina asi patnácti ninjů s ní.
Otočila se na ně a usmála se.
„Za tohle bojujeme!“ zakřičela a tým zajásal. Poté zavelela, ať si ve stínech kmenů na chvíli odpočinou.
Práce mimo listovou vesnici jí chyběla. Položila proto hlavu o strom a zavřela oči. V celém to klidu náhle uslyšela proudění vody, vstala a vyrazila za ním.
Prodírala se houštím a keři, než narazila na břeh drobné řeky.
Ještě o to více se usmála, sundala si bojové boty a vlezla do vody. Začala se oplachovat, když v tu chvíli ji zaujalo plující dřívko. Na dřívku seděl drobný ptáček a štěbetal.

Sasuke pozoroval dav kolem průvodu s nelibostí. Na ochranu feudálního pána shromáždil Sai nejméně pět set císařských vojáků a několik desítek ninjů. Všichni vojáci šli s kopími po široké ulici a bránili nosítka, ve kterých byl schovaný pán. Vozítka byla velmi těžká, jelikož musely být speciálně opancéřované, aby vydržely i silné útoky. Proto je neslo patnáct nejsilnějších vojáků.
Ulice byla dlouhá a plná přihlížejících lidí. Narozdíl od podobných průvodů v minulosti nikdo nejásal a neoslavoval. Všeobecná atmosféra byla spíše nepřátelská. Sasuke z toho neměl dobrý pocit, nebezpečím by mohl být jakýkoliv člověk z těch tisícovek, které se shromáždili na ulici. Měl v okolí rozmístěné senzibily, kteří vyhledávali chakru, ale sám věděl, že zkušený ninja může najít spoustu cest, jak se se před najitím schovat.
Proto byli všichni obzvlášť na pozoru.
Průvod pokračoval ulicí, Sasuke šel potichu vedle nosítek a sledoval okolní dav sharinganem. Jen v nejbližším okolí nosítka bylo sto kopiníků a další byli nedaleko.
Sai celou situaci monitoroval ze vzduchu, ze svého inkoustového letce. Pohled se mu vůbec nelíbil. Město bylo poničené, na některých místech hořelo a na úplném okraji velkoměsta viděl exploze. V době revoluce to bylo však normální, na jednom okraji města probíhal normální život, zatímco několik kilometrů vedle se vedl bratrovražedný boj.
„Saii,“ ozvalo se mu do sluchátka v uchu. „Jak to vypadá?“
„Na okraji města se bojuje, Sasuke.“ Odpověděl mu. „Ale je to mimo naši cestu, mám to přes to zaletět zkontrolovat?“
Sasuke se na chvíli zamyslel, pak řekl: „Ne, feudální pán je naší prioritou, pokračuj v hlídání, konec.“
Cesta ubíhala v poklidu ještě několik minut, než se kolem nosítek objevil nějaký rozruch. Jeden postarší muž hodil po nosítkách cihlu a zakřičel: „Ty ninjovská loutko! Zabiju tě!“ Cihla však narazila do helmy jednoho vojáka v první řadě čtvercové formace. Ten upadl do bezvědomí. Sasuke se podíval na muže, ale než stihl cokoliv udělat, jeden z vojáků po muži hodil kopí a zabil ho na místě.
Celou vteřinu bylo ticho. Nesnesitelné ticho.
Pak to vypuklo, stovky lidí zaútočily na vojáky vším, co měli po ruce, další stovky lidí utíkaly pryč – hlavně děti a ženy. Někteří se však obrátili proti útočníkům a strhla se bitka. Strážný, který zahodil kopí byl stržen do davu a tam rozsekán na kousky domácím sekáčkem. Zbývající vojáci namířili na obyvatele své kopí a drželi si je od těla, ale lítající předměty je zasahovaly a spousty z mužů krvácelo či upadávalo do bezvědomí. Někteří porušili formaci a dostali se do boje přímo s lidmi.
Sai to vše z vrchu pozoroval, poté vytáhl ze zad svoje plátno a začal malovat pavouky, ti se vznášeli z nebes přímo na nepokojné lidi a při doteku s nimi explodovali – inkoust lidi přilepil dočasně k zemi a některé muže – v závislosti na jejich síle – omráčil.
„Nejsou tu žádní ninjové,“ podotkl Sasuke, jenž se držel stále uprostřed formace. „Musí plánovat útok někdy jindy.“
Vojáci a ninjové mezitím rozehnali všechny nepokoje, lidi už pouze hučeli z povzdáli a k průvodu se neodvažovali. I přes krátkou dobu trváni tohoto boje zůstalo ležet na zemi několik desítek mrtvých na obou stranách.
Sasuke měl pochyby, zda je ještě vůbec možné jednat o míru. Po tolika mrtvých a zraněných? Jak to lidé přijmou? Těmito úvahami se zabýval ještě dlouhou dobu, než dorazil na okraj města. Zde byla nastoupena hradní stráž, která vytvořila bezpečný kruh v průměru půl kilometru. V něm se vojáci najedli, doplnili tekutiny a přesedlali na koně. Nosítka byla nasazena na rám vozu, který táhlo několik koní. Feudální pán se venku ani jednou neobjevil.
„To v tom městě bylo hrozné,“ povídal jeden ninja veliteli vojska a ten přitakal.
„Ti lidé neví, co je pro ně dobré. Nevím, proč vás nechtějí, dáváte jim ochranu. Když jsem se přihlásil k vojsku, chtěl jsem být jako vy, chránit bezbranné!“
Sasuke rozhovor ještě chvíli poslouchal, než našel Saiie a probral s ním další plány.
„Cesta skrz lesy bude nebezpečná, určitě na nás budou útočit,“ řekl Sai.
„Ve městě nebylo použito ani jedno jutsu, jsou schovaní a pozorují nás,“ odpověděl mu Uchiha. „Schovávají si ty nejlepší, ve městě to byla pouze spontánní akce.“
„Kdy tohle skončí?“ zeptal se zničehonic Sai a Sasukeho otázka zaskočila.
„Jedeme na jednání, které by to mělo ukončit,“ řekl stroze Sasuke a zamával na velitele ostrahy, že můžou vyrazit. Ninjové poběží po svých v okolních lesích a tím pokryjí plochu, kde by se mohli ukrývat nepřátelé.
Sai naskočil na svého ptáka a vyletěl do vzduchu. Město bylo tak obrovské, když ho mohl vidět celé – v tu chvíli si uvědomil jednu věc, pokud jednání nedopadne dobře, do města se už nevrátí. Místní stráž ho bez ninjů neubrání a všichni ninjové musí doprovázet feudálního pána na setkání s hrabětem Gaichim a Narutem. Bylo jich tak málo...

Amakiri zlézal hory a skály už jako malý, žil v hornatých oblastech a na některá místa se jinak nedostal. Za ním lezlo dalších dvacet mužů a několik žen a dívek, všichni byli zakrytí v hnědém maskovaném oblečení, přes hlavy měli masky, stejné jako používali ninjové z ANBU. Každý z mužů byl jinak vyzbrojený, Amakiri měl na zádech připevněný tradiční meč a malou dýku připnutou na pásku.
V jeho skupině bylo i několik ninjů, ti už na ně čekali nahoře – při lezení nahoru používali ovládání chakry na nohou a výstup pro ně byl hračkou.
Amakiri věděl jednu věc, jakmile skončí s Listovou, budou se muset zbavit i ninjů ve svých řadách. Vzájemně si nedůvěřovali a velitelé povstalců jejich počty omezovali sebevražednými misemi. Jediné z čeho však měl Amakiri strach byly ostatní skupiny. Hrabě Gaichi shromáždil největší povstaleckou armádu a byl považován za velitele povstalců, ale k bojům se připojovali i další skupiny obyvatel – zločinci, extremisté, žoldáci, nukenini – a ti s Gaichim neměli nic společného a bojovali na svém územím za své cíle. Amakiri se jednou zúčastnil boje s druhou skupinou povstalců, byli to stejní chlapci a muži jako on, měli i podobný cíl, ale jiné způsoby. Někteří brali rukojmí jako živé štíty, schovávali se ve školách a v jiných veřejných budovách. Gaichi všechny tyto způsoby trestal. Jeho vojska bojovaly partyzánským způsobem: přepadaly ze zálohy, útočily v neobydlených oblastech. Samozřejmě došlo i na loupení, ale nikdy si nebraly tolik, aby farmáře nenechaly umřít hlady.
V posledních dobách se do boje v Zemi ohně zapojily i další skupiny – ninjové z ostatních vesnic a zemí. Věděl o nich, poštvávali zde lidi, maskovali se za nukeniny z Listové, nebo pouze trénovali či testovali nové techniky. Bylo to veřejným tajemstvím, že zvláště ninjové ze Země trávy a z Mlžné vesnice provádějí své výpravy sem – a to aby bojovali na obou stranách, podle toho, jak se jim to zrovna hodí.
Amakiri vylezl na skálu jako první, uvítal ho tam zamaskovaný ninja.
„Já jsem velitel naší skupiny, znáš rozkazy?“ zeptal se ho a Amakiri zavrtěl hlavou. Věděl, že bude vyslán na operaci s přepadem.
„Dobře, pojď za mnou,“ řekl muž a vedl ho kolem obrovských balvanů, na konec útesu. Odtud byl kratší svah k cestě. „Je to tajná stezka listové vesnici, podle našich informací tudy dnes projde důležitý průvod.“
Amakiri přikývl, nebude to jeho první přepad.
„Budou chránit důležité osoby, naším úkolem je je zajistit a dostat pryč. Nesmíme jim ublížit. Rozumíš?“ zeptal se ho ninja a Amakiri opět přikývl.
„Dobře, připrav své muže k útoku a vyčkávejte, my tu budeme připraveni, i když nás neuvidíte, budeme kontrolovat situaci i v okolí. Takže než dojde k akci, tak už se neuvidíme, tak jestli máš nějaké dotazy, ptej se!“
„A kdo to bude?“

Sasuke skákal po vysokých stromech, když se v jeho vysílačce zašumělo.
„Nepřátelské jednotky! Na druhé hodině!“ ozval se jeden ze senzibilů. Sasuke okamžitě změnil směr skoku a proletěl hustou korunou stromu, objevil se vedle cesty, na které jelo několik stovek jezdců a uprostřed po úzké dlažební silnici vůz s feudálním pánem. Kolem vozu už bylo seřazeno asi dvacet ninjů a vojáci, kteří ze sedlali a kryli vůz pěšky.
„Kde jsou?“ zeptal se Sasuke, když se nedaleko ohlásil výbuch.
„Turaga to schytal, narazili jsme na odpor, zvládneme to,“ ohlásil do vysílačky jeden z velitelů postranní hlídky. V tu chvíli se objevil další výbuch a přímo po cestě padal obrovský strom. Jezdci jen tak tak stačili zastavit, ale vůz s feudálním pánem havaroval a překlopil se na bok. Pozice kolem vraku okamžitě začaly obsazovat vojáci, zatímco do nosítek vlezl osobní lékař feudálního pána, co sledoval vůz v koloně vojáků.
Sasuke prohledával okolí pohledem, ale nic zvláštního neviděl.
Když v tu chvíli z nedalekého lesa vystartovalo několik desítek mužů, vzduchem létaly šípy a oštěpy a strhla se bitva mezi vojáky a útočníky. Ninjové pouze kryli vůz a čekali na sobě rovné protivníky.
„Týmu dva, jak to vypadá?“ zeptal se Sasuke do vysílačky, nic se neozvalo.
„Tady Sasuke, jak to s vámi sakra vypadá?“ zeptal se znovu, ale opět pouze rádiový šum. „Saii, zkontroluj to!“
Sai ve vzduchu přikývl a přeletěl nad místo výbuchu. V tu chvíli do vzduchu vedle něj vyskočil člověk – tak vysoko! Sai ho zahlédl a nevěděl, o co se jedná, byl to muž obalený v černé čakře se zvláštní maskou na obličeji – znázorňovala démona s dvěma rohy a vyplázlým jazykem.
Muž se zamračil a na jeho ramenou se objevily křídla z chakry. Nadletěl inkoustového ptáka a v rukou se mu objevila černá koule plná energie, Sai to zahlédl a počkal si, až nepřítel vystřelí, jak předpokládal. Předpokládal správně, koule vyletěla, pták udělal prudký obrat a koule minula, letěla dále a vrazila do země, kde způsobila explozi a zahltila několik stromů.
„Měl jsem štěstí,“ sykl Sai a začal malovat své malé dravce, inkoustoví ptáci napadali létajícího muže, ten je pouze rozsekával nově vytvořenými drápy na rukou. Poté muž otevřel pusu – nebo spíše tlamu, která se mu zformovala na masce a vystřelil paprsek chakry, tomu už Sai neuhnul a jeho pták se změnil ve velký cákanec inkoustu.
Černovlasý ninja padal k zemi, dole se zachytil za strom a dopadl na zem.
„Sasuke!“ řekl, „mají nějaký nový druh ninjů! Je nebezpečný, srazil mě na zem!“
Když ta zpráva dorazila do Sasukeho uší, bylo již pozdě. Pět podobných nestvůr už přeskakovalo mezi vojáky a likvidovalo jednoho muže za druhým, někteří ninjové se zapojili do bojů a vedle vyrovnané boje. Ostatní zůstali v ústraní a při stráži feudálního pána analyzovali situaci.
„Kdo jsou?“ zeptal se sám sebe Sasuke – muži měli rozdílné oblečení, ale všichni měli stejné masky a bojovali stejným způsobem, kolem sebe měli chakrový plášť, stejně jako to dovedl Naruto při spolupráci s Kuramou.
Náhle jeden z těch mužů zahlédl Sasukeho, rozsekl ninju, který dělal zrovna pečetě a vyskočil prudce po posledním Uchihovi. S nataženým drápem sekl, Sasuke nastavil meč, útok zastavil a nestvůra ho přeskočila, a zaútočila dalším sekem ze zadu. Sasuke vyskočil do vzduchu.
„Obrovská ohnivá koule!“ vykřikl a z jeho úst vyšlehl obrovský plamen ohně a spolknul celou nestvůru. Když plamen zmizel, všiml si Sasuke, že si muž kolem sebe vytvořil kouli z černé chakry.
„Kdo jsi?“ zeptal se ho Sasuke, zpoza masky se ozval smích. Nepřirozený zvířecí smích. „Jsi člověk?“
Muž náhle vyrazil a Sasuke zablokoval další útok mečem a sám sekl, měl štěstí, jeho meč rozřízl plášť a sekl muži do ruky, tekla mu krev. Rána se však ihned zahojila.
„Jsou nesmrtelní?“ zeptal se sám sebe v duchu, v tu chvíli nestvůra padla na všechny čtyři a na masce se zformulovala tlama draka – na Sasukeho vyletěl paprsek chakry.

Amakiri tomu nemohl uvěřit, to co měl udělat, bylo proti všemu, za co bojoval. Nebylo to morální, vůbec to nebylo morální! Snažil se uklidnit, nikoho nezraní, nikomu se nic nestane, bude to pouze dočasné. Uklidňoval se.
Ležel s napřaženou kuší namířenou na cestu za obrovským kamenem a schovaný pod hnědou přikrývkou. Všechno vybavení vynesli nahoru jeho muži.
Prudký sluneční svit odrazoval teplo od žlutého kamení rozsetého v okolí. Nedaleko odtud byla v horách schovaná malá pevnost, pro feudálního pána, v případě kdyby se v blízkosti dostal do nebezpečí. Z této pevnosti měl vyrazit průvod, na který tak čekali. Mezitím tu však ležel, schovaný a z dálky neviditelný, a pekl se ve vlastní šťávě.
Ležel bez pohybu několik hodin a už ho vše bolelo. Náhle zpozorněl, v dálce po cestě šli vedle sebe dva ninjové z Listové vesnice. Amakirimu se zatajil dech, ačkoliv věděl, že ho ninjové zamaskovali – byl to běžný způsob pro přepady, schopný ninja číhal ve předu, kdy uvrhl na hlídkující ninje a senzibily slabé genjutsu. To genjutsu jim pouze znemožnilo cítit – cítit chakru. Proto ho ani schopní odborníci na genjutsu nerozpoznali.
Ninjové v tichosti prošli kolem a zmizeli za rohem obrovského skalního převisu. Za nedlouho poté, se na druhé straně objevil samotný průvod. Viděl je všechny. V popředí šla shinobi, v obranné formaci čtverce další ninjové. Uprostřed nich jejich cíl – skupina dětí – skupina dětí z císařského dvora. Unesou je a dopraví je Gaichimu na vyjednávání, bude mít díky tomu lepší pozici k zisku více výhod, které postupem času ninje převálcují. Byla to krásná budoucnost a stačí tak málo, pouze na pár dní zadržet skupinu dětí.

„Kazuko,“ začal Naruto a postavil se k oknu, „vím, nic neříkej. Jsem si vědom toho, že nechceš být pouze v Listové a chceš se účastnit bojů, jako každý ninja. Ale věř mi, tvé kvality je lepší využít zde. Pro potřeby další generace. Víš, vždycky jsem si byl vědom toho, že z našeho týmu právě ty představuješ ideály každého shinobi a kunoichi. Právě tebe by měli naše děti a studenti následovat.“
„Mistře -“ ozvala se, ale Naruto ji nenechal mluvit.
„Doba je zlá a nikdo už nikomu nevěří, a tobě můžu říct, že poslední dobou už je to opravdu zlé.“ Tahle upřímnost Kazuko zaskočila, chtěla něco říct, ale hokage stále mluvil dál: „Dostali jsme nabídku k jednání a já ji využiji. Zařídím mír, i kdyby to mělo být nemožné. Musíme udělat vše, aby k nám lidé opět získali důvěru. Proto jsem tě ušetřil všem bojům, protože jsi to ty, která nám tu důvěru získá.“
Kazuko stála v kanceláři zaskočená. „Jak to myslíte, mistře?“
„Vzbuzuješ obrovské sympatie, jsi dobrý člověk. Tobě lidé uvěří, jakmile se vrátíš z poslední mise, kterou ti právě zadám, staneš v čele rady pro obnovu spolupráce. Budeš mít na starost obnovení důvěry, zlepšení vztahů. Myslím, že tahle práce bude pro tebe zadostiučiním po letech trávení na akademii. V práci s dětmi a se studenty jsi získala potřebné dovednosti a věřím, že jsi pro to ta pravá. Jednoho dne věřím, že budeš skvělou kandidátkou na Hokage,“ Naruto se usmál, dívce takřka už tekly slzy. Byla dojatá. Být Hokagem byl snem každého shinobi z Listové a ona nebyla výjimkou.
„Nyní k misi...“
Postarat se o přesun dětí z okolí císařské rodiny do bezpečí v Listové. Bude to bezpečná práce. A bude to poslední mise s dětmi, kterou absolvuje. Na jednu stranu byla šťastná, na druhou jí ta práce bude chybět. Měla něco do sebe.
Nyní měla Kazuko dost času přemýšlet, o tom, co bude, až děti dovede v bezpečí do Listové. O její další budoucnosti.
Procházela právě kamennou stezkou, v čele její skupiny, když zahlédla v dálce zvláštní šumění. Šla chvíli jakoby nic a šumění zesilovalo. Bylo to zvláštní, ale začínala tušit, o co se jedná.
„Jsme v genjutsu,“ zašeptala pomalu do vysílačky a na druhé ruce použila znamení Kai. Na první pohled se nic nezměnilo, jen ucítila to co ostatní.
„Na třetí hodině za balvany, střelci. Je tu i několik shinobi,“ oznámil její zvěd.
Amakiri sledoval celou scénu ze své přikrývky. Netušil, že se shinobi vyprostili z jejich iluze, ale něco mu nahrálo. Jakoby se něco změnilo, ale on nevěděl co.
„Myslím, že o nás ví,“ řekl potichu svým spolubojovníkům. V tu chvíli se nad nimi objevil obrovský balvan, který při nárazu vymrštil do vzduchu spoustu kouře. Amakiri nic neviděl a vystřelil z kuše naslepo. Šipka se zarazila tři metry od Kazuko, která už zadávala povely svým bojovníkům.
„Každý naberte děti do náruče, a snažte se dostat do bezpečí, Fuikimo, vytvoř iluzi dětí, a skupina bravo, chraňte tu iluzi,“ zavelela a tým udělal vše, co měl. Deset ninjů chytlo do náruče děti a v kouři odskákalo pryč, zatímco mistr na genjutsu z Oblačné vytvořil živou iluzi dětí a uteklých ninjů.
Kazuko se sama postavila do obranné pozice a podívala se na šipku zabodlou v zemi, v hlavě odhadla směr střely, vytvořila pečetě a vystřelila směrem ohnivou kouli.
Koule prorazila kouřem a zasáhla Amakiriho plášť, útok ho překvapil a plášť zahodil, jeho bojovníci se mezitím připravili na zteč. Amakiri ho vedl, zařval povel a hromadně vyběhli na skupinu ninjů a klečících dětí, které plakaly. Jeden z jeho Shinovi aktivoval dýmovnice v okolí trasy a celá cesta byla zahalena do prachu.
Kazuko vytvářela pečetě pro větrný útok, její znalosti tohoto elementu nebyly vysoké, ale dokázala vytvořit dostatečný vír na odhrnutí kouře v okruhu deseti metrů. Právě v čas, běžel k ní nukenin a vrhl na ní shurikeny. Dívka je odrazila kunaiem a ten poté hodila na soupeře, ten na poslední chvíli uskočil a uviděl, jak dívka běží za ním, vytáhl ze zad meč a sekl. Dívku zasáhl do hrudi a zabil ji – nebo si to aspoň myslel, když v tu chvíli dívka explodovala a ninju omráčeného zaryla do země.
Kazuko vylezla za nedalekým balvanem a sledovala svůj úspěch. Během hodu kunaie a ve chvíli, kdy se nepřítel díval bokem při úskoku, se nahradila klonem a schovala se vzadu. Sice jí to sebralo velkou část její chakry, ale mohla dál bojovat.
Dalším jejím protivníkem v kouři byla jakási žena, v rukou držela drobný řetěz na jehož konci byl připoutaný kunai. Žena vyhodila zbraň směrem na Kazuko, ta po domácku vyrobenou zbraň zachytila a obmotala kolem své ruky, ženu to zaskočilo – Kazuko přelila energii do rukou a trhla – ženu, držící stále řetěz, praštila síla o zem. V další chvíli k ní Kazuko přiskočila a tím samým řetězem ji obmotala.
Nyní byl na její části bojiště klid, i když jí z okolního prachu mrazilo se zvuků bitev. Ostatní ninjové nebyli tak milosrdní jako ona a své nepřítele zabíjela. Slyšela řev, slyšela cinkot kovu, slyšela plameny a vodu.
„Musím využít více síly, abych odhrnula všechen dým!“ řekla si pro sebe a začala skládat v pečetě, v tu chvíli se vedle ní objevil mladý muž v masce. Několikrát po ní sekl mečem a ona jen tak beze zbraně ustupovala dozadu a vyhýbala se všem ranám. Chlapec se všemožně snažil, ale nedařilo se mu, poté změnil taktiku a během sekání vykopl pravou nohou.
Dívku to zaskočilo a úder na poslední chvíli zachytila do rukou, tím celý útok zastavila. Nyní byla řada na ní, nohu mu vyhodila do vzduchu, tím celý chlapec udělal otočku, při které ho nakopla a srazila prudce na zem.
Amakiriho rána zaskočila, ale ze země ihned zaútočil svou dýkou, dívka zákeřnému útoku uskočila do vzduchu a začala provádět další pečetě.
„Technika ohnivého vězení!“ zakřičela a vypustila z úst plamen, který obmotal metrový kruh kolem již klečícího chlapce a uvěznil ho ve svém středu. Dívka dopadla hned vedle a měla radost, že uvěznila dalšího soupeře, aniž by ho musela zabít.
Amakiri se pousmál vězení a jednoduše jím proskočil, dívku to zaskočila, narazil jí do těla a srazil jí na zem. Hned si na ní klekl a napřáhl pěst. Ale zarazil se, když jí pohlédl zblízka do obličeje. Nemohla být o nic starší než on. A otec ho vždy učil, že chlapec dívku neuhodí.
Kazuko využila situace zmatení soupeře a chytla chlapce za masku a strhla mu jí z obličeje.
Jejich pohledy se setkali.
„Máš ohnivzdorné oblečení?“ zeptala se. Mělo jí to napadnout, roky bojů s shinobi z Listové, samozřejmě že museli mít takové oblečení!
„Bez masky vypadáš neškodně,“ pokračovala, „proč mě nepustíš, nemůžeš mě přeci porazit.“
Chlapce to zaskočilo, nikdy s nepřítelem takhle nemluvil. A ona nevypadala, že je drzá. Tak proč tak mluvila, když jí měl nyní ve své moci?
Dívka se na něj dívala starostlivým obličejem. „Nechceme bojovat, chceme jen dostat děti do bezpečí.“
„My také,“ odpověděl jí a polkl. Nevěděl, co má dělat. Nevypadalo, že se bude jedna o boj na život a na smrt.
„Tak mě pusť a běžte domů, brzy bude vyjednán mír,“ odpověděla, „náš Hokage pro něj udělá vše.“
V tu chvíli zavalil chlapce vztek – ten Hokage, který dělal vše pro mír, před třemi lety nechal zajmout jeho otce a díky němu byl přece i popraven.
„Váš Hokage je vrah!“ sykl chlapec a napřáhl opět ruku.
Dívka zasyčela: „To je lež!“
Hra ji už přestala bavit, odhodila ze sebe chlapce, ten odlétl vzduchem a narazil do země dva metry daleko. Poté si k němu dívka stoupla a s kříženými rukami mu vyčítavě řekla: „Jsou to lži, které vás poslední roky živily. Můj mistr, náš Hokage, není vrah. Kdyby byl vrah, byla bych já také vrahem a ty bys byl mrtvý. Nechci tě zabít, nechci kohokoliv zabít, ale pokud mi nedáš jinou šanci...“
Chlapec ležel na zemi a hleděl dívce do očí. Chtěl jí věřit, z nějakého důvodu mu srdce říkalo, ať ji věří. Ale on znal pravdu. Jeho otec byl zabit nesmyslným potrestáním.
„Jsi moc dobrý bojovník se špatnými názory, abych tě mohla pustit domů,“ řekla a bez odporu mu svázala ruce.
Náhle se ozvala obrovská exploze. Dívku i chlapce odhodila velikou dálku až na druhý konec svahu, který vedl hluboko do listnatého údolí.
Oba dva leželi vedle sebe v prachu, oba dva měli potrhané oblečení. Dívka vykašlávala prach z úst, chlapec se snažil dostat pryč z pout, potom co se vzpamatoval. Jeho trhavé pohyby způsobily jinou věc – začal se sunout dolů ze svahu. Dívka se na něj v posledním momentě zadívala a snažila se ho zachytit, podařilo se jí, držela chlapce za límeček jeho bojového oděvu. Když v tu chvíli pod ní cosi prasklo a společně s Amakirim padala vysokou rychlostí dolů.
Při rotování jí udeřil prudce do hlavy kámen a ona upadla do bezvědomí.

Fialový plášť chránil Sasukeho před mohutným zásahem, který srovnal se zemí několik postávajících stromů. Nestvůra stála proti němu a chystala se na útok drápy. Sasukeho Susanoo ji v mžiku zachytilo a prudce s ní vrazilo o zem. Poté Sasuke ochranný plášť zrušil a přiskočil k zraněnému muži na zemi. Maska ležela vedle něj na zemi, nerozbitá.
„Když jsem ho dostal do bezvědomí, zrušilo se to,“ poznamenal si v hlavě, když v tu chvíli se otočil a uviděl, jak kolem nosítek už nikdo nestojí – nikdo krom další nestvůry. Právě se chystala vytrhnout ocelové dveře, když k ní Sasuke přiskočil a mečem nabitým chidori jí sekl po ruce, usekl tím muži za temným pláštěm ruku, kterou však nahradila ruka z chakry. Ta se natáhla a vyrazila Uchihovi meč z rukou. Udělal otočku ve vzduchu a po nestvůře vyhodil spoustu vrhacích zbraní, ta kolem sebe vytvořila ochranou kouli a všechny zbraně zarazila. Sasuke dopadl na zem a už začal dělat pečetě, ale přes svou rychlost to nestihl. Natažená ruka do něj vrazila, chytila ho pod krkem a táhla ho tak daleko, až zády narazil do stromu. Poté ho ruka pustila, a on spadl hlavou do hlíny. Než vstal, viděl, že jedna nestvůra stojí před ním. Druhá odnesla svého zraněného kolegu a masku a třetí stála u nosítek a právě vylomila dveře.
„Musím se tam dostat!“ sykl Sasuke a vyskočil do vzduchu. Na první nestvůru vyzkoušel genjutsu, ale to nezabíralo, tak se jí snažil skokem vyhnout, ale nepodařilo se mu to, zachytila ho prodlouženou rukou za nohu a táhla k zemi. Sasuke vyvolal v ruce chidori a umělou ruku přeřízl, tím se jí vymanul z moci, ale zároveň dopadl daleko od nosítek. Než stačil cokoliv udělat, nestvůra vzadu vytáhla lékaře a vyhodila ho prudce do vzduchu.
Sasuke ho pozoroval, jak letí, když ho vtom ve vzduchu zachytil Sai.
Sasuke si málem oddychl, než si uvědomil, že feudální pán je ještě uvnitř. Prudce vystartoval, ale v tu chvíli ho opět chytla nestvůra vzadu a on tak přepadl. Otočil se na nestvůru a použil Amaterasu, nic se však nestalo, nestvůra pouze odhodila kus hořícího černého pláště a nahradilo ho novým. Další silný útok, který na ni neměl vliv.
Sasuke vzdychl, opět přeseknul nohu chidorim, postavil se prudce na nohy a uviděl, že nestvůru u nosítek zasáhla exploze od Saie. Nestvůru to odhodilo do zadu a chvíli to vypadalo, že je vše v pořádku. Než se ve vzduchu objevila další a vystřelila na Saie několik střel, na Sasukeho mezitím zaútočila ta první.
Chvíli se vyhýbal jejím útokům drápy, než se mu podařila udělat správná otočka a kopl muže v masce do obličeje, hned na to se Sasuke opět otočil, do rukou vytáhl kunai a správným švihem masku rozsekl na půl. Temný plášť zmizel. Dvě poloviny masky dopadly na zem a muž se zhroutil. Třepal se a mumlal nesrozumitelná slova.
„Ta síla je spojena s maskou,“ řekl si Sasuke a otočil se. To, co uviděl, ho zaskočilo, u vozu stála další nestvůra a držela feudálního pána pod krkem, vedle nich ležel omráčený ninja, který se pustil do obrany. Sasuke okamžitě vyběhl, ale ruka nestvůry se změnila v čepel a projela feudálním pánem skrz na skrz. Poté ho pustila a utekla.
Sasuke doběhl k obtloustému muži a snažil se mu dat první pomoc, hledal nějakého medika. V jeho okolí se shromáždilo pouze několik zraněných shinobi a Sai, který se držel za zakrvácený bok. Muž vychraptěl několik nesrozumitelných slov a zemřel.
Sasuke ho držel v náručí, chvíli ho pozoroval. Selhal, jeho zatracená mise selhala. Položil muže na zem a zavřel mu oči.
Sai došel vedle něj a mlčky pozoroval mrtvého feudálního pána. Lékař, který stál opodál se nervózně třepal.
Všude okolo leželo plno mrtvých, zraněných a omráčených lidí a ninjů.
„Co to bylo zač?“ zeptal se jeden ninja. „To nebyli lidé, nebo ano?“
Další ninja přinesl dvě poloviny masky a přiložil je k sobě.
„Byli to ďáblové,“ konstatoval.

Kazuko se probudila. Cítila dotek vody v jejich ústech.
„Napij se,“ slyšela známý hlas. Otevřela oči a uviděla koruny stromů, za kterými prosvítaly hvězdy.
„Co se stalo?“ zeptala se potichu.
„Udeřila ses do hlavy při pádu, nyní jsi v bezpečí,“ pokračoval hlas. Dívka naklonila hlavu a podívala se na to, kdo hovoří.
„Ty?“ zeptala se opět, „proč?“
Amakiri se zamyslel. „Možná proto, že mám pouta, které nemohu sundat.“
Pouta nebyla ten důvod. „Proč?“ zeptala se znovu.
Chlapec pomohl dívce se opřít o kmen stromu a odhrnul listí jednoho keře, za ním byl vyrytý znak překříženého aliančního symbolu.
„Co to znamená?“
Chlapec odpověděl: „Je tu oblast lovců.“
„Lovci, kdo jsou lovci?“
„Jsou to ninjové jako ty, ale tihle vraždí všechny, pocházejí z jiných vesnic a hledají terče, sám bych se odsud nedostal živý. Myslím, že když jsme teď spadli tak daleko od hory, můžeme přestat bojovat. Už není důvod, naše cíle jsou už daleko od nás, ať jedním či druhým směrem, a tak si můžeme vzájemně pomoci, dostaneš nás na bezpečnou cestu a každý si půjdeme po svým?“ navrhl dívce chlapec a ta pozorovala jeho úmysly ve tváři. Říkal pravdu.
„Proč bych to měla dělat?“ zeptala se ho.
„Možná proto, že jsem ti po pádu obmotal hlavu a ošetřil zranění.“
Kazuko nahmatala obvaz na hlavě, zároveň šáhla do své příruční lékárničky.
„Jsou to tvé věci, ano,“ řekl chlapec, „ale to neznamená, že jsem ti nezachránil život. Dlužíš mi tedy jeden. A já tě prosím jen o ten svůj, dostaň nás oba pryč z této zóny a už se nikdy neuvidíme.“
Kazuko chvíli přemýšlela, než odpověděla: „Já jsem Kazuko Kashiko, jounin z Listové vesnice. Ty?“
„Já...“ Amakiri se zamyslel, jestli má řici své právé jméno. „Já jsem Tenzo Asurama.“
„Řekni mi tvé pravé jméno, jestli chceš, abych ti při cestě věřila.“
„Věřit mi nemusíš...“ chlapec polkl. „Jsem Amakiri, nemám příjmení, jsem chlapec z rolnické rodiny.“
„Amakiri, to je pěkné jméno,“ řekla dívka a usmála se. Snažila se odlehčit situaci, když už nyní spolu nebojovali. V jiném světě by to mohli být přátelé.
„Kazuko, také,“ odpověděl jí chlapec s odstupem.
„Bojíš se mně?“ zeptala se ho upřímně.
„Nebojím se ninjů. Nenávidím vás.“
Kazuko nebyla zaskočena.
„Věřit ti asi opravdu nebudu,“ řekla a dodala, „ale ty mi věřit můžeš, vždycky splním svůj slib. A já slibuji, že splním svou část dohody. Dostanu tě ve zdraví do bezpečí. To je moje přísaha ninji!“
Na chlapce to udělalo dojem, ale pořád měl podezření.
Nic jiného mu však nezbývalo.
Kazuko jen myslela na to, jak se rychlá ochranná mise takhle zvrhla. Děti byly už v bezpečí u listové vesnice, chlapec ji svou výpovědí potvrdil, že neměli tušení o genjutsu. Aspoň v něčem uspěla.
„Nevíš, co se stalo po explozi?“ zeptala se.
„Kdybych to mohl vědět, byl bych pryč a ty mrtvá,“ odpověděl jí chladně. „Ale ten svah je příliš prudký, nevylezu po něm bez mého vybavení a se svázanými rukami. To mi připomíná, sundáš mi ty pouta?“
„Já ti přece nevěřím, nebo jsi zapomněl?“ usmála se a vytáhla ze svých zásob tyčinku, tu rozlomila na dvě části. Jednu dala chlapci. „Najez se, jestli chceš přežít. Pouta ti sundám, až splním svou část dohody, slibuji.“
Chlapec s nelibostí tyčinku přijal a dal se do jídla.

Naruto se díval z okna paláce na dvůr, kde právě přijela kolona hraběte Gaichiho. Nacházel se v císařské budově s krásnými zahradami okolo. Kolem celého objektu bylo domluveno dvacetikilometrové bezpečnostní pásmo, kde se nebojovalo a obě strany to splnily.
Narutovy myšlenky také patřili Kazuko, která se ještě nevrátila do Listové, přestože děti dorazily zavčas.
Naruto sledoval, jak hrabě Gaichi vystupuje ze svého vozu a za přítomnosti osobních strážců se vítá se správcem objektu.
„Sasuke, co teď budeme dělat?“ zeptal se Naruto ninji, který stál na druhé straně místnosti.
„Nemůžeme jednat po jejich zavraždění feudálního pána. Nerozumím té drzosti, jak sem mohl vůbec tak dojet,“ zasyšel Sasuke, „teď je řada na nás, abychom je přepadli.“
„Musíme jednat Sasuke, už nechci další mrtvé,“ odpověděl Naruto, „navíc se dnes ozval Kakashi, nevypadá to dobře, ničí mosty a připravuje obranu před útokem ze severu.“
„Zvučná není nepřítel, který by nás mohl ohrozit,“ prohlásil Sasuke, Naruto se k němu otočil.
„Nepotřebujeme další boj. Jsme oslabení Sasuke, Aliance je oslabená. A nepřítel ještě tak nikdy silný nebyl, jako je teď.“
„Naruto, Kakashi sice nemá dostatek mužů, ale je to génius, dokáže ubránit hranice.“
„Navíc ty masky? Podle našich informací jsou to vzácné masky z klanu Uzumaki.“
„Z tvého klanu?“
„Ano, po jejich nasazení dostane člověk neskutečnou moc devíti démonů, ale přijde tím o svou duši. Jejich nasazení je lístek bez zpáteční cesty. Ten muž, kterého jste zajali, není při smyslech. Ani nepije, ani nejí.“
„Říkal jsi devět démonů?“
„Jednalo se o strážce devíti ocasých démonů,“ začal Naruto, „jejich masky jim dovolovali s nimi bojovat a jejich moc krotit. Uzumaki klan je vyrobil, ale použil jen při kontrole Kyubiho. Od té doby upadly v zapomnění, ti útočníci je někde nalezli. Masek bylo devět, devět démonů, na ochranu před devíti ocasními démony. Jednu masku jsi zničil, podle tvých mužů jich bylo celkem sedm na bojišti... ale musíme počítat, že mají jednu masku ještě někde v ústranní. Sasuke, jsou to nebezpeční protivníci, od útoku na Listovou před třemi lety naše největší ohrožení. Bojím se... bojím se, že dnes to nebude vyjednávání, ale bude to smlouva o naší kapitulaci.“
„Porazíme je Naruto, porazíme je všechny,“ odpověděl Sasuke a zatnul pěst, „stačí jim ty masky zničit, poté půjde vše lehce!“
Do místnosti vstoupil jeden z jouninů a ohlásil začátek jednání.
„Jdou na to rychle,“ řekl Sasuke, „asi nám nevěří v jejich bezpečnosti.“
„My jim musíme věřit,“ odpověděl Naruto a nasadil si na hlavu rudý slamák Hokageho. Společně s pláštěm vzbuzoval respekt. Hokage vyšel na chodbu a svižným krokem vykračoval, u dveří do jednacího sálu narazil na Shikamara, jako zástupce Aliance a Tamashiho, velitele ANBU, jako svou osobní ochranu.
„Naruto, budeš zastupovat i císařkou stranu, když...“
„- Ano, já vím, děkuji Shikamaru,“ Naruto přikývl a vešel dovnitř.
Místnost byla obrovská a uprostřed byl menší kulatý stůl. U něj seděl hrabě Gaichi – byl to postarší pán, prořídlí šedinami a dlouhým šedým plnovousem. Vedle něj seděl některý z jeho polních velitelů. Za jeho zády postávali dva ohromní muži, jeho ochrana.
Naruto se bez bezřečí posadil ke stolu a vedle něj tak udělal i Shikamaru.
Sasuke a Tamashi se postavili za Narutovu židli.
„Doufám, že nebudete zkoušet žádné špinavé triky,“ řekl polní velitel a prohlédl si Uchihu, „znám co dovedou jeho oči.“
„Ticho,“ sykl Gaichi a obrátil se na Naruta, „Hokage, jsem rád, že jste přijal naši výzvu k setkání se. Situace si žádá diplomatické řešení.
„Také jsem rád, za tuhle příležitost,“ odpověděl Naruto, „udělám vše potřebné pro mír, hrabě Gaichi.“
„Stejně tak Aliance vkládá plnou podporu tomuto jednání,“ odpověděl Shikamaru.
„Jen...“ začal Gaichi, „mě mrzí, že se na setkání nedostavil feudální pán.“
„Cože?“ zakřičel Sasuke a oba dva muži za hrabětem tasili zbraně, „vždyť jste ho zabili!“
Naruto u všech mužů naproti uviděl zděšený.
„Můžete to zopakovat?“ zeptal se roztřeseně Gaichi.
Sasuke chtěl mluvit, když ho v tu chvíli zarazil Naruto rukou: „Feudální pán byl zavražděn při cestě, přepadla nás ohromná skupina lidí.“
„To není možné...“ sykl polní velitel. „My jsme nic takového nepodnikli!“
„Hokage, sám dobře víte, že nejsme jediná strana konfliktu, není našim úmyslem zvyšovat eskalaci mezi námi a vámi, takovým zlotřilým činem. Hokage, to není náš styl!“
„Můžete to nějak doložit?“ vložil se do toho Shikamaru.
„Musíte ctít presumpci neviny! Nemůžeme doložit neúčast na něčem, o čem ani nevíme!“ odpověděl polní velitel a očividně byl z této zprávy velmi rozrušený.
„Není cílem tohoto jednání řešit vraždu feudálního pána, je cílem najít mír,“ řekl Naruto a všichni v místnosti se zklidnili. „Najít viníka bude úkol pro soudy po míru.“
„Souhlasím,“ řekl Gaichi, „situace se nám všem už vymkla z rukou, na území naší země operují další skupiny, které si hledí pouze svých cílů. Náš cíl je obnovit vládu lidí v této zemi a zvýšit zodpovědnost pro akce shinobi. Také je našim požadavkem vytvoření velké zemské armády, která bude mít třetinový vliv v ohledu vojenských rozhodnutí země. Druhá třetina hlasů připadne vaší Listové, poslední slovo bude mít nově zvolený demokratický vládce. Také Listová vesnice bude platit daně do státního rozpočtu a její jednotky ANBU budou zrušeny a začleněny do zemské armády, jako speciální jednotka zodpovídající se armádě a státu. Dále stát získá rozhodovací právo na všechny procesy v Listové vesnici, včetně regulace počtu nově přijímaných studentů.“
Když Gaichi dohovořil, položil na stůl papír, kde všechny body byly pečlivě rozepsané.
Tamashi se zachvěl při nápadu zrušit ANBU a podřídit je lidem.
Sasukemu se tenhle mír vůbec nelíbil, budoucí Listová by byla pouze okleštěná vesnice bez pravomocí.
Shikamaru věřil, že takový návrh je rozumný a upřímně ho čekal horší, přesto by osobně k němu souhlas nedal.
„Samozřejmě, tohle jsou naše nejzazší požadavky. Přišli jsme se jednat rychle a efektivně. Můžeme mluvit jen o drobných záležitostech.“
„Chci nechat osud vesnice v rukou vesničanů,“ řekl Naruto, když si pročítal list.
„To je náš nejdůležitější požadavek,“ řekl mu polní velitel.
„Rozumím,“ zamyslel se Naruto, „jsme ochotni vám poskytnout kontrolní funkci a všechny možnosti, jak kontrolovat činnost Listové vesnice.“
„To jsou věci, se kterými se naší lidé nikdy nespokojí,“ řekl posmutně Gaichi a napil se šálku čaje. Jeho muži mezitím schovali tasené zbraně.
„Na oplátku vám navrhnu jiný ústupek,“ řekl Naruto a zahleděl se hraběti přímo do očí, „stanete se dalším feudálním pánem, místo demokratického vůdce budou mít lidé svého vyvoleného vůdce. To jejich nesplněné požadavky uklidní.“
Gaichi se zamyslel.
„S tím by se dalo možná souhlasit,“ odpověděl, „ale chci k tomu další věc. Ninjové pomůžou s rekonstrukcí zničených měst a vesnic. Zároveň dají k dispozici stovku chuninů, kteří budou k dispozici k náročným stavbám.“
„Nabídneme vám bezplatné využití geninů k pracím, na dva roky, než se situace dá do pořádku.“
„Pět let.“
„Tři roky.“
„Dobrá. Hokage, jsem rád, že jsme se shodli, nechám změnit text dohody mými lidmi a za hodinu obnovíme jednání podpisem. Dnešní den bude novým začátkem pro Zemi ohně i pro vaši vesnici. Doufám, že se všechny spory podaří urovnat a všechny společné nepřátele vyženeme společným úsilím ze země.“
„Jsem rád, že doba boje skončila. Tahle chvíle bude symbolem znovuobjevení vzájemných vztahů mezi shinobi a obyvateli Země ohně.“
Oba dva hlavní vyjednávatelé povstali a napřáhli k sobě ruce, když v tu chvíli uprostřed stolu explodovala exploze kouře.
Všichni strážci se okamžitě dali do pozoru, uprostřed trosek stolu se objevil zamaskovaný ninja v masce ANBU jednotek. Muž držel pod krkem Gaichiho a vynesl do vzduchu.
„Pusť ho!“ zakřičel Naruto a připravil se zasáhnout. V ten moment Gaichimu křupl krk a bezvládné tělo dopadlo na zem. Ninja se podíval na všechny v místnosti a hodil na zem dýmovnici. Celá místnost se zahalila v kouři. Ninja se pokusil utéct nejbližším oknem, ale Sasuke ho pomocí sharinganu stíhal sledovat a vystartoval po něm, muž proskočil oknem a Sasuke ho následoval. Když se kouř rozplynul. Tamashi stál před Narutem a Shikamaru držel ve stínu všechny zástupce rebelů.
„Co jste to udělali?“ sykl polní velitel, „proč jste ho zabili, ve chvíli, kdy se dojednal mír?“
„To nebyl náš člověk,“ sykl Tamashi.
„Co se to tady děje?“ zeptal se Naruto. „Je to nějaký váš způsob, jak nás vmanipulovat do války?“
„Blázníte?!“ zařval velitel, „Gaichiho celý národ zbožňuje, jeho smrt... proč jste to udělali? Zabili jste i feudálního pána, abyste ovládli celou zemi? Je to tak!?“
„Shikamaru, pusť je!“ zavelel Naruto a Shikamaru přikývl. Osobní strážce se okamžitě postavil mezi velitele a Tamashiho. Druhý strážce vzal mrtvolu svého zesnulého pána a chytil ji do náruče.
„Budeme respektovat vyhlášené bezpečnostní pásmo, i když jste ho vy sprostě využili. Ale na jiných místech vypukne peklo, to vám slibujeme. Máte jeden den, abyste vyklidili pozice z této budovy. Setkáme se v pekle,“ velitel domluvil a se svými muži odešel.
Naruto se třepal, takový výsledek jednání byl špatný. Hodně špatný.
„Naruto?“ Shikamaru mu položil ruku na rameno, „budeme bojovat a vyhrajeme. Máš plnou podporu Aliance. Také nalezneme všechny zodpovědné osoby za tenhle útok.“
„Tamashi?“ zeptal se Naruto, „všichni viděli jeho masku, máš s tím něco společného?“
„Ne, pane,“ odpověděl muž v masce, „ANBU podporuje vaše mírové snahy. Byla to operace jiné skupiny. Nemyslím si, že by si ti lidé zabili vlastního pána, ani to nebyl žádný dvojník, všechno odpovídalo a nebyli jsme svědky ani žádného genjutsu. Musíme počkat, s čím přijde Sasuke Uchiha.“
Náhle vedle nich dopadnul Sasuke, na ramenou držel tělo.
„Je v genjutsu,“ řekl Uchiha a položil ho na zem. Poté se mu v očích otočil Sharingan a muž otevřel oči, nemohl se hnout.
„Kdo jsi zač?“ zeptal se Naruto, muž otevřel pusu – v tu chvíli před Naruta skočil Tamashi a složil pečetě.
„Stínové zmizení!“ – kolem muže na zemi se objevili pečetě a muž vyplázl jazyk – měl na něm výbušný lístek – ozvala se exploze, celou místnost zahalil kouř, ale nikomu se nic nestalo.
„Poslal jsem ho do neznáma,“ řekl Tamashi a padl na koleno, „tak silnou techniku jsem již dlouho nepoužil.“
„Výbušný lístek proti mluvení? Mělo mě to napadnout!“ sykl Sasuke a Naruto posmutněl.
„Víme o tom muži aspoň něco?“ zeptal se.
„Nikdy jsem ho neviděl,“ řekl Sasuke a Tamashi unaveně přitakal. „Co teď bude Naruto?“
„Jak řekli, teď bude peklo,“ odpověděl Naruto a vydal se z místnosti pryč. Za dveřmi už stálo několik ANBU, Tamashi na ně kývl a oni Hokageho sledovali. Zbytek zůstal na místě.
„Musíme porazit Gaichiho armádu, dokud se ještě nepřeskupí, už není čas vyjednávat,“ řekl Sasuke a posadil se na jednu nezničenou židli.
„To Naruto nikdy nedovolí,“ odpověděl Shikamaru.
Tamashi se pod maskou pousmál, konečně ty lidské červy zničí.

Kazuko cestovala v noci pomalu, zvláště když sebou ještě táhla svázaného chlapce. Opatrně našlapovali zvířecí stezkou mezi keři a sledovali pohyb na všech stranách. Když už bylo takřka ráno, zastavili se u jednoho vysokého stromu a řekli si, že si na chvíli odpočinou.
„Amakiri,“ řekla chlapci, „proč nás tak nenávidíš? Vypadáš jako milý kluk.“
Chlapcem projela celá ta bolestivá vzpomínka – chlapec stojí v davu lidí, kteří skandují různá nesmyslná hesla. Poté se zjeví muž v masce, za ním jde zástup mužů se svázanými rucemi. Amakiri se snaží něco vidět, prodírá se davem dopředu. Hesla jsou čím dál hlasitější, někteří lidé skandují radostí. Amakiri se dostává do první řady, zrovna když desítka vězňů nastupuje na své jednotlivé stupínky, kde na ně čeká obrátka.
Chlapec se snaží prodrat k jednomu otrhanému muži – svému otci – ale z davu vyjíždí ruka a zastavuje ho.
„Teď ještě není ten správný čas, chlapče,“ šeptá mu muž a strhá ho do davu, než si ho všimnou stráže.
„Jménem našeho drahého vládce Země ohně, jménem Hokage z Listové vesnice a jménem Aliance pěti velkých národů, se tito muži odsuzují k smrti, za vykonání vzpoury a vlastizrady. Nechť jsou jejich jména na vždy vymazána z našich vzpomínek a nechť se jejich čin zapíše do historie zločinu. Kati, vykonejte svou povinnost!“ prohlásil tlustý úředním a kývl na muže v maskách. Každý z nich přistoupil k jednomu vězni, navlékl mu provaz kolem krku a dostatečně utáhl.
Poté všichni počkali, až budou všichni muži uvázaní – jeden se vzpíral – tak ho jeden ze strážných bodl do hrudě kopím a tím utišil veškerý odpor.
Poté všichni kati společně zatáhli za páky a odjistili tím prostor pod muži.
Chlapci se zatočila hlava, z očí se vyrojily slzy. Brečel, plakal, řval. Chtěl se pomstít.
„Dívej se až do konce,“ řekl hlas za jeho zády, „ať víš, jak se jednou pomstíš, jen se dívej.“
A chlapec se díval. A každou vteřinou čím dále nenáviděl.
„Buď zticha,“ odpověděl Amakiri.
„Mám právo to vědět,“ řekla mu Kazuko a přistoupila k němu, „obviňuješ mého mistra z toho, že je vrah, nenávidíš nás. Řekni mi to, a já tě požádám o odpuštění.“
„Cože?“ chlapce její slova naprosto zmátla, „nechci nikomu odpustit. Chci se pomstít.“
„ Copak nevíš, že pomsta nikam nevede, ale zato omluva ano? To už učím děti u nás na akademii.“
„Nikdy bys to nepochopila,“ řekl náhle, dívka nespouštěla své oči z jeho.
„Ale pochopila.“
„Je to složité...“
„Nic není složité,“ Kazuko mu položila ruku na rameno, kluk ucukl, ale ruku tam nechal, „nemůžeme jednat o míru, dokud se vzájemně nepochopíme. Nechci se s tebou utkat na bojišti. Nechci tě zabít a ani nechci, abys zabil ty mě.“
„Nemluvme o tom,“ chlapec se jí vyvlíkl a posadil se zády k ní.
„Jsi chytrý, jednoho dne pochopíš, že bojem vše nevyřešíš,“ řekla a odešla se posadit dál od něj. Už ho měla dost. Opřela se o kmen stromu a zavřela na chvíli oči. Před víčky se jí objevila Listová vesnice, její tým, mistr Naruto a rodiče. Už se těší domů z tohoto nekonečného lesa. Už se těší do míru.
„KAZUKO!“ ozvala se za jejími zády a dívka okamžitě vyskočila. Chlapec stál a byl obmotaný hadem.
Naproti stál ninja, stál shrbeně, na hlavě měl obrovský slaměný klobouk.
„Á, kunoichi z listové, za tenhle úlovek dostanu prémie,“ sykl a natáhl ruce – z dlouhých visoucích rukávů vylétli dva hadi, Kazuko uskočila a hadi narazili do stromu. Dívka se postavila na kmen stromu.
„Nechci s tebou bojovat!“ zakřičela na shinobiho, ten odhodil klobouk – byla to žena – měla dlouhé černé vlasy a žluté oči. Nebyla o nic starší než Kazuko.
„Ale já ano!“ sykla a spojila pečetě k sobě, „přivolání! Had!“
Pod jejími nohami se objevil obrovský had a syčel.
„Spolkni toho chlapce,“ zavelala dívka a Kazuko se zalekla, dopadla před hada a sama vytvořila několik pečetí.
„Technika ohnivého draka!“ zakřičela a kolem ní začal rotovat plamen, který se postupně zhmotnil ve tvaru draka a prudce vrazil do blížícího se hada.
Kazuko využila chvíle nepozornosti, otočila se k chlapci a rozřízla hady, kteří ho drželi. Poté chytla chlapce do náruče a vyskočila do korun stromů a utíkala.
„Ty mě zachraňuješ?“ zeptal se chlapec v její náruči.
„Je to můj slib,“ řekla a skákala dál. Nepřítele nikde neviděla.
Chlapec se zamyslel, asi ta dívka nebude taková, jak předpokládal. Možná jsou ninjové stejní jako oni.
„Kdo to byl?“ zeptal se.
„Nemám ponětí, podle technik bych řekla, že pochází ze Zvučné, sannin Orochimaru tam tenkrát zanechal své dědictví,“ odpověděla.
„Zvládneš to?“ zeptal se jí dál, dívka se usmála.
„Ochráním tě, ať to stojí, co to stojí. Dlužím ti přeci život!“ řekla a skočila na jednu širší větev. Náhle se ozvala rána a ze země vyjel had a málem je spolkl, kdyby dívka na poslední chvíli neuskočila.
„Schovej se!“ dívka svou chakrou odemkla pouta a Amakiri přikývl, ale zůstal na místě.
„Nemáš nějakou zbraň?“ zeptal se.
Dívka mu dala do ruky kunai.
„Je to menší než můj meč, ale děkuji,“ a schoval se za nejbližším balvanem.
Kazuko se postavila naproti hadu a kunoichi, která na něm stála.
„Kdo jsi?“ zeptala se Kazuko.
„Já? To není podstatné,“ zasmála a udělala pečetě, „hadí jed!“
Had otevřel svou obrovskou tlamu a z ní vylétla obrovská koule zelené kyseliny, Kazuko na poslední chvíli vytvořila ohnivý štít, který žíravinu pohltil, ale než stačila zmizet pára, projel skrz ní had a Kazuko nadobro spolkl.
„Je po ní,“ zajásala kunoichi na hadovi, ale ještě bylo brzo. Ozvala se exploze, dívku to vyvrhlo do vzduchu a had byl bez hlavy.
„Co se to stalo?!“ sykla a pohlédla nad sebe, tam skočila Kazuko a vrhla na dívku řetěz, který jí obmotal tělo a svázal. Společně dopadli na zem.
„Výbušný klon,“ řekla unavená Kazuko a otřela si pot z čela. Výbušný klon vždy spolehlivě vyčerpal dostatek její chakry. Pak dívka obešla zajatce a na každou stranu položila výbušný lístek spojený s provázkem.
„Pokud se pohneš, exploduje to,“ řekla Kazuko, na plac doběhl Amakiri a prohlédl si dívku.
„Proč ji nezabiješ?“ zeptal se a natáhl na ni kunai.
„Nezabíjím jen tak lidi, nejsem vrah,“ mrkla na něj. Poté natáhla ruku a prohledala dívce věci. Nic u sebe neměla. „Operace bez dokladů, kdo tě poslal?“
„Brzy bude po vás,“ zasmála se žena.
„Nemá to cenu, jdeme“ zavelela Kazuko a s Amakirim se otočila a přidala do kroku. Amakiri ji chtě nechtě následoval. Náhle se ozvala exploze a oba dva se otočili, na Amakiriho letěla žena, půlku těla měla hadího a očividně kus těla nechala za sebou při explozi. Nyní to byla nelidská nestvůra. Kunoichi letěla přímo na Amakiriho a chystala se udeřit, když ji těsně před ním zastavila Kazuko a držela ji za obě dvě ruce.
„Nech nás!“ sykla Kazuko a s dívkou se přetahovala, chvíli to vypadalo, že získá převahu, ale únava z klonu se projevila a dívka povolila. Už cítila, jak končí, když v tu chvíli za jejími zády vyjela ruka s kunaiem, který se zabodl hluboce do hrudi nepřátelské ženy. Stisk byl povolen, dívka několikrát vykašlala zelenou krev přímo na Kazuko a poté sklesla k zemi.
„Tys ji zabil...“ řekla Kazuko a roztřepala se.
„Ty jsi opravdu nikdy nezabila?“ zeptal se Amakiri a dívka jen kývla hlavou a padla na kolena. „Já ano, nejsem na to pyšný, vždy to bylo v rámci boje...“
„Já... je to hrozné,“ sykla Kazuko, „musím mrtvolu spálit.“
Dívka vstala, utřela si slzy a vytvořila jednoduché jutsu a neznámá postava začala hořet.
Amakiri položil ruce Kazuko na rameno a usmál se.
„Věřím ti.“

„Více jsem o těch maskách nenašla,“ řekla Hinata svému manželovi v hlavní kanceláři, „pouze to co včera ráno.“
Naruto opět stál u okna, když Hinata domluvila, otočil se a chytil ji za pás a položil svou hlavu na její.
„Nevím, co mám dělat,“ šeptl a po jeho tváři začaly téct slzy, „všechno se mi hroutí, Kazuko je pryč, všechny naše pozice jsou napadeny a na severu začíná docházet k bojům.“
„Miláčku,“ řekla Hinata a hladila ho po vlasech, „společně to zvládneme, musíme to zvládnout.“
„Jsem špatný Hokage, nikdy jsem se jím neměl stát,“ řekl a dál brečel.
„Ale Naruto, jsi ten nejsilnější ninja z celé vesnice, všichni k tobě vzhlíží, nesmíš to teď vzdát,“ konejšila ho dál a společně se posadili na křeslo.
Naruto se najednou uklidnil, utřel si slzy a pohladil Hinatu po tváři a políbil.
„Za chvíli dojde posel z Mlžné, má nabídku,“ řekl, postavil se a upravil si oblečení.
Ozvalo se zaklepání, Hinata je pustila dál. Dovnitř vstoupil chlapec v masce – Dai - a vedle něj druhý muž v masce a v černém plášti. Na masce měl čtyři čárky z Mlžné.
„Hokage, mám pro vás nabídku od Mizukageho,“ muž poklekl, Naruto ho okamžitě vyzval, ať si zas stoupne.
„Povídej,“ řekl Hokage a posadil se do svého křesla za svůj stůl.
„Nabízíme vám pomoc v boji proti Zvučné, pošleme vám na pomoc pět tisíc mužů,“ oznámil muž. Naruto to čekal, Shikamarův plán se nevydařil, už bylo pozdě stáhnout jednotky z vnitrozemí, když nepřátelské útoky posílily.
„Co za to žádáte?“ zeptal se na rovinu Naruto. Neměl jinou možnost. Mlžná byla jediná z velkých vesnic, která neměla vnitrozemské problémy.
„Mizukage nepožaduje nic. Vaše bezpečí je i naše bezpečí.“
Naruto kývl: „Řekněte vašim mužům, že mají vstup do země volný.“
Od smrti feudálního pána měl Naruto neomezené pravomoci v rámci celé země. Bylo mu nepříjemné pouštět do země vojska pod vedením krutého Mizukageho, ale všichni jeho bojeschopní ninjové už své úkoly měli a invaze ze Zvučné každou chvíli vypukne na plno. Navíc ho trápili další zprávy o ninjech, kteří v lesích lovili lidi jen tak pro zábavu.
Posel se uklonil, poděkoval a odešel dveřmi.
Dai zůstal v místnosti a sundal si masku.
„Pane,“ začal a Naruto se na něj podíval, „je to pravda s Kazuko, že se nevrátila z mise?“
„Kazuko se najde, Daii, neměj strach, udělám pro to vše,“ odpověděl Naruto a Dai kývl, nasadil si masku a vydal se na své stanoviště. Odpověď ho neuspokojila, ale znal Narutovu situaci. Kazuko je silná žena, dokáže se o sebe postarat sama.
Naruto se mezitím zahleděl na Hinatu.
„Musíme zničit ty masky, dnes napadli Nejiho průzkumnou skupinu, zabili všechny jeho muž, pouze Neji zneškodnil jednoho muže,“ řekl, Hinata se zarazila.
„Neji je v nebezpečí?“ šeptla, Naruto zatřepal hlavou.
„Je v předsunutém táboře u Tanzaku, posíli jsme obranu města, nepřátelé se k němu blíží ze všech stran a my máme strach, že bude cílem útoku Gaichiho armády.“
„Takže masek je už pouze sedm?“
„Vypadá to tak, ale zatím nemáme spojitost mezi jejími nositeli a jinými povstalci,“ řekl Naruto a otočil se na židli směrem k oknu. Prohlédl si celou vesnici a natáhl se. „Míří sem, cítím to, brzy se utkáme na vlastní půdě.“
„Takovou sílu nemají,“ řekla Hinata.
„Pokud je podpoří nositelé masek a jiné skupiny, obávám se, že jinak než masakrem to neskončí. Našim i jejich. Nařídím evakuaci města.“
Hinatu to zaskočilo, vstala a Naruta na židli objala.

Kakashi pozoroval most přes Zelenou řeku s trpělivostí lovce. Čekal celý den, jen si občas odskočil, aby převzal zprávu od průzkumníků. Nedávno se vrátil jeden z jouninů, který byl za hranicemi a hlásil přesun. Pohraniční skupiny byly napadeny. Kakashimu nezbývalo než se svou malou armádou čekat.
Dočkal se.
K mostu se blížil oddíl dvaceti kopiníků a několika shinobi se značkou noty.
„Pojďte,“ šeptl Kakashi a muži začali kráčet na most. Měl od ANBU informace, že Zvučná neví o obraně Listové. Kakashimu to nahrálo do karet, takových léček naplánoval všude více.
Šedovlasý ninja se pousmál a zvedl dva prsty.
„Uvolnění,“ šeptl a tím uvolnil chakru na výbušných lístcích. Celý most v tu chvíli vyletěl do vzduchu. Všude okolo se vznášely kamenné trosky a kousky lidských těl.
Náhle se z druhého břehu ozvala palba – na Kakashiho stranu letělo několik útoků všemožných skupenství. Oheň, voda, zvuk, země. Společně střely pročesávaly les.
Kakashi to čekal, proto tu čekal sám, zbytek jeho mužstva čekal hlouběji v lese.
Jakmile palba ustála, pohlédl na řeku, po které se hnalo několik desítek shinobi.
„To je jejich hlavní voj,“ sykl, „sám nemám šanci.“
Kakashi počkal ještě na další sérii explozí, vyřídil další nepřátele a stáhl se k první obranné linii. Bude to dlouhý den.

Kapitán Yamato se procházel po ulicích Tanzaku. Město bylo vylidněné – všichni jeho obyvatelé buď zmizeli, nebo ti, co neměli kam jít, zůstali skryti ve svých domovech. Oblast kolem města zaplnilo několik desítek shinobi z Listové a z Aliance. Odsud Shikamaru ještě nedávno vedl operace, nyní bylo město z jedné strany blokováno ohromnou armádou, která si poslední dny čistila cestu k Listové. Yamato věděl, že to není jediná armáda, která se k městu blíží. Další byly už na cestě a byly mnohem silnější.
Náhle se ozvala exploze. A následovala série dalších šesti.
„Co se to děje?“ zařval Yamato a vedle něj se objevil jeden z jeho jouninů.
„Střílí z lesa na město!“ sykl. Yamato to uviděl, jedna z tmavých střel přelétla hradby a vrazila do ulice, kde s vynesením prachu vznikl obrovský kráter. Objevila se další střela, která rozrazila věž místního podniku.
„Najděte nepřátele!“ zavelel Yamato, „a zastavte to!“
Ninja kývl a zmizel, bombardování města neustávalo, Yamato se rozeběhl k bráně. Když k ní došel, uviděl, že na město útočí i zbytek armády. Několik ninjů stálo na hradbách a střílelo útoky.
Dole u brány stála domobrana města a Neji, který měl obvázanou hruď.
„Neji!“ křikl Yamato, „co tady děláš? Zmiz! Jsi zraněný!“
„Zranění není překážkou,“ odsekl. „Mou povinností je bránit tohle město.“
Yamato se podíval na Nejiho, jak zaujal bojový postoj a sám se postavil k boji také. Ale místo útočného jutsu vytvořil druhou zeď ze dřeva. Chtěl tím zamezit útokům z dálky, proti kterým se jeho shinobi mohli jen stěží bránit.
Ale nevydrželo to dlouho, černá střela rozrazila vrtsvu dřeva u města a průnikem skočil jeden z černých démonů.
Neji se chystal na něj zaútočit, když v tu chvíli od nestvůry vyjela černá ruka a bodla Nejiho do rány. Elitní jounin ránu neustál, padl na kolena a začal silně krvácet.
„Sakra!“ sykl Yamato a chytil dřevem démona za nohu, „tak to jste vy, třeba vás budu moci potlačit, stejně jako to bylo u Naruta!“
Kapitán zaujal postoj k ovládání chakry, mezitím co další povstalci se právě pouštěli do ostrého boje s městkou domobranou. Ze všech stran na město létaly střely z katapultů a obrovských samostřílů. Pozemní obranu doplnilo několik dalších Shinobi.
Nestvůra se zamračila, cítila, jak jí mizí chakra - jak ztrácí svou moc.
„Tak přeci!“ Yamato se usmál, ale jeho radost netrvala dlouho. Do cesty mu vpadl jeden ozbrojenec s mečem a sekl po něm. Pro kapitána to nebyl žádný problém, vyřídil ho jedním chvatem, ale mezitím zratil kontrolu nad démonem a ten byl už přímo u něj.
Náhle Yamato ucítil příval chakry a démon odletěl několik metrů daleko a vrazil sebou do zdi. Těžce udýchaný Neji stál na nohou a směrem k démonovi mu visela ruku.
Na Yamata to udělalo dojem. Hyuuga silně krvácel, ale přesto bojoval dál.
„Díky,“ řekl a postavil se vedle něj a udělal štít ze dřeva. „Teď se běž ale schovat!“
„POZOR!“ náhle zbystřil Neji a silně odhodil Yamata pryč. V dalším momentě do štítu vrazila koule chakry.
Na místě, kde stál Neji, nebylo po tom okamžiku už nic.
Yamato ležel v prachu, kolem něj se bojovalo. Celý svět potemněl, domobrana byla takřka povražděná, jeho jednotky se stahovaly.
„Kapitáne!“ zařval mu do ucha jeden z chuninů, „pojďte!“ Shinobi ho zvedl a odtáhl ho pryč z bojiště, Yamato se ještě ohlédl, nestvůra byla pryč.
Poté pokračovali opuštěným městem. Na mnoha místech hořelo, plno budov leželo v sutinách. Náhle se Yamato zastavil, v dálce uviděl mrtvou ženu na zemi. Při útoku se rozhodla utéct z města, ale střepina si ji našla i zde.
„Musíme podat hlášení, Tanzaku je ztraceno,“ řekl chunin a chytil Yamata za ruku.
„Běž,“ řekl Yamato a otočil se k bráně. Pořád se tam bojovalo, ale už se na ulici objevovali první rebelové.
„Zachraň co nejvíce lidí, zdržím je!“ dodal kapitán a rozeběhl se opačným směrem. Chunin ho chvíli pozoroval a pak se dal směrem z města. Musí varovat Hokageho, to byla jeho priorita.

Kazuko ucítila, jak jí chladná voda omývá tvář – pryč všechnu tu špínu, tu krev, to zabití. Poté se ponořila do vody hlouběji a sklouzla do ní celá.
Po cestě narazili na schované jezírko a Kazuko už to nemohla vydržet. Musela to ze sebe dostat.
Amakiri seděl opřený za nedalekým stromem a pozoroval okolí.
„Doufám, že se nedíváš,“ řekla Kazuko a od stromu se ozvalo jen souhlasné zabručení. Mohla mu věřit, pořád byli v nebezpečné zóně a věřila, že radši bude kontrolovat okolí před nepřáteli, než hledět na nahou dívku. I když... pomyslela si, chlapi jsou už takoví. Několikrát se ještě umyla, poté vstala a oblékla se. Mokré vlasy si svázala čelenkou vesnice.
„Teď jsi na řadě ty,“ usmála se, chlapec se na ní podíval. I po několika denní zátěži a těžkém boji vypadala stále dobře. Mokré vlasy jen dodaly na přírodní kráse.
„Nezdrží nás to moc?“ zeptal se jí a postavil se.
„Pár minut sem, pár minut tam, tak dělej,“ řekla a strčila do něj, aby se pohnul k řece. Chlapec ji poslechl a začal se svlékat. Dívka mezitím zaujala jeho původní místo u stromu. Všude byl klid. Nepřístupné lesy nic nenarušovalo.
„Jak ses stala shinobi?“ ozvalo se zničehonic společně se šploucháním vody.
„Shinobi? Byla jsem přijata na akademii a ve dvanácti jsem se dostala na první misi,“ odpověděla. „Byla jsem v týmu s dvěma kluky a náš mistr, Naruto Uzumaki, je nynější Hokage.“
Při vyslovení posledního slova šplouchání ustalo.
„Poslyš,“ ozvala se Kazuko, „co máš proti mému mistrovi?“
Chlapec náhle vylezl z vody a oblékl se. Podíval se jí do oči a posadil se naproti ní.
„Před třemi lety,“ začal svůj příběh, „se můj otec připojil k chlápkovi, jemuž shinobi zdemolovali celý jeho život. Mému otci se stalo něco podobného, kdy mu boj ninjů zničil statek. Přidal se k němu a hlásal myšlenky změny. Nebyl to žádný násilník, pouze... pouze chtěl změnit svět. To je celé. Místo toho byl zajat a popraven před lidmi, jako ten největší zločinec. Táta, ten nikomu neublížil, nikdy by nedokázal nikomu ublížit.“
Kazuko to náhle došlo, jeho otec byl jedním z popravených z první vzpoury. Osobně při ní nebyla, jelikož jí předchozí boj dostal do nemocnice, ale z vyprávění věděla, že se nic nestalo a Aliance útok rozehnala. Feudální pán a další aristokrati však dotlačili Naruta k tomu, aby zajaté muže v hlavním městě popravili.
„To je mi moc líto,“ šeptla dívka a položila mu ruku na ruku. Amakiri to sledoval a její ruku stiskl.
„Ale… věřím, že není všechno, jak se zdá. Zachránila jsi mě, i když jsem byl pro tebe jen přítěží, riskovala jsi život… víš, my jednoduší lidé si vážíme činů více než čehokoliv jiného. Věřím, že kdyby tě poznal můj strýc a další z velitelů, že můžeme změnit svět!“
„A pokud jde o tvého mistra,“ dodal, „nemůže být tak špatný, když má tak skvělou žačku.“
Kazuko se usmála a chlapec jí úsměv opětoval.
„Měli bychom jít,“ chlapec se zvedl a pomohl Kazuko na nohy.
„Kam půjdeš, až se dostaneme na cestu?“ zeptala se ho dívka, když chvíli kráčeli po lesní stezce. Pořád byli na označeném území.
„Najdu strýce, všechno mu povím... touhle dobou by stejně měl být vyjednaný mír nebo příměří. Měla to být naše poslední akce,“ řekl chlapec a Kazuko se zamyslela.
„I má. Můj mistr mi chtěl dat na starost obnovení dobrých vztahů,“ dodala dívka, „touhle dobou by mělo být všechno u konce.“
Náhle se ozvalo prasknutí dřeva. Kazuko se prudce otočila, na větvi deset metrů od ní stál muž s mečem na ramenou.
„Zajímavý nález,“ řekl muž, šáhl po meči a vyskočil po dívce. Těsně před dopadem uskočila a meč se zarazil do země, muž nelenil a ihned meč vytáhl a sekl po chlapci. Ten na poslední chvíli uskočil a po ninjovi kopl. Kazuko mezitím vytvořila jednoduché pečetě a vystřelila na muže ohnivou kouli – právě v čas, jelikož se muž už napřáhnul k dalšímu úderu na Amakariho.
Ninja uskočil a mečem kolem sebe vytvořil půlkruh v hlíně.
„Co dělají děti tak daleko od domova?“ zasmál se muž. Kazuko ho poznala. Byl v bingo knize.
„Nukenin z Oblačné?“ zavzpomínala v paměti. Muž se na ní podíval.
„Moje sláva mě předchází!“ zasmál se a meč před sebe zabodl do země, „blesková věž!“
Splácl ruce k sobě a do meče z jeho těla vjela elektrická energie. Meč zářil a vzduch kolem něj praskal. Kazuko nečekala, co muž udělá, a už po něm vyhodila shurikeny. Když se přiblížili k meči, vylétly z něj blesky a zbraně odrazily.
„Obranná technika?“ sykla Kazuko.
„Nejen obranná,“ pousmál se muž a namířil rukou na chlapce. Kazuko pochopila.
„Bang!“ řekl a rukou naznačil výstřel. Z meče vyletěl blesk - na místě, kde byl chlapec, bylo černo. Zem se spálila do ztracena.
Kazuko držela chlapce v náruči, pot jí tekl z čela a podlamovala se jí kolena. Chvíli to vydržela, stihla Amakiriho položit a sama padla na kolena.
„Co to bylo?“ sykl muž a nechápal, co se stalo.
„Technika lítajícího boha,“ dívka zvedla hlavu k muži, Amakiri k ní klekl a držel ji. Naruto se naučil všechny techniky svého otce a snažil se je naučit i své žáky, ačkoliv ani jeden z nich nedokázal vyvinout správnou energii pro tohle jutsu. Kazuko ho mohla využívat pouze ve velmi omezené míře a na malou vzdálenost.
„Legendární technika čtvrtého Hokageho,“ na muže jutsu udělalo dojem, „ale vidím, že ti to vzalo všechnu energii. To není správné.“
„Je mi to líto,“ šeptla Kazuko Amakirimu. Chlapec jí zvedl bradu a podíval se jí do oči.
„Udělala si všechno, děkuji -“ náhle chlapce přerušil další hlas. Vedle muže stál další muž a jedna žena. Oba dva měli zavázané obličeje.
„Ukonči to,“ řekla žena, „zabij ty děcka a pokračujeme dál.“
Kazuko se také podívala, teď už to měli sečtené.
„Nikdy bych nevěřil, že tu techniku uvidím,“ řekl druhý muž a první muž kývl.
„Spíše jsi nic neviděl, ne?“ zasmála se žena a podívala se na meč, „tak dělej!“
První muž už natáhl ruku, meč začal praskat, když se v tu chvíli mezi obě dvě skupiny zabodl do země kunai a explodoval. Muž si před explozí zakryl oči a v tu chvíli jeho hrudí projela elektrická rána.
„Co?!“ sykl a vykašlal krev. Proti němu stáhl bělovlasý chlapec, kterému z rukou chrčela energie.
Jeho kolegové měli obdobné problémy, jeden z nich se dostal do souboje se zamaskovaným ninjou z Listové a žena klečela na zemi a z hrudi si vytahovala zabodnutý velký shuriken.
„Nikdy. Neútočte. Na. Mé. Přátele.“ Řekl chlapec potichu a poté raikirim, technikou svého otce, rozsekl muži hruď a nechal jeho mrtvolu spadnout na zem. Žena mezitím vedle dostala smrtelnou ránu od kunoichi z Aliance a poslední muži se podařilo uniknout.
„Masaru?!“ zeptala se potichu Kazuko a zatemnělo se jí před očima. Masaru přiskočil vedle ní, mezitím co jeho dva týmoví společníci zajistili okolí.
„Naruto nás sem poslal, abychom tě dovedli bezpečně domů.“
„Přišel jsi včas,“ řekl Amakiri a podíval se na chlapce.
„Kdo to je, Kazuko?“ zeptal se Masaru a chlapce ignoroval.
„Je to přítel, neboj se,“ odpověděla a posadila se na zem.
„Napij se,“ řekl Amakiri a podal jí vodu, Masaru si ho mezitím pozorně prohlédl. Předtím ho Kazuko ochránila i za cenu totálního vyčerpání. Musí to být někdo důležitý.
„Jsem Amakiri,“ představil se chlapec a Masaru prozradil své jméno a pak i jména ostatních. Kazuko mezitím poznala kunoichi z Listové – byla to mladší sestra ženy Hokageho a muže s mečem neznala.
„Okolí je čisté,“ řekla žena s byakuganem. „Ten muž utekl, co nejdál mohl.“
Skupina si na chvíli odpočinula, mezitím co Kazuko povyprávěla vše, co se událo od mise. Poté začal s vyprávěním Masaru.
„Kazu, je to zlé,“ řekl potichu a podíval se jí do očí, „feudální pán je mrtvý.“
Dvojice zbystřila.
„Jak je to možné?“ zeptala se Kazuko.
„Přepadli je povstalci s novými schopnostmi, naši neměli šanci. Byl u toho Sasuke Uchiha, přesto dokázal zlikvidovat pouze jednoho protivníka z devíti. Mají druh masek, který jim za cenu jejich životů propůjčuje neskutečnou sílu.“
„Nic takového nebylo v plánu...“ řekl na to Amakiri, „neměli jsme v úmyslu mu jakkoliv ublížit.“
„Ať to bylo, jak to bylo, stalo se,“ pokračoval Masaru.
„A co jednání?“ zeptala se Kazuko. Chlapec opět zavrtěl hlavou. A přitom chtěla slyšet jen dobré zprávy.
„Byl dojednaný mír, ale...“ Masaru se na chvíli odmlčel, „při jednání neznámý útočník zabil Gaichiho.“
Náhle se Amakarimu zamotala hlava.
„Jak je to možné? Vy jste ho zabili?“ sykl a stoupnul si na nohy. Masaru nereagoval, nemohl mu ublížit. Nemohl tam nikomu ublížit.
„Ne,“ odpověděl Masaru, „nezabili. Neměli jsme to v plánu. Byl dojednán mír, byla dojednána budoucnost. Místo toho budeme pokračovat dál v té nesmyslné válce.“
„Takže se dál bojuje?“ Amakiri spolkl a opět se posadil. Podíval se na Kazuko, viděl slzy v jejích očích.
„To nikdy neskončí?“ hrkla dívka, „mistr je v pořádku?“
„Neviděl jsem ho osobně, všechny informace mám vzdáleně, ale ano, žije,“ odpověděl, „ale dokážeme si představit, jak se cítí.“
„Musíme ho teď podpořit,“ řekla dívka a otřela si slzy.
„Má tam Daie a rodinu, teď musíme myslet na bezpečnou cestu do Listové,“ odpověděl chlapec.

„Chci jít s vámi,“ prohlásil zničehonic Amakiri a všechny zaskočil.
„Můj slib platí, dostanu tě na bezpečnou cestu,“ řekla Kazuko. Chlapec zavrtěl hlavou.
„Mám ve svém nitru takové tušení. Myslím si, že když si promluvím s vašim mistrem a poté se se s tím vrátím za mým strýcem, že se to dá ještě změnit. Víš, Kazuko, před pár dny bych si to ani nepomyslel, ale jste jiní. Jste mnohem lepší, než většina lidí co znám. Dvakrát jsi mi zachránila život i za své vlastní ohrožení. A vy ostatní? Vy jste přistoupili k jejímu slibu. Chci to ukončit, chci změny. Myslím, že by to takhle můj taťka chtěl, chci změnit svět,“ usmál se a najednou z něj vyzařovala aura síly a statečnosti. S takovou sílu by mohl strhnou davy. Všichni si to uvědomili.
„Dobře,“ Masaru se poprvé na chlapce usmál. „Půjdeš s námi!“

„... a tak jsem tady,“ dořekl chunin Narutovi. Naruto poslouchal jeho příběh se zaujetím a hrůzou.
„Kapitán Yamato?“ zeptal se.
„Pravděpodobně mrtev,“ odpověděl ninja.
V místnosti byl ještě Kiba a Hinata. Oba dva mlčeli, jen Hinata přešla ke svému manželovi a chytila ho za ruku. Sama byla zdrcena smrtí Nejiho, ale nenechala na sobě nic znát. Musela být silná kvůli Narutovi.
„Evakuace je v plném proudu, ještě několik dní,“ šeptal. Naruto stiskl její dlaň a poslal shinobiho pryč.
„Tanzaku je ztraceno, stovka ninjů padla a tisíce lidí spadli do jejich náruče,“ sykl Naruto, „je to nejhorší den od začátku povstání.“
Kiba, který si vyslechl hlášení jen díky tomu, že sám zrovna jedno nesl už to nemohl vydržet.
„Naruto... Hokage,“ začal a Naruto se na něj podíval, „žádám povolení k protiútoku.“
„Budeme dodržovat plán evakuace,“ řekl Naruto rázně a Kiba sykl, avšak nic neříkal a bezeslova odešel.
„Všichni už toho mají dost,“ řekla Hinata a posadila se na stůl. Naruto se usadil do židle a četl seznam mužů, kteří byli v Tanzaku.
„Tolik dobrých ninjů,“ řekl a pročítal jména, „tolik dobrých lidí.“
Najednou někdo zaklepal a vešel do dveří.
„Sakuro, ahoj,“ pozdravil ji Naruto a růžovovláska se usmála.
„Už jsme se dlouho neviděli,“ řekla a pozdravila Hinatu.
„Slyšela jsem o Tanzaku, je mi to líto...“ pokračovala Sakura a na chvíli se odmlčela, „nemocnice je už takřka sbalená, ale máme málo vybavení. Některé věci tu budeme muset nechat, jedná se o laboratorní vybavení, o velké přístroje... nesu ti seznam.“
Naruto poděkoval a převzal papír. Sakura se na něj podívala.
„Mohu ti nějak pomoci, Naruto?“ zeptala se. Naruto k ní zvedl oči.
„Umíš dělat zázraky?“
„Kdybych uměla...“ vzdychla Sakura, „Naruto, chci tě ujistit, že tu budu vždy pro tebe, stejně jako celá vesnice.“
„Sakuro, vesnice je už jenom sen,“ řekl Hokage a obě dvě ženy to zarazilo, „už není co bránit. Byli jsme poraženi a ustupujeme. Nedokázali jsme vyhrát mír, nesmíme však prohrát budoucnost. Věřím, že jednoho dne se shinobi do této vesnice vrátí... ale dnes není vhodná doba. Musíme začít objevovat ztracené vztahy, nesmíme to však začít masakrem. Chápeš, proč musíme odejít?“
„Ano, Naruto -“
„Chci, abys vedla první vlnu konvoje, která vyjede během několika dní. Chci ti svěřit jeho ochranu. Budeš směřovat k severozápadní hranici, k základně Aliance. Tam schováme všechny obyvatele a shinobi zatím zajistí obranný pás v okruhu několika desítek kilometrů. Necháme jim vesnici, ale zem budeme ještě v rámci našich možností ovládat,“ Naruto přešel k obrovské nástěnné mapě, kde byla vyobrazena Země ohně, celý jihozápadní pás ovládali rebelové, na severu byl zaznamenán útok ze Zvučné. Červeně byl ukázán velký okruh kolem hlavního města, které vládní a shinobi síly definitivně opustily a po smrti feudálního pána nebylo jisté, kdo oblast ovládá. Červeně bylo ještě několik oblastí po celé zemi. Nejbližší ohrožení Listové bylo v Tanzaku. „Ztratíme sice naši pozici ve středu země, ale jakmile Mlžná podpoří naši severní armádu, budeme moci přesměrovat všechny síly ke stabilizaci fronty. Následně potom začneme jednat.“
Náhle se ozvaly neznámé hlasy, do Hokageho v místnosti vrazil Kiba a několik zkušených jouninů a chuninů.
„Kibo?“ řekla Sakura, Kiba zavrčel.
„Naruto, už toho máme dost! Vedeš naši vesnici k záhubě!“
„Mlč Kibo!“ ozvala se Hinata, ale svého bývalého partnera neumlčela.
„Prohráváme a to jenom proto, že nevedeš k útoku!“
„Kibo!“ pokračovala Hinata a v místnosti se objevilo několik ANBU.
„Chci jediné Naruto – zavel k útoku, osvobodíme Tanzaku, zaženeme ty zmetky pryč, pomstíme naše kamarády! To jediné chci! Dej nám právo k útoku!“ sykl Kiba a hleděl na Naruta. Ten mu pohled opětoval.
„Kibo,“ začal Naruto a postavil se ke svému kamarádovi, „můžu tě nějak zastavit?“
„Ne,“ odpověděl muž rázně, ANBU i Kibova skupina se pomalu chystala k boji.
„Víš jak se mluví o Tanzaku?“ zeptal se náhle psí bojovník.
„Co?“
„Říkají tomu Les smrti. Yamato než zemřel, vzal sebou desítky těch šmejdů. Opravdu si myslíš, že ústup pochopí jako vřelé gesto? Budou to brát jako slabost! Jen vyplení náš domov a budou pronásledovat naše rodiny. To chceš, Hokage? Opravdu chceš přijít o všechno?“
Naruto cítil to napětí – stačil jediný nepatrný pohyb a ANBU a Kibova skupina se do sebe pustí a začne bratrovražedný boj. Naruto věděl, že Kiba a tihle muži nejsou jediní, co s ním nesouhlasí. A takový boj by mohl začít rozpad vesnice. Naruto si to nemohl dovolit – zvláště v době největšího ohrožení existence Listové.
„Dobře, vem si svoje muže a veď útok, nechť zastavíš tuhle válku... pokud ne, nevracej se,“ prohlásil Hokage a posadil se do své židle. Chvíli pozoroval Kibův zmatený obličej, než mu zavelel, aby zmizel.
„Naruto?“ šeptla Hinata, když muži odešli. ANBU zůstali u dveří a někteří Kibu následovali.
„Není co ztratit. Kiba měl přeci jen pravdu v tom, že ty vztahy horší být nemůžou. Bude nás to stát hodně času, než si získáme jejich důvěru.“
Náhle se ozvalo zaklepání a do místnosti vešel zamaskovaný muž – Tamashi.
„Hokage,“ muž poklekl, „mí muži mi řekli, co se stalo. Budeme Kibu a jeho snahu sledovat, ale přicházím se špatnými zprávami. Invaze začala.“
Všichni v místnosti zpozorněli.
Tamashi se podíval na mapu a poté k ní přešel a naznačoval lokace bojů.
„Kakashi se drží na třech opěrných bodech, ale hlásí ztráty a drtivou přesilu nepřátel. Aliance na poslední chvíli vyslala ještě malé posily, ale ty poměr na bojišti neobrátí.“
„A co Mlžná, kde jsou její vojáci?“ zeptal se Hokage a Tamashi k němu přešel.
„Několik stovek ninjů se vyloďuje v přístavech a míří rovnou na bojiště, jejich příchod můžeme očekávat na bojišti do tří dnů.“
„Aspoň nějaká dobrá zpráva,“ Naruto posmutněl a dal se do vyřizování další agendy.
Posléze vpodvečer, kdy byl v kanceláři sám, k němu přišel Sasuke.
„Naruto, co to má znamenat, co ten Kiba dělá?“ zeptal se ho.
„Myslel jsem, že se k němu přidáš,“ šeptl Naruto.
„Dokud jsi Hokage, budu tě respektovat Naruto, to moc dobře víš,“ odpověděl Uchiha.
„A když nebudu Hokage?“
„Poté se připojím k útoku, ale ty jsi Hokage a dodržím plán evakuace!“
„Sasuke,“ řekl Naruto, „chci tě o něco požádat?“
„O co?“
„Budeš další Hokage.“
Sasukeho žádost velice zaskočila. Nikdy nečekal, že by on mohl být Hokage. Lidé si ještě živě pamatovali na události před válkou s Madarou a od té doby si Sasuke vybudoval pověst zabijáka. Ve vesnici mu začali během války říkat Hrot ostří, protože to byl vždy Sasuke, který vedl hlavní útoky.
„Naruto, Hokage jsi ty!“
„Až dostanu naše lidi do bezpečí, vzdám se titulu. Nemůžu být Hokage bez vesnice, ale ty musíš být Hokage, který vesnici získá zpět. Budu ti ve všem nápomocný, ale potřebuji, aby lidé viděli sílu. Tvé jméno zažene lidi zpátky... já? Já jsem jim pro smích. Nesnáší mě. Jsem vrah Gaichiho a jsem slaboch. To všechno o mě koluje po městech a vesnicích. Už ani v naší vesnici nemám respekt. Bavil jsem se o tomhle rozhodnutí s Hinatou a Tamashim, a i když Hinata nesouhlasila, a určitě chápeš proč, Tamashi návrh podpořil. Nikdo jiný tu dnes není, Kakashiho potřebujeme mít jako generála v poli a nikdo další respekt jako ty nemá.“
„To nemyslíš vážně,“ Sasuke nevěřícně koukal na Naruta.
„Víš Sasuke, chtěl jsem po dojednání míru obnovit všechny přátelské vztahy, vybral jsem pro to Kazuko. Je to šikovné děvče a já věřím, že jednou bude dobrou Hokage, ale po posledních událostech už to není možné.“

Kazuko, Masaru a Amakiri stáli u brány Listové. Byla opevněná a kolem postávalo několik strážců. Všude v okolí vesnice naráželi na obrovské množství hlídek a výstražných technik.
„Něco se děje,“ řekl Masaru a přešel k jednomu strážnému. Chvíli s ním hovořil, než se dal strážný do řeči: „Před chvílí vyrazilo několik desítek ninjů na útok na Tanzaku.“
„Cože?“ sykl Masaru a i Amakiriho to zmátlo.
„Tanzaku včera padlo v těžkých bojích. Umřela tam spousta našich. Je to šílené. A nyní vyrazil protiútok, říká se, že se jedná o vzbouřence proti Hokagemu.“
„Kde je Hokage?“ zeptala se Kazuko a muž se zamyslel.
„Celý dny je u sebe v budově, plánuje evakuaci.“
„Evakuaci?“ sykl Masaru.
„Vy jste byli opravdu pryč...“ muž se chytil za hlavu, „blíží se sem nepřátelé a Hokage s nimi nechce bojovat, proto opustíme vesnici, aby nedošlo ke krveprolití.“
Amakiri celý rozhovor sledoval a byl z toho v šoku. Tanzaku bylo opěrným bodem ninjů a nyní padlo. Nenapadla ho síla, která to mohla dopustit. Povstalci dokázali vyhnat shinobi pouze z měst, ve kterých měli jasnou podporu. Ale dobýt celé opevněné město? A postupovat na Listovou?
„Ještě něco hrozného se stalo?“ zeptala se potichu Kazuko a tajně doufala, že muž neodpoví, ale stalo se.
„Na severu nás napadla Zvučná, bojuje tam s Kakashiho armádou.“

Dai měl z dnešního dne hrozné pocity. Nejprve dojdou zprávy z Tanzaku, po té se málem strhne boj v hlavní kanceláři Hokageho. Už to nemohlo být horší.
Hlídkoval zrovna na chodbě, když narazil na milé překvapení.
„Daii!“ zamávala Kazuko a přiběhla ke svému kamarádovi a jemně ho objala, „jak je na tom?“
Dívka se zadívala na dveře k Narutovi, chlapec zavrtěl hlavou.
„Celý den nevyšel ven, má toho hodně, nevím jak mu pomoci... Kazuko, jsem rád, že jsi v pořádku. Ulevilo se mi.“
Dívka se usmála, poté se zamyslela a představila Daiovi Amakiriho. Poté vstoupila se všemi k Narutovi. Na gauči v rohu ležel Sasuke a Naruto sepisoval cosi na papírech. Když uviděl Kazuko, zvesela se usmál a ke svým studentům přiběhl.
„Je to radost vás tři vidět pohromadě!“ Naruto každého pozdravil a poté se podíval na chlapce, „ty můj student ale nejsi!“
„Jsem Amakiri,“ vysoukal ze sebe, nemohl uvěřit, že před ním stojí Hokage a usmívá se. Ještě nedávno by věřil, že tohoto muže potká pouze na druhé straně svého meče. A nyní tu stál, a radoval se z příchodu svých studentů. A celý den trávil plánováním evakuace. Amakirimu se celý svět obracel vzhůru nohama. Ale vnitřní pocit mu říkal, že teď je to správně.
„Mistře,“ začala Kazuko, „myslím, že tohle je náš klíč k míru!“
Naruto udiveně chlapce celého prohlédl, neshledal na něm nic zvláštního – ale zároveň v něm viděl něco podobného, jen si nemohl vzpomenout co.
„Mistře Naruto, je to povstalec... ale chce nám pomoci. Chce mír, stejně jako my!“ pokračovala Kazuko.
„To je dobré, ale co pro nás můžeš udělat chlapče?“ zeptal se Naruto.
„Já-a...“ Amakiri koktal, Kazuko to postřehla a okamžitě to zamluvila.
„Je to jeden z jejich velitelů, může nás dostat k jednacímu stolu. Jeho strýc má v Gaichiho armádě velké slovo.“
Když to Kazuko řekla, Naruto si to okamžitě uvědomil – ten polní velitel z jednání mu byl vzdáleně podobný! V Narutovi se zapálila jiskřička naděje, poté zavolal na služebnictvo, aby donesli občerstvení a vodu a všichni se posadili.
„Chlapče, povídej!“ vybídl ho Naruto, Sasuke vše pozorně poslouchal z rohu místnosti.
„Jmenuje se Amakiri,“ řekla Kazuko a chytla chlapce za rameno. Dodalo mu to odvahu a začal mluvit.
„Než začneme, chci vám položit otázku,“ prohlásil chlapec a všechny zaskočil.
„Ano, ptej se.“
„Před třemi lety byl popraven můj otec, nedávno byl zabit muž, kterého jsem následoval. Chci vědět, jestli za tím stojí Listová. Jestli toho litujete?“
Naruto chvíli přemýšlel, pak se zahleděl Amakirimu do tváře.
„Není den, kdybych nelitoval všeho, co se za poslední tři roky stalo,“ začal Hokage a pokračoval, „zvláště tenkrát byla těžká situace, kdy nás do toho tlačil feudální pán a já mu nebyl schopen vzdorovat. Je mi líto tvého otce a všech těch mužů. Stejně tak je mi líto všech, kteří umřeli za poslední tři roky. Nikdy jsem nenařídil útok na Gaichiho a nikdy bych nevyužil jednání k útoku. Kdybych mohl poslední tři léta odčinit, udělám to okamžitě. Obětoval bych se pro vesnici a pro mír.... Amakiri, věříš mi?“
Chlapec se podíval na Kazuko.
„Nedávno bych vám tu na místě prosekl hrdlo...“ Sasuke zpozorněl, „ale od té doby jsem poznal Kazuko. A ona? Ona je úžasná. Je to úplný opak toho, než co nám o vás tvrdí. A stejně tak další shinobi, když vidím, jak si věříte a pomáháte si. Nemůžete být špatní, nejste lháři. To my jsme žili ve lži.“
„Lži jsou všude kolem nás... Děkuji za důvěru,“ Naruto podal chlapci ruku a chlapec s ní silně potřásl. Kazuko se usmívala a měla z toho všeho upřímnou radost – ona a úžasná?
Sasuke mezitím přemýšlel – „Naruto, s Kazuko jsi měl pravdu, dokáže měnit lidi.“
„Promluvím si se strýcem, zastavím tohle všechno,“ řekl Amakiri a Naruto se usmál. Poté se podíval na své tři studenty.
„Co byste řekli na to být zase jednou tým?“
Všichni tři se usmáli. Naruto náhle vylovil jakýsi papír ze svého stolu a podal ho Amakirimu.
„Co to je, mistře?“ zeptala se Kazuko a prohlédla si na první pohled očividnou smlouvu.
„To je mír podle dohody s Gaichim,“ řekl Naruto a podepsal to, „dostanete Amakiriho bezpečně do tábora povstalců. Bude někde směrem k Tanzaku. Souhlasíš s tím, chlapče?“
Amakiri přikývl.
„Kazuko, máš právo vyjednávat mým hlasem,“ Naruto vytáhl další list papíru, podepsal ho a podal ho dívce. Ta ho s úctou přijala a schovala ke svému vybavení.
„Rád bych šel s vámi, ale musím zůstat ve vesnici,“ vzdychl Naruto.
„My to chápeme, mistře,“ prohlásila za tým Kazuko. Ale mrzelo je, že tým nebude kompletní.
„A co můj otec?“ zeptal se zničehonic Masaru, „bojuje někde na severu.“
„Bude v pořádku,“ odpověděl Naruto, „už tam míří posily z Mlžné, společně s nimi budeme mít převahu.“
Masaru kývl.

Kiba se s několika ti společníky stáhnul do lesa, kolem nich dopadaly na slepo střely a výbušniny.
Jeden senzibil z jeho skupiny položil ruku na zem a poslouchal.
„Druhá skupina se probojovala do Tanzaku,“ řekl.
Náhle nedaleko od nich explodoval strom a v jeho ohni se zjevil nepřátelský ninja, Kiba zareagoval s okamžitou rychlostí a s pomocí svého psa do nepřítele vrazil.
„Musíme opět zaútočit na Tanzaku,“ prohlásil Kiba, když s nepřítelem skoncoval.
„To nezvládneme,“ odporoval mu druhý Chunin, bylo jich tu už jen pár. Při prvním střetu přišli o většinu spolubojovníků.
„Nemůžeme je tam nechat bez pomoci! Obklíčené v nepřátelském městě!“ sykl Kiba a vyrazil k shinobimu.
„Naruto měl pravdu! Tohle všechno je zbytečné!“ ninja se podíval Kibovi přímo do obličeje, „jen tu zbytečně umíráme!“
„Porazíme ty bastardy!“ Kiba ninjovi vrazil pěstí do obličeje, „a nebudu tolerovat žádné zbabělce!“
Senzibil se náhle otřásl, projel skrz něj černý dráp. Uprostřed mýtiny se zjevil démon s maskou a vrhl se na dalšího shinobiho z Listové. Kiba to zahlédl a opět udělal dvojitou proměnu, zasáhnul démona přímo do hrudi a odhodil ho přímo do kmenu stromu.
„Nejsi zas tak nepřemožitelný!“ sykl Kiba a postavil se před něj. Náhle za jeho zády ucítil dalšího, udělal výskok a za letu zahlédl, jak se po něm hnal další.
„Dva?!“ mezitím ten druhý rozsekl ležícího ninju, kterého předtím Kiba udeřil. Další ninja vytvořil několik klonů a zaútočil.
Kiba dopadl na větev stromu a hluboce dýchal. Byl to poslední boj v jeho životě.

Znovuzrozený tým postupoval opatrně po hlavní cestě. Cesta k Tanzaku nebyla dlouhá, ale Naruto zde nevytvářel žádné obranné skupiny a tak mohla být cesta nebezpečná. Krom prchajících civilistů však nikoho nepotkali.
„Nevíte, co se stalo v Tanzaku?“ zvolal Masaru na skupinu starších lidí, kteří sebou vezli velký vůz se zásoby.
„Katastrofa!“ zvolala jedna žena s pláčem v očích.
„To zní zle,“ řekl Dai a všichni jeho nejapnou poznámku ignorovali.
„Došlo tam k boji?“ pokračoval Masaru.
„Jste ninjové, měli byste to vědět nejlíp,“ odsekl jiný muž. Skupina lidí kolem nich projížděla, ani se nezastavila. Když byla dál od nich, muž se otočil a řekl: „Ten váš poslední útok nevyšel, zatraceně nevyšel.“
Když to dořekl, dal se opět na cestu.
„V Tanzaku jsou ti muži s maskami, před kterými nás varoval Naruto,“ řekl Masaru, „pokud je neporazila ani tak velká skupina...“
„My bojovat nebudeme,“ Kazuko se usmála.
„O těch mužích jsem nikdy neslyšel,“ zopakoval Amakiri to samé, co řekl Narutovi, když se bavili o detailech mise.
Kazuko si vzpomněla na události v loveckém lese, různé skupiny bojovaly proti sobě a proti Listové. Naruta tyhle zprávy ani v nejmenším neznepokojily. Už o tom dávno věděl. Kazuko nebyla překvapena, jen byla zklamána tím, že Naruto s tím nemůže nic dělat. ANBU, kteří byli na tyhle mise vycvičeni, měli v současné době na práci zcela jiné věci a obyčejné shinobi potřeboval Naruto k jiným aktivitám.
Trvalo ještě celý den, než se skupina dostala na obzor Tanzaku. Město leželo v dálce rozbořené, všude okolo svítily světla z táborových ohňů a nad městem dokonce v jednu chvíli zapraskal ohňostroj.
„Hrozný pohled,“ vzdychla Kazuko a podívala se na Amakiriho, „jsou to vaši muži?“
Chlapec vytáhl z baťohu dalekohled, který získal v Listové, a prohlédl si dálku. Hledal standarty – brzo jednu našel.
„Je tam klan Ichigo,“ poznamenal, „to jsou naši spojenci, někde bude i strýc.“
Kazuko se zamyslela, svěřili svůj osud do rukou chlapce, kterého znali tak krátce, a přesto měla dojem, že ho znala již celou dobu. V Listové nezůstali po příchodu dlouho, jen si odpočinuli, nabrali zásoby, vybavení, oblečení a zašli i do lázní, aby ze sebe smyli dlouhé dny bojů a pochodu. Když se poté s chlapcem setkala venku, vypadal v jejích očích zcela jinak – už to nebyl bojovník, jehož víra byla ztracená, ale zase to byl jenom chlapec. A tak se jí líbil více.
Skupina se dala do pohybu, když je náhle obklíčila skupina ozbrojenců. Mezi nimi bylo i několik jasných ninjů.
Amakiri vykročil k jejich veliteli, ten na něj napřáhl kopí.
„Ninjové z Listové, osamoceni, co tu chcete? Zajatce nemáme!“ sykl muž, jenž Amakiriho nepoznal.
„Potřebuji mluvit s Fichikem od Modré řeky,“ řekl Amakiri, muž se zasmál.
„S vrchním velitelem? To já taky!“ smál se a celá skupina se rozesmála. Přesto Kazuko cítila velké napětí, věděli, že i když je obklíčili, muži by boj s shinobi pravděpodobně nepřežili. Ale čím déle tu budou stát, tím více se v záloze objeví nepřátel. Kazuko to znala vše z válečné teorie, nepřátelé je budou chvíli zdržovat, než se rozhodnou něco podniknout.
„Jsem Amakiri, jeho synovec,“ řekl chlapec, „musím s ním nutně mluvit!“
„To by mohl říct každý!“ prohlásil muž, najednou jeden ninja vystoupil z kruhu.
„Pamatuji si ho,“ řekl, „byl se mnou při přepadu těch zatracených děcek.“
Když to Kazuko uslyšela, vzpomněla si na boj na té náhorní plošině. Od Naruta se později dozvěděla, že děti dorazily v pořádku do Listové a nyní byly nachystáné do první vlny evakuace.
Muž přešel k Amakirimu, ten sáhl po meči, který měl u opasku.
„Musím zkontrolovat genjutsu,“ řekl ninja a natáhl po Amakirim ruku. Masaru to zahlédl a okamžitě zaktivoval sharingan, aby kontroloval chakru. Stejně tak Dai vše cítil s pomocí svých bystrých smyslů. Kazuko nenápadně na zem shodila kunai.
Muž položil chlapci ruku na čelo a udělal pečeť pro uvolnění.
„Je čistý, zaveďte je k Fichikovi,“ ninja uvolnil cestu a na první pohled bylo očividné, že muž je znechucen přijímáním rozkazů od ninji, ale uposlechl a vedl shinobi směrem k městu. Brzy vyšly z lesní cesty na louku kolem města, všude byly rozestaveny stany a okolo pobíhaly stovky a tisíce lidí.
„Co chcete u našeho velitele? A proč máš sebou ty shinobi?“ zeptal se muž po cestě Amakariho, byl to povstalec jako on, mohl mu věřit, ale na shinobi se ani nepodíval, „copak nevíš, že před zrakem tvého strýce zabili hraběte Gaichiho? A v ten samý den ráno zlikvidovali feudálního pána?“
„Jsou tu se mnou,“ odpověděl chlapec stroze. Když procházeli kolem stanu klanu Ichigo, vyšel z něj starý chlap, velice urostlý a přišel k Amakirimu.
„Chlapče!“ zasmál se, „rád tě vidím! Mysleli jsme si, že jsi mrtví!“
Amakiri se usmál a celá skupina se zastavila. Muž, který je vedl, byl již více v klidu, když viděl, že je důležitý vesnický klan poznal.
Chlap se náhle zastavil a zamračil se.
„To jsou zajatci? Proč mají zbraně?“ zeptal se a prohlédl si nepřátele.
Masaru zavrčel, Amakiri se postavil mezi ně a muže.
„Jsou to přátelé,“ odpověděl upřímně Amakiri - po dlouhé cestě se spřátelil i s oběma chlapci.
Náhle dal opět do kroku a muž ho vedl dál táborem. Chlap v dálce pouze koukal. Nikdy by nevěřil, že Amakiri prohlásí o shinobi, že je to přítel. Natož o třech a z Listové.
Muž je vedl dál, než dorazili k městské bráně. Ta nesla známky boje, byla poničená a zničená. U brány stálo několik mužů v brnění a drželi řadu.
„Musíte tu zanechat zbraně,“ muž se otočil na shinobi.
„Jsou to hosti,“ vložil se do toho Amakiri, ale muž se nechtěl dát.
Masaru se zasmál: „Zbraň je to poslední, čím bych zabíjel.“
Muž polkl a nakonec si to rozmyslel. Měl pravdu, pokud něco budou chtít udělat, udělají to i s holýma rukama. Tak je zavedl do města, zde byly známky boje ještě názornější. Domy byly prorostlé dřevem a všude byly krátery po výbušninách.
„V posledních dvou týdnech tu umřelo více než tisíc a půl našich mužů...“ šeptl muž a Amakiri se zasmutnil. Bylo to hrozné číslo. Podle zpráv z Listové si dal dohromady, že proti nim stálo dvě stě shinobi. Společně s obyvateli města se číslo obětí bojů vyšplhalo až na dva tisíce lidí. Nikdy nic takového nechtěl.
„Ale ty zmetky jsme porazili všechny, nebrali jsme žádné zajatce,“ řekl slavnostně muž a Amakiri se zastavil.
„Drž hubu,“ sykl, muž se náhle otočil a podíval se chlapci do očí. Viděl v nich silný odpor.
Zbytek cesty pokračoval poklidu. Muž je zavedl k velké budově v centru města – byla to zřícenina hradu, která nesla známky odstřelování z dálky. Boj se jinak budově vyhnul a tak v ní založili hlavní štáb. Když vešli dovnitř, viděli zde spoustu mužů, jak někam kráčeli, všude leželo plno beden se zásobami a na každém rohu byl strážce – většinou to byli shinobi.
„Jak pokrytecké,“ šeptl Masaru, když to viděl. Hlavní velitelství dali do rukou tomu, co nenáviděli.
Muž je poté uvedl do hlavní místnosti. Zde byl obrovský stůl s mapou země a za stolem seděl starší muž.
„Amakiri?“ vzdychl a vyběhl k chlapci, „kde jsi byl, co se stalo?“
Amakiri si s ním potřásl rukou a poté se jemně objali.
„A kdo jsou tihle?“ zeptal se náhle muž.
„Strýci, tohle je Kazuko, Dai a Masaru. Ninjové z Listové a moji přátelé!“ představil je po jednom. Strýc překvapeně hleděl.
„Zavedl jsi nepřátele ke mně? Copak jsi pod vlivem genjutsu?“
„U příchodu mě kontrolovali, neboj se,“ chlapec se usmál, „u té řeky jsi měl pravdu. Musíme to ukončit.“
„Copak nevíš, co se stalo?!“
„Jsou to lži!“
„Na vlastní oči jsem to viděl! Chtěli jsme mír, měli jsme ho domluvený... a oni ho zabili! Zabili Gaichiho přímo u jednacího stolu!“
„Strýci, věř mi, Listová není taková, jak nám o ní říkají, jsou to poctiví lidé! Tady Kazuko mi dvakrát zachránila život!“
„A kolik životů si odnesli zde, v Tanzaku?“
„Bránili město!“
„Město, které jim nepatří!“
„Co se stalo?“ zeptal se náhle Amakiri, shinobi tenhle hovor sledovali s nepochopením, „vždyť jsi to byl ty, kdo chtěl mír!“
Muž vzdychl: „Chci si s tebou promluvit v soukromí.“
Amakiri se podíval na své přátelé.
„Mají mé slovo, že se jim nic nestane.“
Kazuko na to kývla a chlapec s mužem odešli zadními dveřmi do další místnosti. Zde byla velká bohatá postel a luxusní nábytek.
„Amakiri, poslouchej mě, řeknu to jenom jednou,“ začal Fichiko, „týden před jednáním s Gaichim mě navštívil muž. Předal mi informace.“
„Informace?“
„Ano, informace o tom, že celý mír je nesmysl. Že skončí naším masakrem, jakmile Listová obnoví svou sílu v celé zemi. Řekl mi, že mi dodá mocné spojence. Týden na to jsme dostali zprávy z hlavního města, někdo tam našim předal jakýsi masky s ohromnou silou. Využili jsme je a s úspěchem.“
„Takže jste to vy, kdo zabil feudálního pána?“ Amakiri byl šokovaný, věděl o maskách od Hokageho.
„Ano, byl to zrádce lidu. Zradil by nás u jednání.“
„A co hrabě Gaichi?“
„Gaichi...“ muž vzdychl a posadil se, „byl to můj přítel a určitě by pochopil, že musel umřít.“
Amakiri na svého strýce nevěřícně hleděl.
„Vždyť jsi mě poslal pryč, chtěl jsi mír!“
„Ty děti jsme potřebovali, ale ne k míru,“ řekl Fichiko a koukal na svého synovce. „Navíc jsem tě chtěl dostat do bezpečí, nevěřil jsem, že nás z jednání shinobi jen tak pustí.“

Kakashi se zbytkem své skupiny stál na lesní mýtině. Naproti nim stálo několik desítek nepřátel a mezi nimi mrtví.
Kakashi se už sotva držel na nohou. Poslední dny mu chyběl odpočinek a nepřátel neubývalo.
Náhle po něm vyběhl nepřátelský voják, nebyl to ninja, Kakashi ho rychle obral o zbraň a shodil na zem.
„Kdy tohle skončí?“ zeptal se sám se, náhle se ozvalo několik explozí a prostranství zahalil kouř.
Když se rozplynul, okolo stála stovka ninjů. Všichni měli čelenky se znakem mlžné. Kakashi se dočkal, skončilo to.
„Vzdejte se Zvučná!“ zavolal na nepřátele. Náhle z řad Mlžné přešel k veliteli Listové muž. Kakashi ho znal, byl to jeden z nové generace šermířů. Měl na zádech známý meč – přesně ten, který používal Zabuza na jejich první bojové misi.
„Renzo,“ řekl Kakashi, „co se to děje?“
Muž vzdychl, znal Kakashiho dobře z několika společných misí.
„Děje se to, že jste zajati,“ prohlásil muž. Kakashimu se zastavil dech.
„Nechceme vám ublížit,“ pokračoval Renzo, „vzdejte se a dostaneme vás do bezpečí.“
„Ale co Zvučná?“ sykl Kakashi, Renzo se podíval do země.
„Kakashi, jsi můj přítel, není to osobní. Je to obchod. Zvučná je náš spojenec.“
Kakashi tomu nemohl uvěřit, Mlžná zradila Alianci, zradila své spojence, zradila všechny.
„Ale co Aliance?“ bělovlasý ninja byl stále zmaten.
„Aliance přestala existovat, všichni naši bojovníci z ní dnes odešli a bez nás je to pouze malé uskupení ninjů, kteří nezvládají udržovat své oblasti.“
Kakashi pustil k zemi Kunai, který držel.
„Nic se ti nestane, Kakashi, slibuji,“ řekl Renzo, „ale prosím tě, nezkoušej nějaké hlouposti. Je nás tu desetkrát tolik co vás.“
Kakashi uznal, že má pravdu. Boj se Zvučnou mohl vyhrát, ale bojovat proti stovce čerstvých bojovníků. To by nezvládli, navíc, když jim velel Renzo.
„Nikdy ti to neodpustím a nezapomenu,“ řekl mu Kakashi.
„Já vím, Kakashi, já vím,“ Renzo ukázal na své vojáky a Listová se vzdala.

Amakiri pozoroval svého strýce s děšením, všechny ty události které vedly k útoku na Tanzaku naplánoval on.
„Tvůj otec, můj bratr, by se mnou souhlasil, Amakiri, drahý chlapče,“ řekl strýc a podal svému synovci ruku na rameno, „vláda ninjů musí skončit jednou pro vždy.“
„Ale -“ sykl chlapec, ale muž mu položil ruku na rty.
„Nic neříkej, já vím, že ti zblbli svou propagandou hlavu, ale teď jsi v bezpečí. Vrať se k nám a zapomeň na ně. Brzy vyhrajeme a poté budeme oba dva vládci. Budeme vládnout svým lidem, takový je náš osud. Tak ho přijmi,“ muž se na něj zvesela usmíval.
„Strýci,“ oslovil ho Amakiri, vzpomněl si na jednu důležitou otázku, kterou musel vyslovit: „proč mě nikdo nepřišel hledat?“‘
„Věřil jsem, že jsi v pořádku. A měl jsem pravdu. Jsi přece silný muž a dokázal jsi to. Stojíš tu přede mnou a já tě nepoznávám, jak moc jsi vyrostl, tak pojď se mnou a pošleme ty utlačovatele pryč,“ muž vstal z postele a vrátil se do místnosti. Zde nalezl tým obklíčený několika dalšími shinobi.
„Amakiri,“ šeptla Kazuko, když ho viděla.
„Strýče, měl jsi pravdu,“ řekl Amakiri a postavil se čelem ke Kazuko, „zbavíme se těch utlačovatelů!“
Náhle vytasil svůj meč a jeho čepel skončila pod bradou jeho strýce.
„Amakiri?“ sykl, všichni ninjové se postavili do bojové pozice.
„Co se to děje?“ zeptal se Dai, Amakiri nespouštěl oči ze svého strýce.
„Mohl bych to všechno skoncovat přímo tady,“ řekl a podíval se kolem. ...jenže by nás všechny zabili a velení by přijmul někdo jiný ... „ale nechci se snížit na tvou úroveň. Pusť nás pryč z města a nic se ti nestane, přísahám, strýci.“
„Ty zmetku,“ sykl strýc a meč se opřel do jeho kůže ještě hlouběji, „máš mé slovo, přísahám na tvého bratra, že můžete odejít.“
„Neber si jeho jméno do úst,“ sykl Amakiri, „přísahej na svůj život. Půjdeš s námi až ven z tábora.“
„Amakiri, co se to děje?“ zeptala se Kazuko, nevěřila tomu, co viděla.
„Všechno ti povím. Teď bude stačit, že tihle lidé o míru nechtějí ani slyšet.“
Kazuko to zaskočilo, zajímalo ji, co se za dveřmi stalo. Ale to už se dali do pohybu, cesta městem byla dlouhá a celou dobu je obklopoval dav. Kdyby se však Amakiri jen trochu špatně pohnul, byl by jeho strýc mrtvý.
Když došli ven z tábora, Amakiri se podíval na Kazuko.
„Musíme se odtud dostat co nejrychleji,“ řekl, dívka přikývla. Chlapec pustil strýce pryč a náhle celá skupina zmizela.
„Kam zmizeli?“ sykl jeden z povstalců.
Fichiko mezitím zhluboka dýchal, vedle něj se objevil jeden muž. Klepaly se mu ruce a po tváři mu tekl pot. V ruce držel masku.
„Je to na tobě,“ řekl, „a mého synovce, pokus se ho dostat sem živého.“
Muž si třesoucíma rukama nasadil masku a jeho lidskost zmizela. Teď měl před sebou jediný cíl.
Skupina se mezitím objevila sto metrů daleko, u zabodnutého kunaie, Kazuko dopadla na zem a byla vyčerpáním bez sebe. Dai ji chytil do náruče, zatímco co Masaru chytil Amakiriho. Obě dvě dvojice se daly do skoku.
„Co se stalo?“ zeptal se ho Masaru.
„Gaichiho zabil on, byl to celý komplot, je s někým ve spojení, kdo mu dodal ty masky a pravděpodobně i další věci,“ odpověděl Amakiri.
„Takže mír je vyloučený?“ vzdychl Dai.
„Mír? Dokud bude žít můj strýc, není to možné,“ vzdychl, Masaru se na něj podíval.
„Měl jsi ho zabít na místě,“ řekl.
„Jeho smrt by je jen povzbudila, našel by se někdo jiný. Dokud budou mít masky, budou mít odvahu bojovat,“ pokračoval chlapec a pak dodal, „navíc jsem nechtěl, aby vám ublížili. Už teď mi je hrozně, když vidím Kazuko.“
„Bude v pořádku,“ řekl Dai, „jen si teď potřebuje odpočinout, sbírala intenzivně chakru celou cestu k táboru a nyní ji všechnu vydala na jednou. Je jediná z nás tří, co se to jutsu naučila alespoň takhle.“
„Co teď budeme dělat?“ zeptal se Amakiri, Masaru se zamyslel.
„Naruto s nimi nechce bojovat, Listová zmizí z mapy.“
„Moc mě to mrzí, jsem v tom s vámi,“ řekl Amakiri.
„Není to tvoje vina, budeme muset najít toho, kdo ovládá ty masky.“
„Jak ho najdeme?“
Náhle se ozvala exploze a několik metrů nad nimi prolétl paprsek černé chakry. V dalším okamžiku skákal na větvích vedle muž s maskou.
„Tak to je ono,“ zeptal se sám sebe Masaru, „zabiju to.“
Chlapec skočil na zem, položil Amakiriho, vedle něj doskočil Dai s Kazuko.
„Ubráníš je?“ zeptal se Daie. Ten přikývl.
„Poslední tři roky jsem dělal ochranku, neboj se,“ Dai položil ruce na zem, „pětihraná bariéra“.
Kolem něj a nad nimi se objevila hradba z modré chakry, jen Masaru stál mimo ni.
Amakiri byl zklamaný, že nemůže v dalším boji nijak pomoci, klekl si aspoň ke Kazuko.
„Když se prolomí bariéra, zachráním tě vlastním tělem, dlužím ti to,“ zašeptal. Dai ho slyšel, byl na to trénovaný, ale nijak to nekomentoval. Pouze se usmál.
Masaru mezitím venku vyběhl na nestvůru, ta po něm dráp, Masaru výskokem uskočil a dostal se příšeru, okamžitě se mu v rukou objevilo Raikiri a rozsekl nepříteli černý plášť. Příšeře se nic nestalo, uskočila do dálky a z pusy vystřelila několik střel, díky Sharinganu Masaru na poslední chvíli uhnul a sám vystřelil elektrickou střelu, která nepřítele minula.
„Genjutsu nezabírá,“ zopakoval si sám pro sebe, „plášť se regeneruje. Jediný způsob, jak ji porazit, je zničit nebo sundat masku.“
Než naplánoval další postup, protáhlá černá ruka po něm sápala, chlapec uskočil, ale jeden z drápu mu sekl do lýtka. Masaru zařval a dopadl na zem. Příšera se objevila nad ním a udeřila druhou rukou, Masaru se ráně nevyhnul, pouze jí nastavil ruce a tak byl seknut i do nich. Teď byl na řadě on – příšeru nakopl do hrudi, ta se zakymácela dozadu, v další chvíli do ní opět kopl a na potřetí z kapsy vytáhl výbušný lístek a přilepil to nestvůře na hruď.
Masaru vyskočil do vzduchu a ozvala se exploze. Příšera se zmítala v kouři, muž za maskou krvácel. Ale plášť se pomalu regeneroval.
„Chvíli to trvá,“ poznamenal Masaru a začal dělat pečetě. Naposledy, když tohle jutsu použil, ho to málem zničilo. Masaru dokončil sérii a kolem jeho pravé ruky začal rotovat vzduch – do vzduchu se vlila voda a nakonec vodou probila elektřina, která ze všech tří skupenství udělalo jedno skupenství – kolem ruky mu srčely bílé blesky. Nestvůra se mezitím vzpamatovala a otočila se na bariéru a natáhla krk – z úst jí vyletěl další paprsek přímo na bariéru.
Masaru mezitím skočil k příšeře zezadu, ta to ucítila a otočila hlavou na chlapce – to byla její chyba, jutsu projelo maskou jako nůž máslem a rozseklo jí na tisíce kousků. Masaru dopadl na zem a sedl si na zadek. Byl zcela vyčerpaný, ale zůstal při vědomí.
Masaru se podíval na své spolubojovníky, Dai klečel a z úst mu tekla krev. Střela do bariéry byla příliš silná. Amakiri stále klečel u Kazuko.
„Dokázali jsme to,“ řekl Masaru, „další maska je zničena.“
Amakiri vstal, podíval se na Daie a Masaru.
„Jsem v pohodě,“ Dai si pomalu otřel krev a vstal.
„Tři shinobi a všichni mimo provoz,“ usmál se Amakiri, ale pak si uvědomil, že to není k smíchu.
„To je dobrá zpráva!“ ozval se cizí hlas a z blízké houštiny vyběhli dva muži – podle pásek na rukou povstalci.
Amakiri tasil meč, jeden z mužů měl kopí a bodl po něm, chlapec kopí chytil do druhé ruky a vytrhl ho z rukou. Druhý muž mezitím přiběhl k Masaru, jenž se snažil postavil. Amakiri to viděl a chytil do rukou kunai z Daiového opasku a hodil ho po něm. Muž se naposlední chvíli otočil a zbraň ho těsně minula. To dalo dostatek času pro Masaru, který muže chytil za nohu a shodil na zem. Poté ho zalehl vlastním tělem a začal ho škrtit.
Amakiri se mezitím soustředil na druhého, ten sáhl po svém vlastním meči a dal se s ním do souboje. Chvíli zkoušeli základní údery, než se Amakiri otočil a vší silou udeřil – meč protivníka, ne tak kvalitní jako ninja meče, se rozletěl na dva kousky a muž zůstal bezezbraně. Amakiri do něj vrazil ramenem a shodil ho na zem.
Podíval se na Masaru, který svého protivníka po krátkém souboji na zemi uškrtil. Čím více si uvědomoval, že Masaru je nelítostný, ale čestný.
Chlapec přistoupil k muži na zemi a ke krku mu položil ostří meče.
„Co s ním?“ zeptal se Masaru, ten se postavil a dokulhal k němu.
„Můžeme ho svázat, není třeba ho zabíjet,“ řekl Masaru a dal se do práce. Amakirimu se ulevilo, není to tak dávno, co by stál na opačné straně.
„Musíme se odtud dostat,“ dodal Dai a rozhlédl se kolem sebe.
„Kazuko ponesu, vy si odpočinte,“ řekl Amakiri a chytil dívku do náruče, poté se vydali na cestu. Když se Kazuko probudila, uviděla úsměv.

Naruto nemohl uvěřit vlastním očím. Před ním na střeše jeho vlastní budovy stál Mizukage a čtyři z jeho sedmi šermířů. Hleděli na Naruta, který byl obklopen ANBU.
Mizukage se zasmál.
„Konečně se potkáváme, Hokage,“ řekl Mizukage, byl to mladý muž, mladší než Naruto. Vlasy měl bílé, oči fialové. Na sobě měl černé oblečení a za krkem klobouk.
„Co tady děláte?“ zeptal se Naruto, do vlasů mu vjížděl vítr. Město bylo ponořeno do tmy.
„Chci vám jen oznámit, že začala válka,“ řekl Mizukage a Naruto sebou cukl.
„Co to povídáte?“ sykl Naruto, „jaká válka?“
„Dnes odpoledne moje jednotky zajaly ty vaše na severu. Přístavy na východě jsou naše a celý pás podél pobřeží si nárokuje naše země, Hokage,“ řekl Mizukage.
„A to jste přišli až sem, abyste mi to řekli?“ Naruto samozřejmě věděl o tom, co se dělo na severu a východě, jen tomu nemohl uvěřit.
„Vím, že jste rozumný, Hokage. Vaše rozumné jednání vám zachovalo charakter. Já takový nejsem...“ zasmál se Mizukage, „když se u mě objevilo první město s povstalci, nechal jsem je přibít ke stromům. Když se vzbouřil první ostrov, nechal jsem ho hladovět a pak jsem ho pohřbil ve vlnách. Takový já jsem, Hokage.“
„Chcete začít válku? Využít oslabení vedlejší země? To je zbabělost!“ zařval Naruto, Mizukage se dál jen usmíval.
„To je politika. To je výhra. Nepřežijí čestní, přežijí darebáci, darebáci jako já. Mlžná je nejsilnější vesnicí ze všech pěti velkých národů. Aliance skončila. Moje jediná země udrží pořádek ve světě.“
„Jsou to nesmysly, budeme s vámi bojovat!“ Naruto se chtěl na nepřítele vrhnout ihned, měl na to právo. Přišli bez pozvání až sem, na jeho budovu. Ale Kakashi byl v jejich moci, stejně jako celá severní armáda a posádky z východu, které netušili, že shinobi, které vpouští do svých měst, je zradí.
„Jsme na to připraveni. Vy, zdá se, že ne. O vaší prohře v Tanzaku se už mluví po všech zemí. Dodává to odvahu ostatním.“
„Proč jste přišli až sem?!“
„Ptáte se podruhé, uznávám, nejdříve jsem neodpověděl,“ Mizukage se smál, „chci s vámi příměří. Necháme si země na východě. Na severu poskytnete území Zvučné.“
„To je šílenství!“
„Nechte mě to doříct, Hokage. Naše dvě země na okupujícím území zničí veškerý odpor obyvatel, vy se zaměříte na území, co zbyde. Až vaši válku vyhrajete, vrátíme vám vaše země a společně zničíme Zvučnou, necháte nám jen malý pás kolem pobřeží, nejblíže naší zemi.“
„Na to nemohu přistoupit,“ řekl Naruto, Tamashi, který stál za ním, to bedlivě sledoval. Za svou maskou se potil.
„Pak budete tedy bojovat? A čím?“ zasmál se Mizukage.
„Pořád nás jsou tisíce,“ řekl Naruto. Kdyby nemusel bojovat na západě, mohl bránit východ. Také má přes pět set dobrých ninjů v Alianci, a ta, zdá se, skončila.
„Kdybyste si to chtěl rozmyslet,“ řekl Mizukage, „udržujte klid. Naše armáda nebude postupovat hlouběji do vaší země.“
Naruto zavrčel a náhle se po celé vesnici objevila mlha. Když zmizela, byli pryč.
Tamashi se za Narutovými zady chvěl.
„Pane,“ začal, „tohle je nečekané.“
„Měli jsme to čekat, je to sadista,“ sykl Naruto, „připravte ANBU k pohotovosti, sesbírejte všechny ninje, co máme.“
„A co povstalci?“ zeptal se Tamashi.
„Pokud nepřinesou mí studenti mír, budeme muset pokračovat v evakuaci. Ustoupíme na sever a vytlačíme Zvučnou. Pokud povstalci uvidí útok cizí země, domluvíme se s nimi na příměří a napadneme Mlžnou,“ odpověděl Hokage.
Tamashi přišel blíže k Narutovi.
„Pane,“ šeptl, „dostavte se do mé kanceláře v centrále, musím vám něco říct.“
Naruta to překvapilo, ale uposlechl.

Naruto kráčel temnou chodbou speciální organizace. Byla podezřele prázdná. Jen v dálce slyšel kapání vody.
Naruto zde už dlouhou dobu nebyl, ale cestu znal.
Šel chvíli rovně, než došel k velkým černým dveřím – ty otevřel a vkročil do velké válcovíté místnosti, která dole končila v neznámu.
Uprostřed toho všeho byla plošina, Tamashi tam klečel na zemi. Vedle něj ležela jeho maska a v rukou držel meč.
„Hokage,“ zeptal se.
„Co se to děje?“ zeptal se Naruto, „kde jsou všichni?“
„Poslal jsem je pryč,“ řekl Tamashi. Naruto v něm slyšel zlomený hlas.
„Proč?“
„To co vám řeknu, je adresováno pouze vám,“ Tamashi náhle udělal pečet a kolem nich se rozprostřela temnota. Tamashi klečel k Narutovi pořád zády.
„Snažil jsem se pomoct,“ začal Tamashi, „chtěl jsem dosáhnout vítězství.“
„O čem to mluvíš?“
„Věděl, jsem, že jste příliš mírný a že budete chtít vyjednávat. Podstrčil jsem tyhle myšlenky k mým agentům do štábu povstalců. Jejich šéfové souhlasili a poslali toho posla, kterého zachytila Yugao. Já se ještě předtím sešel s jedním z velitelů povstalců, o kterém jsem věděl, že má ambice. Byl to velmi ambiciózní muž, vy ho znáte z jednání, seděl vedle Gaichiho. Chtěl se dostat na vrchol, tak souhlasil se vším, i když mi nedůvěřoval. Slíbil jsem mu pomoc a dodal jsem mu ji. Jednalo se o masky, které má ANBU zříceniny vesnice vašeho klanu.“
Naruto příběh pozorně poslouchal, už byl tak otupělý, že ho to ani nepřekvapilo.
„Pomocí nich jsme zabili feudálního pána. Gaichiho zabil jeho muž s mým přivoláním – před jednáním jsem na stůl dal pečeť a zamaskoval ji. Během jednání, když se nikdo nedíval, jsem za zády vytvořil pečeť. Zabil Gaichiho a zabral jeho místo v jejich hierachii. Do té doby bylo vše v pořádku. Postup na Tanzaku byl příliš rychlý a já to nečekal. Chtěl jsem vás vyprovokovat k silnější reakci, abyste na ně zaútočili vším. Kdybyste to udělal, porazili bychom je v jedné jediné bitvě. Když se mi tohle nevydařilo, chtěl jsem získat Sasukeho Uchihu, plán byl dokonalý, udělat ho Hokagem. A Sasuke jako Hokage by si servítky nebral.“
„Proč mi to vše říkáš?“ zeptal se Naruto a Tamashi vzdychl.
„Kdyby nebylo Mlžné a jejich útoku, neříkal bych vám to. Nedělal jsem nic z toho pro osobní dobro, jen jsem chtěl, aby vesnice zvítězila. S vašim postupem souhlasím, ale je příliš pomalý a neefektivní.... Ale teď když se objevila na scéně Mlžná, tak jsem pochopil, že byl můj plán špatný. Kdybych vás nechal podepsat příměří, byli bychom dnes sice vesnice bez pravomocí, ale vesnice s obrannou a s možností vyhnat ty šmejdy zpět do moře, kam patří.“
Naruto to vše pozorně poslouchal, vše co se za poslední dny událo bylo součástí špinavých intrik a zrady.
„Tamashi,“ oslovil ho Naruto, muž napřáhl meč a řekl svá poslední slova.
„Nechci odpuštění, chci abyste mé chyby napravil,“ a sekl.
Naruto se chvíli díval na tělo, jak dopadá na zem, mezitím co se kolem něj rozplývá technika. Náhle mrtvola začala hořet. Pojistka ANBU.
Naruto na chvíli zavřel oči a pak odešel. Ten pach byl nesnesitelný.

Kazuko si namáčela nohy do vody, byli už nedaleko Listové, stmívalo se.
„Co teď se mnou bude?“ zeptal se Amakiri, sedíc vedle ní.
„Neboj se,“ usmála se, „jsi pro nás stejně důležitý jako kdokoliv jiný.“
„Nevím, v čem bych vám mohl pomoct. Jsem jen obyčejný člověk,“ řekl a Kazuko ho uhodila do ramene.
„Nikdo není obyčejný, všichni jsou něčím výjimeční,“ zasmála se a vykopla pramen vody.
„Co teď bude s vesnicí?“ zeptal se a Kazuko zvážněla.
„Stáhneme se, přeskupíme, budeme se snažit uklidnit situaci. Co chceš dělat ty?“ zeptala se ho naopak dívka.
„Chci vám pomoct,“ řekl.
„A co tvůj strýc?“
„Už...“ Amakiri se na chvíli odmlčel, „to není můj strýc.“
Dívka se na něj s vážným pohledem podívala a pak mu položila ruku na rameno.
„Teď máš novou rodinu,“ a usmála se.
„Děkuji,“ řekl chlapec. Tak vřelý pocit necítil od doby, co žili ještě táta a máma. Konečně se po dlouhé době začal cítit šťastně.
Za jejich zády se objevili Masaru s Daiem.
„Už jste vyváleli nohy?“ zasmál se Dai.
„Musíme pokračovat, Naruto na nás čeká,“ řekl Masaru a dali se do cesty.
Masaru měl pravdu. Naruto na ně čekal, ale už všechno věděl.
„Vaše cesta byla zbytečná, jen jste se dostali do nebezpečí,“ vzdychl Naruto.
„Už nejsme děti,“ řekl Dai, „a mimoto, Masaru zničil jednu masku! To nebylo zbytečné!“
„Nechci vás ztratit,“ odpověděl mu na to Hokage, „Daii, jste pro mě s mojí rodinou to nejdražší. V tom lese jste mohli všichni zemřít.“
„Ale zvládli jsme to,“ řekl Dai už méně nadšeně.
„Jsem na vás pyšný,“ Naruto vstal a přešel k oknu, „začala válka.“
Celá skupina se zarazila.
„Mlžná nás napadla, Kakashi byl zajat,“ Naruto se otočil k Masaru a položil mu ruku na rameno.
„Jak je to možné?“
„Byla to sprostá zrada, Masaru, a věř mi, svůj prostor dostaneš, ale zatím se neboj, Kakashi je drahocenný zajatec a nikdo mu neublíží. Nyní potřebuji vás všechny tady. Mám pro vás další misi. Při evakuaci budete hlídat mou rodinu. Jste jediní, kterým můžu plně důvěřovat.“
„A kde budete vy?“ zeptala se Kazuko, Naruto se opět posadil do židle.
„Budu zde a budu mít jediný cíl, zničím zbytek masek. Můj klan je stvořil a já je zničím.“
„A co ten, kdo ty masky dal povstalcům?“ zeptal se Amakiri, Naruto se na něj podíval.
„Ten už je mrtvý.“
„Cože?“ zeptal se Dai.
„Byl to velitel našich jednotek ANBU, sám se přiznal a pak se zabil.“
„A kdo teď velí ANBU?“ zeptal se Masaru, pořád byl zdrcený ze zpráv o svém otci, ale věděl, že jeho čas přijde. Nyní by stejně nic nevyřešil.
„Velitelem ANBU jsem jmenoval Sasukeho Uchihu,“ odpověděl Naruto. Předešel tím jmenování Sasukeho Hokagem. Tamashi měl pravdu, Sasuke by nepokračoval v Narutově politice, ale vedl by svou vlastní a krvavou. Na pozici velitele ANBU krvavou práci zvládne a zároveň zůstane loajální k rozkazům Hokageho.
„Nechci vás tu nechat samotného,“ řekla Kazuko a Naruto se na ni usmál.
„Je to moje zodpovědnost,“ odpověděl Naruto a podrbal svou studentku ve vlasech, „vy jste můj odkaz. Jeden z mála, na který můžu být pyšný. Chci, abyste dostali Hinatu a děti do bezpečí a pak se přizpůsobte rozkazům nového Hokageho. Ty, Amakiri, zůstaň s námi, víš toho o myšlení povstalců, promiň mi ten výraz, nejvíce. A také můžeš sloužit jako zprostředkovatel. Mimoto se můžeš naučit umění samurajů.“
„Nového Hokageho?“ šeptla Kazuko a z očí jí tekly slzy.
„I když se vrátím, Hokagem rezignuji. Můj poslední rozkaz bude má rezignace.“
„A kdo bude nástupce?“ zeptal se Dai.
„Nevím, to už nezáleží na mně. Shikamaru Nara, nebo Sakura Haruno, pravděpodobně jeden z těchhle dvou. Teď když Aliance už neexistuje, může být Shikamaru dobrým Hokagem. A poté? Věřím, že každý z vás bude jednou dalším kandidátem na Hokageho.“
„Mistře,“ hrkla Kazuko a Naruta přes stůl objala. Dai i Masaru se přidali.

Další dny ve vesnici plynuly hektickým tempem, lidé balili poslední zásoby a vyprazdňovali své domy. Vozů bylo však málo a tak se vše, co se nevlezlo na cestu, muselo zničit. Nejvíce práce měl Sasuke coby nový šéf ANBU, který musel zaminovat kompletně všechny důležité objekty, které skrývaly nějaké tajemství. Také se musel postarat o bezpečný přesun knihovny se svitky.
Naruto měl největší strach z tlačenice, jelikož bylo město plné utečenců. Také se tenčily zásoby jídla, ale to nebyl problém, protože všechny dodávky přesměroval do nově vybraných stavení na severozápadě. Naruto naplánoval postup ne na jedno místo, ale více vesnici rozprostře po okolí tak, aby hlavní bod – základna Aliance, nyní téměř prázdná, byla střežena ze všech směrů. Právě ze základy Aliance bude další Hokage operovat.
Jak Písečná tak i Kamenná vyhlásily společně Mlžné válku a přidali se na stranu Listové. Oblačná váhala a nakonec boj odmítla. Mlžná byla bezprostředně na jejích hranicích a Raikage nechtěl začít válku na další frontě, ačkoliv ujistil Naruta, že jakmile začne široká spojenecká ofenzíva, přepadne Mlžnou ze zálohy.
Naruta to uklidňovalo, Listová nebyla sama. Navíc se všechen boj na začátku přesune do Zvučné, kterou by měli do několika měsíců společnými silami roznést. V tu dobu by měla být situace v Listové stabilizována a povstalci umlčeni, či získaní jako spojenci.
Hokage stál na bráně a vedle něj byl Sasuke.
„Zprávy hovoří, že jsou půl dne cesty odtud,“ řekl nový šéf ANBU.
„Bude to těsný,“ Naruto se podíval na ulice, které byly ještě plné lidí, vozů. Naruto se snažil ten pohled zapamatovat, protože i když brzy zvítězí, už to takové nikdy nebude. On nebude Hokage. „Naruto,“ oslovil ho Sasuke, „opravdu to takhle chceš?“
„Je to moje povinnost,“ odpověděl Naruto a usmál se, „poprvé udělám něco správně.“
„Nebýt Tamashiho,“ sykl Sasuke ale Naruto se na něj podíval.
„Vím, že bys s ním souhlasils, nebýt mě,“ řekl a Sasuke se zarazil, pak se zadíval do země.
„Je to pravda, ale nikdy bych tě nezradil.“
„Já vím a vážím si toho Sasuke.“

Armáda se připravila k útoku, nastavila zbraně. Fuchiko byl šťasten, byli na dohled Listové a zatím se proti nim nikdo nepostavil.
„Schovávají se za hradbami jako zbabělci!“ zasmál se a máchl rukou. Několik samostřílů a katapultů vystřelilo. Střely přeletěly hradby a z města se vznesl kouř. Pořád se nic nedělo.
„Tak je to pravda,“ podivil se Fuchiko a mávl na skupinku pěti lidí, „utekli, jsou to ještě větší zbabělci!“
„Pane?“ před ním stálo pět posledních nositelů masek.
„Zkontrolujte to!“ sykl.

Naruto stál u zadního vjezdu z vesnice, už to byli poslední lidé.
„Miláčku, děti moje, vrátím se, hned jak porazím ty nepřátele,“ řekl, objal Hinatu a své dvě děti, pak se podíval na svůj tým a Amakiriho.
„Spoléhám na vás,“ řekl Naruto a usmál se. V tu chvíli se ozvaly exploze, Naruto se otočil a uviděl několik zbořených budov.
„Musím jít,“ řekl a vyskočil do vesnice. Doskočil na jednu budovu a běžel na konec města. Když skákal z budovy na budovu, ozvala se exploze – sotva ho minula střela od jedno z démonů. Naruto na nic nečekal a vytvořil tři klony.
Příšera mezitím dopadla na zem a zařvala – přivolala si tím další.
„Tak kolik vás bude?“ zasmál se Naruto a vytvořil v jedné ruce Rasenshuriken a vrhl ho na příšeru. Ta uskočila a útok zničil kus země.
„Jsou rychlí,“ Naruto se otočil a viděl, že jeho klony mají plné ruce práce.
Náhle na něj vyletěla střela – Naruto se postavil na zem a vyvolal spoustu klonů – klonové střelu pohltili.
Když se rozplynul kouř od klonů, vyletěl z něj kunai s řetězem přímo na jednu nestvůru – tu obmotal dokola, poté se u ní objevil Naruto s rasenganem a udeřil ji do hlavy. Příšera na poslední chvíli však uhnula a její prodloužená ruka zachytila Naruta pod krkem a vytáhla ho do vzduchu. Vedle jedné příšery se objevila druhá a otevřela na Naruta tlamu.
„Když mě zasáhne, je po mě,“ Naruto vytvořil pečetě a kolem něj se vytvořil vzdušný vír, který rozsekl prodlouženou ruku a Hokage dopadl na zem. V tu chvíli u něj byla další maska, Naruto ji nadskočil a při letu ji kopl do zad.
„Taijutsu nemá smysl,“ připomněl si, další nestvůra proletěla kolem něj s křídly a sekla – Naruta zasáhla přes záda. Hokage uskočil do zadu a spočítal je. Bylo jich pět, jeho kloni byli zničení.
„Takže Kibův útok zničil jednu masku?“ zeptal se Naruto a všechny příšery otevřely společně tlamu a vystřelily. Naruto vyskočil a jen tak tak se vyhnul explozi, která srovnala se zemí celou čtvrť budov.
Naruto dopadl na střechu jedné budovy a začal sbírat chakru.
„Tady mi nic jiného než Senjutsu nepomůže,“ řekl a v tu chvíli se projevila rána na zádech, byla hlubší než si původně myslel. Chytil se za záda a cítil léčení, síla lišky.
„Jsou to tuhé příšery,“ sykl a vytvořil pečetě zrovna v čas, jedna příšera skočila přímo před něj a chňapla – z druhé strany se objevil Narutův klon a příšeru chytil za ruce. Než se stačila ubránit, pravý Naruto jí udeřil do masky – a přírodní chakra spojená se vzdušným útokem masku rozsekla na dvě části.
„Jednu mám,“ náhle ucítil zvláštní třepání – jako by se třepal celý svět – a dům pod jeho nohama se změnil v oheň. Naruto uskočil, klon explodoval. Když Hokage doskočil na další dům, byl popálený a kusy jeho oblečení opadly. Náhle uskočil před další explozí. Objevil se na stromě a snažil se na chvíli schovat. Kolem něj dopadaly střely, jak příšery střílely na slepo.
„Musím se s nimi utkat odděleně,“ zamyslel se Naruto a vytvořil tři klony. Každý se rozutekl po jedné příšeře – pravý Naruto si vybral jednu na boku, objevil se u ní a sekl kunaiem, nestvůře upadla ruka – Naruto ji hned na to kopl příšera vletěla do domu a Naruto za ní hned poslal Rasenshuriken. Dům se zhroutil a pohřbil příšeru v troskách. Naruto nevěděl, jestli ji zabil, ale jakmile se otočil na další – zjistil to.
Skrz trosky vyletěl dráp, Naruto ho na poslední chvíli postřehl a kotoulem se ráně vyhnul. Kloni kolem něj pokračovali v zastíracím manévru – příšery nevěděly, který je originál, tak útočily na všechny stejně. Kloni neměli takovou sílu jako originál, proto jim nařídil ústupové boje s tím, aby každý zmizel do jiného rohu města.
Náhle trosky explodovaly a na jejich místě stála nestvůra – vrčela a syčela.
„Chceš si pořád hrát? Tak pojď!“ pobídl ji Naruto a příšera vyletěla, Naruto se vyhýbal jejím ranám, pak počkal na správnou příležitost a kopli ze shora do obličeje – příšera vrazila tváří přímo do země a maska jí spadla z hlavy. Pod černým pláštěm se zjevil muž. Naruto masku uchopil do rukou a chvíli si ji prohlížel. Jakási touha mu velela si nasadit, ale on věděl, že po nasazení člověk ztratí své vědomí a brzy umře. Maska byla pouze jednosměrnou cestou do pekel.
„K ničemu mi nebude,“ Naruto ji rozkřupl na dvě části a poté zrušil jednoho klona – z jeho vzpomínek se dozvěděl, kde se nacházela zrovna jedna příšera a běžel k tomu místu. Na půlce cesty začalo bombardování, Naruto zalezl do nejbližšího domu – nestvůra létala nad vesnicí a střílela své střely do budov.
Naruto stěžka stíhal přebíhat z domu do domu a uhýbat tak jisté smrti, poté se zastavil a složil pečetě – v dalším okamžiku stál pět metrů nad zemí, pod ním seděla žába.
„Naruto, Hokage, co potřebujete?“ zeptal se žabák a Naruto z něj vyskočil do vzduchu. Žáby byly příliš jasným cílem pro jejich střely. Hokage jim nechtěl ublížit, tak ji bezeslova poslal zpět do jiné dimenze.
Ve vzduchu Naruto narazil do příšery a chytil jí za krk. Z jejího žaludku se vynořila černá ruka a Naruta podrápala, ten nedbal na zranění, v jedné ruce vytvořil rasengan a vrazil ho přímo příšeře do obličeje. Hlava pod maskou se změnila v kaši a stejně tak dřevo na ní. Naruto pomalu dopadl k zemi a chytil se za hruď, tenhle útok byl tak nepromyšlený.
Cítil, jak jeho tělo zranění léčí, když v tu chvíli ucítil na ulici zbývající dvě příšery. Postavily se k sobě a jejich černé pláště se propojily. Vznikla tím jedna obrovská příšera, která na výšku měřila pět metrů a ze zad jí trčel dlouhý černý ocas.
„Ocasí démon?“ zeptal se sám sebe Naruto a pak mu to došlo, „je to jasné. Vždyť celou dobu bojují jako malí démoni. Byli tak stvořeni.“
Náhle příšera otevřela tlamu – před jejími černými tesáky se začala formovat černá chakra v podobě malé kuličky – v dalším nezřetelném okamžiku vyletěla. Naruto neměl čas uskočit ani vytvořit klony – natáhl ke střele ruku s Kunaiem a kulička se zastavila.
„Odražení,“ řekl Naruto a koule se náhle obrátila a vlétla přímo do těla démona. Narutovi oči ozářila exploze, podvědomě uskočil pryč a udělal dobře – exploze o průměru sto metrů srovnala velkou část ulice k zemi. Naruto doskočil a schoval se za rohem budovy.
„Moje nové jutsu funguje,“ řekl Naruto a byl na sebe pyšný. Cítil však, jak mu jeho použití sebralo dost chakry, proto opět načerpal přírodní. Nyní cítil, jak se démon pomalu přibližuje ulicí k němu – z jeho chakry cítil, že ho útok zasáhl. Mimoto se příšera ještě musela sžít sama se sebou. Tenhle nový stav ji vyrušil z rovnováhy.
Když příšera prošla kolem Naruta – Hokage položil ruce na zem a použil svou další techniku – do země začal proudit vzduch – po pár vteřinách se ozvalo praskání a zem se pod příšerou celá rozpadla a démon byl tak uvězněn a zavalen v zemi.
Naruto nyní musel přijít na to, kde má přesně masky a jak je zničí. Náhle se země vyletěl paprsek chakry a za ním hlava démona, podíval se na Naruta a otevřel tlamu a vystřelil malou tlamu, Naruto jí uskočil a při skoku zahlédl masku přímo nad otevřenou tlamou. Vytvořil dvacítku klonů a pak je změnil ve zbraně – všechny tyhle kunaie vyletěly na příšeru a zabodaly se do jejího těla. Masku však netrefily.
Naruto byl zklamaný, dopadl na další ulici a uviděl další paprsek. Příšera nyní běžela přímo k němu. Opět použil své rozboření země a zároveň využil své další jutsu – praskliny v zemi naplnil výbušnými lístky. Příšera byla už těsně před ním, napřáhla dráp – a bum, propadla se do země. Opět jí ven jen trčela a hlava a nyní všechny lístky začaly vybuchovat.

Hinata sledovala z dálky kouř vycházející od vesnice. Exploze byly tak silné, že doléhaly až k jejím uším. Pomocí Byakuganu sledovala i svého muže.
Poté se zastavila a podívala se na tým, který ji měl chránit.
„Běžte mu pomoci,“ sykla a Masaru se na ní podíval.
„Máme vás chránit! Máme své odkazy přímo od Hokageho,“ řekl chlapec a Hinata ho přerušila.
„Tak se postarejte o děti!“ řekla zničehonic a vyběhla zpátky do vesnice. Masaru sykl a následoval ji. Dai jakbysmet.
Překvapená Kazuko se podívala na děti a na Amakiriho.
„Postaráš se o ně?“ zeptala se Amakiriho a ten přikývl. Malý Minato si náhle ze zad sundal baťoh a chtěl se taky vydat na cestu.
Dívka mu položila ruku na hruď.
„Jestli budeš poslouchat tady Amakiriho, dostaneš poté ode mně odměnu,“ řekla a pohladila ho po vlasech. Chlapec se usmál a opět si nasadil baťoh. Kazuko ještě chytla Amakiriho za ruku.
„Já se vrátím,“ řekla, ruku pustila a následovala své spolubojovníky.
Minato se naštvaně podíval na Amakiriho a zavrčel: „Můžu tě zabít, nezapomeň.“
Amakiri se podíval do jeho očí a usmál se. Kluk nelhal.

Exploze skončily a Naruto skočil přímo příšeře na hlavu – a pomocí přírodní chakry zabořil svou ruku do jejího těla – nahmatal jednu masku – vytrhl ji a rozmačkal ji. Tělo pod jeho nohama začalo mizet a zmenšovalo se stále míň, než na zemi stála poslední příšera a mrtvola muže.
„Tak jsme už na sebe zbyli,“ sykl Naruto a náhle padl na jedno koleno. Všechny jeho zranění se připomněla. Už ztratil plno chakry a jeho tělo ho přestalo léčit.
Příšera naopak vypadala, že je v pořádku. Zavrčela, otevřela tlamu a vystřelila malou střelu – Naruto si opět všiml, že si příšera znovu zvyká na nové tělo. Střela byla malá a slabá, zasáhla Naruta do hrudě a lehce s ním zatřásla. Ale bolest to byla šílená, Naruto zařval a padl na zemi u rukama. Poté nabral všechnu přírodní chakru kolem, rychle se postavil a za vteřinu už stál u příšery. Udeřil jí do obličeje, příšera spadla do zadu. Naruto jí zalehl – to byla chyba, v tu chvíli ho dráp sekl přes čelo a Narutovi upadla čelenka.
Maska příšery byla potřísněna Narutovou krví. Ten se napřáhl, vrčel a uděřil. Znovu a znovu, trvalo nějakou dobu, než poslední maska praskla – mezitím příšera do Naruta pořád ryla a sekala.
Když boj skončil, Naruto si všiml jeho krve všude okolo, poté padl na bok a v tichosti skučel. Najednou uslyšel rachot – mířila k němu povstalecká armáda, v jejím čele desítky ninjů.
„Tak je konec,“ řekl, neschopný pohybu. Jeho pohled se začal stmívat, viděl rozprostřeně. Běželo na něj deset, sto, tisíc můžu? Neměl tušení. Jediné co cítil byla zvyšující se bolest celého jeho těla.
Poslední co slyšel, byla exploze.

Hinata zasáhla jednoho ninju přímo do hrudi, dalšího poslala k zemi svým lvím útokem na dálku. Masaru doskočil vedle ní právě v čas, jeho výbušný lístek zlikvidoval jednoho muže a dalšího odhodil. Dai, který se zjevil za jejich zády skočil k Narutovi a začal do něj pumpovat svou chakru – jeho schopnost předávání chakry byla malá, ale věděl, že Naruto má chakru velmi přizpůsobivou a tak ji snadno přijme.
Skupina začala být obkličována desítkami shinovi a stovkami obyčejných vojáků.
Poslední se objevila Kazuko a její ohnivý drak zasáhl muže, který letěl na Daie a Naruta.
„Je v pořádku?“ sykla Kazuko, když zahlédla svého mistra v kaluži krve.
Dai brečel a předával svou chakru.
„Já... nevím,“ vyštěkl a zesílil své snažení. Zbytek kolem něj udělali kruh a bránili se všem nepřátelským výpadům.
„Měli jsme přijít dřív,“ sykla Hinata a odrazila letící zbraně.
„Nesmysl, ta příšera by nás snadno zabila,“ odpověděl Masaru a vystřelil několik bleskových střel směrem k nepřátelům.
Náhle kolem nich začaly všude dopadat zbraně a střely.
Před nimi se zjevil černý oheň – zablokoval celou ulici a oddělil tím hlavní voj armády. Na střechách okolo stály ANBU a bojovali s muži, co zůstali na špatné straně.
Sasuke se objevil vedle Naruta, ANBU léčitel převzal práci Daie. Po rychlém zastavení krvácení Sasuke vzal Naruta přes rameno a zavelel ústup.
„Snad sis nemyslel, že tě tu necháme zemřít, kamaráde,“ řekl Sasuke a utíkal pryč. Hinata ho s úsměvem následovala. Dai zratil plno své chakry, tak ho musela Kazuko chytit a následovala je. Poslední šli ANBU a Masaru. Dva členi ANBU zemřeli a jejich mrtvoly na bojišti vzplanuly.
Hinata při skoku skočila vedle léčitele a zeptala se ho, jak na tom Naruto je. Přes masku uviděla jeho výraz. Muž mlčel.

Kazuko seděla na terase nové budovy. Její stanoviště bylo uprostřed hlubokých lesů a hor. Líbilo se jí tady. Byl zde čerstvý vzduch, uprostřed údolí tekla křišťálově čistá hora a v okolí stálo pouze pár větších budov. Zbytek byl zahrabaný hluboko v podzemí. Sama věděla, že na místa kam kouká a kde takřka nikoho nevidí, jsou tisíce lidí.
Sama kvůli nedostatku místa sdílela pokoj s pěti dalšími kunoichi, její rodina byla přemístěna do jedné vesnice na hranicích.
Kazuko se podívala na protější budovu, několik tříd se tam učilo používat záměnu. Bylo to jednoduché jutsu. Kazuko výuku sledovala s radostí, její stará práce jí nakonec chyběla. Poslední týdny byly šílené.
Náhle si za jejími zády někdo odkašlal. Dívka se otočila a usmála.
Stál tam Masaru a kývl. Dívka vyšla za ním a sledovala ho skrz celou budovu až k dlouhým železným dveřím, u nich stál ANBU. Zkontroloval jejich legitimace a pustil je dovnitř. Masaru a Kazuko poté nasedli do výtahu, který je svezl několik pater dolů. Nyní se objevili v podzemním velitelství Aliance.
Na dlouhé chodbě hučela ventilace a svítili nepřirozeně žluté světla. Kazuko se zde nelíbilo, proto byla ráda za svůj pokoj na povrchu.
Dvojice prošla kolem několika písečných ninjů a poté vstoupili do křídla komplexu B. Šli rovně, po cestě je zastavily ještě dvě kontroly ANBU, než se dostali k posledním dveřím. U nich stál Dai a usmíval se.
Všichni tři společně vešli dovnitř.
Naruto se na ně usmál a všichni mu úsměv opětovali.

Poznámky: 

Pokud jste dočetli až sem, gratuluji! Doufám, že jste si tohle dílo užili a že vám vlilo do žil trochu napětí a dobrodružství.

Právě vychází prequelová řada k této trilogii - první setkání Narutova týmu čtete v prvním díle už nyní!

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele NekdoKohoNeznas
Vložil NekdoKohoNeznas, Ne, 2014-10-12 15:44 | Ninja už: 5907 dní, Příspěvků: 456 | Autor je: Hasič Amaterasu

Děkuji za pozitivní komentáře, vlívá mi to krásný pocit do žil. Smiling Co se týče pokračování, ano, je v plánu. Přeci jen, Listová je ve válce na třech frontách, Amakiri má rodinné problémy a nový Hokage je v nedohlednu.

Je jen otázka kdy, jelikož budu nyní docela zablokován studiem, každopádně bych to chtěl zvládnout dříve než v případě prvního a druhého dílu. Laughing out loud Co se týče rozpracování dalšího dílu na sérii, byla by to možnost, jenom z vlastních zkušeností vím, že plno lidí série nedočte (ztratí postupem času zájem) či série jsou do nekonečna natahované a pak ztratí kvalitu. Šlo by to však v případě napsaní celého dílu a následného vydávání po částech... ale to je lehce kontraproduktivní. Laughing out loud Každopádně moc děkuji za zpětnou vazbu, moc si toho vážím. Smiling

Seznam mých fanfiction (2017): http://147.32.8.168/?q=node/20607
„Je to zhmotněná Enenra. Démon stvořený temnotou a kouřem. Dostala chuť na mrtvoly.“ -NOVÁ SÉRIE Války Klanů http://147.32.8.168/?q=node/116698

Obrázek uživatele Kolda27
Vložil Kolda27, Po, 2014-10-13 00:56 | Ninja už: 3459 dní, Příspěvků: 8 | Autor je: Prostý občan

No a mě se zas docela často stává že si rozečtu sérii, která mě fakt baví, a prostě z ničeho nic se přestane vydávat, je na tobě jak to zvládneš každopádně já na tvoji povídku budu čekat a kdyby jsi to zvládal nějak vydávat nemusí být ty díly ani tak dlouhé.

Obrázek uživatele NekdoKohoNeznas
Vložil NekdoKohoNeznas, Pá, 2014-11-07 23:29 | Ninja už: 5907 dní, Příspěvků: 456 | Autor je: Hasič Amaterasu

Tak nějaký report k pokračování: Už je napsaných 30 stránek a děj není snad není ani v polovině. Tak snad do Vánoc bych to všechno měl stihnout dat dohromady - vyjde to jako jeden velký a poslední díl této trilogie

Seznam mých fanfiction (2017): http://147.32.8.168/?q=node/20607
„Je to zhmotněná Enenra. Démon stvořený temnotou a kouřem. Dostala chuť na mrtvoly.“ -NOVÁ SÉRIE Války Klanů http://147.32.8.168/?q=node/116698

Obrázek uživatele hagar
Vložil hagar, Ne, 2014-10-12 15:24 | Ninja už: 3929 dní, Příspěvků: 181 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

No musím povedať , že to bol asi najdlhší diel čo som kedy čítal Laughing out loud Ale oplatilo sa Laughing out loud Je to dosť dobré Smiling A zaujímalo by ma či na to napíšeš nejaké pokračovanie , myslím si , že by sa to k tomu hodilo keďže je tam ešte dosť vecí ktoré sa dajú ukončiť Laughing out loud Za mňa 5*

Obrázek uživatele Kolda27
Vložil Kolda27, Ne, 2014-10-12 14:23 | Ninja už: 3459 dní, Příspěvků: 8 | Autor je: Prostý občan

No, tak jsem to dočetl až jsem a píšu svůj vůbec první komentář, měl by si z toho udělat sérii, protože je to super, určitě bych si rád přečetl další a další pokračování.