Orochimarova neuvěřitelná základna - IX. Tma

„Tohle je pitomost!" Kiba Inuzuka naštvaně založil ruce a hlasitě přitom oddechoval.
Zrovna měl za sebou strmý kopec, plný rozbředlého bláta, který zdolal jen pro to, aby se dostali k nějakého malému vodojemu nahoře. Shikamaru jeho poznámek ovšem vůbec nedbal a obešel stavbu se zasněným úsměvem.
Kiba si povzdechl. „Máš to marný! Je to jen pitomej vodojem!"
Vzápětí jej popadla Shikamaruova ruka a přitáhla ho ke dveřím. „Opravdu?"
Kiba nechápavě zamžoural na zlatou cedulku s nápisem "Orochimaru". Pak si ji přečetl ještě dvakrát, načež rezignoval. „Tak jo! Nejhledanější sannin Ohnivé bydlí ve vodojemu! Žádnej problém! Vlastně se tomu vůbec, vůbec nedivím!"
„Tohle není vodojem," odvětil Shikamaru zvesela.
„Jo? A co teda? Veřejný toalety?"
„Na co by měly toalety tolik domovních zvonků?" zeptal se Nara a jeho výraz plný očekávání začínal Kibu děsit.
„I kdyby jich měl milión," obrátil se k němu zády, „dovnitř nás určitě jen tak nepustěj..."
Shikamaru chvíli přemýšlel, načež strčil do dveří kloubem ukazováčku. Hladce se otevřely. „Volno."

Uvnitř vodojemu panovalo ticho a tma. Oba přátelé chvíli šátrali po stěnách, než nahmatal Shikamaru vypínač a několikrát ho stiskl. Nic se nestalo.
„Shikamaru?" Kiba učinil několik váhavých kroků do středu místnosti. Pod nohou mu cosy křuplo. Ustoupil a rozhrábl to špičkou boty. Ozval se cinkot rozbitého skla. Náhle odněkud pronikl paprsek světla a někdo popadl Kibu za rameno.
Inuzuka vykřikl a pokusil se uniknout, ale to už ho Shikamaru, vybavený baterkou, popadl za límec bundy a přitáhl zpátky. „Kibo!"
Rychle se otočil. „U všech Kage! To musíš chodit tak poti--- hmuuhu!"
Shikamaru mu držel ruku na puse tak dlouho, dokud to Kibu neomrzelo a neztichl. „Kibo, dvě slova: drž hubu! Zločinecké základny obvykle nemívají otevřeno a na světě neexistuje žádná náhoda, která by rozbila všechny žárovky najednou, takže tě prosím - ať už tu byl před námi kdokoliv, nedávej tak hlasitě najevo, že o tom víme!"
„Hmuuhuhu," přikývl Kiba.
Shikamaru jej konečně propustil a hodil mu druhou baterku. „Rozhlídni se kolem a najdi výtah."
Kiba zůstal stát chvíli na místě, pak pokrčil rameny a s výrazem alá zmoklá slepice se odtrmácel pryč. „Výtah. No jasně, výtah ve vodojemu, nic jinýho se od tohohle místa ani čekat neda--- óóóó!!"
Když se Shikamaru otočil směrem k výkřiku, po Kibovi zbyla jen otevřená výtahová šachta. Rychle se k ní rozběhl a Akamaru jej následoval. Naklonil se, co nejvíc to šlo, a posvítil dolů. „Kibo!?"
Naštěstí stál výtah v mínus druhém patře, z čehož nekoukala vážnější zranění. Kiba si hověl na jeho vrcholu pěkně na břiše a vlastní baterka mu svítila do očí. „Už jsem v nebi?" zamumlal.
„Huf haf!" odvětil Akamaru.
„Bezva," děl na to Kiba a otevřel oči.
„Bolí tě něco?" zeptal se Shikamaru.
„Počkej..." Kiba se pomalu obrátil na záda. „Momentálně všechno."
„Můžeš se hýbat?"
„Myslím, že jo."
„Měl by tam být poklop! Otevři ho a - ..."
„Ani hnout!" ozvalo se Shikamarovi za zády.
On i Akamaru se pomalu otočili. Ve tmě stála nezřetelná siluta - bylo vidět jen dva odlesky velkých brýlí a kovového předmětu, který držela v rukou. Shikamaru pozvedl baterku. Ze siluety se stal Kabuto, třímající velký utahovací klíč. Akamaru nepřátelsky zavrčel. Shikamara nenapadalo, co k tomu dodat, tak byl raději zticha.
Kabuto pokýval svou zbraní ze strany na stranu. „Co chcete na mojí základně!?"
Shikamaru přimhouřil oči: „Ty nejsi Orochimaru."
Kabuto bojovně vystrčil bradu. „Kdo to říká?"
„Tvá fyziognomie."
„Vy zas nejste žádní ANBU, tak mě nechtějte naštvat!"
„Pardon."
„Zeptám se ještě jednou - co tady chcete!?"
Shikamaru znuděně pokrčil rameny. „To je přece jedno, jelikož nejsme ti, které hledáš." Udělal pár kroků stranou a po cestě zpátky se mu ve tváři objevil osvícený výraz: „Leda, že bys sám netušil, proč se tolik lidí vloupalo na základnu a snažil se alespoň z jednoho vymámit důvod..."
„Za předpokladu," doplnil Kabuto, „že jste tady kvůli stejné věci."
„Chytré," uznal Shikamaru. „Ale špatně aplikovatelné s utahovacím klíčem."
Kabuto svou zbraň odhodlaně sevřel. „Nepodceňuj Zvučné ninji. Díky nedostatečnému vybavení trénují útoky s vypsanými propiskami!"
„Uznávám, ale tenhle klíč je asi hodně těžký, když si ho opíráš o nohu," podotkl Shikamaru.
„Kruci. Jsi dobrej." Kabuto pomalu odložil klíč na zem, kam dopadl s hlasitým duněním. „Někde se tu musí válet moje kunaie. Pokusil jsem se o ofenzívu, než ta banda záškodníků rozbila světlo."
„To oni odjeli výtahem?" zeptal se Shikamaru a posvítil mu.
„Jo. Nevím jak to udělali, ale kabina je najednou mimo provoz. Ha! Tady jsou!" Kabuto zvedl kunai a zaujal bojovou pózu. „Tak pěkně po pořadě - kdo jsi ty, tvůj pes a ten chlap, co před chvílí spadl do šachty?"
Shikamaru si povzdechl. „Jsem Shikamaru. Tohle je Akamaru a ten dole Kiba. Přišli jsme pro Uchihu."
Konečně schoval Kabuto svou zbraň a vydal se k trubkám nedaleko. „Sasuke," brblal po cestě, „to se bez něj celá Konoha hroutí, nebo co?"
Shikamaru se k němu nenápadně přitočil. Posvítil na trubky. Místo trubek však Kabuta zajímala velká pavučina, visící z nich v potrhaných cárech až k zemi.
„ANBU mají mezi sebou někoho, kdo umí přerušovat chakru. Ale když vlákna svážeme a přidáme svoji..." Popadl dva konce pavučiny a demonstroval svůj nápad. Vlákna se spojila.
„Provaz," usmál se Shikamaru.

„Shikamaru?" zaúpěl Kiba tiše.
Ze shora zaslechl nezřetelné útržky rozhovoru, což znamenalo, že se původní obyvatelé základny museli přihlásit o svá majetnická práva a Shikamaru je v pořádným maléru. A přestože byl Kiba obvykle nejlepší přítel člověka, za těchto okolností usoudil, že bude praktičtější zmizet a vyhledat lékařskou pomoc na vlastní pěst. Pomalu se přesunul na čtyři. Vzhledem k bolesti na hrudníku a necitelnosti levé ruky čul zlámaná žebra a vykloubené rameno. Vklínil baterku mezi zuby a zdravou rukou odsunul výtahový poklop. Samým překvapením se nezmohl ani na výkřik.

O chvíli později upevnil Kabuto konec pavučinového vlákna k otevřené mříži, a slanil dolů jako poslední. Na střeše kabiny stáli jen Shikamaru s Akamaruem. Poklop byl otevřený a Kiba nikde.
„Asi šel napřed," usoudil Kabuto.
Shikamaru zavrtěl hlavou a podal mu Kibovu baterku. „Bez světla určitě ne. Jsou tu někde schody?"
Prolezli otvořem do kabiny a ocitli se v mínus druhém patře.
„Na okraji každého patra je tajné schodiště." Kabuto šel rozsvítit světla, ale objevil jen díru po vyrvaném vypínači a pár přeseklých káblů. Rozčíleně vytáhl vysílačku. „Kruci! Snaží se nás tu dezorientovat! Jiroubou! Sakone! Tayuyo!"
Shikamaru se se zaujetím rozhlédl kolem. Tělocvičnu se sedací soupravou a širokoúhlou televizí rozhodně nečekal. Základna musela zabírat skoro celý kopec, který tu možná původně vůbec nebyl, jenom kolem vzniklé stavby naházeli hlínu a zasadili pár stromů. A hloubka? Kdo ví, kam až sahá výtahová šachta...
„Hej!" Kabuto ho propaloval čočkami brýlí.
Shikamaru se obrátil a napadlo ho, že se mu Zvučný ninja vlastně ještě nepředstavil. Každopádně muselo jít o někoho z Orochimarových nejbližších, když měl odvahu mluvit o "své" základně. Shikamaru sice nebyl soukromým detektivem dlouho, ale nikdy si nedělal iluze a vždy postupoval logicky - v každém případu šlo jen o to, jak důkladně si prostudoval složky. V Orochimarově stálo na první pozici jediné jméno: Yakushi Kabuto.
„Aby bylo jasno," promluvil Kabuto chladně, „beru vás s sebou jen proto, že mám teď o jednoho člověka míň a že je všechno lepší, než ANBU v domě. Ale tím to končí. Až najdeme vašeho přítele, sbalíte se a odejtede! Je to jasné?"
Shikamaru neodpověděl.
Vysílačka v Kabutově pravici zašuměla příchozím signálem. Jestli je to Sakon nebo Ukon nešlo přesně určit, ale jak je znal, nejspíš se v tom střídali. „Kabuto?"
Oslovený přiložil nástroj k ústům, aniž by spustil Shikamara z očí: „Jak jste na tom?"
„Zrovna lezem do čtyřky. Co se děje?"
„Pár ANBU nás poctilo návštěvou, dejte si pozor."
„Sakra! Dostali se do pětky?"
„Ne, výtah je zaseklý."
V pozadí bylo slyšet krátkou poradu tří osob. Pak se hlas vrátil. „Hele, možná jsme tu první, můžem je překvapit na schodech. Kde je Tayuya?"
„Najdu ji a půjdeme k vám. Hlavně nenechte, aby vás viděli! Jasné!?"
„No jo, vždyť máme oči i vzadu," zasmál se hlas a přerušil spojení.
Místnost znova obestřelo strašidelné ticho a Shikamaru s Kabutem stanuli proti sobě, jako dva cowboyové před přestřelkou.
Nakonec Shikamaru smířlivě zvedl ruce. „Nejsem shinobi. Klan si mě najal jako detektiva."
Kabuto nevypadal, že by v něm slova vzbudila důvěru, přesto vytáhl z kapsy Kidoumarovu vysílačku a hodil mu ji. „ANBU milují stíny a únosy. Musíme si hlídat záda."