Nesmazatelné pouto – Odboj zvaný Shiroi no Tora, část 16.

Vzkaz pro Gaaru zněl prostě a jasně.

Bez podpisu, o to horší bylo, že to bylo psáno strojově a ještě s tolika chybami. Jenže hrozbu z její smrti nemohl jen tak přehlížet.
„Do čeho jsem se to zase dostal?“ zanaříkal si Kazekage, který tohle už chtěl mít za sebou. Již tak situace v Suně byla kritická, bez něho zoufalá. Potřeboval okamžitý návrat, ale není mu to přáno. Kdyby se vrátil bez Hinaty, své ženy, celá vesnice by se mu posmívala. Musel něco podniknout…
Povzdechl si. Umanul si, že ji najde za každou cenu! V tom ho napadla ta nejšílenější věc, která ho mohla napadnout! Ale co, celá situace byla v troskách, tak proč se ještě pohoršovat, no ne? Podíval se na sestřičku, neprojevovala žádné emoce! To ho na chvíli uzemnilo a zarazilo!
Neukázal jí vzkaz, nebylo třeba. „Vy, něco víte?“ uhodil na ni nečekaně.
„Co bych jako měla vědět?“ nedala se zastrašit.
„O tomhle,“ jeho ruka opsala oblouk po nemocničním pokoji.
„Nevím nic víc než vy, ovšem je mou povinností tohle oznámit Tsunade-sama!“ užuž se chystala odejít, když jí Gaara nedal jedinou šanci! Rychle ji předešel a zamkl dveře! Klíč si hodil do tykve! A ruce kompletně zatarasily cestu. Ještě nikdy nebyl v takové blízkosti ženy. Ucítil její lehký květinový parfém. Něco ho nutilo, aby přiblížil své rty k těm jejím.
„Co to děláte? Budu křičet!“
„Jen si poslužte. Můžeme tohle vyřešit jedním mistrovským tahem, co říkáte?“ naznačil Gaara tajemně. Odtáhl se, aby svým slovům dodal váhu. V ten moment to podivné napětí zmizelo.
Viděl, že tím dívku zaujal, když se na ní podíval jinak, shledal ji atraktivní, dlouhé nohy, zaoblená na těch správných místech. Hnědé chytré oči na něho hleděly poněkud nejistě. Dlouhé hnědé vlasy v culíku jí padaly na záda jako vodopád. Toužil se jich dotknout. Přivonět si, ztrácet se v tom závoji… Musel si potřást hlavou. Na takové věci není čas a místo.
„Tahem?“ Podivila se a její jedno klenuté obočí vystřelilo nahoru. Znělo to čím dál zajímavěji.
„Tahem. Umíte se proměnit?“ zeptal se, nehodlal ustoupit. Ať už Hinata byla pro Naruta cokoliv a naopak, on bude bojovat! Jenže vůbec nevěděl, proč tohle vůbec dělá. Vedlo ho srdce, to mu stačilo jako důkaz správnosti.
Dal se do vysvětlování…

(…)

… kdežto zde probíhal výslech.
Jiraiya si mladého muže odvedl více stranou od rušné Konohy. Ano, přesně do míst, kde ho sledovala jeho jednotka, ne, více jak před deseti minutami!
„Kam mě to vlečete?“ zajímal se Hideto.
„Sklapni! Pokud chceš, aby ta klíční kost byla jedinou zlomenou kostí!“ sykl podrážděně Jiraiya. Hideto okamžitě zmlkl. Nakonec byl rád, že ho poslechl. Cítil tu auru zabíjení. Nacházeli se totiž v té nejhorší Konoha čtvrti, kde ani Tsunade-sama neměla moc zasáhnout. Byl to svět sám pro sebe. Když jste ho nechal na pokoji, on nechal vás.
Tolika uličkami ještě neprošel. Samé vlevo, vpravo, rovně, až ztratil pojem, kde se to vlastně nachází. „Teď buď úplně zticha! Nedýchej tolik! Šmarjá, co vás u ANBU učej?“ stěžoval si šeptem Jiraiya, nedbal na to, že Hideto byl z ROOT… pro Jirayiu, obě organizace, představovaly jeden velký ksindl plný všeho, co on nenáviděl.

„Jsme tady.“ Promluvil nahlas Jiraiya.
Hidetova ústa se otevřela dokořán. Tohle vskutku nečekal. Nevzmohl se na slovo.
„Kde jinde vyslýchat, když nemáš prostory? Nepřítele by nenapadlo hledat tady.“ Pyšnil se touhle starou strategií.
„Proč výslechová budova ROOT? Co vy tím vlastně sledujete? Chcete nás zničit?“ utrhl se na něj mladík.
„To nemám v plánu, chci, abys mi teď řekl popravdě. Proč ses přidal k ROOT? A věz, že znám dost metod, které tě donutí zpívat pravdu…,“ významně se odmlčel. „Sopránem!“ dodal děsivě. Hideto jen na sucho polkl.
„Stejně byste to hned zjistil od Yamata-taichou. Pověřil mě, abych ‚sběhnul‘ od ANBU k ROOT. Podle stále méně chodících zpráv od Kakashiho, Sasukeho, či Kabuta nabyl dojmu, že je načase s tím něco udělat. Vybral si mě, protože jsem mu zavázán, před deseti roky mě zachránil. Tohle je můj způsob, jak mu poděkovat. Je skoro jako můj starší bratr. A zjistil jsem, že Rada plánuje uvést do chodu ten nejzvrhlejší plán, i dávná hrozba Madary se nedá srovnat s tím, co oni zamýšlejí. Musíme je zastavit za každou cenu! Chtějí zaměnit Tsunade za…“ mladíkova hruď doslova explodovala od výbušného lístku!
Jiraiya se musel krýt, pokud chtěl přežít! Kolem něho se rozpoutalo skutečné peklo. Všude lítaly kunaie a shurikeny, lístky vybuchovaly za jeho hlavou!
„Vzdej se! Jiraiyo, my víme, že tam jsi!“ zahalekal vůdce ROOT. „Pokud ne, skončíš jako zrádce! Bylo hodně lehkovážně sem přijít. Copak sis myslel, že nemáme své pojistky? Stává se z tebe slabošský dědek!“
„Opovaž se ještě něco dalšího říct a poznáš, zač je toho síla ‚dědka‘. To ti slibuji!“ musel ho donutit, aby mluvil, či zaměstnat jeho mozek na tak dlouho, aby on mohl zmizet. Taktika nezaplést do problému byla pryč.
Jenže, co bude pak? Náhle však spatřil vyrůst kořen z betonu!
„Tak to se těším, vždycky jsem toužil bojovat s některým legendárním Sanninem! Bude to čest, že chlapci.“ Kývali jako diví, přestali metat zbraně, asi tři minuty jim trvalo než jim došlo to ticho. Rychle se dostali do míst, kde byla Jiraiyova poslední pozice. Našli tam akorát ležet mývala…
Zase! Příliš pozdě přišli na to, že ten „mýval“ je bombová past.
„Utíke-!“ nestačil ani doříct, když bomba vybuchla se svou děsivou nádherou bílého jasu a tepla. Nepřežil to nikdo!
Všech pět mužů byli na místě mrtví. Společně s jedním mladíkem, který nevyužil druhou šanci…

„Kam mě to vlečeš?“ ptala se docela vyděšeně Hinata.
„Počkej, a uvidíš!“ šeptl její týmový kolega. Vedl ji na tajné setkání všech Sedmi.
Tak totiž zněla instrukce od Sasukeho. Narychlo svolat poradu, kde se ujedná ten rozhodující tah, aby nadobro porazili Orochimara a následně zničili Akatsuki.
Proto Sakura psala „lékařské“ pozvánky. Nemohli se vytratit jen tak. A to ještě nad ránem. Kdy normální lidé spí.
Měli opravdu naspěch, a aby plán byl úplný, Hinata musela být unesena, nejlépe nějakými podřadnými ninji, kteří se mohou ukrývat kdekoli a žádat cokoliv, protože jsou příliš nebezpeční, ve všem, co dělají. Zbytku Konohy bude nějaký čas trvat, než zjistí pravdu a oni do té doby provedou svůj plán.

„Kde je Shikamaru?“ ihned uhodil Sasukeho hologram, když zde nebyl mladý Nara.
„Stále v Suně, nedaří se mu.“ Všichni věděli, proč je zrovna on v Suně a řeší tam podivné mizení občanů a následně jejich nalezení po shodných pěti dnech…
„Sakra, hergot!“ ulevil si Uchiha. „Jeho mozek potřebuju jako sůl.“
„Co se stalo s Narutem?“ zajímala se Hinata.
„Nemůžeme ho zapojit, když má teď problémy s pamětí. Nemusím vysvětlovat, Kibo,“ Sakura se zlostně podívala na Kibu. „Nikdo nesmí říct Narutovi pravdu o našem odboji, který jsme nazvali: ‚Shiroi no Tora‘. On je poslední článek skládačky. Uspějeme tehdy, pokud se Naruto nebude projevovat více, než je nutné.“ Pohledy holografického Sasukeho se zaryly do Kiby a Hinaty. Oba dva svorně kývli.
„To bychom měli. Sakuro, prosím, nastiň všem, co mají dělat.“ rozkázal Sasuke. Leč Sakura poslechla jako beránek. Do hodiny bylo jasné, co se bude dít. Tedy většině bylo jasné, co má dělat.
Jen Choji, Lee a Ino představovali oříšky.
Vše za ně vyřešil Shino. „Tak oni můžou čeřit nenápadně vody, aby měl nepřítel menší viditelnost. Přeci v prachu hůře vidíš. Pro všechny je Choji,“ všichni viditelně zalapali po dechu. „Neohrabaný, Lee moc zapálený pro mládí a Ino? Květinářka, co se stala kunoichi.“ Nebral v potaz city druhých, kteří na něho zapomínali kvůli Shikamarovi.
„Seš génius!“ kvitoval mu Sasuke. Shino jen zarytě mlčel.
„Mám otázku. Co budu dělat já?“ konečně došla řada na Hinatu.
„Nebudeš dělat nic. Seš přeci unesená, no ne?“ zasmál se Kiba, ovšem ihned zmlkl, dostal loktem do žeber.
„Má pravdu, ty…“
„Vezmu si jí do parády.“ Usmála se ďábelsky Sakura. „Už vím, co by mohla dělat. Být na Pitevně, tam prakticky nikdo nechodí, jen čtyři patologové, kteří se střídají na směnách a vedení jim tam stále posílá nové asistentky.“
„Já tam nechci!“ ta představa se jí hnusila.
„Nemáš na výběr.“ Tím bylo dohodnuto.
Sasukeho hologram zmizel, musel se ještě setkat s jedním člověkem…
Po sotva dvou hodinách se nový odboj rozpustil.
Teď hlavně záleželo, aby jejich nenápadnost uspěla. Jinak vše bude marné a Konoha se propadne do temna!

„Yamato, co pro mě máš?“ zajímal se Sasukeho hologram.
„Nového člena, ale jednoho jsem bohužel ztratil. Jiraiya-sama, můžete.“ Halekal Yamato ve své skrýši. Byla přímo pod budovou Hokage.
„Jiraiya?“ podivil se mladší Uchiha.
„Kdyby nebylo mě, asi by ho ROOT dostal!“ vysvětlil celou situaci Yamato.
„Musíte si zapamatovat heslo pro náš odboj.“ Prstem je donutil, aby se k němu více naklonili: „Shiroi no Tora.“
„Rozumíme.“ Svorně kývli na jasnost jeho slov.
„Vaším prvním úkolem bude postupné zničení ROOT. Je mi jedno jak to uděláte, ale musíte to udělat, co nejdřív! V souladu s tím, vypátrat, kde mají své skrýše a najít…“
„Tsunade?“ zeptal se bělovlasý muž.
„Ano, je životně důležité provést záměnu obráceně, aby pravá Tsunade hrála Orochimara a Orochimaru byl nadobro zničen!“ ujasnil Uchiha. „A příště bych prosil bez přerušení!“
„A kdo zaujme pravou Tsunade na místě jejího vězení? Orochimaru to být nemůže.“ Yamato vyjádřil další díl skládačky.
„Kdo jiný, než další Sannin? Zná ji lépe, než ty, nebo já.“
Jiraiyova reakce byla zcela přirozená. Pusa dokořán.