manga_preview
Boruto TBV 07

Blíže svému domovu

Neonová světla, dětský smích, tlumené hlasy, hmatatelné ve tmě,
pocit prázdnoty ve mně.
Procházím tímto městem jako duch,
pro okolí nejsem nic, jen vzduch.
Ani jedna vesnice to nemůže změnit,
já musím krvavé slzy ronit
a blátem života se brodit.
Není nikdo kdo by mě opravdu znal,
tyto osoby dávno čas zavál.
Jen já jsem zbyla
a své milované pohřbila.
Nikdy se nedozvím, proč tak dlouho jsem žít směla,
Zatímco prach z kostí už bělá.

Stále to nechápu, kdysi mi otec předpovídal krátký život shinobiho a dívejte se! Dožila jsem se více roků než on.
Je to neuvěřitelné, už mi je skoro devadesát let, stále v sobě cítím vitalitu, i když mé srdce je více jak padesát let mrtvé. Necítím už žádné emoce, dokonce ani strach ze smrti. Cítím ji, je hodně blízko. Tolik jsem chtěla ji poznat. Jenže ona měla se mnou jiné plány. Dovolila mi tento život.
Jaká ironie.
Přesto jí vděčím za mnohé. Viděla jsem vyrůstat jediného syna, který mi brzy věnoval radost z první vnučky. Možná proto jsem se rozhodla na sklonku života cestovat, abych naposled uviděla krásy světa shinobi po té hrůzné válce, která změnila celý tento svět.
Stále nevím zdali k lepšímu. To ukáže až čas. Bez mé maličkosti.
Vracím se zpátky do své rodné vesnice. Splnila jsem si své cíle. Pravděpodobně mě už skoro nikdo nepozná. Moje vnučka Mito by mohla. Přece jsem slýchala pohádky od mého syna Naruta, pro ni.
Zdali je Naruto stejný jako jeho otec? Je to spousta let, co jsem odešla. Kolik to je? Osm let? Deset?
Moje společnice je mi však v patách.

Není to jen společnice, je to kamarádka,
co otevřela mi vrátka.
Vydrž ještě chvíli, až dorazím domů,
Půjdu tam, kde slyším cinkot zvonů.
Volají mé jméno, chtějí mě,
dovolím jim sejmout to břímě.
Toužím však spatřit jeho tvář,
jakoby smíchem vyjasněnou svatozář.
Bude se mi umírat lehce
a polibek smrti chutnat sladce.

Věděla jsem to, že moje smrt nadejde se soumrakem první noci v mém rodišti. Zjistila jsem totiž jednu věc. Můj syn je dospělý. Dospěl v muže. Mě už nepotřebuje, má přeci manželku a dceru, mojí poslední povinností bude mu zajistit bezpečí z té druhé strany.
Zapečetila jsem do jeho katany část své chakry, aby mu v nouzi byla k dispozici a na zbytek domu jsem použila další část, tentokráte všechnu mateřskou lásku, kterou jsem byla schopná dát. Pro ještě větší pocit bezpečí.
Sama se ještě divím svému chování. Ne, že bych byla zahořklá stará bába, to v jistém smyslu jsem. No, necítím se tak. Stále jsem ta mladá kunoichi, co bojovala za své milované. Nikdy jsem jí nepřestala být. Ohnivá vůle ve mě hoří jasným plamenem.
Usínám klidným spánkem starého člověka.
Vítám svoji věrnou kamarádku, chytám se jí za ruce, abych pak byla nečekaně vtažena do snad snového světa.
Do toho mého.
Přede mnou se otvírá obrovská brána. Tolik podobná té, jakou si ji pamatuji.
Slunce se na chvíli schovalo v mracích. Naskýtá se mi dojemný a nostalgický pohled na Konohu.
„Hinata-sama, konečně jste se vrátila?“ zeptá se mě Izumo.
„Už bylo načase. Naruto-sama je nervózní.“ Doplňuje Kotetsu.
„Už jdu, je milé být zase doma. Navždy.“ Usměji se svým typicky plachým úsměvem, obracím se zrakem na tu červenou budovu, kde na mě čeká on, Uzumaki Naruto.
„Je vskutku nádherné být doma.“ Zopakuji tuto větu se slzami v očích, přicházeje blíže k oné budově.

Nečekala jsem tohle místo v ráji,
popsané ve staré báji.
Beru to jako vzácný dar,
co zažehl lásky žár.
Vše, co chci už mám
a to už z ruky nedám.

(…)

„Usmívá se,“ dodala uslzená Mito.
„Ano, tvoje babička odešla na lepší místo.“ Řekl její otec Naruto, neskrýval své slzy pro mrtvou matku.
„Bude tam šťastná jako byla zde?“
„To ti zaručuji!“

Poznámky: 

Ani nevím, co mě to zase popadlo.

5
Průměr: 5 (13 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, Út, 2013-09-03 18:53 | Ninja už: 5302 dní, Příspěvků: 2061 | Autor je: Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Sice to neumím vysvětlit, ale už od počátku jsem to četla, jako že jde o Hinatu. A nespletla jsem se Laughing out loud Zajímavá představa staré vetché Hinaty, nikdy jsem si ji tak nedokázala představit, ale díky tvé povídce jako bych ji fakt viděla Smiling Mimochodem,ty básničky, které text rozdělovaly, byly moc povedené Eye-wink

Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF

Obrázek uživatele kunoichi-jana
Vložil kunoichi-jana, Po, 2013-09-02 18:43 | Ninja už: 3969 dní, Příspěvků: 60 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga

moc se mi to líbilo, těším se na další tvé povídky. 5/5 Smiling

Obrázek uživatele Aki Uchiha
Vložil Aki Uchiha, Po, 2013-09-02 06:35 | Ninja už: 4898 dní, Příspěvků: 701 | Autor je: Ošetřovatel TonTon

Veľmi krásne a precítené.....chcem sa ťa opýtať kedy pridáš poviedku prízrak je tieň,ale aj iné tvoje fantastické poviedky?

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, Út, 2013-09-03 19:06 | Ninja už: 5686 dní, Příspěvků: 7877 | Autor je: Moderátor, Vydavatel Icha Icha

saske8310: Děkuji, a odpověď je tu: Omlouvám se, ale díky CKS a následné zdravotní indispozici jsem neměla čas. Ovšem s dalšími díly počítej koncem týdne. Smiling Jak s Přízrakem, tak ostatními. Těší mě tvůj zájem. Smiling

kunoichi-jana: A já zase doufám v tak milý komentář. Smiling

Kakari: Taky mě máš přečtenou, no ne? Eye-wink Víš, že já taky ne? Mělo to být na Temari, ale nějak se tam napletla Hinata. Laughing out loud
Díky, ty básničky jsem měla hodně dlouho v pc. Až jsem si dělala pořádek ve svých FF, už to bylo. Eye-wink

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska