Orochimarova neuvěřitelná základna - XI. Přiznání

„Naruto! Naruto!" Sakura seděla obkročmo na svém týmovém partnerovi a fackovala jej tak dlouho, dokud se neprobral.
Když se to konečně povedlo, věnoval jí Uzumaki zmatený pohled. „Ne, Kakashi-sensei, já nespím, jsem vzhůru... Ehm, Sakuro? Co se stalo?"
„To bych taky rád věděl," ozval se Sasuke, opřený o zeď nedaleko nich.
Teprve nyní Narutovi došlo, co to tu tak jasně září. Po celém Sasukeho těle občas problesklo slabé chidori a jeho pokožka byla tak nějak lesklá a svítivá. Nejčastější koncentrace chakrových paprsků probíhala v Sasukeho vlasech, které mu po minulé nehodě nakynuly v malé afro. Sakura vstala a natáhla k němu ruce.
„Nepřibližuj se," zavrtěl hlavou. „Neumím to ovládat, mohl bych vás zabít."
„Můžeš chodit?" zeptala se.
Zkusil to a nejistě se zapotácel. „Trochu."
„Fajn. Teď odtud rychle vypadneme, než se objeví další ANBU," řekla Sakura a snažila se přivolat výtah zuřivým mačkáním.
„Ehm, Sakuro-chan?" ozval se Naruto.
„Teď ne, Naruto!" odbila ho krátce. „Sakra! Proč nic nefunguje, zrovna když to nejvíc potřebujem!?"
„Sakuro!"
„Co?" Obrátila se zrovna ve chvíli, aby spatřila Sasukeho, jak odchází chodbou. Rychle vyrazila za ním. „Sasuke!? Kam si myslíš, že jdeš?"
Chodit mu ještě úplně nešlo, takže byl pomalý a musel se opírat o stěnu. „Světla nesvítí, výtah nejede, což znamená, že jsme kvůli mně naprosto bez energie. Na okraji každého patra jsou tajné schody."
Mlčky jej následovali, dokud neotevřel poslední dveře ke schodům. Tento nový objev vykouzlil Sakuře o něco pozitivnější výraz. Okamžitě se vydala vzhůru: „Skvělé, takže jak už jsem řekla - chytíme nejbližší rychlík do Konohy a...!"
Jenomže Sasuke zamířil opačným směrem, tedy dolů, a snažil se přitom nedotýkat kovového zábradlí. „Smůla, schody nevedou až nahoru."
„A kam teda jdeme?" nechápal Naruto, a protože se neuměl rozhodnout, koho z nich následovat, zůstal raději na místě.
„Vy jsi jděte kam chcete," odvětil Sasuke chladně. „Já se musím dostat ke generátoru..."
„Ty idiote!"
Sakura seběhla dolů a nedbaje chidori, popadla Sasukeho za límec a svou mocnou pravicí mu vlepila facku. Nastalo překvapené ticho. Naruto si neodpustil obdivné hvízdnutí. „Fíha, ty's mu vážně dala..."
Haruno na něj vycenila zuby. „Máš s tím nějaký problém!?"
Naruto rychle vycouval.
Zato Sasuke se ani neobtěžoval zvednout obočí. „Já se nevrátím..."
„Ptal se snad někdo na tvůj názor!?" zařvala mu do blízka do tváře a zhluboka se nadechla. „Měli jsme o tebe strach! Mysleli jsme si, že's umřel! Utekli jsme kvůli tobě z domu! Přejeli hranici! Prohledávali ten blátivý zapadákov! Vylezli na neuvěřitelně strmej kopec, zmlátili šestirukýho ninju a málem mě zabil ANBU! Jestli něco chci, tak poděkování!"
Normální člověk by se alespoň pokoušel nějak chytře vykroutit, ale Sasuke byl speciální případ: „O nic jsem se vás neprosil."
Dokonce i Naruto musel v duchu souhlasit, že tohle opravdu přehnal. „Ehm, děcka, já si jen vodskočim, jo?" Nikdo ho neposlouchal.
Sakuře poklesla ramena. „No právě, Sasuke! Ty ses jen zbalil a odjel, aniž bys mi dal vědět!"
Uchiha junior obrátil sharingan stranou. „K čemu? Všechno mezi námi už skončilo. Tenhle tým nikdy neměl budoucnost, nechápu, proč se ještě snažíš...?"
Sakura se rozmáchla a dala mu tentokrát pěstí. „Protože jsem těhotná!"

„Co to bylo?" Kabuto rozrazil dveře ke schodům a posvítil dolů. Vzápětí ovšem zhasl, protože dole už jasně poblikávalo něco zcela jiného. „Okami..."
Shikamaru mu nahlédl přes rameno. „Ten hlas odněkud znám... No jistě, Haruno Sakura! A Naruto? Co tady děláte?"
Naruto s širokým úsměvem čekal, až seběhne Shikamaru za nimi, a nadšeně mu přitom mával. „Přišli jsme zachránit Sasukeho a zabít úsnosce, jenomže řekl, že ho nikdo neunes, tak teď chcem jet domů, ale - ..." Vzápětí si uvědomil, co se před chvílí stalo, a rozpačitě se podrbal ve vlasech. „Asi tady máte nějaký ANBU, nepotřebujete s tím píchnout?"
Shikamaru zkrabatil čelo: „Brzo na tuhle základnu zaútočí Listová, proč jim chceš pomáhat?"
Naruto pokrčil rameny. „Když už jsme tady? To by ta mise byla trochu nudná, ne? Jé, Akamaru, ty jsi tu taky? Jak je, čokle? Kde máš Kibu?"
Akamaru se mu otřel čumákem ho koleno. „Huf huf haúúúú vrr haf!"
Naruto zvážněl. „Jak to myslíš, nehodu?"
Na to mohl Shikamaru reagovat jen užaslým úsměvem. Dorozumívání se zvířaty zřejmě potřebovalo nějaké mozkové indispozice, což Naruto splňoval snad ještě lépe, než Kiba sám.
„Tak moment," ozval se Kabuto. „Proč Sasuke svítí!? A vy se tu všichni znáte?"
„Jasan, dattebayo," odpověděl Naruto. „Tady Shika s Kibou trénovali na akademii, než toho nechali, protože... Já vlastně nevim proč."
„Osobní důvody," vysvětlil Shikamaru.
Sakura pustila Sasukeho límec a obrátila se k nim zády.
Kabuto znova prohlédl jeho zevnějšek. „To je chidori? Co se stalo?"
„Rozhození chakrovodů... Nesahej na mě," odvětil Uchiha s předstihem a odstoupil. „Nejspíš to vypnulo celou základnu. Musíme se dostat ke generátoru."
„A co tam?" ozvala se Sakura ostře. „Strčíš do něj ruku a počkáš, až se z tebe nabije!?"
„Chakra je přenosná," odpověděl s minimálním zabarvením v hlase. „Kabuto?"
Brejlatý ninja se zamyslel. „No, teoreticky by to mohlo fungovat... Každopádně, na základnu vnikli nějací ANBU a já bych se jich rád zbavil!"
„Musím najít Kibu," přidal se Shikamaru.
„Haf!" potvrdil Akamaru.
„Super! Mám pocit, že na téhle misi zažijeme spoustu dobrodružství!" zasmál se Naruto a následoval je po schodech dolů.
Sasuke se Sakurou osamněli.
Po chvíli naprostého ticha Sasuke řekl: „Měli bychom jít."
„Jasně," přikývla zamračeně a obešla ho. „Nebudeme z toho dělat trapnou romantickou komedii!"

Skupina moc daleko nedošla. Hned pod schody se objevily dvě známé postavy a Kabuto se k nim horlivě vrhl.
„Sakone? Kde je Ukon?" zeptal se a odstrčil Sakonovu hlavu stranou, jestli se za ní hledaná osoba náhodou neschovává.
„Nech toho!" odstrčil jej Sakon. „Chtěl jít na vzduch, rozdělili jsme se..."
Kabuto ho ignoroval. „Kidoumaru? Mysleli jsme, že tě unesli? Proč ses mi nehlásil?"
Tak začalo dlouhé a nudné vysvětlování minulých událostí, přerušováné hláškami, typu: „Je Kiba v pořádku?", „Haf haf!", „Kdy už bude pauza na oběd?"
Jen dva lidé se o to nezajímali. Sasuke, protože měl důležitejší otázky a Sakura, co chtěla jen domů a navíc byla neuvěřitelně naštvaná.
Opatrně se k ní přiblížil. „Jak dlouho to víš?"
Loupla po něm očima. „Pár dní."
„A jsi si tím vážně jistá?"
„Nedostala jsem to a ráno se mi chce blít, jo, to docela sedí!" řekla otrávěně.
Zavrtěl hlavou. „Vlastně jsem tím myslel, jestli sis dělala test?"
Věnovala mu zhrozený výraz. „Okami, Sasuke! Žiju na vesnici! Nemůžu jen tak jít pro těhotenský test k nám do drogerky, když si tam máma kupuje tampóny!"
„Takže si nejsi jistá..." vyvodil Sasuke.
„Jdi někam!" Chtěla odejít, ale pevně sevřel její ruku. Zastavila - tohle neměl ve zvyku, ani když spolu ještě chodili.
„Neodjel jsem kvůli tobě," řekl tiše.
Pomalu se k němu obrátila. „A proč teda?"
„Stalo se dost věcí, já..." Povzdechl si. „Chci tím říct, že mi to nevadí."
Sakura ho propalovala očima, když mu položila rozhodující otázku: „Takže mě konečně představíš rodičům?"
Sasuke silně zbledl. Ostatní (kteří je už dlouho sledovali jako v kině) nahlas polkli.
Až po několika dlouhých vteřinách zavřel nejmladší Uchiha oči a s výrazem naprosté rezignace řekl: „Ano."
„Jóó!" zajásalo publikum, Kidoumaru tleskal do dlaní a Sakon hvízdal na prsty.