Konec! Tohle je má cesta ninji!

“Naruto!” Sakura měla v očích slzy.
Válka začala. Naruto se dostal z ostrova a zjistil pravdu… To byla ta zásadní chyba.
“Nech toho Sakuro! Všichni jste mi tu lhali do očí! A proč? Protože se bojíte, že mě Madara dostane?! Ne, protože se bojíte, že dostane Kyuubiho! Tak at’! ” zařval Naruto.
“Naruto!” čtyři Kage na něj pohlédli.
Gaara chyběl… To byla asi ta nejkatastrofálnější chyba, které se za dnešek dopustili…
“Co máte za problém?!“ obrátil na ně svůj vztek.
“Madara chce démona! Kyuubiho! Nemžeme si dovolit, aby mu padl do rukou, to by svět shinobi skončil!” vysvětlila mu to naštvaně Tsunade.
“Takže jsem zase jenom věc?! Jenom ten, který má uvnitř sebe démona! Já si myslel, že se věci změnily, ale ono to koukám, zůstalo při starém!” Narutovi oči potemněli.
Potemněli do ruda a bílé bělmo nahradilo černé…

“Kluku, copak se to zase děje? Jsi nějakej nabručenej! Heh,” Kurama se na něj usmál.
“Berou mě zase jenom jako věc! A Tebe taky… Jako bychom nic nedokázali, jako bychom nic neuměli, jako bychom před tím nezachránili Konohu a oni nám to oplácejí tím, že nám lžou!” vztekal se Naruto.
“Tak jim pojďme něco ukázat!” navrhl mu Kurama s úsměvem.
“Dobře…”

“Jdu do boje!” zakřičel a vytratil se jim z očí.
“Sakuro! Sestav tým a vydejte se za ním! Neopustí bariéru, i kdyby mě to mělo stát život!” rozkázala Tsunade a sama se obrátila ke zbylým vůdcům vesnic, aby probrali tuto situaci.

Seskočil na nižší větev stromu a podíval se na oddíl ninjů, co právě posilovali poslední z bariér. Nepovede se jim to! Uchechtl se pro sebe a seskočil na zem.
“Drž se zpátky!” uslyšel křik.
“To byste měli udělat vy!” Naruto roztáhl rty do hrozivého úšklebku
“Toto místo neopustíš!” kapitán deseti ninjů si založil ruce za hlavou.
Naruto vykročil a okamžitě se objevil vedle kapitána.
Ani stéblo trávy se nestihlo pohnout…
“O tom bych měl snad rozhodovat sám, ne? Buď mě necháte jít, nebo zemřete, vyberte si…,” prohlédl si nehty a zatvářil se znuděně.
Panenky se mu stáhly do tenounkých linek….
“Máme rozkaz a ten vyplníme! Kuchiyose no Jutsu!” kapitán přivolal malinkou veverku.
“Předej Tsunade-sema zprávu, že se dostal až sem!” zakřičel na veverku a postavil se do bojové pózy.
Ta mrštně přeskočila kámen a pelášila pryč. Nic ji nemohlo zastavit.
“Nechci vám ublížit…,” smutně se na něj podíval Naruto a kapitán se rázem ocitl na zemi se zlomeným vazem.
“…ale evidentně musím,” usmál se a pokračoval dál.
Jak viděl balvan uprostřed paloučku, značil hranici bariéry.
“Taichou!” zakřičel ninja nejblíže k němu.
Rozběhl se ke svému veliteli, a když zjistil, že je mrtvý pohlédl do rudých očí té nestvůry.
“NARUTO, TY JSI MONSTURM!” zakřičel ninja.
Naruto na něj pohlédl. Monstrum? Ano, to byl… Došlo mu totiž, že pokud ho lidé vidí jako démona, nikdy to už nezmění… Je lehčí to přijmout než tomu odporovat a naplno využít výhody, které tím vyplynuly napovrch.
Přešel tělo mrtvého vojáka a vydal se zničit bariéru.
Šel kolébavou chůzí, nebylo kam spěchat. Ninjové se stáhli kolem mrtvého velitele a k útoku se neměli. Věděli, že prohrají a tak se to rozhodli nechat na ninjích, kteří za chvíli dorazí.
“Naruto, co to děláš! Prosím, vrať se zpátky!” uslyšel křik dívky.
V uších mu zněl jako, když křída zavrzá o tabuli. Nesnášel ten zvuk!
“Neříkej mi, co mám a co nemám dělat, když ty sama nic nedokážeš a jenom bulíš!” zavrčel na ni a pomalu se otočil.
Rýhy na tvářích se začali prohubovat…
“Proč to říkáš?” vzlyklo ružovovlasé děvče.
“Proč? Vždyť je to pravda! Nechápu, proč jsem tě udržoval ve lži! Jsi slabá!” vpálil jí to přímo do obličeje, až překvapeně zamrkala.
Tohle nebyl Naruto, kterého znala, tohle nebyl Naruto… tohle byl Kyuubim posedlý Jinchuuriki!
“Sakuro, co budeme dělat?!” podíval se na ni Kiba.
Byli tu všichni. Tým Gai, 8 a 10… A polovina týmu 7 z čehož jeden člen stál proti ní.
“A je vlastně pravda, že já lhal vlastně vám všem… To bych měl napravit,” usmál se na ně mile.
“Takže začneme: Ino, prosím tě, podívej se na sebe! Jak sis pro Boha mohla myslet, že by tě Sasuke chtěl? Shikamau můžeš být v klidu, ty sám jsi otravnej, až to bolí… a Chouji… cpeš se jako vepř před porážkou.
Shino, tebe si nikdy nikdo nezapamatuje, ani kdyby tě viděl každej den! Taky protože to nikdo ani nechce! Možná by to stálo za popřemejšlení, kdybys ty svoje broučky na chvíli někam uklidil a koukal vystrčit nos z pod těch brejlí… Hinato, ty jsi jedna z nejslabších lidí na světě, které jsem kdy viděl… Musím uznat, že chudák Hiashi-san tě vytáhl hodně daleko, abys přežila alespoň vteřinu, když na tebe někdo zaútočí… Kdyby tě tak netrénoval umřela bys dřív, než by ten ninja k tobě vůbec došel. Kibo… k tobě ani nic nemám, možná jen bys mohl přestat žrát ty psí granule, hrozně ti po nich páchne z pusy…
Lee zkus někdy zajít ke kosmetičce na vytrhání obočí a přestaň vydávat pití kofeinu za sílu mládí. Tenten… ty jsi dobrá… a Neji… copak bručoune? Myslíš si, jak krutej osud máš? Tatínka ti zabili… a určitě jsi v sobě měl nějakou pitomou lištičku, která ti naprosto zničila život, že jo? Tak až jo, můžeme spolu pokecat… Navíc ti to zelený tetování sluší,” usmíval se na ně od ucha k uchu.
Nebyl to hezký úsměv.

“Ani jsem netušil, jakou nenávist k nim chováš… Jde ti to celkem dobře kluku,” pochválil ho Kurama.
“Už dost lží… Oni se ke mně nechovali líp než já ted’ k nim. Snažil jsem se , hodně jsem se snažil a stejně se na mě koukali skrz prsty… Jenže já už nechci cítit jenom nenávist, já jsem vždycky chtěl jenom špetičku uznání a co jsem dostal?!
Prázdné pohledy a litování, protože moji rodiče zemřeli...,”

“Naruto ty ses zbláznil!” zakřičel na něj Kiba.
On se nezbláznil, on se probudil.
Vzbudil svoje pravé já, které v něm šestnáct let dřímalo. On je Kyuubi, je jeho součástí!
“Proč tohle děláš Naruto?!” zakřičela na něj Sakura.
“Proč? Vždycky jsem toužil po uznání… Sasuke byl první, který mě uznal za svého soupeře a potom odešel. Snažil jsem se a trénoval, ale jak jsem si uvědomil, naučil jsem se jenom pár verzí Rasenganu! To ve mně vzbudilo podezření, že mě Jiraiya nenaučil tolik, kolik by mohl a došel jsem k závěru, že ve mně hlídal pouze Kyuubiho moc, aby mě nepřemohl v záchvatu vzteku… A víte co? To Kyuubi si mě váží ze všech nejvíc! Uznává mě jako někoho, kdo ho má v sobě a překáží mu… Ano. I tohle uznání mi stačilo, ale na to už je pozdě…” zavrtěl hlavou.

“N-N-Naruto-k-k-kun…,” zašeptala Hinata.
“Naruto! Ihned přestaň! Všechno si to namlouváš, co se to s tebou děje?!” Sakura se vzchopila a vyrazila proti němu.
“Sakuro, nech mě jít!” zařval na ni.
“Sakuro, vrať se!” zakřičela na ni Tenten.
Jenže Sakura neuposlechla… Bez jakéhokoliv přemýšlení se vrhla vpřed a hodlala Narutovi ubalit jednu ránu, aby se vzpamatoval.
Byla jenom dva metry od něj…
Ostří čepele se zablýsklo a Sakura se překvapeně zajíkla.
“Říkal jsem: Nech mě jít,” Narutovu ruku smáčela dívčina krev.
Její ruce se ovinuly kolem rukojeti kunaie zabodnutého v jejím břiše.
Bolestí stáhla obličej do zkřivené grimasy a podívala se na něj. Na svého spolubojovníka a kamaráda.
“Naruto…,” vzdychla a padla na kolena.
Zhluboka dýchala, a vytáhla si kunai z rány. Její tělo se svalilo na zem a její smaragdové oči naposledy vyhledali ty jeho… Bývali nebesky modré, tak si je pamatovala, ale teď byli podlité karmínovou krví…
“Mám tě ráda, Naruto,” usmála se na něj a potom se její pohled už neupíral na nic. Oči jako ze skla se nehnutě dívaly do dálky nového života za hranicemi mysli.

Všichni se na to zděšeně dívali. I Naruto se na chvilku pozastavil nad tím, co právě udělal, ale potom pouze pokrčil rameny. Stejně se jeho priority změnily… Už nejde zachránit svět, už jde cestou, aby nechal průchod svému pravému já a to bylo temné jako samotná noc s měsícem v novu.
Jeho pohled se z růžových vlasů přemístil na ostatní živé v jeho blízkosti.
“Po třetí to opakovat nebudu, nechte mě jít,” otřel zkrvavený kunai o trávu a přehodil si ho v ruce.
V jejich očích zahlédl hněv. Usmál se. Bude to ještě jednodušší, než jsme čekali…
Nehty se mu protáhli so dlouhých drápů…
“NARUTO!” zakřičel Kiba a s Akamarem po boku se vrhli k Narutovi.
Kiba už byl před svým cílem a v tu chvíli pochopil, že udělal stejnou chybu jako Sakura. Věděl, že teď ho čeká smrtelná rána. Zavřel oči věděl moc dobře, že přijde za vteřinu, dvě…
Ozvalo se zakňučení.
V boku jeho společníka se pyšnil zabodnutý kunai až po jílec. Akamaru padl na zem a už nevstal, ani žádný zvuk už nevydal. Jeho smrt byla lehká a snadná jako pohlazení jarním větříkem. Pokud by se to dalo říct, Akamaru se usmíval, ochránil svého pána a to mu plně nahradilo zbývající roky života.
“A-Akamaru…,” v očích se mu objevily zbloudilé slzy.
Plazil se po čtyřech k jeho tělu. Naruto k němu zezadu přistoupil a chytl ho za vlasy. Ostatní nestihli nijak zareagovat, bylo to tak rychlé, že Kiba ani nic necítil.
Jeho tělo padlo na Akamaruovu sněhově bílou srst a krev z krční tepny ji barvila do nachově rudé.
Kiba spal nekonečným spánkem s podříznutým hrdlem.
Všichni se koukali, co zbylo po této děsivé popravě. Věděli, že tohle už nemá nic společného s Narutem…
“Chouji nechoď tam!” zakřičel Shikamaru a Ino ho chytla do své klanové techniky.
“Kdopak bude další?” ptal se sám sebe Naruto.
Shikamaru udělal pečetě a vyslal k Narutovi stíny. Ten se rozběhl, měl svůj cíl už dávno vyhlídlý. Cítil, jak ho jeden ze stínů dohání a usmál se. Vyskočil do stromů na konci paloučku a ztratil se jim ve větvích.
Všichni stáli připravení na jeho útok.
Najednou se objevila oranžová šmouha a lehce přistála na zemi vedle ležícího těla.
“INO!” zakřičel Shikamaru a viděl, jak Chouji pod jejím velením přikývl.
Tohle byla další osudová chyba.
Naruto přešel k jejímu tělu a klekl si vedle. Ino prudce otevřela svoje pomněnkové oči a pokusila se ho praštit loktem, ale Naruto její útok lehce vykryl. Tou dobou už k nim běžel Lee, takže Naruto jí nemohl nic říct, než vykonal to, co vykonal. Ino naposledy vydechla s pohledem upírajícím se na svůj zbytek týmu.
“INO!” zakřičel uplakaný Chouji.
Tohle byla jeho vina!
Rudá chakra obalila Narutovo tělo…
“Naruto!” Lee se po něm ohnal pravačkou. Těsně minula jeho tvář. Nikdo to nevěděl, ani Ero-sennin ne. Když Naruto totiž zjistil, že ho Ero-sennin pouze hlídá, rozhodl se pro svůj vlastní trénink… Trénoval pravidelně a tvrdě, takže jeho hodnost by byla lepší Jounin, takže I mistru Kakashimu by dal značně zabrat. A výsledek jejich souboje by nebyl vůbec jasný, pokud by nepoužil Kuramovu sílu.
Naruto se zastavil a vyhnul se jeho kopu. To zaútočil Neji a jeho Kaiten. Prach pomalu opadával a skupina se snažila rozpoznat Narutovi rysy. Jenže Naruto tam nebyl.
Uslyšeli tiché syknutí a dopad něčeho těžkého na zem. Shino se zhroutil na zem s jehlicemi zabodlými v páteři.
“S-S-Shino!” zafňukala Hinata rukami si zakrývající ústa.
“Konec!” zakřičela Tenten!
Vytáhla své svitky. Rozhodla se vyhodit těžký kalibr proti tomu démonovi.
Už se nebála o něm takto uvažovat. Byla to pravda, tohle nemělo co dočinění s tím milým hochem, který se na všechny jenom usmíval.
“Ha!” všude kolem byli vystřelovány jehlice, shurikeny, kunaie…
Na chvilku byli ticho, které byli přerušované cinkáním zbraní o zem. Nikde nářek, nikde dopadající tělo. Naruto se tomu všemu s přehledem vyhnul.
“Já říkal, že jsi dobrá,” ozvalo se.
Uslyšeli tiché našlapování.
“Ale pořád jsi horší než já,” ozvalo se prasknutí větvičky a TenTen vyvalila či.
Už dopadala na zem, když směrem k ní vyletěli kunaie se zapálenými výbušnými lístky.
“TENTEN!” zakřičel Neji a už skočil zneškodnit to, co ji ohrožovalo, ale…
BUM!
Tváře jim potřísnila krev. Krev jejich kamarádky.
Neji stál, jako přikovaný. Jeho bílou košili teď zdobily rozpíjící se skvrnky červené tekutiny a kousky spálené pokožky, jako u ostatních. Nic neslyšel, všichni měli z výbuchu zalehlé uši. Jediné, co se ozývalo, bylo jeho rozdrcené srdce. A v uších mu hučela krev. Bolest nahradil vztek a on zapnul Byakugan.
Ihned uviděl vířící chakru u osoby, která zabíjela jeho přátelé.
“Lee! Naruto je na Severovýchodě asi deset metrů od nás a… Něco chystá, zaútočíme hned! Shikamaru připrav se! Chouji, ty půjdeš jako první, použij svoji klanovou techniku na zvětšení části těla a připrav ho o orientaci. Lee, ty zaútoč druhý a zabav ho, až ho Shikamaru chytí, dostanu ho s pomocí Hinaty-sama!” řekl jim plán a všichni se ho rozhodli vykonat bez protestů.

“Tak co? Tenten mrtvá, Ino se Sakurou taky… Potom tu máme ještě Shina a Kibouška… Hele já chci vidět větší odhodlání pro přežití! Já vás totiž šetřit nebudu, taky na to už mnozí doplatili…,” přemítal Naruto dostatečně nahlas, aby ho slyšeli dost jasně.
Chouji ho uviděl jako první, a tak vyrazil.
Zvětšil se do obrovské koule a roztočil se za Narutem.
Ten se začal smát a připravil se na další odstranění překážky. Jenže to mu jeho výhled zaplnil všude lítající prach z předešlích výbuchů. Lee okolo něho běhal a tím prach rozviřoval.
Do Naruta udeřil Chouji a srazil ho pochroumaného k zemi.
“Mě nepřemůžete…,” uchechtl se Naruto, když se zvedal a v tu ránu dostal do obličeje Leeho botou.
“TO máš za Tenten a tohle za ostatní!” zakřičel na něj.
Naruto ho škrábl kunaiem do ruky.
Lee odskočil, aby udělal místo Shikamrovi a ten se začal soustředit.
“Kdy vám to dojde? Na mě tohle fakt použít nemůžete…,” Naruto se nechal svázat.
“SAKRA!” zanadával Shikamaru.
Naruto byl na něho moc silný. Nedokáže ho udržet.
“Neji musíte hned!” zavolal na něho zadýchaný Shikamaru a Hinata s Nejim se rozběhli za svým cílem.
“Dělejte!” popohnal je ještě, protože Naruto už měl svázané jenom kotníky.
Neji tam doběhl první, ale to už byl Naruto volný a uhnul mu.
“Hinata-sama ted’!” zakřičel na ni.
Jenže Hinata stála. Třepali se jí ruce.
“Já říkal, že jsi naprosto k ničemu… No tak prašť mě!” vysmíval se jí Naruto.
No nemohl čekat dlouho, protože na něj znovu zaútočil Neji.
Naruto dostal pár zásahů a od bolesti stáhl obličej.
Střídali se na něm a potom se to stalo.
Lee upadl a nemohl vstát.
“A já si říkal, že ten jed snad nefunguje.”
“Lee ta rána!” zakřičel Shikamaru.
Až teď si všichni všimli hnisající rány na jeho ruce. Naruto ho totiž tenkrát řízl otráveným kunaiem s paralyzovacým jedem. Nejdřív vás neposlouchají končetiny a potom i orgány.
Jenže Lee se zvednul.
“Ále podívejme, tak ty si se zvednul… to ti na moc dlouho nevydrží,” konstatoval Naruto.
Měl pravdu, Lee znovu spadl a všichni jenom mlčky pozorovali, jak se mu klíží víčka.
“Gai-sensei, gomene…,” to bylo poslední, co od něj slyšeli.
“TY PARCHANTE!” zakřičel Neji.
Vrhl se proti němu, bez rozmyslu, už neměl co ztratit. Tenten je mrtvá, Lee také a kvůli čemu? Protože jim nařídili zastavit Naruta…, ale na to ž bylo pozdě.
Vyhnul se Narutovu útoku a sám mu zasadil ránu do srdce. Byl to přímý zásah Juukenem.
Naruto zakulhal, ale v ruce už držel rudý vířící Rasengan.
Neji odletěl metr daleko, kde dopadl na poničenou zem paloučku. Na rtech měl úsměv, věděl, že jim boj zlehčil, alespoň o trošku, že Naruta zranil a umíral s pocitem, že se vydá za svými přáteli, že těm zbývajícím získal čas.
Naruto hltal po vzduchu a chakra okolo něho ještě víc zavířila.
Kyuubi ho začal léčit.
Hinata tam pouze sála a dívala se na tělo svého bratrance. Potom pohled převrátila na Naruta. V očích se jí značilo odhodlání.
Už se připravila do bojové pózy, když Naruto vyšel. Čekala, kdy zaútočí, ale on jí jenom přešel. Mířil za Shikamarem s Choujim.
“Shikamaru?” podíval se na něho Chouji.
Tváři měl odhodlanou, i když se na ní lesky slzy ze smutku, který mezi nimi převládal, když jejich přátelé zemřeli.
“Chouji… měl bys utéct,” promluvil k němu potichu Nara.
“A-a-ale to nejde! Zůstanu tu s tebou a třeba se nám povede ho porazit!” vyrazil ze sebe.
“Chouji… budeme bojovat, ale…,” místo dokončení věty se na něj jenom usmál a vzal svého přítele okolo ramen.
“Shikamaru myslíš, že v posmrtném životě bude Grillbar?!” zeptal se Chouji.
“Vsadím se, že jo. A Asuma nás zase všechny pozve na svůj účet,” zasmál se Shikamaru a bok po boku se svým kamarádem vyběhli proti Narutovi.
“Naruto! Prober se! Nemusíš se bát, mi tě máme rádi a odpouštíme ti!” zakřičel Shikamaru a vytáhnul z ledvinky na shurikeny něco lesklého.
Chouji si zatím připravil pečetě.
To, co se chystali udělat, trénovali dlouho. Ino sice chyběla, ale I tak to zvládnou.
Chouji udělal pečetě a z úst mu vyšel dým… Toto justu je všechny učil Asuma, když byli děti, aby se v nejhorší situaci ubránili.
Dým došel až k Narutovy a ten začal kašlat. Nebyl ještě zcela uzdravený…
“Mám tě rád Shikamaru,” ozval se Choujiho hlas a tím dal Shikamarovi znamení, že může.
Vítr zavál na Jihozápad, tam, kde stáli oni a je obalil také.
Shikamaru cvakl zapalovačem a dým vzplál do výbuchu.

Hinata na to koukala zaraženě… Nic neudělala, ani se nesnažila a teď jsou tu všichni mrtví a… Ani všichni nemají pohromadě své tělo!
Na zčernalé zuhelnatělé trávě se rýsovala tři těla, ale pouze jednomu se zvedal hrudník.. Naruto se začal smát.

Zvedl se a šel za poslední živou. Tou, která ho nijak neohrožovala.
“N-N-Naruto,” hlas se jí zasekl.
“Ty máš možnost se vrátit a všem říct o jejich hrdinství, tedy pokud tu nechceš zemřít,” rozhlédl se kolem po ležících tělech.
Měla tyto dvě možnosti… Zemřít s nimi a dostát jejich cti, nebo říct o tom, jací to byli hrdinové, aby se na ně v průběhu války nezapomnělo? Věděla, pro co by se rozhodl otec, ale ona taková nebyla, chtěla, aby byli její přátelé vytesáni na kámen hrdinů v Konoze. Udělala jeden krok vzad.
Ale ona je nemůže opustit, přišla sem s nimi, a s nimi také zemře. Podívala se na něj a on ji nenechal dlouho čekat.
Chytl její hlavu do rukou a trhl.
Hinata spadla se zlomeným vazem k zemi.

Naruto se otočil.
Šel pomalu, kousky jeho kůže se začali pomaličku odlupovat a on se nechal unášet protiproudem své vůle. Už ho nic nedrželo, už byl sám sebou… Jeho já bylo totiž temné jako kamenná kobka hluboko pod povrchem země a to dobré já byla jenom přetvářka… Nic víc než jenom lež, která se víc a víc prohlubovala.
Už se dávno vymkl Tsunadině kontrole, už byl jenom on a svoboda.
Mohl si dělat, co chtěl a kdy chtěl…
Svět nepotřebuje na zničení moc, války, Madaru…
Stačí on a jeho neustálí společník.
Kůže se strhla a stvoření pokryla kostra…
Nikdo se mu nepostaví, ne, když už přijal své já…
Kostru pokryli svaly….
Ne, když je Kyuubi no Youko!